7.6.2008 Svitavský deník str. 7 Svitavsko – čtenáři sobě!
ZDENĚK VANDAS
V roce 1983 skončila šestiletá hegemonie pražského Národního divadla. Tak dlouho bez přerušení tento soubor v Litomyšli nehrál ani v samých začátcích festivalu.

1983

V tomto roce přijela brněnská opera s inscenací tří českých skladatelů – hrála se Janáčkova Bystrouška, Řecké pašije Bohuslava Martinů a Smetanův Dalibor.
Pro Bystroušku je prostředí zámecké zahrady jako stvořené. Připomíná lesnatá údolí u Bílovic, kam je děj, původně Těsnohlídkova díla, zasazen. Jméno skladatele nese brněnský operní soubor ve svém názvu a lépe asi nikde jinde tuto operu neudělají. Bystroušku zpívala Jaroslava Jánská, lišáka Zlatohřbítka Jitka Pavlová a Revírníka Richard Novák. Na scénickém provedení si doslova pochutnal režisér Václav Věžník.
Řecké pašije, nejlepší a ve světě proslulá opera rodáka z Poličky, se hrála ve velikém vedru v nedělním odpoledni. Převážně černé kostýmy daly pěvcům pořádně zabrat a zejména ti starší toho měli po představení z hlediska fyzické výdrže až "po krk". Opera má patnáct rolí, takže jmenujme ty stěžejní: Kateřinu zpívala Zdena Kareninová, Manolia Jiří Olejníček, Grigorise Jan Kyzlink, Lenio Natálie Romanová a Fotise Richard Novák.
Dalibor dole v zahradě – to tady ještě nebylo. V těchto letech totiž probíhala rekonstrukce zámku, která zasáhla i nádvoří. Mezi sólisty Magdalenou Blahušiakovou (Milada), Pavlem Kamasem (Král), Josefem Klánem (Žalářník) a dalšími byl hvězdou večera v titulní roli Vilém Přibyl. Bylo to jeho jediné vystoupení v Litomyšli, ale stálo za to. Ukázal se i jako výborný společník – v krásné červnové noci poseděl s dalšími u našeho stánku v zákulisí a s chutí zpíval moravské i české lidovky.

1984

Tento ročník měl zcela jistě úspěch hlavně díky velkolepé slavnostní Libuši. V listopadu předešlého roku se oslavovalo sté výročí Národního divadla, pro které soubor uvedl novou inscenaci Libuše. Půl roku poté s ní zamířil i mimo Prahu a kam jinam než do Litomyšle. Gabriela Beňačková si zazpívala Libuši jen na pražské premiéře, a pak ještě v newyorské Carnegie Hall s Václavem Zítkem a Pavlem Horáčkem. V Litomyšli se v titulní roli představila Libuše Macháčková-Hrubá. Přemysla zpíval Václav Zítek, Krasavu Antonie Denygrová a poprvé jsme zde měli možnost slyšet mladého Ivana Kusnjera, a to v roli Radovana.
Tradiční Prodaná nevěsta nechyběla ani tentokrát. A zase s jiným mileneckým párem: Mařenku zpívala Zora Jehličková, Jeníka Leo Marian Vodička. Kecala představoval Karel Průša, kterého jsme znali už z vystoupení ostravského divadla.

1985

O tomto ročníku toho nelze mnoho uvést. Jeho náplní byla pouze Smetanova opera Hubička, koncert z českých oper a balet Romeo a Julie na hudbu Sergeje Prokofjeva. Inscenace Hubičky proběhla v obvyklém angažmá, hudební provedení nezklamalo, ale ani nijak nenadchlo. Rozhádaný a posléze usmířený pár Vendulky a Lukáše ztělesnili zkušení pěvci Zdena Kareninová a Jiří Olejníček, Tomše zpíval Pavel Kamas, který v řadě dalších ročníků mnohokrát přesvědčil, že mu svědčí spíše dramatické postavy, skřivánčí písní Barče se blýskla Jaroslava Janská.
Zmíněný koncert se konal ve Smetanově domě. Ukázkami ze tří oper byl zastoupen Antonín Dvořák, po dvou jevištních dílech připadlo na Leoše Janáčka a Bedřicha Smetanu, došlo i na Blodkovu jednoaktovku V studni. Baletní představení neměla nikdy v Litomyšli na růžích zrovna ustláno a potvrdilo se to i tentokrát.

1986

Pravidelné střídání našich dvou předních operních scén pokračovalo třemi večery v podání Národního divadla. Inscenace režijně a scénicky připravená Karlem Jernekem a Květoslavem Bubeníkem se hrála patnáct sezon a dosáhla dvě stě šedesáti a jedné reprízy. Z mnoha sólistů, kteří se během té doby vystřídali – například Rózu zpívalo dvanáct altistek, litomyšlské publikum vidělo a slyšelo Dalibora Jedličku jako Malinu, Reného Tučka jako Kalinu, Věru Soukupovou jako Rózu, Annu Bortlovou jako Blaženku, Miroslava Koppa jako Víta či Jiřího Zahradníčka, který s tenorovým prvým oborem již končil a zpíval Skřivánka. Úspěch Rusalky se dal očekávat a také se dostavil. Většinu rolí již zpívali pěvci mladší generace: Leo Marian Vodička Prince, Zora Jehličková Rusalku, Marie Kremerová Cizí kněžnu, Blanka Vítková Ježibabu, Pavel Červinka Hajného. Jako Vodník se představil Jaroslav Horáček, na což mám pěknou vzpomínku. Koncem června to vyšlo už častokrát, že večerní představení se krylo s televizním přenosem z fotbalového mistrovství světa v Mexiku – Francie tehdy v utkání o třetí místo porazila Belgii. Televizor byl ve velké šatně mateřské školky u zámku a Jaroslav Horáček, jakožto velký příznivec kopané, po každém svém výstupu odbíhal k televizi. Dost se naběhal a propadlem na jeviště něco najezdil. Byl to prostě zážitek vidět krásného českého vodníka, jak fandí fotbalu. Na pokyn inspicienta "pan Horáček na scénu!" odběhne, a to doslova, a pak zase rychle zpět k fotbalu.
Závěrečný koncert obstarali tehdejší národní umělci Milada Šubrtová, Jana Jonášová, Václav Zítek, Karel Bermana další.

1987

Brněnští měli v této době na repertoáru inscenaci Janáčkovy Její pastorkyně, která se v zahraničí hraje pod srozumitelnějším názvem Jenůfa, podle hlavní role. Znovu se potvrdilo, že Brno svého Janáčka opravdu umí a v prostředí zámecké zahrady rozehrál režisér Věžník příběh velmi nápaditě. Zejména závěrečná scéna, kdy kulisa zadní stěny pomalu odjela a Jenůfa, v podání Magdaleny Blahušiakové, s Lacou, v podání Jiřího Olejníčka, odcházejí vstříc novému životu, zanechala velký dojem. Kostelničku zazpívala a také báječně zahrála Zdena Kareninová, Števu Zdeněk Šmukař a Buryjovku Anna Barová.
Dvě vdovy za pěkného počasí se rovněž líbily. Režíroval František Preisler, dnes ředitel Kulturních služeb České Třebové, v hlavích čtyřech rolích vystoupili Magda Kloboučková, Hana Málková, Milan Voldřich a Josef Klán.
Ve Smetanově domě se ještě hrála opera Ipermestra od Josefa Myslivečka.

***

Smetanovo Tajemství, jehož inscenace měla v Praze premiéru v říjnu 1980, patřilo k tomu nejlepšímu, co zde pražský operní soubor za padesát ročníků festivalu předvedl.