3.5.2008 Svitavský deník str. 7 Čtenář – reportér
ZDENĚK VANDAS

Před zahájením čtrnáctého ročníku Smetanovy Litomyšle se ještě nevědělo, že budeme mít poslední příležitost vidět a slyšet v Litomyšli slavnou "starou gardu" pražského Národního divadla.

Litomyšl/ V dalších dvou ročnících totiž přijel brněnský soubor, respektive bratislavský, a pak následovala devítiletá přestávka. Při obnovení festivalu v roce 1974 se už generace sólistů značně proměnily.

1963

Marii Podvalovou, Zdeňka Otavu, Václava Bednáře, Martu Krásovou, Teodora Šrubaře, Oldřicha Kováře a další jsme tedy v roce 1963 mohli přivítat opravdu naposledy. I tak bylo obsazení některých rolí nové. V Prodané nevěstě dokonce všechny tři úlohy zpívali mladí sólisté – Mařenku Eva Zikmundová, Jeníka Zdeněk Švehla a Kecala Dalibor Jedlička (rodák z blízkého Svojanova). Oldřich Kovář si svého Vaška ještě podržel. V úloze Esmeraldy se představila Marie Vladyková, která vyrůstala v Litomyšli a později se dobře prosazovala v zahraničí, hlavně v Mnichovské opeře.
Také titulní role v Daliborovi připadla nikoliv Beno Blachutovi, ale Oldřichu Spisarovi, Miladu zpívala už ne Podvalová, ale Alena Míková. Václav Bednář si zde naposledy zazpíval krále Vladislava a Karel Kalaš Žalářníka.
Večerní představení Libuše v zámecké zahradě bylo přijato s nadšením. Partnerem Marie Podvalové v titulní roli byl jako Přemysl tentokrát namísto Václava Bednáře stejně dobrý Teodor Šrubař, klasicky byli obsazeni bratři Chrudoš a Šťáhlav (Zdeněk Otava a Beno Blachut), nově naopak Krasava (Milada Šubrtová) i Radovan – s vysoko napsaným partem si dobře poradil basbaryton Antonín Švorc.
Celý program prokázal tehdejší výbornou úroveň souboru, jako by někteří z nejzkušenějších pěvců tušili, že je to v Litomyšli skutečně naposled.

1964

Opět dvojí kulaté výročí Bedřicha Smetany – 140 let od narození, 80 let od úmrtí – bylo příležitostí pro slavnostní repertoár. Postaral se o to soubor Janáčkovy opery brněnského divadla. Zhlédli jsme poprvé v Litomyšli poslední Smetanův opus, dvacetiminutový fragment Violy, která zůstala nedokončena. Provedení bylo kostýmované, ale hudba prokázala už úbytek sil skladatele ke konci života. Hlavní roli zpívala Hana Svobodová-Janků, Orsina tenorista Jiří Olejníček. Jako režisér se zde poprvé ukázal Václav Věžník, později pak náš pravidelný host na festivalu. Protože dvacet minut hudby by bylo málo, zahrál orchestr před Violou Smetanovy symfonické básně Valdštýnův tábor a Richard III. a dále předehru k Libuši. Také vlastně nenápadná změna zavedené tradice – díky tomu se součástí festivalu stal poprvé neoperní repertoár.
V zámeckém nádvoří znovu zazněl oblíbený Dalibor, také zčásti s novým obsazením. Hlavní role obstarali pozdější členové pražské první scény Naděžda Kniplová (Milada) a René Tuček (král Vladislav), úloha titulní byla na další léta životní rolí Jiřího Olejníčka. A naposled před svou emigrací se v Litomyšli představila již několikrát zmíněná Hana Svobodová-Janků.
Prodaná nevěsta se opakovala ve stejné podobě jako před třemi lety s Jindrou Pokornou jako Mařenkou, Imrichem Jakubkem v roli Jeníka a Zdeňkem Souškem v roli Vaška. Zmínit musíme ovšem obsazení role Kecala, kterého tehdy ztělesnil Richard Novák, náš litomyšlský "rekordman" v počtu odzpívaných představení. AKecala zpívá dodnes!
Konečně brněnská specialita – Čertova stěna, tentokrát už ale nová inscenace. Nemohu si pomoci – ta minulá se mi zdála divadelně lepší. I když sóla byla i teď na úrovni: osvědčený Jaroslav Ulrych (Jarek), Kveta Belanová (Hedvika), Richard Novák (Rarach) a další. Hlavní roli Voka zpíval René Tuček, který později v angažmá v pražském Národním divadle do této úlohy nikdy obsazen nebyl. Celkově lze říci, že poslední brněnské hostování v Litomyšli před dlouhou pauzou bylo – ostatně jako vždy – kvalitní.

1965

V posledním ročníku před přestávkou (to se ovšem ještě nevědělo, že je poslední) přijela bratislavská opera. Naše přední soubory se střídaly v podstatě pravidelně. A hned průlom do tradice jak se patří: Měl to být jakýsi slovenský protipól Libuše, ale ruku na srdce – hudebně to bylo nesrovnatelné. Lze si představit, že by si někdo jen tak pobrukoval některou árii ze Svätopluka? Nelze. Titulní roli vytvořil Ján Hadraba (v pozdější pražské inscenaci ji zpíval Eduard Haken).
Možná pro srovnání uvedli bratislavští svoji verzi Libuše, a obstáli velmi dobře. Hlavní role byly obsazeny Boženou Suchánkovou a Bohušem Hanákem. Zaujal ovšem i suverénní Chrudoš v podání Ondreje Malachovského, ve své době nejlepšího slovenského basisty. Program byl doplněn představením Dvou vdov v obsazení s Drahoslavou Královcovou, Margitou Česányiovou a Jiřím Zahradníčkem. Šestnáctý ročník skončil, obyvatelé Litomyšle se rozloučili s bratislavskými umělci a naprosto netušili, že se loučí na dlouho i s celým festivalem.

1966-1973

Se "Smetankou" to začalo být nahnuté. Zdeněk Nejedlý již nežil (zemřel 9. března 1962) a ať už byl v politice jaký byl, nad festivalem držel vždy ochrannou ruku.
Za nitky začalo tahat královéhradecké Krajské osvětové středisko. Doporučilo, aby se operní festival změnil na cyklus přednášek o Smetanovi s hudebním programem. Důraz měl být kladen na sborovou tvorbu a jakési soutěže jednotlivých sborových těles. S tím ovšem pořadatelský tým nesouhlasil a nakonec bylo přijato řešení nejjednodušší, konání Smetanovy Litomyšle bylo pozastaveno. Pouze v roce 1967 se konala na zámku přehlídka pěveckých sborů.

***

Poprvé se totiž hrálo jiné operní dílo než Smetanovo. Bratislavské divadlo uvedlo stěžejní kus skladatele Eugena Suchoně Svätopluk.