Vojtěch Stříteský: Společné sdílení krásných zážitků je nezastupitelné

Search
Close this search box.

WEB, Datum: 30.05.2022, Zdroj: klasikaplus.cz, Autor: Petr Veber, Datum importu: 30.05.2022 20:02, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11

Tematické duplicity: Ostatní, Kultura a cestovní ruch, Smetanova Litomyšl

„Snažili jsme se program koncipovat z děl, která jsou povzbudivá a radostná a která přinášejí, kromě poznání, také naději.“

„První část koncertu barytonisty Erwina Schrotta bude operní, pak zazní řada latinskoamerických písní a tang. Prostě galakoncert!“

„Od blokády Leningradu a premiéry Šostakovičovy Leningradské symfonie uplynulo osmdesát let a najednou – v jedenadvacátém století – je tu utrpení Mariupolu…!“

Příští týden začíná Národní festival Smetanova Litomyšl. Od 9. června do 5. července nabízí čtyři desítky hlavních hudebních pořadů a k nim dění v Klášterních zahradách, Smetanovu výtvarnou Litomyšl a další doprovodné akce. Po dvou ročnících improvizování vynuceného vládními opatřeními proti pandemii se letos pořadatelé vracejí k tradičnímu rozsahu. O těch položkách programu, na které se obzvláště těší, o operních večerech, o lidském spolučlověčenství a společném sdílení krásných zážitků, ale i o letošním prodeji vstupenek, o tom všem uvažuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz umělecký ředitel a dlouholetý dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.

Projevuje se v přípravách festivalu skutečnost, že někteří lidé po pandemii šetří, že někteří bohužel odvykli chodit na živou kulturu, nebo že se snad ještě obávají kontaktu s ostatními?

Vím, že letošní slabší zájem o vstupenky bohužel zaznamenávají snad všichni pořadatelé kulturních akcí, nás nevyjímaje. Důvodů, proč se tak děje, je jistě více, ale mezi ty hlavní patří docela určitě současná ekonomická situace. Každý chodíme nakupovat, brát benzín, platíme složenky za energie, nájem – a rodinné rozpočty upravuje, asi až na výjimky, opravdu většina z nás. Pak je tu nepřehlédnutelný fenomén „zabydleného obýváku“. V podstatě více než dva roky byl náš život značně ořezán a mnozí si navykli, že za nimi „kultura“ chodí v podobě streamů a různých přenosů prakticky zadarmo – vytvořil se určitý návyk. Bude třeba nějakého času, aby se vše vrátilo do původních kolejí.

Jak potenciální publikum povzbudit?

Snažili jsme se program letošního festivalu koncipovat – při současném zachování umělecké úrovně – z děl, která jsou, respektive mohou být, lidem blízká. Která jsou povzbudivá a radostná a která přinášejí, kromě poznání, také naději. Jsem přesvědčen, že živá kultura je pro člověka nezastupitelná. A obyčejné lidské spolučlověčenství a společné sdílení krásných zážitků také… Na litomyšlském zámku a vůbec ve starobylé Litomyšli lze podobných zážitků prožít opravdu hodně.

Kdy a jak jste nalezli a vybrali Erwina Schrotta, co především nabídne a co na jeho vystoupení může být a bude pro publikum nejatraktivnější?

Barytonista Erwin Schrott patří bezesporu k těm nejžádanějším pěvcům současnosti a o jeho výjimečnosti víme samozřejmě dlouho. Nicméně přímým podnětem k jeho pozvání do cyklu Hvězdy operního nebe byl určitě přímý zážitek. Pražský galakoncert s Českou filharmonií před dvěma a půl lety byl strhující – a ani trochu nepřeháním. On si dokázal během pár chvil zcela získat svým šarmem – a samozřejmě pěveckým mistrovstvím – celé nabité Rudolfinum. A já si jsem jistý, že totéž dokáže na zámeckém nádvoří. Je určitou zajímavostí, že operní bude jen první část koncertu a že pak v podání pana Schrotta zazní řada latinskoamerických písní a tang. Prostě galakoncert!

Na nádvoří zazní letos i Händelův Mesiáš. Bude tam pocitově „jiný“ než v kostele?

Pravda, my jsme dosud uvedli Mesiáše dvakrát – a vždy v chrámových prostorách. Ale už jeho premiéra v Dublinu před 280 lety se konala v koncertním sále, já jej slyšel i ve Dvořákově síni – právě v excelentním podání souboru Collegium 1704 s Václavem Luksem. Opravdu se dá předpokládat, že to bude poněkud jiný zážitek a snad právě proto jsme zvolili lokaci jeho provedení netradičně.

Co vše se v letošním programu pojí ke jménu Jana Skácela?

Především je to premiéra Pavlicovy kompozice A znovu láska …, která dala podtitul celému letošnímu festivalu. Sestavili jsme s Jiřím na Skácelovy verše, ale i na texty z fejetonů, originální libreto. První provedení díla budou u nás v pondělí 20. a v úterý 21. června v podání

Hradišťanu, herce Kryštofa Bartoše, olomouckého sboru Žerotín a orchestru FOK – Pražských symfoniků. Myslím, že to bude důstojný hold a připomenutí stého výročí narození jednoho z největších českých literátů dvacátého století. Ale Skácelovy verše budou znít třeba také ve Festivalových zahradách v uvolněném cyklu Kdo by se neSkácel.

Čajkovskij a Korngold si jsou zdánlivě hodně vzdáleni, ale v koncertě Filharmonie Brno je spojí melodičnost jejich hudby, že?

To je koncert, na nějž se nesmírně těším, protože – máte pravdu – Korngolda i Čajkovského spojuje obrovská melodická invence! A v podání Jana Mráčka, Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese půjde v neděli 26. června docela určitě o výjimečný zážitek. Doplním, že v programu zazní i slavné Coplandovy Fanfáry pro obyčejného člověka a také nádherná, leč poněkud méně známá Slovácká rapsodie Viktora Ullmanna, který zahynul v Osvětimi.

Čas je to jediné, na co ani diktátoři nedosáhnou – to je poselství Kabeláčova strhujícího Mysteria času. Jak si ho propojit s poselstvím obrovité Leningradské symfonie?

Když jsme s dirigentem Jakubem Hrůšou tento program připravovali, netušili jsme samozřejmě, jak nesmírně aktuálním se vzhledem k válečným událostem na Ukrajině společné provedení právě těchto dvou výjimečných děl stane! Od blokády Leningradu (a premiéry Šostakovičovy symfonie) uplynulo osmdesát let a najednou – v jedenadvacátém století – je tu utrpení Mariupolu! Člověku hned na mysli vyvstanou tyto paralely, k tomu i pronásledování Miloslava Kabeláče oběma totalitními režimy dvacátého století… a možná i Seifertovy verše „Čas, který jde a všechno boří / tichý jak peří nočních sov / má klíče k radosti i hoři / k úsměvu dívek, k pláči vdov… “. V sobotu 2. července přednese Česká filharmonie koncert, který, domnívám se, bude jedním z naprostých uměleckých vrcholů celé 64. Smetanovy Litomyšle!

Vejde se na festivalové pódium orchestr pro Leningradskou symfonii a v polovině června už předtím i pro podobně obrovitou, navíc mimořádně barvitou Alpskou symfonii i se všemi těmi hudebními nástroji a stroji, vyluzujícími neobvyklé zvuky?

Musí se vejít! (smích…). Ale vážně – samozřejmě, že i na dostatečný prostor jsme při zařazení festivalové premiéry Alpské museli myslet. Ale ti, kteří symfonii znají, asi tuší, že například pro opravdu velké žestě využijeme také arkády nádvoří. Bude to docela jistě nevšední koncert, také proto, že v první půli zazní v podání mladičkého virtuóza Ryana Martina Bradshawa Čajkovského milovaný Klavírní koncert b moll.

Je zázračným dítětem?

S tímto slůvkem bych obecně šetřil, ale že je to umělec výjimečný, je bez diskuze. Vyhrát Concertino Praga je snem a metou mnoha nadějných muzikantů – a Ryanu Martinovi se to vloni, mimochodem právě s Čajkovského koncertem, podařilo. A když jsem u těch časových paralel, připomenu, že například Lukáš Vondráček u nás prvně koncertoval také v šestnácti letech. Pokud se Bradshawovi podaří jít v jeho stopách, určitě budeme moci být na jeho festivalový debut pyšní a snad se k nám v budoucnu, stejně jako letos Lukáš Vondráček, opět vrátí – již jako klavírista světového jména a umění!

Jakého ještě „favorita“ má umělecký ředitel festivalu a jeho dramaturg?

Určitě bych rád zmínil českou premiéru nádherného Rekviem za mého přítele současného polského skladatele Zbigniewa Preisnera v Piaristickém kostele ve čtvrtek 16. června. Tak úžasnou muziku by si neměl nechat ujít žádný milovník hudby – a úmyslně neříkám klasické hudby! Protože Preisnerovo dílo stojí na pomezí mezi hudbou klasickou a nonartificiální, snad filmovou. Je nesmírně invenční, nevšední a přitom obecně přístupná. A pak dva – relativně „menší“ – pořady ve Smetanově domě. Koncert vynikajícího vokálního souboru Martinů Voices s díly Bohuslava Martinů a s premiérou kantáty Jiřího Gemrota Pochovávání světla v sobotu 25. června a předtím ve čtvrtek 23. června monodrama Piš mi. Tvoje Alma o osudech neteře Gustava Mahlera, houslistky Almy Rosé.

Letos v programu chybějí scénická operní představení. Co vše je nahradí?

Přirozeně je nám líto, že kvůli – mimochodem velmi potřebné – rekonstrukci zámku nemůžeme na nádvoří uvádět operní představení, ale o operu návštěvníci rozhodně nepřijdou! Jednak budeme uvádět na zámku v Nových Hradech Vivaldiho dílo Il Farnace, jednak ve Smetanově domě nové nastudování komorní opery Lenky Nota a Olgy Sommerové Jsem kněžna bláznů o osudech Boženy Němcové a též Kučerovu Perníkovou chaloupku pro nejmenší posluchače. A na nádvoří, jak jsem již zmínil, bude zpívat Erwin Schrott árie z oper Wolfganga Amadea Mozarta, Giuseppa Verdiho a Charlese Gounoda. Operní soubor pražského Národního divadla k nám přijíždí s tematicky koncipovaným galakoncertem Ten lásky sen, sestaveným z operního díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Nu a pak je tu i očekávaný koncert Gala Verdi v podání především vynikajících zahraničních sólistů a souboru brněnské Janáčkovy opery. Tedy svět opery i na letošní Smetanově Litomyšli žije!

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz