WEB, Datum: 24.09.2021, Zdroj: jicinsky.denik.cz, Strana: 0, Autor: Kateřina Chládková, Datum importu: 24.09.2021 11:51, RU/měsíc: 27 219, RU/den: 3 680, Rubrika: Kultura, AVE: 5 990,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,04
Tematické duplicity: Ostatní, Kultura a cestovní ruch
Letos už 21. ročník festivalu vážné hudby Foerstrovy dny v Libáni končí v sobotu 25. září koncertem Ave Maria sopranistky Michaely Katrákové a varhanisty Jiřího Emmera. Zatímco velká část organizátorů akcí v okolí letošní ročníky z důvodu nejistých pandemických vyhlídek rušila, pořadatelky Foerstrových dnů měly jasno: festival udělaly i za cenu rizika. ‚Už loni jsme se dostali do problémů, když jsme kvůli covidu museli poslední koncert zrušit a kvůli tomu jsme přišli o dotaci. Taky jsme to zvládli,‘ říká Pavlína Čížková, ředitelka obecně prospěšné společnosti, která festival pořádá spolu s libáňskou knihovnicí Lucií Hlaváčkovou.
„Na počátku nápadu uspořádat v Libáni festival klasické kultury stáli dva na první dojem velmi odlišní muži. Kulturní dramaturg České televize Zdeněk Vokurka s dohodl s vojákem z povolání a ochotnickým hercem Josefem Stránským. Zdání ale klame, spojovala je láska k umění, touha dělat něco prospěšného pro rodné město úcta ke skladateli, spisovateli a velikánovi novodobé hudby Josefu Bohuslavovi Foersterovi. „Byli od sebe hrozně odlišní, ale klapalo jim to skvěle. Čas od času se hodně pohádali, ale vzápětí bylo vyřešeno, jako by nic,“ vzpomíná na spolupráci s oběma zakladateli Čížková. V roce 2001 uplynulo 50 let od smrti skladatele, a proto bylo hlavní myšlenkou vytvořit festival s jeho jménem a navázat tak na tradici Libáňského hudebního máje.
J. B. Foerster se narodil v Praze, oblast okolo Libáně, Dětenic, Kopidlna a Jičína si ale velmi oblíbil. Jezdil totiž do Osenice za dědečkem, proto se Jičínsko stalo připomínkou šťastných chvil jeho dětství. Z Jičína také pocházela jeho oblíbenkyně a představitelka Evy ve skladatelově stejnojmenné opeře. S mladičkou Jarmilou Královcovou si tehdy už 64letý Foerster vyměnil přes 2000 dopisů, a tak se do ní zamiloval, že jí věnoval mnoho svých písní a skladeb. I z jejich korespondence vyplývá, jak moc se mu na Jičínsku líbilo.
Den s Antonínem Dvořákem III.
Jako dramaturg se Zdeněk Vokurka podílel na celé řadě pořadů s hudební tématikou, mimo jiné třeba sérii Křeslo pro hosta, kterým se následně inspirovali při vytváření dalších událostí v Libáni. Poetické večery s křeslem pro hosta uvedly například pravnuka českého skladatele Antonína Dvořáka. „S Toníčkem III. jsme při jeho návštěvě strávili celý den a najeli přes 600 kilometrů. Se slavnými hosty přibývali i diváci, až jsme museli akci přesunout z malé cukrárny do sálu. Jinak by se nám o lístky poprali,“ říká Čížková.
K pořádání festivalu se dostala v roce 2009, už předtím se ale podle svých slov ‚motala kolem‘. „Vždycky jsem chtěla dělat v kultuře. Jako malou mě rodiče nenechali chodit do hudebky, tak jsem se do kulturního dění dostala druhou stranou. Nejdřív jsem podávala na pódiu květiny a v roce 2009 mě přizvali k organizaci,“ vysvětluje. Rok na to se ještě k tomu stala starostkou nedalekých Bačálek, takže starostí ještě přibylo. Láska ke klasické hudbě ale převládla.
Těžkou zkouškou pro festival bylo úmrtí obou zakladatelů. V roce 2015 zemřel na vážnou nemoc Josef Stránský, o dva roky později odešel také Zdeněk Vokurka. „Byl to obrovský šok, odešli tak krátce po sobě, ani jsme se nestihli rozloučit. Po jejich smrti nám do klína spadlo mnoho povinností, se kterými jsme nepočítali a museli jsme se s tím popasovat. Ale chtěla jsem pokračovat v jejich odkazu a festival pořádat dál,“ vypráví i čtyři roky poté s těžkostí v hlase. S Lucií Hlaváčkovou ale prý tvoří dobrý tým a díky tomu může odkaz zakladatelů pokračovat.
Klasická hudba jako životní styl
Za 21 ročníků hostily Foerstrovy dny nemálo významných osobností klasické hudby, ale také jiných sfér kultury a společenského života včetně Hany Maciuchové, Táni Fischerové, senátora Tomáše Czernina nebo jičínského rodáka, pedagoga a spoluzakladatele pohádkového festivalu Jaromíra Gottlieba. „Kromě samotného festivalu jsme pořádali i Křeslo pro hosta a další události, na které jsme začali zvát kromě hudebníků také další umělce, ale i politiky,“ vysvětluje Pavlína Čížková. Když se mluví o současné vážné hudbě, jsou lidé z široké veřejnosti schopní jmenovat jen několik nejznámějších jmen těch, které vídají v televizi. Na Foerstrových dnech se snaží dát příležitost i mladým nadějným hudebníkům. „Jeden ročník jsme sestavily vyloženě jen z mladých talentů a studentů. S jednou studentkou přijel také Jakub Šafr, významný jazzový klavírista. Tak jsme se s ním rovnou domluvili na příště,“ směje se Čížková.
Ne vždy je ale pořádání festivalu idylické. „Když jsme loni místo pěti koncertů uspořádali čtyři a tím pádem jsme přišli o dotaci, museli jsme celý festival zaplatit z jiných zdrojů. Někdy to tak je, že část výdajů jde z naší kapsy. Jako pořadatelé si nebereme žádné platy a děláme to hlavně z nadšení,“ vysvětluje Čížková.
Inspiraci jezdí sbírat i po jiných festivalech, například na Smetanovu Litomyšl. „Tam jsem jako v sedmém nebi. Letos jsme za dva a půl dne stihli celou řadu programů od opery La bohéme až po dva klavíristy, kteří přehráli celou Mou vlast,“ vypráví nadšeně. A podle vyprodaných sálů a nadšených diváků Foerstrových dnů není jediná vášnivá fanynka klasické hudby na Libáňsku.
