TISK, Datum: 03.04.2023, Zdroj: Lawyers & Business +1, Strana: 64, Autor: Jan Janjš, Infotype: Nepojmenováno, Datum importu: 03.04.2023 00:48, Rubrika: Inspirace, AVE: 896 264,55 Kč, Země: Česko
Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch, Ostatní, Smetanova Litomyšl
Obsahové duplicity: 30.03.2023 – Mladý svět
Český rozhlas plánuje na letošní jaro velké oslavy 100. výročí začátku svého vysílání. Přímo 18. května tak nabídne zájemcům velký koncert v Riegrových sadech, s Národním technickým muzeem uspořádá rozsáhlou výstavu, přichystá také množství programových lahůdek a zpravodajských událostí. „Jsem opravdu rád, že 100 let Českého rozhlasu slavíme v době, kdy je v naprosto nejlepší kondici, ve které kdy historicky byl,“ říká v našem rozhovoru jeho generální ředitel René Zavoral. Zároveň ale upozorňuje na problémy, v nichž by se mohlo médium během jednoho či dvou roků ocitnout, pokud nedojde alespoň k částečnému zvýšení rozhlasového poplatku, který lidé Českému rozhlasu platí. V současnosti jde o 45 korun, Rozhlas by jej rád navýšil na 60 korun. „Šlo by o dvě koruny denně, za které nabízíme 25 stanic, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ještě před covidem jsme uskutečnili průzkum, podle něhož podporovalo zvýšení rozhlasového, ale i televizního poplatku přes 80 procent lidí. V současnosti by to možná bylo méně, ale pořád by šlo o vysokou podporu. Jsem přesvědčený o tom, že společnost si ve své většině – a o to více v této době, kdy se potýkáme s válečným konfliktem, problémy s hospodařením a dalšími krizovými věcmi – uvědomuje postavení a úlohu médií veřejné služby.“
* Český rozhlas letos slaví 100. narozeniny. Jak se vašima očima za těch 100 let vyvíjelo jeho postavení i poslání?
Jsem opravdu rád, že 100 let Českého rozhlasu slavíme v době, kdy je v naprosto nejlepší kondici, ve které kdy historicky byl. V historickém ohlédnutí není 100 let tolik, ale v životě jedné instituce je to hodně, navíc na historii Českého rozhlasu je vidět i 100 let české státnosti jako takové, a to ve spojení s Československem a posléze s Českou republikou. A i prostřednictvím toho lze vnímat, čím vším Český nebo Československý rozhlas prošel. Pravidelné vysílání začalo 18. května 1923 ze stanu v pražských Kbelích, od té doby jsme se posunuli do moderně vybaveného komplexu budov na Vinohradech, s čímž je spojen i ohromný technologický a obsahový rozvoj. Rozhlas má za sebou samozřejmě pohnuté hrdinské okamžiky, ať již to byl závěr druhé světové války nebo srpen 1968. Na druhou stranu zažil i mezidobí, kdy byl součástí státního aparátu – ať už za protektorátu či za komunismu. Myslím si ale, že svou činností ve svobodné zemi a společnosti po roce 1989 dokazujeme, jak je existence Českého rozhlasu jako média veřejné služby důležitá a že rozhlas vždy byl, je a bude pro veřejnost partnerem a každodenním průvodcem. Všichni pak vidíme, jak se změnil mediální trh, který je mnohem složitější a více fragmentovaný. K tradičnějším soukromým médiím přibývají i původně nemediální poskytovatelé obsahu, ať to jsou sociální sítě nebo hráči typu Googlu či Applu. V tomto náročném období a prostředí se nám ale daří být na špici, za což jsem opravdu rád. Po letech jsme znovu dostali Radiožurnál na pozici nejposlouchanější rozhlasové stanice, poprvé jsme dosáhli takové mety, jako je 27procentní tržní podíl. Zároveň je Český rozhlas jednou z nejdůvěryhodnějších institucí, ať již jde o různá česká šetření nebo například o šetření agentury Reuters. Pokud k tomu připočteme vyrovnané hospodaření, byť je to stále složitější, dojdeme k tomu, že je naše pozice opravdu silná. Takže z aktuálního stavu, i když si samozřejmě přeji, aby to bylo ještě lepší, se raduji.
* Kondice Českého rozhlasu je znát i z množství akcí a novinek, které právě ke svým 100 letům připravujete. Pohledem generálního ředitele, co byste v tomto ohledu zdůraznil?
Akcí je mnoho, ale zkusím některé podtrhnout. Oslavy jsme zahájili slavnostním reprezentačním plesem, na konci března následovaly RadioDays Europe, což byla opravdu významná akce, setkání více než 1000 profesionálů ze zemí celého světa. V Praze se tak potkali jak odborníci z veřejnoprávních, tak z privátních médií, tak i z řad producentů a tvůrců audio obsahu. Byl to svátek rozhlasu a audioformátu jako mediatypu. Mimořádně se těším na vyhlášení výsledků ankety Neviditelný herec století za nejlepší rozhlasové herectví, které se uskuteční 12. dubna na Nové scéně Národního divadla a věřím, že to bude akce, která se potká s přízní posluchačů. Věnujeme jí totiž hodně prostoru ve vysílání i na portálu Mujrozhlas.cz. S těmito hlasy se bude možné setkat také v rámci další akce 99+1, kdy chceme zveřejnit množství hezkých rozhlasových her ze současnosti i minulosti. Dnem s velkým D je pro nás ale 18. květen, tedy den, kdy Rozhlas oslaví své 100. narozeniny. Do pražských Riegrových sadů připravujeme velký open air a zdarma přístupný koncert, na kterém se setká plejáda zajímavých osobností: Chinaski, Marek Ztracený, Aneta Langerová, Lenka Filipová a mnozí další. Právě Marek Ztracený vstoupí do druhé stovky existence Českého rozhlasu, bude totiž na pódiu ve 20:15 hodin, kdy se v roce 1923 začalo vysílat. Kdokoliv bude chtít přijít, může. Očekáváme okolo 20 tisíc návštěvníků, máme připravené i velkoplošné obrazovky, koncert budou v přímém přenosu vysílat naše stanice. Paradoxně Symfonický orchestr Českého rozhlasu nebude moci být ten den na pódiu, protože bude ve stejný večer vystupovat v Rudolfinu v rámci Pražského jara s díly Dvořáka a Martinů, i tento koncert ale nabídneme našim posluchačům. V druhé polovině června – před tím ještě na Smetanově Litomyšli – vystoupí ve Státní opeře s projektem Písně z Gurre Arnolda Schönberga. Bude to opravdu velkolepá záležitost, k níž dochází velmi výjimečně. Zúčastní se jí nejen náš Symfonický orchestr, ale také norský rozhlasový orchestr, dva sbory a několik vokalistů. Nemohu nezmínit den otevřených dveří 20. května, nejen v pražské centrále, ale ve všech našich studiích od Ostravy až po Karlovy Vary. Každé z těchto studií si připravuje svůj zvláštní program. Nesmím zapomenout také na velkolepou výstavu ke 100 letům v Národním technickém muzeu, kterou zahájíme vernisáží 16. května. Výstava potrvá do konce roku a zvu na ni skutečně celé rodiny. Všichni si tam přijdou na své.
* A pokud jde vysloveně o program? Co nabídnete posluchačům vedle toho, co už jste zmiňoval?
Také toho bude hodně. Našimi narozeninami žijeme ve vysílání od února a všechno bude kulminovat právě v květnu. Každá stanice si připravila své vlastní a svému charakteru odpovídající programy. Rád bych zmínil rozhlasový seriál Chyceni v éteru v hlavních rolích s Jaroslavem Pleslem a Martinem Fingerem, kteří si zahrají v této sáze naše otce zakladatele. Připomenu, že šlo o trojici, která stála u vzniku společnosti Radiojournal a samostatného vysílání: novinář Miloš Čtrnáctý, technik Eduard Svoboda a ředitel této společnosti Ladislav Šourek, na kterého také nesmíme zapomenout, ale v seriálu tak úplně nevystupuje.
* Do historie Českého rozhlasu se vrátíte i prostřednictvím filmu Jiřího Mádla Vlny, který koprodukujete…
Na výsledek jsem opravdu zvědavý, zpracovává složité období Pražského jara a zejména srpna 1968. Za sebe si myslím, že tento film bude mít i velké ambice směrem k zahraničním festivalům. V zahraničí toto období vždy budilo zájem, což nyní může být umocněno i konfliktem na Ukrajině. Premiéra filmu bude příští rok, je to tak takové prodloužení našich oslav. V roce 2024 bude mít premiéru také šestidílná dobová série s názvem Tisíce hlasů, která vzniká v koprodukci Českého rozhlasu, Televize Prima a Rozhlasu a televízie Slovenska. Na osudech konkrétních rozhlasových redaktorů bude líčit svízelné začátky vysílání a jeho vývoje. Snažíme se tak minulost zachytit a zachovat ji i do budoucna. Jak film, tak televizní série jsou pro nás ale novum, k těmto věcem jsme se dosud dostávali jen jako mediální partneři.
* Půjde o jednorázové koproducenství, nebo se mu nyní budete věnovat častěji? Protože by mohlo jít o další zdroj příjmů Českého rozhlasu, pokud by šlo o úspěšné projekty…
Spíše půjde o jednorázovou záležitost spojenou s oslavami 100 let. Je to něco mimořádného, u filmů budeme pokračovat spíše v rovině mediálního partnerství. Pokud ale bude film Vlny komerčně úspěšný a přinese nějaké peníze i koproducentům, bude to jen a jen dobře.
* Jak vysokou částkou se na filmu Vlny podílíte?
Jde o 20 milionů korun. Což je zlomek jeho celkového rozpočtu. Podstatné je, že to nejsou peníze z klasického provozního rozpočtu Českého rozhlasu, ale jde o peníze čerpané z fondu, který jsme vytvořili právě pro oslavy 100. výročí Rozhlasu. A tento fond je naplněn takzvanými disponibilními volnými prostředky, které má Český rozhlas na svých účtech z dob minulých, jsou to tedy uspořené peníze, které nejdou zapojit do běžného hospodaření.
* Chystáte nějaké výjimečné projekty v souvislosti s oslavami také v rámci zpravodajství?
Samozřejmě, je to výrazný pilíř našeho vysílání. Kromě Mapy dezinformací, kterou spustíme v průběhu dubna či května, uspořádáme v druhé polovině června mezinárodní konferenci pod hlavičkou Českého rozhlasu Plus, která se bude věnovat roli veřejné služby ve válečných konfliktech a krizových situacích jako takových. Účast potvrdil například světově proslulý historik Timothy Snyder, zveme i další zajímavé osobnosti. Rádi bychom také uspořádali panelovou diskusi, do níž by se vedle mé maličkosti zapojili generální ředitel RTVS a generální ředitel ukrajinského veřejnoprávního vysílatele. A už na závěr výčtu chystaných aktivit bych rád zmínil, že výraznými hlasy našeho výročí se pro naši zvukovou grafiku stali Ivan Trojan a Jana Stryková.
* Možná zazní i kritika, jestli toho není v současné i ekonomicky náročné době příliš a zda ty oslavy nejsou moc velkolepé. Co byste na to řekl?
Oslavy nebudou opulentní, ale velkolepé a hezké budou. Je to výročí, kterého ne každá instituce v České republice dosáhne. A za to, co všechno Český rozhlas nabízí, si takovou oslavu zaslouží jak jeho příznivci a posluchači, tak i jeho zaměstnanci.
* Je toho opravdu hodně, ale jak zní i vaše související heslo, je to jen začátek. Co máte v plánu v druhém pololetí a v dalším období?
Na podzim chystáme ještě dozvuky těchto oslav. Výrazně si připomeneme 80. narozeniny Václava Neckáře. Jsme také velkým podporovatelem nového projektu Melody Makers s Ondřejem Havelkou a Adamem Plachetkou. I ten bude mít otisk ve vysílání v druhé polovině roku. Naše dlouhodobější plány jsme si pak vytkli v materiálu Strategie 27, jde o to, co bychom ještě chtěli stihnout do roku 2027 (do kdy trvá současný mandát generálního ředitele – pozn. red.). Zásadní jsou pro nás posluchači, chceme získat i další, a tomu musíme přizpůsobit obsah. Hodláme tak ještě více proniknout do oblasti on demand a podcastů, i když jsme už v tomto dosáhli vysoké úrovně a jsme v této oblasti průkopníky. Vedle klasického rozhlasového prostředí se tak zaměříme na internet, onlinové poslechy a poslechy on demand a podcasty. Můžeme tak oslovit i neposluchače Českého rozhlasu a ukázat jim, co všechno děláme. A třeba díky tomu i přesvědčit veřejnost, že by zvýšení koncesionářských poplatků, o kterém často mluvíme, mělo smysl. Je pro nás důležité proto, abychom mohli sehrávat roli, kterou každé veřejnoprávní médium v každé demokratické společnosti má: informovat, vzdělávat, bavit a nabízet kultivovanou a kvalitní tvorbu.
* Debata o zvýšení rozhlasových a televizních poplatků skutečně opět běží. Jak současnou atmosféru hodnotíte? Prosadíte, aby v případě Českého rozhlasu došlo k navýšení měsíční částky z 45 na 60 korun, jak navrhujete?
Doufám, že ano. Část politické reprezentace říká, že by to nazlobilo lidi, ale já si to nemyslím. Ano, doba je složitá a těžká, mnoho domácností žije od výplaty k výplatě, má hluboko do kapsy a každá koruna je důležitá. Na druhou stranu se ale opravdu bavíme o 15 korunách za měsíc, za které si dnes člověk nic moc nekoupí. Pokud by se poplatek zvýšil na 60 korun měsíčně, šlo by o dvě koruny denně, za které nabízíme 25 stanic, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ještě před covidem jsme uskutečnili průzkum, podle něhož podporovalo zvýšení rozhlasového, ale i televizního poplatku přes 80 procent lidí. V současnosti by to možná bylo méně, ale pořád by šlo o vysokou podporu. Jsem přesvědčený o tom, že společnost si ve své většině – a o to více v této době, kdy se potýkáme s válečným konfliktem, problémy s hospodařením a dalšími krizovými věcmi – uvědomuje postavení a úlohu médií veřejné služby. V tomto duchu se o tom snažíme přesvědčit politickou reprezentaci, argumentů jsme snesli už celou řadu. Poplatek se neměnil 18 let, při započtení inflace je teď zhruba na 23 korunách. Jeho výše je na chvostu také v rámci zemí Evropské unie, vyšší je i v jiných zemích, které mají podobnou historickou zkušenost jako my. Také ale nejsme jen těmi, kteří natahují ruku a žádají pomoc od legislativců. Sáhli jsme do svých rezerv, za poslední dva roky jsme snížili počet pracovních míst o 160, dosáhli jsme značných úspor v provozu a v některých věcech šli opravdu na dřeň, více už to nejde. Máme tak čisté svědomí, bez navýšení poplatků a bez vyřešení dlouhodobého rámce našeho financování bychom ale mohli mít během roku či dvou výrazné problémy. Působím v pracovní skupině, kterou vytvořil pan ministr kultury, a ta poměrně pilně jednala a pracovala. Nyní už jde o politické rozhodnutí. Pořád pevně doufám, že by alespoň k mírnému navýšení poplatků dojít mohlo. Minimálně předpokládám, že dojde k redefinici rozhlasového přijímače, protože dnes už všichni rozhlasové vysílání konzumujeme jinak než v minulosti. Oboje by Rozhlasu velmi pomohlo: udržet vyrovnané hospodaření, o které se snažíme léta, financovat rozvojové projekty, ale také udržet kvalitní rozhlasové tvůrce a pracovníky, u některých pozic jsme už totiž z pohledu mezd konkurenceschopnost ztratili a byl bych nerad, kdyby nám lidé utíkali do privátní sféry.
Vlastně jsem sám překvapen, jak se nám s tímto devalvovaným poplatkem daří dlouhodobě fungovat, znásobit některé služby a spustit nové stanice. Chci tak poděkovat i zaměstnancům Českého rozhlasu, protože míra jejich nasazení a efektivity je neskutečně vysoká.
* Rostou radikální nálady ve společnosti, nedávná demonstrace na Václavském náměstí vyvrcholila útokem na Národní muzeum. Jak vnímáte tuto situaci a související poslaní Českého rozhlasu do dalších měsíců a let?
Jsem dalek toho, abych lidi, kteří demonstrují, za jejich demonstrování odsoudil. Něco jiného jsou ale související projevy, které člověk schvalovat nemůže. A útoky na jakoukoliv instituci a jakékoliv vandalství nemůžeme ve slušné společnosti akceptovat, musíme je naprosto odmítnout. Důležité je však vnímat skupinu lidí, která se na náměstích objevuje. Vytkli jsme si tak cíl zejména v oblasti zpravodajství a publicistiky vysvětlovat to, co se kolem nás děje, a to tak, aby tomu posluchači rozuměli. Ideálně bychom je chtěli vzdělávat také v oblasti mediální gramotnosti. Je evidentní, že řada z těch, kteří na Václavském náměstí demonstrovali, žije v zajetí dezinformací, různých klišé a nepravd. A zorientovat se v informačním smogu, který vidíme všude kolem nás, není pro některé lidi jednoduché. Podařilo se nám spustit mimořádný projekt, kterým je Ověřovna, a snažíme se tak informace, u kterých se ukazuje, že nejsou založené na pravdě, ověřit a veřejnosti ukázat, jak to celé ve skutečnosti je. Chceme tak vysvětlovat, bavit se o příčinách, zároveň ale přinášet nápady na řešení, zasadit tyto věci do kontextu. Vlastně naše posluchače těmito situacemi provést.
