10.6.2010 Mladá fronta DNES str. 3 Smetanova Litomyšl Věra Drápelová
O vystoupení Pavla Šporcla na letošní Smetanově Litomyšli byl v předprodeji takový zájem, že pořadatelé přidali druhý koncert hned první den odpoledne, kdy si lidé začali vstupenky objednávat.

Populární houslista bezesporu přitahuje nejen vlastním charismatem rebela, ale i programem, který sestavil společně se slovenskou romskou skupinou Romano Stilo. Jejich koncertní projekt Gipsy Way vychází z cédéčka, které před dvěma lety vydal Supraphon.
„Cikánskou hudbu mám moc rád, miluji cimbál a ve skrytu duše jsem dokonce doufal, že bych si ji jednou mohl zahrát. Takže když mne asi před třemi lety kapela Romano Stilo pozvala na svůj benefiční koncert do Bratislavy, rád jsem nabídku přijal. A když jsem pak přemýšlel nad repertoárem nového alba, napadlo mne, že bych mohl oslovit tuto kapelu. Následovaly dva měsíce usilovných zkoušek, a nakonec vznikl projekt, který je velmi úspěšný. Jsem moc rád, že mne – gadžu – kluci vzali tak úžasně mezi sebe," říká Šporcl.

* Co se gadža může naučit od romských muzikantů?

Především neuvěřitelné volnosti a umění improvizace vmuzicírování. Cikánský styl je také bohatý na glissanda, která se mi ohromně líbí, ale v klasice se tolik nedají používat. Proto mám rád i židovskou hudbu – klezmer, protože v něm také můžete hodně klouzat. Od členů kapely jsem se naučil různé „grify", ovšem hraju tak, jak to cítím sám. Doufám, že jsem i já kluky na oplátku inspiroval svým přístupem, který je pochopitelně jiný, než kdybych byl Rom.

* Které skladby jste pro festivalové vystoupení vybrali?

Bude to taková směs, zazní pochopitelně repertoár z našeho alba, například Sarasateho Cikánské melodie, Chačaturjanův Šavlový tanec nebo Brahmsův Uherský tanec, a také další maďarské, ruské, rumunské a cikánské melodie a písně. Navíc jsme si připravili i nové skladby, třeba hudbu z filmu Schindlerův seznam a několik překvapení. Koncert zaznamená Česká televize a později by měl vyjít i na DVD.

* Jak se vám hraje pod širým nebem?

Když vyjde počasí, mají takové koncerty neopakovatelnou atmosféru. Ovšem vzpomínám si, že když jsem jednou hrál na festivalu Janáčkovy Hukvaldy, tak začal foukat takový vítr, že jsem si musel noty přidržovat houslemi.

* Považujete se stále především za klasického houslistu?

Samozřejmě! I když si občas dovolím od klasiky odběhnout, tato hudba je pro mne základ, moje největší láska. Na trhu je moje nová deska s houslovými koncerty Richarda Strausse a Ericha Wolfganga Korngolda, letos na podzim chci opět vyjet na turné a vrátit se ke klasickému repertoáru. Plánuji odehrát minimálně pět velkých houslových koncertů se symfonickým orchestrem. Ještě předtím v létě vystoupím opět na hudebním festivalu ve Znojmě, jehož jsem patronem a který letos zahájím Elgarovým houslovým koncertem. V jeho rámci přednesu také barokní skladby, kde mi partnerkou bude cembalistka Monika Knoblochová.

* Nezkusíte si zahrát barokní hudbu na dobový nástroj?

Na znojemském festivalu sice hostují ansámbly dobových nástrojů, ale i kdyžmámrád dobově poučenou interpretaci, používám své housle. Pouze je podlaďuji, což je trochu problém, protože mám absolutní sluch.

* Hrajete na housle s modrým lakem, které vám vyrobil Jan Špidlen. Jak zrají?

Jako víno. Jednou jsem je v Paříži srovnával se stradivárkami a podle lidí, kteří seděli v sále, zněly moje housle lépe. A od té doby už uplynuly tři roky. Ty housle jsou zkrátka jedinečné nejen svou barvou. A já tímto způsobem pokračuji vmé snaze nabourávat zažité tradice. Těší mne také, že i tímto způsobem mohu podpořit současné houslaře. Pořád totiž převládá názor, že staré housle jsou nejlepší a nedosažitelné, přitom já mám důkaz, že dosažitelné jsou.

* Vystupujete i na výchovných koncertech pro mládež. Jakou máte zkušenost s bořením bariéry mezi mladou generací a klasickou hudbou?

Bariéru v sobě mají i dospělí. Často od nich slýchám, že klasiku neposlouchají, protože jí nerozumějí. A já se ptám, co tím myslí. Znamená to, že rozumějí populární hudbě nebo rocku? Podle mého názoru se člověk prostě musí zaposlouchat a buď se mu ta hudba líbí, nebo nelíbí. Mladí lidé navíc, kromě pár hodin ve škole, většinou vůbec nemají šanci se ke klasice dostat, pokud se o ni rodiče nezajímají. Proto dělám rád výchovné koncerty, protože mám možnost ukázat dětem, že i tahle hudba je krásná a že klasický muzikant může být úplně normální kluk.

* Nedávno jste spolu se Shlomo Mintzem vyučoval na mistrovských kurzech v Teplicích. Jak jste se cítil v roli učitele mladých houslistů?

Bylo to skvělé. Již před lety jsem jedny kurzy vedl, ale z časových důvodů (konaly se vždy v létě), jsem tuto činnost musel přerušit. Moc mne tedy potěšilo pozvání do Teplic. Se Shlomem se známe dobře, několikrát jsme spolu již hráli. Bylo zajímavé pozorovat, jak máme každý odlišný styl učení. Myslím ale, že pro děti to byly zajímavé dny. Mne učení baví nejen proto, že vidím, jak se studenti hodinu od hodiny lepší, ale také protože si musím uvědomit, jak kterou věc na houslích dělám, a musím se jim to pokusit vysvětlit. Spousta aktivit při hře je totiž automatických a učení mne vždy donutí si je analyticky rozebrat. A to je velmi důležité.

* Jak vzpomínáte na své pedagogy?

Od Václava Snítila jsem na pražské konzervatoři i AMU dostal základ, jak v koncertním, tak komorním repertoáru. Naučilmne, jak se dívat na jednotlivé skladby, u Bacha například jak číst urtext, tedy jeho vlastní zápis. Začátkem devadesátých let jsem studoval ve Spojených státech, mimo jiné u Itzhaka Perlmana, čímž se mi splnil jeden velký sen, a pak u legendární pedagožky Dorothy DeLay na Julliard School, která mj. učila i Shlomo Mintze. Na pedagogy jsem měl obrovské štěstí, od všech jsem si vzal to nejlepší a i díky nim hraju dnes tak, jak hraju.

***

PROFIL Pavel Šporcl

Po studiích na konzervatoři a na AMU studoval houslovou hru v USA. Své posluchače zaujal svým neformálním vystupováním a oblékáním, kterým se snažil obecenstvu co nejvíce přiblížit -vystupoval se stylizovaným „pirátským" šátkem na hlavě. Nechal si postavit unikátní modré housle pro 21. století od nejlepšího současného houslaře Jana Špidlena. Rád překonává hranice mezi hudebními žánry a nebrání se spolupráci s interprety z jiných hudebních oblastí. Na koncertech již vystoupil například s Evou Pilarovou či Hradišťanem. Spolupracoval s významnými orchestry, jako jsou Staatkapelle Weimar, Richard Strauss Symphony Orchestra, New World Symphony Orchestra či RTE National Symphony Orchestra Dublin.

FAKTA Šporcl na festivalu

Uznávanému houslistovi bude patřit hned druhý festivalový den. Původně měl vystoupit na druhém zámeckém nádvoří ve 21 hodin a odehrát jubilejní 500. koncert cyklu Litomyšlské hudební večery. Pro velký zájem organizátoři přidali ještě jedno vystoupení, které je naplánované na stejný den od 15 hodin. Šporcl se představí se slovenskou netradiční cimbálovkou Romano Stilo. „Když se mě novináři ptají, co mi tato spolupráce především dala, tak odpovídám: hraji ještě rychleji, než jsem hrál doposud," říká Šporcl.

„Pro Litomyšl jsme si připravili hudbu z filmu Schindlerův seznam a několik překvapení. Koncert zaznamená Česká televize a později by měl vyjít i na DVD."

Foto popis| S netradiční cimbálovkou. Pavel Šporcl dorazí do Litomyšle se seskupením Romano Stilo.
Foto autor| Foto: archiv MF DNES

Foto popis| Novinky. Oproti minulým koncertům odehrají hudebníci na festivalu také nové skladby.
Foto autor| Foto: Michal Klíma, MF DNES

Foto popis| Úspěšné cédéčko. Houslista přizval slovenské muzikanty ke spolupráci před více než dvěma lety a natočili kritiky i posluchači ceněnou nahrávku.
Foto autor| Foto: MF DNES

Foto popis| Modré housle. Šporcl hraje na unikátní nástroj, který pochází z české houslařské dílny.