1.9.2014 Hudební rozhledy str. 17 Festivaly, koncerty
LZE DNES PŘEŠÍT OPERU STŘIŽENOU NA MÍRU?
Je třeba ocenit pořadatele Smetanovy Litomyšle, že i ve stále komplikovanějších finančních podmínkách se jim daří nejen udržovat uměleckou úroveň festivalu, ale obohacovat ho o programy, které zhodnocují i atraktivitu k Litomyšli přiléhajících míst.
Tím je už třetí rok půvabný rokokový zámeček Nové Hrady s výstižným přízviskem české Versailles, který manželé Magda a Petr Kučerovi postupně obnovují a poskytují bezplatně festivalovým produkcím. Diváky osobně přivítají a pozvou nejen na prohlídku zámku, muzea cyklistiky nebo do zahradního bludiště z tisů, ale i na opulentní hostinu včetně výtečného jeleního guláše z vlastního chovu.
Se soumrakem, který se začne snášet nad údolí, se diváci přesunou na operní představení, které se při premiéře kvůli počasí nemohlo konat v malebném přírodním amfiteátru, ale pod masivními dřevěnými krovy rozlehlé budovy někdejšího špýcharu. V novodobé premiéře zde zazněla Armida, kterou si u Giuseppa Scarlattiho v roce 1766 objednal Josef Adam ze Schwarzenberku. Ostatně díky divadelní zálibě tohoto knížete, prvního nejvyššího hofmistra císařovny Marie Terezie a vévody krumlovského, dnes můžeme obdivovat důmyslnost barokních scénických mašinérií v Českém Krumlově. Doklady o tom, zda přímo zde byla Armida uvedena, sice zatím nemáme, ale v českokrumlovském zámku se dochoval opis partitury této opery seria, ve které se měla blýsknout svým pěveckým uměním nejen knížecí dcera Marie Terezie v roli Armidy, kterou ve zpěvu vyučoval právě Scarlatti, ale i její neteř, hraběnka Marie seria, ve které se měla blýsknout svým pěveckým uměním nejen knížecí dcera Marie Terezie v roli Armidy, kterou ve zpěvu vyučoval právě Scarlatti, ale i její neteř, hraběnka Marie Anna z Dietrichsteinu coby Rinaldo a sám libretista Marco Coltellini jako Ubaldo.
Giuseppe Scarlatti (1712-1777) ze slavného italského hudebního rodu sice patřil ke zběhlým skladatelům a třicítka jeho oper se hrála po celé Evropě od Neapole přes Barcelonu po Vídeň, ale jeho Armida ke stěžejním dílům žánru opery seria nepatří zejména v konkurenci dlouhé řady oper podle básně Torquata Tassa na téma sváru lásky a povinnosti, kdy křižácký válečník místo tažení na Jeruzalém podlehne svodům kouzelnice Armidy.
Jakkoli můžeme dnes obdivovat hudební vzdělání v tehdejších šlechtických rodinách, Scarlattiho party Armidy nekladou tak špičkové nároky na pěvecké umění, které činilo z tehdejších profesionálních primadon a kastrátů královsky placené umělce a uvádělo do varu tehdejší publikum. O to musí být dnes interpretace takového díla přesvědčivější, aby dokázala zaujmout diváky mimo rámec Schwarzenberské rodiny, kochající se talenty ve své přízni. A je otázka, nakolik lze v tomto kontextu klást na produkci přísná měřítka – nebo nakolik ji pojmout jako rekonstrukci atmosféry kultivované zábavy „panstva“ doby baroka. Přinejmenším byla zajímavou sociologickou sondou, jaké dnešní „panstvo“ – byť mu v žilách už nekoluje modrá krev – si takovou „zábavu“ dopřeje.
I kdybychom Armidu chápali jako kratochvilné rozptýlení, nastudování Marka Štryncla s jeho souborem Musica Florea postrádalo potřebnou brilantnost, zejména začátky jednotlivých hudebních čísel se „rozbíhaly“ hodně nejistě a dramatické scény bouře při obsazení smyčců po jednom zněly „řídce“. Ani výkony Alice Martini jako Armidy a Lucie Rozsnyó v roli Rinalda nevnesly do představení bohatší škálu pěveckého mistrovství tak, aby navodilo milostná pokušení a rajské slasti nebo výbuchy zášti a pomsty. Alespoň Jaroslav Březina v roli Ubalda naznačil pestřejší paletu emocí, která je přitom alfou a omegou bel canta.
Těžko posoudit, nakolik by prostor přírodního amfiteátru s jevištěm lemovaným tisy pod hvězdnou oblohou dokázal překlenout tyto handicapy. Schémata gest, vyčtená z dobových příruček, která použila režisérka a choreografka Helena Kazárová, se na jednoduchém jevišti bez scénických kouzel barokního divadla nebo přírodní scenérie brzy okoukala.
V oboru novodobého uvádění barokních oper u nás v poslední době vládne silná konkurence. Pokud Armidu na Smetanově Litomyšli porovnáme s jinou Scarlattiho operou – buffou Kde je láska, je i žárlivost – kterou jsme mohli slyšet přímo v českokrumlovském barokním divadle před třemi lety v hudebním nastudování Vojtěcha Spurného a v režii Ondřeje Havelky, s produkcemi barokních oper v rámci Hudebního festivalu Znojmo, natož pak například s inscenacemi Collegia 1704 Václava Lukse (Handelův Rinaldo nebo Myslivečkova Olympiáda) i s jeho cyklem Hvězdy barokní opery, pak nastudování Armidy zůstalo nezávaznou hříčkou. Festival v rodišti Bedřicha Smetany, po Pražském jaru druhá nejstarší domácí hudební slavnost u nás, má dozajista vyšší ambice.
Smetanova Litomyšl – Giuseppe Scarlatti: Armida. Hudební nastudování a dirigent Marek Štryncl, režie a choreografie Helena Kazárová. Zámek Nové Hrady u Litomyšle, premiéra 20. 6. 2014. *
Foto popis| Alice Martini (Armida)
