Akcent: Jaro bez zpěvu a podzim bojující o diváky. Bilancujeme operní a koncertní rok 2021

Search
Close this search box.

RÁDIO, Datum: 21.12.2021, Zdroj: ČRo Vltava, Zpráva: 1, Datum importu: 21.12.2021 22:27, Pořad: 16:30 Akcent, Země: Česko
Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch, Ostatní, Smetanova Litomyšl

Daniel JÄGER, moderátor
Končí rok 2021 poznamenaný pandemií koronaviru, lockdownem a s ním spojenou řadu omezení, přesunů, změn. Jak se s tím vším vypořádal svět klasické hudby a opery. Vítejte u poslechu dnešního bilančního Akcentu Českého rozhlasu Vltava. Od mikrofonu vás zdraví Daniel Jäger. Naším prvním hostem je hudební publicista Petr Vébr, který pro Český rozhlas Vltava sleduje a pravidelně hodnotí koncerty v rámci velkých festivalů, ale také abonentní sezóny orchestrů a další speciální hudební projekty. Petře, pojďme se nejprve vrátit na samotný začátek roku 2021. Do jakého roku jednotlivé instituce klasické hudby u nás vstupovaly?

Petr VEBER, hudební publicista
Do zcela absurdního. Za sebe musím říci, že bych rok 2021 nebo tu jeho první polovinu, stejně jako rok předchozí skoro celý, rád trochu pozapomněl, protože to byla situace, ať už společenská nebo kulturní nebo vlastně i osobní natolik nevídaná, bezprecedentní, nebylo nic normálního, nebyl normální provoz, možná si vzpomeneme na tisíc omezení, byly zákazy vycházení a tak dále, takže kdybych měl vzpomínat na to, co se dělo v hudebním životě na začátku roku 2021, tak mám trochu prázdno. Myslím, že se nedělo v podstatě nic, streamovalo se, což se všichni shodujeme s odstupem, že je jaksi řešení pouze náhradní a odříkalo se, přesunovaly se termíny, věci se pohřbívaly, všechno padalo do nějaké propasti a tam v té době to prostě byla beznaděj, a to i tedy beznaděj existenční pro řadu umělců, to je pro mě rozhodující vzpomínka.

Daniel JÄGER, moderátor
Petře, do jaké míry se jednotlivé instituce klasické hudby u nás poučily z toho prvního lockdownu, mám na mysli, především ty streamy a ty další aktivity ve chvíli, kdy nemohly být uskutečněny koncerty?

Petr VEBER, hudební publicista
Já myslím, že v čele toho snažení, aby kultura živá, aby o sobě hudební instituce dávaly vědět, aby lidé měli alespoň náhradním způsobem k dispozici nějaké zážitky a hodnoty, stála Česká filharmonie, která dokázala realizovat řadu koncertů, programů, byť tedy z naprosto prázdného Rudolfina, moderovaných, krásně nasvícených, promyšlených, velmi emotivních.

Daniel JÄGER, moderátor
První diváci poté mohli přijít až na koncert Pražského jara, tedy začátkem května, a to ve velmi omezeném a vlastně ve velmi speciálním režimu. Jak na tu chvíli, tu návštěvu tohoto koncertu speciálního zahájení Pražského jara vzpomínáte?

Petr VEBER, hudební publicista
Pražské jako také bylo na špici těch snah dostat hudbu, hudební provoz někam zpět směrem k normálu. Stát to umožnil právě pro Pražské jaro zvláštním testováním, prostě opravdu podmínkami modelovými, pilotními. Uvažovalo se o tom, jak by se to mohlo dělat, aby to tedy mohlo takto začít zase fungovat, aby to dostálo všem nějakým obavám a opatřením, bylo to velmi zvláštní, ale bylo to zároveň velmi emotivní v tom, že člověk po řadě týdnů, měsíců se dostal jako ten vyvolený, tedy do prostředí živě provozované hudby, zároveň sledované živými lidmi v tom sále, byť již nebyl ten sál naprosto plný, přesto to bylo naprosto něco výjimečného.

Daniel JÄGER, moderátor
Ikonické dílo festivalu Smetanova Má vlast byla tentokrát v rukou Václava Lukse a Collegia 1704. Byl to jeden z těch vrcholů Pražského jara?

Petr VEBER, hudební publicista
Pro mě ano. Původně měl hrát Mou vlast Vladimír Jurovský se svým berlínským rozhlasovým orchestrem, pouhých několik týdnů předem odřekli kvůli opatřením v Německu. A tohle to bylo tedy řešení jakoby náhradní za to, že Václav Luks do té nabídky, aby se tohohle úkolu ujal, šel, mu patří velký obdiv za to provedení a realizace také, ale samozřejmě to vzbudilo různorodé reakce, například se říkalo a vyčítalo tedy to, že to vlastně nebylo Collegium 1704. Ano, byl to mezinárodní soubor projektový, ad hoc sestavený pro tuto příležitost, ale z hráčů, kteří, dejme tomu, jsou skutečně specialisty, nikoliv na barokní, ale opravdu na romantickou hudbu, na hru na dobové nástroje z 19. století. V tomhle tom všem ten projekt měl velkou hodnotu, a to, že se tohle to stalo, to je vlastně historická událost.

Daniel JÄGER, moderátor
Které další projekty jara, a to nejen pražského, ale toho, řekněme, speciálního, možná i postcovidového, považujete za podstatné výjimečné.

Petr VEBER, hudební publicista
Období postcovidového z hlediska lockdownu, z hlediska toho, že se něco opravdu nesmělo, ale období, v uvozovkách, mezicovidového v tom smyslu, že ještě stále ani na podzim nebyla situace zcela normální a v posledních týdnech dokonce je nenormální v tom, že publikum je selektováno, takže to není úplně standardní situace, samozřejmě na koncerty dneska nemůžu jít kdokoliv, což jsme v tom letním období teda měli, když byly testy. Pražské jaro mělo nicméně v tom režimu toho pilotního, který se ukázal, že je cestou, ještě několik dalších pěkných programů. Teď mám vzpomenout na Český filharmonický sbor Brno, na Jörga Widmanna, dalo se to spočítat na prstech dvou rukou. A další programy byly zase jenom ty streamované, čili v celém tom souhrnu Pražské jaro stejně nebylo standardním festivalem už druhým rokem. Taková chytrá horákyně trošku.

Daniel JÄGER, moderátor
Jak se v roce 2021 dařilo dalšímu velkému festivalu, a to Smetanově Litomyšli? I tato přehlídka musela reagovat na ta různá covidová opatření. Jak se to promítlo na programu letošní Smetanovy Litomyšle?

Petr VEBER, hudební publicista
Organizátoři čekali docela dlouhou dobu na to, jestli řeknou ano, nebo ne, v tomhle tom to měli všichni pořadatelé na jaře, v létě velmi těžké. Oproti roku 2020, kdy se konala Smetanova Litomyšl na tom nádvoří pouze v komorní podobě bez velkého hlediště, prostě opravdu náhradním způsobem, tak v letošním roce, v roce 2021 okolnosti už umožnily a dovolily pořádat festival v podstatě ve formátech, které se blíží tomu, co považujeme za normální, to znamená hlediště, možná s nějakými omezeními počtu osob, dobře, ale byly tam i operní představení, byly tam symfonické koncerty. Jedním z vrcholů určitě byla Má vlast dokonce ve dvojím podání. Jednak česká filharmonie s Tomášem Netopilem. Tomáš Netopil diriguje velmi živě, neakademicky, opravdu emotivně, v uvozovkách, česky, prostě je to vzorové, velmi osobní živé emotivní, možná rychlejších v tempech. Je to prostě jedno z těch ideálních provedení. A stejně tak tam zazněla ovšem Má vlast, a to už mnohem méně obvyklé, čtyřruční klavírní podobě, Ivo Kahánek a Miroslav Sekera. Pro mě Má vlast v této klavírní podobě a v jejich provedení byla naprosto famózní. Jiný zážitek z Jízdárny letos v Litomyšli Jaroslav Březina a jeho Zápisník zmizelého. Jeho podání Janáčka, jeho velmi osobní opravdu, jak se říká do krve, vyprávění toho textu, to je něco, co taky se úplně neslyší tak často, já ho považuju za momentálně toho nejlepšího, kdo to dokáže zazpívat.

Daniel JÄGER, moderátor
Mluvili jsme o Smetanově Litomyšli, o Pražském jaru. Dalším velkým festivalem je Dvořákova Praha, která v průběhu celého září nabízí řadu koncertů. Jaký byl letošní ročník tohoto festivalu?

Petr VEBER, hudební publicista
Pokut loni o rok dřív byla jenom česká z důvodů toho, že někteří zahraniční naplánování umělci nemohli přijet, tak vlastně letos ani už tohle to neplatilo. Byli tady pražští symfonikové s Jakubem Hrůšou a byli tady vídeňští filharmonikové, a to dokonce s legendárním dirigentem Herbertem Blomstedtem, kterému bylo v tobě toho koncertu nějakých 94 let. Na ten koncert vzpomínám jako na něco neuvěřitelného, nejen proto, že ten repertoár táhl, ale on dirigoval během večerů 4 velké symfonie a 3 z nich dirigoval zpaměti. A potom to, jak ten orchestr malými pohyby ovládá, jak to má nazkoušené, jak oni mu důvěřují, jeho ctí, to bylo prostě něco naprosto výjimečného.

Daniel JÄGER, moderátor
V jaké konkurenci byl letošní ročník Dvořákovy Prahy realizován? Přece jenom ty instituce se snažily dohnat to, co zameškaly.

Petr VEBER, hudební publicista
Byla nadprodukce nebo nadnabídka. A obrácenou stránkou této mince bylo to, že zdaleka ne všude pochopitelně bylo plno na Dvořákově Praze, to si myslím, že v podstatě ano, ale byly během podzimu koncerty, které nebyly naplněné lidmi tolik, protože prostě toho bylo příliš, nebo se lidé báli, nebo prostě nechtěli snášet ta omezující opatření, sedět v roušce a tak dále a tak dále, tak ten podzim byl velmi nestandardní.

Daniel JÄGER, moderátor
Do tohoto nestandardního podzimu, jak říkáte, vstoupil jednou výraznou aktivitou, také již zmíněný Václav Luks.

Petr VEBER, hudební publicista
Jak jinak, než u něj, opět jedinečným způsobem, protože začal se svým orchestrem a sborem Collegium 1704 fungovat v novém prostoru, a to v prostoru, který využívá jednak ke zkouškám, což je zázemí, o kterém koneckonců publikum nemusí nutně nějak vědět, nebo ho nemusí řešit ve zrekonstruovaném bývalém kině Vzlet ve Vršovicích. Je to prostor, který má multifunkční využití, jsou tam ještě další subjekty, které tam pořádají své aktivity, ať už filmové nebo divadelní. Je to nový prostor, který si publikum asi musí teprve přitáhnout. Je to prostor jakoby moderní, nebo strohý trošku, takový lehce funkcionalistický, nemá smysl do Vzletu na koncerty Collegia 1704 chodit za úplně stejným zážitkem jako do nějaké barokní kaple. Ale akustika tam není tak špatná. A pokud prostě člověk vezme na vědomí, že tam prostě nejsou krásné sochy a příšeří a tak dále, tak potom do Vzletu nelze než zvát.

Daniel JÄGER, moderátor
Abychom nebyli ale jen pragocentričtí, jak se dařilo klasické hudbě v průběhu roku 2021 v jiných městech České republiky?

Petr VEBER, hudební publicista
Brněnská filharmonie má setrvale v posledních letech velké plusy a klady ve své dramaturgii, jejich programy, jednak díky dramaturgovi a jednak díky panu šéfdirigentovi Dennisu Russellu Davisovi jsou často velmi neortodoxní, řekněme, z hlediska českého běžného dosavadního provozu, ať už hrají Philip Glasse, nebo nějaké novinky autorů německých, nebo ať už hrají tu hudbu z východní Evropy, z Pobaltí a tak dále, to je naprosto jedinečná nabídka, kterou Brno rozhodně vyzařuje i mimo město. Filharmonie Brno také pořádá Moravský podzim, kde se tohle všechno i letos v říjnu realizovalo poměrně výrazně. Janáčkova filharmonie Ostrava je na rozcestí v tom, že už také jako Brno chystá nový sál. Letos, když zahajovala sezónu, tak bylo jasné, že v tom sále, ve kterém dosud hraje, v tom sále ze šedesátých let, zahajoval sezónu naposledy, protože v příštích letech jí bude zahajovat na nějakém náhradním místě, aby tento sál byl integrován do toho nového sálu, který bude přístavbou nad tím domem kultury.

Daniel JÄGER, moderátor
Petře, vy navštěvujte pravidelně různé instituce, pravidelně chodíte na koncerty, na představení. Jaký je o ty jednotlivé projekty zájem, promítl se nějak ten komplikovaný rok, ta různá omezení, různé restrikce na návštěvnosti především koncertů klasické hudby?

Petr VEBER, hudební publicista
Určitě ano, nemohlo se, a byly obavy, že až se bude moci zase chodit, tak jestli lidi na to budou slyšet, jestli lidi si u svých streamů, tedy u těch svých displejů a obrazovek nezvykli na to, že vlastně mohou mít kulturu nebo koncerty nebo operu dokonce jaksi doma v teplákách a v papučích takříkajíc, nebo s lahvičkou vína otevřenou a jestli si zase zvyknou nebo budou ochotni si zvykat na to, že se mají obléknout a jít ven, byly obavy. A ukázaly se trošku možná oprávněné, ale je to trošku zároveň problém ještě širší není to jenom o lenosti, i když tam asi taky bude hrát roli, ale samozřejmě i o ekonomických možnostech lidí, publika a po tom o té nadprodukci nebo té nabídce, která evidentně v nějakých měsících uvolnění v létě, a hlavně na podzim, přesahovala asi možnosti publika a potom bylo zřetelné, že některé koncerty, ty opravdu dobré, tu návštěvnost měly skoro stoprocentní a ty o něco méně propagované, nebo o něco méně zajímavé, nebo ty zbytnější najednou čelili tomu, že se vstupenky prodávaly, prodávají na poslední chvíli, že do poslední chvíle není jasné, jestli vůbec někdo přijde, nebo kolik těch lidí přijde. Těch faktorů bude určitě mnoho. V poslední době mě napadá příklad, Václav Luks dirigoval Vánoční oratorium Bachovo, byl to tříhodinový koncert, v Rudolfinu bylo plno, lidi, kteří tam opravdu chtěli přijít, tak neřešili, že musí 3 hodiny sedět v těch nenáviděných rouškách a o den, o dva později pražští symfonikové hráli Mendelssohnovo oratorium Eliáš, také duchovní hudbu. Také hudbu, která není slýchaná u nás v Praze nebo vůbec v českém prostředí tak často, je to prostě vzácné, opravdu vzácné. Vůbec nemůžeme zmiňovat něco, jako že to třeba měl být horší koncert, nebo že byl špatně propagován, nic takového. A přesto ve Smetanově síni nebylo plno, i když si pořadatelé rozhodli z mnoha důvodů tu skladbu prokrátit, takže nešlo o 3 hodiny, tak teď můžeme opravdu uvažovat, čím to je, že někde prostě něco lidi přitáhne a někde je to horší. Já na to odpověď nemám.

Daniel JÄGER, moderátor
A jaký byl rok 2021 v opeře. O tom teď budu mluvit s hudební a divadelní publicistkou Helenou Havlíkovou. Heleno, operu sledujete systematicky, jaký tedy byl ten rok 2021?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Na začátku covidový. Už od října 2019 bylo u nás zakázáno zpívat a divadla se otevřela pro publikum až koncem května. Operní soubory ale i v téhle době zkoušely nové inscenace. Některé předvedly výsledky své práce prostřednictvím záznamu na internetu nebo v televizi, k operním přenosům se kromě České televize připojila i televize Noe. Takhle jsme na jaře viděli z Národního divadla Verdiho Rigoletta, Mozartova Dona Giovanniho, z Ostravy potom Pucciniho Toscu i Smetanovu Hubičku. Z Brna to byl Čajkovského Evžen Oněgin a Nabucco a z Olomouce Beethovenův Fidelio. V poloscénické verzi pak ještě plzeňské nastudování Janáčkovy Věci Makropulos. No, a bylo tak zajímavé sledovat rozdíly, když divadla po tom otevření od června začala postupně tyhle inscenace nasazovat do normálního provozu. Já jsem si naplno uvědomila, jak ten zážitek z představení v hledišti divadla opravdu nemůžou nahradit ani sebedokonalejší televizní nebo internetové streamy, i když mají, řekněme, benefit, těch detailních záběrů, pohodlí domova, často také volby času, kdy je možné se na záznam podívat, nebo je možné se vracet, nebo dokonce třeba sledovat inscenaci s klavírním výtahem. Ty záznamy postrádají to podstatné. Komunikaci mezi hledištěm jevištěm, mezi publikem a účinkujícími, ale i mezi námi diváky, mezi s sebou. V tomhle smyslu jsou přenosy takovým, řekněme, polibkem přes sklo. Divadlo je prostě živoucí organismus. A každé představení je originál.

Daniel JÄGER, moderátor
Heleno, kolik jste letos viděla operních premiér, ať už třeba tu online formou, nebo pak v divadle?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Tak napočítala jsem jich 40, větší polovinu, tedy 24 titulů, uvedlo našich 10 stálých operních souborů. A 16 oper pak nastudovaly soubory mimo tuhle základní síť. Operní inscenace jsou totiž součástí řady festivalů Smetanovy Litomyšle, hudebního festivalu Znojmo, hned tří festivalu v Olomouci, v autentickém prostoru barokního divadla v Českém Krumlově jsou opery součástí festivalu komorní hudby s barokní nocí nebo festivalu barokních umění. Opery uvádí scénicky ve své replice barokního divadla také Musica Florea. A naopak současnou operní tvorbu, tak na tu se zaměřují studiové soubory s vlastní poetikou. To je brněnská opera Diverza, olomoucký Ensemble Damián a pražské uskupení Run Operun. Tradicí na začátku září je také operní pouť, kdy tisíce zájemců směřuje do Divoké Šárky, letos za Dvořákovou Rusalkou.

Daniel JÄGER, moderátor
Heleno, jak ta divadla a operní soubory uvažovaly po té dramaturgické stránce, co bylo pro ten rok 2021 charakteristické.

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Myslím si, že setrvával v tom základním trendu, který známe. Ta nabídka byla ale možná trochu pestřejší, objevila se opravdu spousta novinek nebo, řekněme, takových dramaturgických lahůdek. Samozřejmě převažovaly osvědčené tituly, a to jak v tradičních nastudováních, tak v různě zdařilých pokusech o nekonvenční výklady. Podobně jako v minulých letech vedl Verdi Nabucco v Ostravě a v Olomouci Rigoletto, ve Státní opeře Traviata. Ovšem v adaptaci alternativního uskupení Run Operun mezi drag queens Side specifik prostoru v Praze na Letné u podstavce bývalého Stalinova pomníku. Giacomo Puccini, tak ten byl zastoupený Toscou v Ostravě, Bohémou v Brně. Z italských oper nechyběl Rossini, Lazebník sevillský v pražském Národním divadle, plzeňská opera nastudovala Italku v Alžíru. Hned 2× se objevil Čajkovského Oněgin, to bylo v Brně, v Budějovicích, doplněný málokdy uváděnou Jolantou v Liberci a zastoupen byl Mozart, Don Giovanni ve Stavovském divadle, Cosi fan tutte v Budějovicích, no, a dokonce na Tristana a Isoldu Richarda Wagnera, tak na toho si troufla ústecká opera.

Daniel JÄGER, moderátor
To jsou, řekněme, tradiční nebo tradičnější osvědčené tituly, vy jste ale zmínila i dramaturgické lahůdky. Co to bylo v tom roce 2021?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Tak těmi lahůdkami jsem myslela jednak starou operu, tedy operu období baroka a klasicismu, ta je hojně zastoupena právě díky festivalům, většinou historicky poučené interpretaci. Letos to byl Vivaldiho Il Farnace, to bylo v nastudování souboru Musica Florea, Pucciniho Otrokyně, to bylo na Barokní noci v nastudování Roberta Junka. Pak Draghiho serenáda Zázraky Všehomíra, to uvedl Ondřej Macek se svými Hofmusici. No, a na festivalech se tu a tam objevují i scénicky uváděná oratoria, tentokrát to byl Telemannův Den posledního soudu, to bylo ve Znojmě. Z období klasicismu ještě Haydnovo Stvoření světa, to bylo v Opavě. No, a na olomouckých barokních slavnostech jsme slyšeli dokonce ve světové premiéře po více než 200 letech od vzniku Guzmána Antonína Rejchy.

Daniel JÄGER, moderátor
Heleno, zůstalo v případě těch operních lahůdek, které uvedly české, moravské a slezské operní scény, ale také ty jednotlivé další soubory jen u toho, řekněme, staršího období. Co jiný repertoár?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Já myslím, že za ozvláštnění můžeme v našem kontextu považovat Boitova Mefistofela. To uvedli v Českých Budějovicích. A nepochybně také Petera Grimese, Benjamina Brittena, ten obohatil repertoár brněnské opery a také /nesrozumitelné/. Ten byl vybrán pro studenty JAMU v divadle Na Orlí. Za raritu u nás se dá považovat večer, který zazněl v rámci projektu Musica Non Grata ve Státní opeře. Ten večer byl složený ze zpívaného baletu Kurta Weilla Sedm smrtelných hříchů a z monodramatu Arnolda Schönberga Očekávání.

Daniel JÄGER, moderátor
Heleno, co česká opera, jak se stavěly jednotlivé soubory k českému repertoáru?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Ze Smetanových oper pouze ostravská opera doplnila svůj postupně vznikající komplet Smetanových oper Hubičkou, z Dvořákových oper to byla vlastně jedině Rusalka v Divoké Šárce. Janáček, ten by letos zastoupený jen Věcí Makropulos, a to díky plzeňské opeře. A z oper Bohuslava Martinů, který doplňuje tu trojici nejvýznamnějších českých operních skladatelů, tak se dostalo na Ariadnu, to bylo díky Smetanově Litomyšli a na Řecké pašije, to bylo v Brně. Doslova dramaturgickým objevem se pak stala meziválečná opera Jaroslava Křičky, jmenuje se Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, bylo to v Ostravě ve velmi nápadité režii Ondřeje Havelky.

Daniel JÄGER, moderátor
No, a co opera ryze současná, co třeba nějaké české operní novinky?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Skoro o všechny se zasloužily studiové soubory. Hned 2 opery svého principála Tomáše Hanzlíka, uvedli ho Ensemble Damián, byli to Piráti a Poklad Arkadie. Jedna z režisérek experimentálního uskupení Run Operun Vilma Bořkovec je autorkou libreta k opeře Logika chaosu. Ta její hudba vznikala v procesu improvizací sólistů. A nové operní publikum, dokonce miminka od 3 měsíců, tak chtějí získat v Budějovicích prostřednictvím Mimi opery Lukáše Sommera.

Daniel JÄGER, moderátor
Heleno, pojďme se teď zaměřit na jednotlivé umělecké výkony, které pěvkyně vás v roce 2021 nejvíce zaujaly?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Podle mého názoru výkon hodný toho nejvyššího ocenění podala Petra Alvarez Šimková v expresionisticky vypjatém hudebním monodramatu Očekávání Arnolda Schönberga. To byla inscenace ve Státní opeře. Bylo opravdu strhující, jak Petra Alvarez Šimková vyjádřila ty horečné vidiny ženy na hranici vědomí a nevědomí, když utíká nočním lesem a nachází svého milence mrtvého. Opět mě nadchla Jana Šrejma Kačírková, empatickou Ellen v Brittenově Peteru Grimesovi. Vřelostí prodchla roli Vendulky Veronika Rovná, to bylo v ostravském nastudování Smetanovy Hubičky. A z nejmladší pěvecké generace se velmi slibně rozvíjí talent Doubravky Součkové, ta se zaskvěla svým jiskřivým pohyblivým sopránem, hlavně jako Mizita v brněnské Bohémě nebo jako poamericku emancipovaná energická Elinor v Křičkově operní satiře Bílý pán. Byla i vábivě Svůdnou Helenou v budějovickém nastudování Boitova Mefistofela. A třeba, že jsem Markétu Klaudovou zastihla pouze ve velkém lamentu Monteverdiho Ariadny, v němž působivě vystavěla rozsáhlou více než desetiminutovou árii v mnoha odstínech emocí ženy opuštěné milovaným mužem, tak bylo zřejmé, jak se rozvíjí soprán i téhle sólistky.

Daniel JÄGER, moderátor
Tolik tedy pěvkyně. A které mužské výkony pro vás byly v tom roce 2021 opravdu mimořádné?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Pro mě těm mužským výkonům dominuje Joachim Bäckström, a to v titulní roli Brittenova Petera Grimese, ten komplikovaný propletenec vztahů k Ellen, k dalším obyvatelům městečka, k svému učni a hlavně k sobě samotnému napovrch trestně strohému, uvnitř zranitelnému, tak to všechno vyjádřil opravdu se strhující věrohodností. Repliku milovníků, jak z prvorepublikových filmů, vystihl Josef Moravec, jako nesměle, leč vytrvale zamilovaný majitel zámku s tím strašidlem v Křičkově opeře Bílý pán. Nejen mocným dramatickým výrazem, ale mnohem plastičtějším odstíněním prodchl postavu zuboženého Florestana Jakub Rousek, to bylo v Olomouci, no, a s tím náročným partem Wagnerova Tristana si v ústecké inscenaci opravdu se ctí poradil Jakub Pustina.

Daniel JÄGER, moderátor
Heleno, po mužských a ženských výkonech se teď zaměřme na inscenace. Kdybyste měla vybrat 3, které byly nejlepší, které by to byly?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Z té čtyřicítky premiér je to pro mě jednoznačně brněnský Peter Grimes v hudebním nastudování Marko Ivanoviče. Režisér David Radok dobře vyposlouchal, jak Britten hudbou velmi přesně a sdělně vlastně kreslí situace, charaktery postav, nálady, atmosféru a snažili se dát širší platnost příběhu jednotlivce, podivína, tvrdohlavého samotáře, který se vymyká ostatním a stane se tak snadnou kořistí masové agresivní hysterie. A další 2 pro mě top inscenace jsou z Ostravy. V opeře Jaroslava Křičky Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší v hudebním nastudování Davida Švece a v režii Ondřeje Havelky nápaditě znovu objevili operu, z níž se po inscenačním boomu na počátku třicátých let minulého století teď stalo vlastně jen slovníkové heslo a ukázali, s jakou nápaditostí se česká hudba na přelomu dvacátých a třicátých let důvtipně vyrovnávala s multižánrovým kvasem meziválečné doby. A v Ostravě se povedlo i nastudování Hubičky. Ona mnohými přisuzovaná naivita téhle Smetanovy opery v režii Jiřího Nekvasila neupadla do nějaké starosvětské sentimentality. Rozpustili provokativní nadsázkou, ale i upřímnou vřelostí, inscenátoři to namlouvání čerstvého vdovce Lukáše a jeho dávné lásky Vendulky a jejich hádku o hubičku, tak doslova to naservírovali okounějícím sousedům a sousedkám jako šťavnaté sousto na takový obrovský stůl, skoro přes celou plochu jeviště, a pohrávali si i s poetikou Krkonošských pohádek v druhém dějství, celou tlupou Krakonošův v duchu lidových představ o tomhle moudrém strážci hor.

Daniel JÄGER, moderátor
Jak na ty jednotlivé impulsy v opeře reagují diváci, chodí do divadel na operní představení?

Helena HAVLÍKOVÁ, hudební a divadelní publicistka
Jak kde. Vlastně jsem byla překvapená, že po otevření divadel v Národním divadle, tak hlediště docela zelo prázdnotu. Zatímco v Brně, tak pravda, na velmi zajímavé tituly bývalo plno. Problém s diváky mají v Ústí nad Labem.

Daniel JÄGER, moderátor
Končí Akcent Českého rozhlasu Vltava, ve kterém jsme společně s publicisty Helenou Havlíkovou a Petra Veberem bilancovali projekty z oblasti klasické hudby a opery u nás v roce 2021. Akcent si můžete znovu poslechnout na webu Českého rozhlasu Vltava v aplikaci Můj rozhlas a na dalších podcastových platformách. Od mikrofonu se loučí Daniel Jäger.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz