Historie festivalu Smetanova Litomyšl (13)

Search
Close this search box.

28.6.2008 Svitavský deník str. 7 Svitavsko – čtenáři sobě
ZDENĚK VANDAS

Program festivalu se již natolik rozrostl, že v roce 1996 obsáhl celých jedenáct dnů. Poprvé se rovněž hrálo se zastřešeným jevištěm a orchestřištěm.

1996

Hrálo se už na částečně zastřešeném nádvoří, zatím bylo zakryto jeviště a orchestřiště. Vyplatilo se to, počasí občas zazlobilo.
Do Litomyšle zavítal Giacomo Puccini, hrála se dvakrát Tosca. První se odehrálo na nádvoří s "naší" Paulette de Vaughn v titulní úloze, Cavaradossiho zpíval Giancarlo Ruggieri a Scarpiu Pavel Kamas. Druhý den olomoucký soubor stěhoval koncertní nástroje do aukční haly – pršelo. Kostýmovanému koncertnímu provedení vévodila jako Tosca Eva Urbanová, Giancarla vystřídal Valerij Popov, Pavel Kamas zůstal. Puccini, to je jedna nádherná melodie za druhou – mezi námi, čekám už dlouho na Bohému aMadammeButterfly…
Po šesti letech přijelo pražské Národní divadlo s populárním "dvojákem" Mascagniho Sedlákem kavalírem a Leoncavallovými Komedianty. Obě opery trvají každá hodinu a deset minut a hrají se většinou v jednom večeru. Úspěch byl zaručen a také se ve velké míře dostavil. Sóla v Sedlákovi obstarali Nikolaj Višnjakov (Turiddu), Iwona Nosczyk (Santuzza), Antonín Švorc (Alfio), Libuše Márová (Lucia), v Komediantech Miroslav Švejda (Canio), Ivan Kusnjer (Tonio), Lívia Ághová (Nedda), Jiří Kubík (Silvio). Smetanu zastoupila Hubička dole v amfiteátru, režisér Josef Novák scénu druhého jednání vylepšil dovezenými stromky z Černé Hory. Hubička nikdy nezklame, zejména když je kvalitní obsazení: Jitka Soběhartová v roli Vendulky, Jan Markvart jako Lukáš, Pavel Červinka jako Tomeš, Dalibor Jedlička jako Paloucký a Martina Bauerová jako Barče.
Z koncertů musím zmínit Slovanské tance, Gerschwinovu Rapsodii v modrém či Mozartovu Korunovační mši. Slyšeli jsme orchestr FOK, Janáčkovu filharmonii z Brna, Gabrielu Demeterovou, Pražský filharmonický sbor a recitaci Radovana Lukavského. V Galakoncertu barytonista Bruno Pola předčil určitě známější Katiu Ricciarelli, jež měla být hvězdou večera.

1997

Litomyšl přivítala poprvé oblastní operní scénu z Plzně, která v zahradě zahrála Smetanovu Čertovu stěnu. Bohužel takříkajíc "nic moc" – až se snad zdálo, že plzeňští význam festivalu poněkud podcenili. Žádný ze sólistů (Tolaš, Tetourová, Bartůněk aj.) nepodal výkon, který by zaujal. Ani orchestr pod vedením Petra Šumníka nijak neoslnil. Avšak jeho fotografie z tohoto představení od Pavla Vopálky se dostala na přebal publikace Encyklopedie české opery, kterou vydalo v roce 1999 nakladatelství Paseka!
Moravské divadlo Olomouc u nás zahrálo dvě představení, v sólových partech ovšems celou řadou hostů. Nešlo o kusy zase tak notoricky známé. Málo hraného Mozartova Idomenea ztvárnil tenorista Christian Wunsch, v roli Elektry se zde ještě jednou připomněla Paulette de Vaughn. Donizettiho Lucia di Lammermoor je pro titulní hrdinku velkou příležitostí, koloraturní soprán tu má velký prostor. Mária Tkadlčíková (později provdaná za Richarda Haana) obstála výtečně, jako Edgar se blýskl Arturo Spinetti a v roli Lorda Ashtona Pavel Kamas. Mělo se hrát v amfiteátru, po velkém dešti bylo však přesunuto provedení na nádvoří v koncertní kostýmované podobě. Ještě daleko horší povětrnostní poměry zažil galakoncert Bernda Weikla a Ingy Nielsen. Trvale pršelo, dirigent Ondrej Lenárd však koncert nepřerušil a diváci se z dosud nezastřešeného hlediště vtěsnali do podloubí a na arkády. Liják byl předzvěstí povodně, která přišla den poté. Skvělý byl recitál Dagmar Peckové, divadélku se hrál i Purcell (Dido a Aeneas), v aukční hale Ebenovo Pražské Te Deum 1989 a Dvořákova Stabat mater.

1998

Jubilejní čtyřicátý ročník se konal už na kompletně zastřešeném nádvoří, slavnostní Libuše ale ještě v amfiteátru. Inscenace z roku 1995 se hraje dodnes, v Praze ovšem jen dvakrát do roka. Má vcelku standardní obsazení: Eva Urbanová, Vratislav Kříž, Luděk Vele, Helena Kaupová. To se také představilo v Litomyšli. Po skončení se ve Smetanově domě konal slavnostní večer, při němž byli oceněni bývalí pěvci, kteří psali historii festivalu.
Národní divadlo také zahrálo církevní operu Petra Ebena Jeremiase, hranou zatím jen v pražské katedrále. Hlavní roli ztvárnil Ivan Kusnjer, s nímž jsem měl tu čest zajet druhý den ráno na ryby.
Velký ohlas měl koncert z operních sborů v podání brněnských umělců s dirigentem Ondrejem Lenárdem. Vybrány byly skutečné lahůdky: Triumfální pochod z Aidy, Pláč Hebrejců z Nabucca, Cikánský sbor z Trubadúra či Vzkříšení ze Sedláka kavalíra. Nedohrála se bohužel v zahradě Rusalka, před třetím jednáním se spustil trvalý déšť.
Samotné zahájení tohoto ročníku připadlo tentokrát České filharmonii, která zahrála Mou vlast. Prokofjevovo oratorium Ivan Hrozný dirigoval Leoš Svárovský, hrál se i Bernstein.
Výborný byl Galakoncert, na němž zazpívali rozmanitý světový repertoár Peter Dvorský a vycházející sopránová hvězda Lubica Vargicová. Od tohoto ročníku také nový ředitel festivalu Jan Pikna s Vojtěchem Stříteským zavedli pravidelné koncerty na přání: napoprvé to byly populární operetní a operní melodie v podání Franzisky Hirzel a Martina Babjaka.

1999

Opery jako takové viděli diváci tentokrát pouze dvě, což skutečně bylo na dvanáctidenní program docela málo. V amfiteátru se hrály Dvě vdovy v provedení Moravského divadla z Olomouce. Celkový dojem z představení stoupal strmě nahoru díky osobnosti zkušeného Bohuslava Maršíka, hostujícího z pražského Národního divadla. Mumlal je jeho životní rolí, kterou si na zámecké scéně patřičně užil. Pro déšť bylo představení na čas přerušeno, ale dohrálo se.
Protože právě probíhalo padesát let od založení festivalu, mohlo být představení chápáno jako pocta výročí – Dvě vdovy totiž kdysi s Daliborem Smetanovu Litomyšl zahajovaly. Velká světová opera nechyběla, hrál se Gounodův Faust a Markéta. Milovníci melodií si přišli na své, skladatel jimi perlil až marnotratně. Hlavní sóla na úrovni zajistili členové pražské Státní opery Valerij Popov (Faust), Jitka Svobodová (Markéta) či Jurij Kruglov (Mefisto).
Galakoncert hvězd se líbil jako vždy, tentokrát v podání basisty Kurta Rydla a mladé sopranistky Sandry Schwarzhaupt, která si publikum získala česky zpívanou árií Rusalky o měsíčku.
Dagmar Pecková znovu prokázala, jak se jí v Litomyšli líbí a předvedla skvělý recitál, ohlas měla i závěrečná Jana z Arku na hranici (oratorium).
Zpívala i Lucie Bílá, bratři Formanové zahráli svou recesní verzi Prodané nevěsty. Dobový tisk psal, že se Smetana právě obracel v hrobě, ale ono to zase tak špatné nebylo. Jen jiné. Dost jiné…

Foto popis| EVA URBANOVÁ, rodačka ze Slaného, začínala jako rocková zpěvačka. Po tříletém angažmá v Plzni dostala nabídku z Národního divadla, kde debutovala jako Milada v Daliboru. Tu zpívala později i v Litomyšl, kde jsme ji poznali také v její životní roli Libuše. Náročné úlohy světového repertoáru zpívá v proslulých zahraničních operních domech. Autor tohoto seriálu měl tu čest nechat se s ní zvěčnit při Smetanově Litomyšli 1997.
Foto autor| Foto: archiv Zdeňka Vandase

Foto popis| DAGMAR PECKOVÁ pochází z Chrudimi. Začínala v operetním souboru v Karlíně, v Národním zřejmě včas nerozpoznali její talent. Od roku 1985 působí zejména v Německu, ale často také v Paříži či londýnské Covent Garden. Litomyšl si velmi oblíbila a často se k nám vrací. na snímku se svým Tedýskem, kterého kdysi kojila v knihkupectví Paseka, o čemž svědčí pamětní deska na domě.

 

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz