2.8.2010 Hudební rozhledy str. 20 Festivaly, koncerty Jaromír TůmaLitomyšl, zámek
Smetanova Litomyšl a počasí – věční soupeři, tak zněl jeden z titulků ve Festivalových novinách, které mezi 11. červnem a 5. červencem pomáhaly navodit v perle východních Cech, zapsané na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO, tu pravou atmosféru velké kulturní události.
Zbytečné obavy. Medardem vyslovená hrozba se neuskutečnila a poslední festivalový víkend doslova tonul v palčivém slunci. Jako by to jen prospělo vesnickým lánům a návsi, v jejichž kulisách se po dvou letech vrátila na II. nádvoří litomyšlského zámku Smetanova Prodaná nevěsta v režii Magdaleny Švecové a pod dirigentským vedením jejího manžela Davida Švece. Zajímavé, inscenace, která v Národním divadle bojuje o přežití, opět vyzněla v prostředí „open air" svrchovaně, samozřejmě, šarmantně.
Po této natřikrát uvedené dramaturgické jistotě se festival rozloučil s Litomyšlí ve velkém stylu. (Ještě ve sváteční pondělí se ovšem konal externí koncert v České Třebové – i to je třeba brát v potaz při hodnocení festivalových vykročení a odbočení.) Večerem, v němž cyklus písní vzpomenutého jubilanta Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh doprovodila a dvěma méně uváděnými symfonickými díly, Maklérovou větou Blumine a 6. symfonií D dur Antonína Dvořáka, orámovala Pražská komorní filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila. Ta si vychutnala zaslouženou „standing ovation", stejně jako pěvečtí sólisté, mezzosopranistka Dagmar Pecková a barytonista Ivan Kusnjer, který ještě den předtím pomohl „vyprodat Prodanku" v roli Krušiny.
* Festival musí být pro všechny…
To nám v závěrečném dni řekl ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna, ještě než v poledním žáru dohlédl na zdánlivě skromné, pro záběr festivalu však výmluvné matiné, které se odehrálo v zámeckých komnatách ve 2. patře, kde mají svou expozici historické klavíry. Tři z nich včetně zachovalého majstrštyku z pražské Umělecké besedy, na který prokazatelně hráli i Smetana a Dvořák, rozezvučelo Smetanovo trio se Sukovým, Fibichovým a Smetanovým repertoárem a potvrdilo, že velikost festivalu roste i s přibýváním akcí takzvaně doplňkových.
* 25 tisíc prodaných vstupenek by Smetanově Litomyšli asi záviděl i nejeden festival nonartificiální hudby. Zaujala mě i úvaha dirigenta Marko Ivanovice ve festivalovém zpravodaji, že mu publikum připadá přirozené, žádná snobská či sponzorská bohéma. Znamená to, že jste si takové diváky časem vychovali?
Já bych nás nesrovnával s rockovými festivaly, k jakým vy osobně máte blíže. Bylo by asi jednoduché uspořádat jednorázovou akci s velkou hvězdou a na velikánském pozemku. Nám se tu však sešlo 25 tisíc lidí ve 25 dnech na 28 koncertech v prostorách, z nichž největší – II. zámecké nádvoří -má kapacitu 1000-1300 míst. Z toho vyplývá, že v podstatě všechny koncerty byly vyprodány. O kvalitě publika snad nejvíc vypovídá to, že většina vstupenek se rozprodá už v prvním týdnu prodeje. To jsou lidé, kteří se vracejí opakovaně, nemohou si to nechat ujít. Publikum je opravdu spjaté se zdejším prostředím a i když diváci přijíždějí třeba jen na jeden koncert a hlediště je každý večer obsazeno zcela jinými lidmi, chovají se stejně.
* Všiml jsem si určité pohody v kuloárech festivalu, která možná pramení z toho, že jste tentokrát při 52. ročníku nebyli zavázáni nějakým velkým výročím. Ale i nové jméno kastelánky zámku Jany Sehnalové jako by vyřešilo třenice, zda festival „nekazí" zámku sezónu, nebo dokonce nádhernou fasádu…
Letos byla dramaturgie přece jen trochu méně náročná. Smetanova Litomyšl není turistický festival, nejsme ten případ, kdy Rusalka cestuje po českých hradech a zámcích. Chceme přispívat české kultuře, proto obvykle volíme i premiérové věci, sestavujeme mimořádné projekty. Festival musí být pro všechny, ale má i vyšší ambice. V období krize jsme se však přece jen raději vyhnuli pořadům, které by se nám sice hodily a líbily, avšak kladou příliš velké nároky na produkci a finance. Chyběly, ale v příštích ročnících se k nim určitě vrátíme. Jinak máte pravdu, že jsme se zbavili stresu, jaký nás doprovázel ještě loni, že jsme na zámku nežádoucí a na obtíž. To neznamená, že by snad nová kastelánka nebyla náročná v požadavcích na režim v tak cenném objektu. Nevnímá však festival jako narušení chodu návštěvnické sezóny, nýbrž jako její vrchol. A my respektujeme, že je nezbytné dodržovat určitá pravidla.
* Zaujalo mě, že jste výrazně upozornili na nadcházející ?oo. výročí nástupu Lucemburků na český trůn, které by jinak možná zůstalo veřejností opominuto. Vstoupili jste tak trochu na diplomatickou půdu uspořádáním koncertu lucemburského komorního orchestru Les Musiciens, navíc se skladbou, napsanou přímo pro tuto příležitost. Jaké z toho zůstaly dojmy na lucemburské straně?
Jsem rád, že jste si toho všiml, i když to původně nebyl záměr. Ale napadlo nás, že by se oficiální zahájení oslav, které teprve přijdou, mohlo konat u nás. Musím říct, že lucemburská ambasáda nebyla zprvu příliš aktivní. Samotný velvyslanec dodatečně v dopise připustil, že jeho úřad náš festival poněkud podcenil. Očekávali venkovskou akci, ale výsledkem byli nakonec oslněni. Veliký dojem na ně udělal už samotný zahajovací koncert 11. června se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Pražským filharmonickým sborem, který navštívilo osm ministrů s prezidentem a nechyběl ani pražský arcibiskup Dominik Duka. A samotného koncertu lucemburského tělesa se zúčastnili velvyslanci jedenácti zemí.
* K tradici festivalu už patří nějaké to dramaturgické vybočení, kterým letos mohl být koncert Gipsy Way, společné vystoupení houslisty Pavla Sporcla a cikánské cimbálové muziky Romano Stilo. Jak to zapadlo do celkového obrazufestivalu?
Těch vybočení bylo tentokrát docela dost a ne všechna dopadla podle našich představ. V přesahových koncertech musí vystupovat absolutní špička daného žánru a to se nám ne vždy povedlo. To ale samozřejmě neplatí pro vystoupení Pavla Sporcla a kapely Romano Stilo. Tam jsme spíš měli obavu, že lidi o koncert nebudou mít větší zájem, protože mu předcházelo vydatné turné se zastávkami i v městech našeho regionu. K našemu překvapení však byl jako první vyprodán a museli jsme přidat odpolední reprízu. Nakonec jsem se nedivil. Výkon muzikantů byl tak strhující, že na něj prostě lidi museli přijít znovu.
Foto popis| Ivan Kusnjer
