3.9.2015 Lidové noviny str. 9 Kultura HELENA HAVLÍKOVÁ
Doby, kdy letní prázdniny byly u nás pro operu „okurkovou“ sezonou, jsou dávno ty tam. I letos byla nabídka pestrá, bohatá a v mnohém výlučná. Zejména barokní opera, které se naše stálá repertoárové divadla vyhýbají, je doménou řady festivalů.
Takto obohacuje svůj program už pátý rok Smetanova Litomyšl. Letos to byl Pygmalion francouzského skladatele Jeana Philippa Rameaua. Ani ne hodinovou operu podle Ovidiových Metamorfóz o sochařovi, který se zamiloval do svého díla, nastudovaly režisérka Magdalena Švecová s choreografkou Andreou Miltnerovou. Nápaditě využily postupně ožívající sochy pro tance, ve kterých se podařilo skloubit barokní i současné prvky včetně akrobacie. Obtížný pěvecký part Pygmaliona na pomezí tenoru a mezzosopránu zvládl Jaroslav Březina nejen po pěvecké stránce, ale přesně vyjádřil i vnitřní rozervanost umělce. Také Marie Fajtová dodala svému výstupu životadárné bohyně Lásky patřičný sopránový lesk. Petra Havránková obdivuhodně propojila požadované pěvecké nároky s tanečními i hereckými, když se coby ožívající socha postupně učí smát se, plakat, radovat, ale i divit. Sympatické bylo, že produkce dala příležitost místnímu pěveckému sboru KOS Pedagogické školy z Litomyšle a dirigent Jakub Kydlíček vedl komorní orchestr Ensemble 18+ k přiměřené odlehčenosti.
Zášť perského prince
Způsobů, jak dnes přistoupit ke staré opeře, je mnoho. A velkou roli hraje také volba prostoru. Kombinaci historicky poučené hudební interpretace a netradičního divadelního řešení s marionetami nabídly v Calisto Franceska Cavalliho Letní slavnosti staré hudby. Jenže styl benátské opery překročil v prostoru Státní opery hranice možností jak pro Collegium Marianum, tak pro Buchty a loutky. Naopak až příliš důsledné lpění na dobových principech, včetně nápodoby barokní divadelní scény na straně jedné a omezených finančních prostředků na straně druhé, poznamenaly pokus zrekonstruovat holdovací operu Costanza e fortezza Johanna Josepha Fuxe. Unikátní Windischgätzova jízdárna ve Světcích sice v rámci festivalu 9 týdnů baroka poskytla vhodný a zajímavý prostor, ale Musica Florea i sólisté se s rozsáhlou partiturou i náročnými pěveckými party potýkali jako s příliš obtížným úkolem.
Letošním barokním operním produkcím tak dominovalo scénické uvedení oratoria Georga Philippa Telemanna Daniel v jámě lvové, kterým vyvrcholil 11. ročník Hudebního festivalu Znojmo. Vyznění starozákonního biblického příběhu o proroku Danielovi posílila atmosféra kostela zasvěceného sv. Michalovi, strážnému andělovi, který Daniela z jámy lvové zachránil. Pro Czech Ensemble Baroque – orchestr i sbor – je pod vedením Romana Válka typické, že se neupínají k striktnímu dodržování dobových pravidel interpretace, vyčtených z dobových traktátů, ale vycházejí z nich, aby zprostředkovali starou hudbu dnešním posluchačům jako stále živé hudební vyjádření emocí. Nároky titulního partu Daniela bohatého na koloratury s přehledem zvládl polský kontratenorista Piotr Olech. Ambivalentní postoj krále Daria pak výborně vyjádřil barytonista Jiří Miroslav Procházka. A zášť perského prince Arbacese čišela z výkonu Petry Noskaiové. V menších rolích se uplatnila řada mladých zpěváků, ze kterých zaujal svým talentem a nasazením především Jakub Kubín. Lenka Cafourková Ďuricová potvrdila svůj talent v jiskřivém koloraturním sopránu. Sympatické bylo, že i tito sólisté spoluvytvářeli pod vedením sbormistryně Terezy Válkové sbor, zvukově i barevně výborně stmelený. Publikum v zaplněném kostele přijalo oratorium s nadšením.
Vedení znojemského festivalu s prezidentem Jiřím Ludvíkem a uměleckým ředitelem Romanem Válkem v čele zaslouží skutečně mimořádné uznání, že každý rok ve vlastní produkci nastudují pro festival novou, dramaturgicky jedinečnou hudební inscenaci – Haydnův Svět na Měsíci, Purcellův Král Artuš, Myslivečkův Montezuma, Combattimento – víra, láska, naděje Claudia Monteverdiho nebo Rameuaova La Platée se v rámci jednotlivých sezon patřily mezi nejvýznamnější operní události u nás. V Telemannovi takto vysoko nastavenou úroveň udrželi.
O autorovi| HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička