Akcent: Pražské jaro začíná. Jak na tom jsou i další velké tradiční hudební festivaly v tuzemsku?

Search
Close this search box.

RÁDIO , Datum: 12.05.2022 , Zdroj: ČRo Vltava , Zpráva: 1 , Datum importu: 12.05.2022 18:39 , Pořad: 16:30 Akcent , Země: Česko

Tematické duplicity: Ostatní, Kultura a cestovní ruch

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Je 12. května, začíná festival Pražské jaro, vlastně takový start pro tuzemskou sezónu podobných velkých festivalů. O jejich úrovni, situaci po covidu, i financování bude dnešní Akcent. Od mikrofonu zdraví Saša Michailidis. A ve studiu dnes s námi jsou redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava Daniel Jäger.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Dobrý den.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Dobré odpoledne. A hudební publicista Petr Veber. Dobré odpoledne.

Petr VEBER, hudební publicista

Pěkný den.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Pražské jaro dnes začíná, jak už jsme zmínili, bude tedy nakonec chybět dirigent Daniel Barenboim, který na poslední chvíli oznámil, vlastně se přidal ke všem těm, přidal ke všem těm destinacím, kam nepojede, tak i Prahu. Nicméně se objevil Thomas Guggeis, Guggeis jsme říkali správně, že se má vyslovovat, a to je zajímavá otázka, nakolik se to vlastně projeví na úrovni zahajovacího koncertu?

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Tak to je otázka, protože zahajovací koncert nás dnes čeká, všichni jsme zvědaví, o jakého…

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Co očekáváte, Danieli.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Tak já osobně očekávám, že to bude něco nového, něco mladistvého a jsem vlastně svým způsobem rád, že to bude někdo jiný než Daniel Barenboim, protože pojetí Mé vlasti Daniela Barenboim už známe z předchozích ročníků festivalu. Zde řídil vídeňské filharmoniky. Já osobně jsem slyšel tuto skladbu dirigovat i v Berlíně, takže plus minus víme, v jakých intencích se Daniel Barenboim pohybuje, ale toto je něco úplně nového, něco mladého, zajímavého, zatím pro nás neznámého, takže určitě očekáváme, že to bude svým způsobem mimořádné, a to je dané už tím, že to je zkrátka úplně nové dirigentské jméno v naší oblasti.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Petře, vy dnes na koncert jdete, tak co čekáte?

Petr VEBER, hudební publicista

Čekám projev 28letého německého umělce, který Mou vlast zas tak moc asi nezná, respektive se s ní teď seznámil na poslední chvíli, ale samozřejmě už jí tedy minimálně slyšel, ale nemohl jí dirigovat celou, to je v cizině poměrně zřídkakdy úkol pro někoho vůbec se setkat se celou Mou vlastí, tak můžeme čekat něco velmi třeba neotřelého a možná i bezradného, těžko říct, opravdu uvidíme.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Je otázka, do jaké míry koresponduje vůbec s tou festivalovostí, s tím, že vlastně festival má být něčím skutečně mimořádným, že to má být událostí. A ty velké festivaly a Pražské jaro je, patří mezi ně samozřejmě také, vsází na to velká dirigentská umělecká jména, skutečně na ty osobnosti, takže otázka je, jestli Thomas Guggeis dokáže, že do té elity patří, jestli se mezi ty umělecká jména toho zvučného lesku skutečně zařadí.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Zase na druhou stranu, jestli to není dobře, že zařadí pražský festival Pražské jaro tedy nové jméno, někoho, kdo přinese nějakou novou krev, která přinese něco úplně zbrusu zbrusu zajímavého a nového, což není nikdy na škodu, ale když se vrátíme celkově k letošnímu programu Pražského jara, tak máte pocit, že se důstojným způsobem vypořádalo s covidovou situací, která, když víme, jaké jsou kalendáře interpretů klasické hudby, jak vlastně se to všechno plánuje na 2, 3, 4, 5 let dopředu, tak nakolik vlastně se ctí se s tím Pražské jaro popralo.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Já myslím, že jak jste sám říkal, ten program toho festivalu se plánuje na několik let dopředu, takže ta covidová pauza se v tom možná trochu odrazila, nicméně…

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Že vás přeruším, ale víte, jak vlastně všichni ti umělci posouvali své akce, tzn. to, co se mělo dít, tak prostě to, co neproběhlo, tak neproběhlo a…

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Pokud máte platnou smlouvu na 2 roky dopředu, tak věřím, že ta smlouva platná je. A pokud jste bystrý, tak máte určitě diář tak postaven, že pokud víte, že za 2 roky budete někde dirigovat, tak tam nebudete asi nic posouvat, ale myslím si, že co se týká toho covidu jako takového, já nemám rád, když se vymlouvá na covid nebo na válku na Ukrajině. Důležité je, co ten festival jako takový připravil, tady je vidět, že tento ročník 77 je připravena s dlouholetou rozvahou, není to výsledek nějaké, řekněme, krizové situace, není to nic, s čím by se museli organizátoři potýkat jako v tom loňském a předloňském roce. Je to skutečně něco, co má být a vyznít jako s tím opravdovým velkým leskem. Má to být festival, který má být plnohodnotný a takto byl už několik let připravován. Pokud by zasáhla teď nějaká pandemie, tak samozřejmě organizátoři by se museli s něčím takovým vyrovnat, ale to snad, věřme, nehrozí.

Petr VEBER, hudební publicista

To bylo v těch 2 letech předchozích krizové velmi velmi a teď se snad vracíme do normálu, zdá se.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Doufejme.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Petře, pro vás letošní program Pražského jara?

Petr VEBER, hudební publicista

Tak upřímně řečeno, těch koncertů není zase tolik na to, jak jsme kdysi bývali zvyklí, že Pražské jaro mělo koncertů třeba 60, tak jich vlastně 40 není tolik, ale při objemu peněz, které jsou zřejmě k dispozici a všechno je dražší, tak to asi odpovídá. Samozřejmě i v té upoutávce, která, nebo v té reklamě, která zazněla před chvilkou, jsme slyšeli 40 světových orchestrů, to není pravda, ty jsou 3 tedy, pokud počítám dobře, těch dalších světových umělců tam také několik je, ale nemůžeme zase čekat od Pražského jara, že denně tady je světová špička, to po 3 týdny denně za sebou, tak to není prostě.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Mně tam trochu v tom programu chybí ty exkluzivity. Samozřejmě Pražské jaro přivítá Gautiera Capuçona, což je velké jméno, violoncellista, který se bude podílet hned na třech festivalových projektech. Bude tady Hana Blažíková, která je velká vlastně osobnost v oblasti staré hudby, světová hvězda v oblasti staré hudby, ale abych tak řekl, těch skutečně mimořádných večerů, které by mě upoutaly tím, že zkrátka u toho musím být, těch tam, tak jak už říkal Petr, vlastně tolik letos není.

Petr VEBER, hudební publicista

Není každý den, ale třeba na konci jsou vídeňští filharmonikové s Andrisem Nelsonsem, což je světová špička v obou případech, takže abychom zase byli spravedliví.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Abysme nekřivdili Pražskému jaru.

Petr VEBER, hudební publicista

Ty orchestry jsou, myslím, 4, ne 3, já jsem se možná přeřekl, nebo nedopočítal jsem se, ale jsou festivaly jako třeba Salcburk, kde to skutečně mají denně nebo obden má cenu srovnávat, možná nemá?

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Myslím, že takhle daleko nepůjdeme. Zůstaňme tady. A myslím, že je zajímavé zmínit Prague Offspring, což je vlastně část Pražského jara, která se od letoška bude soustředit na, snad trvale, na soudobou hudbu, což je vlastně jedna z těch věcí, která dlouhodobě v České republice nebo té klasické scéně v České republice je vytýkáno, že se vlastně té soudobé hudbě tak úplně často nevěnuje, anebo, řekněme, v té nejvíce exponované části festivalu, tak nabízí Prague Offspring to, co vlastně vy byste čekali od prezentace soudobé hudby?

Petr VEBER, hudební publicista

Ano, Česká republika se věnuje, třeba jsou Ostravské dny nové hudby, což je specializovaný festival a špičkový a opravdu přiváží to, co je teď to nejnovější, nejzajímavější v tom spektru současné hudby v tom spíš jaksi výlučnější, experimentálnější, ne v tom středněproudém nebo tradičnějším, ale u Pražského jara je novum v tom, že se tímhle tím způsobem jaksi tomuto segmentu v současné hudbě věnuje takto zvýrazněně. Samozřejmě vždycky v programu byly skladby, byli skladatelé a tak dále, teď je to zvýrazněné jako víkend, je tady rezidenční soubor Klangforum Vídeň, což je prostě jméno v tom oboru relevantní, takže je to vlastně něco nového.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Je to takový akcent na tu soudobou hudbu. A jak říká Petr, ta soudobá hudba vlastně je součástí Pražského jara hned od jeho začátku, od roku 1946, a je nutné si uvědomit, že v těch prvních ročnících se jako soudobá hudba hrála třeba hudba Benjamina Brittena, kterého dnes vnímám jako toho klasika 20. století, takže ta soudobá hudba byla organickou součástí Pražského jara vlastně v průběhu všech těch ročníků, a to, že teď najednou je tam ten akcent na ten víkend, tak je to jedině dobře, protože ta soudobá hudba je součástí pulsu té doby a bez ní si myslím, že by se neměl žádný z festivalů obejít.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Pokud už jsou známé programy letošních velkých festivalů klasické hudby, ať už je to tedy Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkovo Brno, Dvořákova Praha, Ostravské dny, právě které jsme zmiňovali, které tedy se střídají s dny nové opery v Ostravě, tak dokáže si divák opravdu nejenom vybrat, ale především dokáže cestovat mezi těmi jednotlivými festivaly, pokud je opravdu zapáleným a není, není pouze regionálně ukotvený, tak dokáže cestovat tak, aby si řekl, opravdu, když projedu tu republiku v průběhu celého roku, tak pokaždé dostanu trošku něco jiného.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Tak je otázka, co ty festivaly nabízí. Každý ten festival je trochu jinak zacílen, nabízí odlišnou dramaturgii. Praha jako taková je svým způsobem přejedená kulturními projekty, takže tady ta konkurence je vlastně obrovská v průběhu celého roku, a to, co my můžeme vnímat například u Smetanovy Litomyšle nebo třeba, i u třeba Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v Ostravě, jako něco, co třeba nemusí být, tak úplně exkluzivní, tak naopak pro ten region je velice důležité a tam to ti diváci, na které ty festivaly cílí, mohou brát jako velkou exkluzivitu a může je to obohatit. Já si myslím, že když bychom se podívali na tu festivalovou mapu České republiky, tak v každém z těch festivalů najdeme něco, co nás zaujmout může. Já třeba osobně mám rád operu, tak se určitě vypravím na Svatováclavský hudební festival, který už je řadu let. Výborně si myslím vede Igor Františák v Ostravě a v Moravskoslezském kraji na podzim…

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Ale teď zmiňte proč?

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Protože tam bude Elina Garanča, velká operní hvězda, bude tam zpívat. Určitě se těším do Litomyšle, kde letos jednou z těch hlavních hvězd bude Erwin Schrott, což je taky velký, velké jméno z velkého operního světa, basbarytonista, takže si myslím, že každý ten festival, i třeba pro operně tak jakoby zacíleného diváka jako jsem já, nabízí něco, co ho může oslovit a co mu může připadat jako atraktivní.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Petře, ale je to o tom, aby skutečně člověk cestoval za těmi hvězdnými jmény, není to někdy tak, že by se mohl říct na blind, že jede na určitý festival mimo Prahu už jenom proto, že prostě ten festival má zaručenou kvalitu a že ve své podstatě se nemůže minout, pokud půjde na jakékoliv představení nebo inscenaci.

Petr VEBER, hudební publicista

Tak to určitě je. A upřímně, myslím si, že těch lidí, kteří by cestovali skutečně, že by se vypravili nadšenecky z Prahy do Ostravy přes noc a druhý den zase zpátky, že jich je opravdu pár, jsme to my šílenci, kteří to sledujeme, pokud možno co nejblíže, ale jinak většina těch festivalů, které jsou mimo Prahu v těch centrech, tedy jako je Ostrava, Brno a nebo i na menších štacích, jako je třeba Litomyšl, byť to je festival významný, tak ty jsou především určeny pro lidi z regionů, nebo ze širšího regionu, z východních Čech, Litomyšl určitě, jezdí tam lidi z Prahy také, ale jsou to jednotky, nejsou to zástupy samozřejmě, takže myslím, že musíme být trošku rozumní v tomhle tom.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Přitom Janáček Brno se snaží vlastně prezentovat, jako kdyby to byl, řekněme, festival středoevropského dosahu, aby skutečně docházelo k tomu cestování.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Zase si musí uvědomit, že Janáček Brno je z velké části festivalem divadelním, kam přivážejí různé janáčkovské operní inscenace a těžiště vlastně programu toho festivalu je v exkluzivních operních představeních, takže tam je to něco trošku jiného, ale když jste se ptal na to, jestli by diváci, potažmo i třeba my mohli jet na nějaký festival takzvaně na blind, tak já třeba takzvaně na blind rád jezdím na Smetanovu Litomyšl, protože tam, co je důležité, tak kromě kvalitního programu, který připravuje Vojtěch Stříteský, umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle a takového toho celkového zázemí, které tam vlastně garantují manželé Piknovi, kteří vlastně jsou ve vedení toho festivalu, tak je tam něco, co je hrozně důležité, a to je genius loci toho místa, takže tam všechny ty festivalové projekty jsou umocněny tou nádhernou atmosférou Litomyšle. Tím nechci říct, že by třeba v Praze, v Brně, v Ostravě ta atmosféra nebyla, nebo že by nebyla tak atraktivní, ale ta Litomyšl má svoje osobité kouzlo a třeba pro mě osobně je to něco, co nikdy v České republice nenajdou.

Petr VEBER, hudební publicista

To je plus prostě.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Přesně.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Petře, myslíte si, že protože valná většina hudebních festivalů klasické hudby se skutečně odehrává v neuvěřitelných kulisách českých měst a městeček, ale přesto dokáží organizátoři pracovat skutečně s tím geniem loci dostatečně dobře, nevidíte někdy občas nějakou promarněnou příležitost v tom dobrém slova smyslu, třeba si myslím, že Struny podzimu dokáží pracovat s Prahou vlastně neuvěřitelným způsobem a nachází pokaždé nějaké nové místo, když už pomineme to, že už se vydali na vodu.

Petr VEBER, hudební publicista

Že se vydali na pontony na Vltavu, ano, tak to je využívání toho genia loci rozhodně v Praze jedinečné. V Litomyšli to umí naprosto jednoznačně, a jak říká Daniel, na tom stavějí oni a my všichni, kteří tam rádi jezdíme to tak bereme a jezdíme tam samozřejmě půl na půl kvůli programu, ale i kvůli té atmosféře. Pak jsou možná některé jiné festivaly, já nevím, jestli mám říct, třeba v Českém Krumlově ten srpnový je velký, který je pořádán spíše z Prahy a možná ho místní vnímají, místní, myslím teď teda zastupitelstva a tak dále, možná ho vnímají jako něco, no, velké uvozovky cizorodého, kdežto v Litomyšli si to dělají ti lidé tam opravdu sami, oni tam bydlí, žijí, tak možná to jsou rozdíly, teď nevím, co mám ještě říct jiného, ale na tom určitě hodně záleží.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Pokud mluvíme o Praze, tak samozřejmě nesmíme zapomenout na Dvořákovu Prahu, která je takovým erbovním festivalem tvorby Antonína Dvořáka a ta si troufám říct, že konkrétně v tomto letošním ročníku v roce 22 z těch všech festivalů České republiky, alespoň v mých očích, má ten nejexkluzivnější program, bude tam mnichovská filharmonie, bude tam /nesrozumitelné/ orchestr, bude tam orchestr Švédského rozhlasu, bude tam trojí provedení Rusalky se Semjonem Byčkovem. Tam si troufám říct, že skutečně to je pro mě festival z těch pražských nebo z těch velkých tady u nás vlastně docela asi nejprestižnější v tuto chvíli.

Petr VEBER, hudební publicista

Který je teď nejambicióznější možná vlastně svým způsobem.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Jedno z věcí, pokud se bavíme o geniu loci, tak je samozřejmě to, kde se ta hudba hraje, ale to jsou, řekněme, někdy taková speciální představení, nebo speciální koncerty. Čeká se už opravdu strašně dlouho na nové koncertní haly. Příští týden by v Praze se měl vyhlásit výsledek architektonické soutěže na vltavskou filharmonii. Už dávno se staví v Brně, připravuje se Ostrava, s Českými Budějovicemi to asi vypadá trošku bledě, ale nicméně máte pocit, že všechny ty festivaly, které jsme jmenovali, takže i v očích třeba zahraničních návštěvníků získají úplně nové plus v okamžiku, kdy budeme mít nové koncertní haly, i když víme všichni, že v některých ohledech, a třeba vltavské filharmonie se toho dočkáme, tak možná za 10, 15 let.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Takhle určitě, byl jste v Hamburku?

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Byl.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

A šel jste tam na koncert nebo takzvaně na barák.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Ještě jenom na barák.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Tak vidíte to, takže si myslím, takže ta zvědavost i moje, já, když jsem se tam byl poprvé se podívat k tomu úžasnému domu, který mě vlastně pro mě byl magnetem na to tam je, tak mě v tu chvíli, ne, že by mi bylo jedno, co se tam večer hraje, ale zajímá mě primárně ten dům. A myslím si, že pokud bude mít Praha podobný reprezentativní prostor, tak to bude tím magnetem pro ty potencionální diváky, kteří vlastně mají rádi architekturu a které zajímá vůbec jakoby ta stavba jako taková a určitě se nechají nalákat na návštěvu některého z koncertů, takže pokud některý z těch festivalů bude moci být realizován třeba nové vltavské filharmonii, tak jedině dobře.

Petr VEBER, hudební publicista

Jde o to, jak dlouho to vydrží potom, kolik let ovšem budou lidi jezdit takzvaně na barák do Prahy. A jak potom bude potřeba to naplnit jaksi už jenom zase tím programem a tím obsahem.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Jako když se jezdilo po roce 1983, zájezdy jezdily do pražského Národního divadla, jezdili se takzvaně podívat, jak to naše krásné Národní divadlo bylo opravené a v tu chvíli bylo, dá se říci podružné, co se tam hrálo, ale plnilo to kasu, protože lidi byli zvědaví skutečně na ten dům jako takový.

Petr VEBER, hudební publicista

Tak už to dneska není ale.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Posloucháte Český rozhlas Vltava. V pořadu Akcent mluvíme o tradičních velkých hudebních festivalech klasické hudby. Našimi hosty jsou redaktor vltavské publicistiky Daniel Jäger a hudební publicista Petr Veber. Poměrně velké pozdvižení v posledních týdnech vyvolaly dotační řízení ministerstva kultury, protože granty pro festivaly, a nejenom pro festivaly, ale i pro, především pro pohybové divadlo a tanec, tak i další granty byly podrobeny kritice tím způsobem, jak vlastně došlo k tomu samotnému, samotnému přerozdělení těch finančních prostředků, které často neodpovídalo tomu, co doporučily odborné hodnotící komise. Tomuto tématu se ještě bude někdy my v budoucnosti v Akcentu věnovat. Mě spíš zajímá, jestli z vašeho pohledu se setkáváte vzhledem k tomu, jak dlouho se pohybujete na té scéně, tak se setkáváte se stesky, že to finanční zázemí ze strany státu, v tomto případě ministerstva kultury je pro ty významné akce, které se snaží prezentovat i navenek, jakožto nejenom pouze lokální, ale významné světové akce klasické hudby, takže je to vše podfinancované?

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Takhle, já si myslím, že otázka, jestli těch festivalů jako takových těch žadatelů není moc, jestli jich není příliš a znovu se vracím k tomu, co jsem říkal na začátku, festival z latinského slova něco prostě mimořádného, nějaká událost. Troufám si říct, že někdy v případě těch žadatelů, a nechci být konkrétní, protože nechci nikomu ublížit, jsou i projekty, které třeba, řekněme, pro mě nemají tu atraktivitu ničeho mimořádného festivalového a tak dále. A je otázka, jestli by třeba do budoucna neměl vzniknout soubor nějakých podobných akcí, které by byly zařazeny mezi priority ministerstva kultury, mezi akce, které by skutečně tu garanci té podpory měly ten jasný finanční příspěvek, ten jasný horizont, se kterým by vlastně mohli ten svůj program připravovat.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Taková Liga mistrů.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Troufám si říct, že Liga mistrů, protože když si vezmete Evropu současnou, ať už zmíněný salcburský festival, samozřejmě řada dalších specializovaných festivalů, tak my musíme v kontextu té Evropy a světa zaujmout Ligou mistrů, něčím, co je skutečně mimořádné, postavené samozřejmě na české hudbě primárně, takže to si myslím, že by mohl být úkol ministerstva kultury do budoucna, skutečně vyčlenit několik klíčových akcí, může jich být opravdu třeba řada, ale měly by mít nějakou jasnou strategii té podpory, aby pak nemusely, když to řeknu velmi lidově plakat nad tím, že zkrátka nebudou moci ten leckdy ambiciózní program zrealizovat.

Petr VEBER, hudební publicista

Na druhou stranu je řada těch menších festivalů, které právě pláčou nad tím, že dostávají víc peněz jenom ty veliké, takže to je jakoby vlastně druhý pohled a určitý nesoulad, ale to si myslím, že je ještě podstatnější, všichni společně pláčou nad tím, nebo upozorňují na to, že by bylo asi praktičtější, kdyby ty finanční prostředky do grantových podpor přicházely dřív, jsou i festivaly nebo akce prostě, nebo věci, které už se uskutečnily a uskutečnily se bez toho, že by viděli, jestli letos také něco dostanou, byť jsou to třeba věci menší a jde tam o nějaký statisíce jenom, takže možná spíš ještě větší pláč je o tom, že by ministerstvo mělo rozhodovat dříve, že by dokonce pro některé ty Ligy mistrů, do té Ligy mistrů mělo taky garantovat třeba víceletou podporu, jaksi určitou jistotu do budoucna, ne rok od roku jenom.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Ten určitý systém té víceleté finanční podpory tady je, ale není tam de facto nic garantovaného. A teď se s něčím podobným potýká například festival Opera 2022, což je přehlídka reprezentativních operních inscenací z celé České republiky a také ze Slovenska, kdy vlastně ten festival byl realizován ještě předtím, než mu byla přiklepnuta ta finanční podpora a teď je tam určitá disproporce mezi tím, co by bylo nutné dostat nebo obdržet k tomu, aby vlastně ten festival byl zafinancován.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Máte pocit, že Česká republika z hlediska festivalu klasické hudby, tak je vlastně proporčně, řekněme, obsazena, tzn., že nejsou tady nějaké regiony, které jsou, ať už historicky, anebo z nějakého jiného důvodu vyloučeny z toho přísunu té nejkvalitnější, nejsoučasnější klasické hudby.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Tady je spíš otázka, jak to ty regiony vnímají a jak jsou tam nastavena měřítka a požadavky.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Jestli to je pro ně priorita.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Jestli je to pro ně priorita. Samozřejmě můžou to být, nebo respektive organizátory těch akcí můžou být města, můžou to být kraje, můžou to být různé další subjekty. Otázka, koho chtějí oslovit a jestli bude pro ty jednotlivé projekty publikum, protože si myslím, že bude do budoucna, myslím si, že velmi záhy velká otázka i pro ty velké festivaly, jestli skutečně naplní diváci ty jednotlivé koncertní síně, jestli na to zkrátka budou mít v kontextu doby, kdy se všechno zdražuje.

Petr VEBER, hudební publicista

Teď momentálně po covidu možná to je jeden z těch důsledků, že si všichni pořadatelé ztěžují nebo upozorňují, že ten zájem o koupi vstupenek je momentálně menší, nebo hodně menší, než býval. A je to samozřejmě asi logické a je to jeden z důsledků té krize a možná se to ještě prohloubí. Další aspekt je ovšem ten, vracím se k té otázce, regionální, že historicky jsou některé oblasti v českých zemích, které prostě jsou kulturnější, anebo prostě zabydlenější a některé, které prostě tam tu tradici měli třeba s německým obyvatelstvem, s německy obyvatelstvem a byla vykořeněná a ještě stále to není ono, ať už mluvím teda o nějakých severních Čechách nebo podobné, nebo jižní Čechy možná také nemají nic úplně, tak v každém místě obrovského. A pak zase někde toho prostě je víc, no, tak to je asi přirozené.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Souvisí to samozřejmě s životní úrovni, která v těch různých krajích je, která kolísá i na území naší republiky. A samozřejmě je otázka, do jaké míry se to bude rozvíjet dál. A jestli zkrátka publikum, diváci budou na ty akce chodit.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Jedna z dalších otázek, která se neustále skloňuje, nakolik jednotlivá města, kraje dokáží ufinancovat orchestry, což souvisí vlastně potom i s těmi samotnými festivaly, protože ty často v té regionální podobě prezentují vlastně tu svoji výkladní skříň. Z vašeho pohledu, zase bavíme se o tom, že ta rozprostřenost vlastně jakoby kvalitních koncertních těles, myslím tím teďko většinou filharmonického charakteru, tak je dostatečná v České republice, nebo naopak přebývají.

Petr VEBER, hudební publicista

Stejně jako operních divadel, tak si myslím, že i orchestrů je u nás poměrně hodně. Možná to vyplývá z těch tradic právě i německých, řada divadel, možná i orchestrů, které prostě byly v té německy mluvící oblasti českého příhraničí a zůstaly tam a možná dnes nejsou tak, ne vytížené, ale prostě jakoby tam jsou možná trošku navíc z pohledu pražského, ale určitě nějakou funkci v tom regionu jaksi plní, teď jde o to, jestli tam to zastupitelstvo, místní politici, jestli si to uvědomují, si mají potřebu se tím orchestrem třeba dokonce trošku pyšnit nebo podobně, anebo jestli ho podhodnocují. Určitě se ví, že to není nijak slavné v Karlových Varech Mariánských Lázních umíme v Teplicích, pak jsou zase samozřejmě města, která jsou větší a tohle to si uvědomují. Stejně bychom mohli hovořit o tom, jestli v Praze moc orchestru nebo není.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Třeba to uvědomují v Českých Budějovicích. Je to skutečně kus od kusu, kdybychom vzali tam z města mít státy zřizovatele, ale samozřejmě ten orchestr je jedním z takových těch prostředků. Té různé propagace vůbec toho šíření té kultury jako takové. Myslím si, že ty orchestry by měly přežít, protože měly by být nositeli kultury hudební především.

Petr VEBER, hudební publicista

Nicméně neměl by to být všechno jenom neměl by to všechno úloha státu samozřejmě musí ty finance poskytovat i ti nižší zřizovatele kraje atd. a pak určitě obrovský prostor prostě pro mecenáše po sponzory. Atd. což je teda asi velká neznámá pro nás do budoucna a výzva.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Jedním slovem letošní festivalová sezóna klasické hudby je pro vás, co se týká programu jednotlivých festivalů kvalitně postavená, takže se máme na co těšit.

Petr VEBER, hudební publicista

To určitě ano, určitě si každý vybere. I my si vybereme určitě.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Určitě je trochu opatrná vzhledem k těm 2 minulým letům. Tím nemyslím, že by byla připravená s nějakou, řekněme, takovou obavou, ale možná i ano, přece jenom bylo to velká poučení pro organizátory ty poslední 2 roky, ale i tak je opravdu z čeho vybírat a čekají nás rozhodně kvalitní projekty.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Pořad Akcent na Českém rozhlasu Vltava jsme dnes věnovali úrovni tradičních velkých hudebních festivalů klasické hudby v Česku. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a další. Ve studiu s námi byli redaktor kulturní publicistiky stanice Vltava Daniel Jäger. Moc díky, Danieli.

Daniel JÄGER, redaktor kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava

Díky. Na slyšenou.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

A hudební publicista Petr Veber. Díky, Petře.

Petr VEBER, hudební publicista

Na slyšenou.

Saša MICHAILIDIS, moderátor

Od mikrofonu se loučí Saša Michailidis.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz