19.4.2008 Svitavský deník str. 7 Svitavsko – čtenář – reportér
Desátý ročník zaznamenal v programu další novinku: představení na způsob lidové slavnosti v přírodním divadle v Řetízku, areálu pro desetitisíce diváků.
Litomyšl/ V závěru jarní sezony roku 1959 uskutečnilo pražské Národní divadlo velký zájezd po celé republice. Pro operní soubor bylo památné představení Libuše na bratislavském Děvíně, které kromě platících diváků ve vyprodaném hledišti pod hradem sledovali se zájmem z druhého břehu také Rakušané.
1959
Posledním zastavením Národního divadla na zájezdu byla Litomyšl. Protože v úvodu festivalu nepřálo počasí, bylo zahajovací představení Dalibora (původně byla ovšem plánována Prodaná nevěsta) provedeno v aukční hale. Ve vskutku nevyhovujících podmínkách, zejména co se zázemí týče, vystoupily tehdejší největší hvězdy českého operního nebe, Beno Blachut a Marie Podvalová. Krále Vladislava zpíval tentokrát Zdeněk Otava. Na přání ministra Nejedlého (jak nám svěřil náš neoficiální informátor Oldřich Kovář) zvukově zdrženlivě.
Druhým představením byli Braniboři v Čechách se skvělými Teodorem Šrubařem jako Tausendmarkem, Eduardem Hakenem v roli Kmeta a Miladou Šubrtovou v roli Ludiše.
Vrcholem ročníku, nepříliš však slavným, byla Libuše. Byla pojata jako národní slavnost a konala se v přírodním divadle v Řetízku. Očekávaných čtyřicet tisíc diváků se samozřejmě nedostavilo, bylo jich čtyřikrát méně. Toto odpolední představení mělo vysloveně pouťový charakter, prodávaly se nanuky, textil, nechyběly stánky s občerstvením a do toho všeho pálilo slunce. Soubor Národního divadla však ve špičkovém obsazení v tomto akusticky nepřijatelném prostoru odvedl profesionální výkon. Jména hlavních sólistů hovoří jasně: Marie Podvalová, Václav Bednář, Zdeněk Otava, Marta Krásová, Ivo Žídek a Milada Šubrtová.
Oldřich Kovář se nás po příjezdu do Litomyšle poněkud překvapen ptal, co jsme to vymysleli s tím Řetízkem?! Když mu rodiče vysvětlili, že se také divíme, neboť v Řetízku bývaly občas jen kolotoče a cirkusy, odpověděl krásnou větou: "No jo, dneska je to jedno. Komedianti jako komedianti."
1960
V pořadí jedenáctý ročník připadl opět na Slovenské národné divadlo Bratislava. Dramaturgie však postrádala pestrost. Soubor měl ze Smetany na repertoáru jen Dalibora, Prodanou nevěstu a Hubičku. A protože hrát něco jiného než opery našeho rodáka nepřicházelo v úvahu, byl program stejný jako před dvěma, respektive pěti lety. Av téměř totožném obsazení. Z velkých rolí byl novou tváří snad jen mladý bas Gejza Zelenay- Kecal v Prodané nevěstě. Všechna tři představení se odehrála na zámku, počasí tomu přálo.
Vedení divadla bylo v Litomyšli spokojeno, bylo však jasné, že napříště musí přijet s jiným repertoárem. Předběžně byl dohodnut rok 1962 s Tajemstvím. K tomu ovšem nedošlo, o tom ale až příště.
www.svitavsky.denik.cz/ smetanovalitomysl
***
Nejedlý prý tak chtěl upozadit královskou osobnost, aby byl dominantní postavou hrdinný český rytíř.
