TISK , Datum: 27.07.2019 , Zdroj: Haló noviny , Strana: 4 , Autor: Tomáš HEJZLAR , Vytištěno: 43 000 , Rubrika: Z kultury , Země: Česko
Kulturní dění neustává ani v létě, dokonce možná naopak. Je léto, každoroční čas, kdy se kultura namísto uzavřených prostor objevuje ponejvíce v přírodních plenérech. Pozitivním znakem posledních tří desetiletí je skutečnost, že se oproti dřívějšku festivalové aktivity rozrostly do až neuvěřitelné šíře. Kromě výjimek mívají dobrou – ba výbornou – úroveň.
Po roce 1990 až nepochopitelná živelnost při vzniku nejrůznějších nových projektů všeho druhu naznačovala, že zdaleka ne všechno má trvalejší charakter. V průběhu tří desetiletí se to plně prokázalo. S odstupem času lze objektivně konstatovat, že se i v této oblasti situace již nesrovnatelně – až neuvěřitelně – vylepšila. Kde nečekali jen okamžité zisky za cenu jakoukoliv a na svých záměrech dlouhodobě usilovně pracovali, sklízejí již pozitivní plody. Podvodníci z řad proradných pořadatelů zákonitě propadli – a nebylo jich málo!
Aktivity
Pozitivním příkladem byl třeba letošní 61. ročník Národního festivalu
Smetanova Litomyšl (SL). Očividně se proměňuje stále k lepšímu. Akceptuje celospolečenské nálady a potřeby, nespoléhá jen na lacinou popularitu. Festival se stal důležitou součástí nejen českého kulturního dění, pomáhá rozvíjet vše, co moderní kultivovaná společnost očekává a potřebuje. Nehledá jen efektní (někdy však málo efektivní!) prvky, snaží se pojímat dramaturgii s nadhledem.
Změna názvu festivalu s využitím adjektiva »národní« není náhodná: pořadatelé se nesnaží vyhledávat jen lákavá zvučná jména interpretů, nýbrž v programové linii cílevědomě sledují cíle osvětově »zušlechťovací« a současně také vzdělávací. Kéž by se podobné tendence vyskytovaly i v širším hledáčku jiných kulturních aktivit napříč žánry.
Skutečnost, že se podobný -vskutku národní – projekt uskutečňuje v desetitisícovém městě, navíc vzdáleném od přirozených kulturních center, je vlastně unikát. Litomyšl totiž nacházíme v pomyslném trojúhelníku mezi Brnem, Olomoucí a Prahou. Je tedy spádově blízká více oblastem, pořadatelé nejsou motivováni jednostranně. Podle struktury přijedších návštěvníků je patrné, že se tu setkáváme s příchozími z mnoha měst – od Ostravy po Plzeň, ba ještě dále.
Taková dislokace samozřejmě přináší enormní nároky na organizační tým i na ekonomické zdroje. Importovat totiž celé orchestry, operní ansámbly a další interprety ze vzdálených kulturních center, ať domácích či dokonce zahraničních, zajistit pro ně možnost ubytování a vhodné podmínky ke kvalitním produkcím, to si vyžaduje jistou profesionalitu i improvizační nápaditost současně. Vše musí dokonale fungovat stejně, jako je nezbytná souhra v hudebních tělesech. Takovým pomyslným »dirigentem« festivalového dění je ředitel SL Jan Pikna. Jeho bezmála třicetiletá profesní kariéra mu sice skýtá jisté usnadnění, ale samozřejmě se každoročně objevují situace zcela nové a nečekané. Musí se tedy stále »improvizovat«.
»Při pořádání jakékoli akce existují rizika, která ani při nejsvědomitější přípravě nelze ovlivnit. U klasické hudby je tím nejčastějším onemocnění účinkujícího, u pěvců stačí jen malá indispozice. Festival pořádaný pod širým nebem také celý ‚stojí‘ na přízni počasí. I když máme zámecké nádvoří zastřešené, musíme se obávat bouřek, silného deště, extrémního chladu. Věřte, že to jsou pořádné nervy do posledního festivalového dne. Zahajovací koncert se letos navíc konal za účasti kamer přímého televizního přenosu, což přináší další organizační požadavky. A navíc jsme si život ‚zkomplikovali‘ pořádáním každodenních bloků Festivalových zahrad, kde varianta pro nepříznivé počasí neexistuje,« konstatuje Pikna.
Lze ho vídat (i jeho neméně zanícenou choť!) během festivalu denně i na představeních. Nejen služebně, ale i coby vděčného a pozorného posluchače. »V současnosti máme rozsáhlý a zkušený tým, který dokáže problémy operativně řešit samostatně. Samozřejmě sleduji kromě představení a koncertů i průběh, nic nelze ponechat náhodě. Z arkád, kde sedávám, mám dobrý výhled a někdy pošlu mobilem zprávu, že vidím nějaký drobný nedostatek – špatně zatažený závěs, uvolněný výkryt jeviště, pootevřené dveře od toalet a podobně. Závada je v tichosti okamžitě odstraněna, aniž by si toho někdo v hledišti mohl všimnout.«
Nejen pro peníze
Festival SL se úctyhodně rozrůstá. S tím roste i počet pořadatelů. »Dřív například stačil jeden produkční, který si pořad za pořadem v klidu připravil a pak řídil skupinu pracovníků. Nyní se však odehrávají až čtyři produkce denně, navíc na různých místech, k tomu se ještě zkouší, najíždějí účinkující, ubytovávají se…« Nutně tak muselo vzniknout několik produkčních skupin. Úplně samostatný tým mají Festivalové zahrady a stagiona v Nových Hradech. »Každá pracovní skupina má svého vedoucího, ten si sám vybírá členy. V tuto chvíli vlastně ani přesně nevím, kolik lidí zaměstnáváme, to se počítá až nyní, po skončení festivalu. Těší mě ale, že je o práci na festivalu veliký zájem. Můžeme si i vybírat z více zájemců, převážně studentů litomyšlských středních škol a vysokoškoláků,« odtajňuje festivalové zákulisí Pikna.
Pracovní »brigáda« během festivalu však neznamená jen poctivě vydělané peníze, jde také o získávání zkušeností, společenských návyků, setkávání se s jinou kulturou, než na kterou jsou studenti běžně zvyklí. »Myslím, že to zanechává celoživotní stopy. Za ta léta řadami uvaděček a pořadatelů prošly desítky, možná stovky mladých lidí, pro které už bude vždy SL »srdeční« záležitostí. Vracejí se jako diváci, přivádějí své nové rodiny…«
Životní radosti
Na tomto tiskovém prostoru jsem původně plánoval hlubší analýzu některých nejvýraznějších a nejzávažnějších programových částí SL. Nepochybně by si zasloužily pozornost, zmínku o jejich výlučných znacích. Vminulosti jsem podobné recenzní pohledy s radostí psával. Ovšem ředitelova slova, jeho hluboké – a praxí ověřené – myšlenky, mne velmi zaujaly. Nejsou to jen formální klišé, nýbrž postoje člověka zaníceného pro věc. Možná kdejaký jiný obdobný profesionál by se snažil jen dokonale odvést svou práci – a dost! Z Piknových postojů však lze vnímat osobní zaujetí. Stejně jako z názorů dalších členů organizačního štábu SL.
Festival pro ně je životní radostí. A je to znát nejen z programové struktury, ale i samotné realizace. Ti jednotlivci jsou schopni a ochotni nasadit dokonce i volný čas, jen aby vše dokonale fungovalo. Některé jiné kulturní subjekty takové snaživce bohužel postrádají. Naštěstí se však situace zlepšuje.
Naposledy jsem toho byl v minulých dnech svědkem také v rámci mnohdy dosud oprávněně kritizovaného českokrumlovského Mezinárodního hudebního festivalu (MHF). Opakovaně jsme mnohé jeho stíny nepokrytě pranýřovali, i když smutné důsledky se pro pisatele zákonitě projevily. Letos se ovšem třeba namísto dřívější až provokující přítomnosti oprávněně kritizovaných desítek limuzín pro vyvolenou »honoraci« v doprovodném programu objevují i akce volně přístupné všem zájemcům – tedy to, na co jsme také dlouhodobě kriticky poukazovali. Zdá se, že mediálně opakovaná nesmlouvavá kritika již přináší v Českém Krumlově pozitivní výsledky. »Samozřejmě nejde všechno zlepšovat hned, ale snažíme se namísto některých dřívějších skutečností o prospěšné proměny ve prospěch návštěvníků, aby festival opět nalezl své místo, které mu jistě náleží,« přiznal mi soukromě nový ředitel MHF Jakub Teplý. První veskrze pozitivní náznaky se již před týdnem během zahájení MHF projevily.
Bude-li to takhle pozitivně dále pokračovat, za rok bychom už snad nemuseli uvádět tolik kritických připomínek. Možná právě světlý příklad litomyšlských aktivit k tomuto českokrumlovskému nadějnému zlomu k lepšímu přispěl nemalou měrou – kdo ví?