Petr Weiss je dlouholetý pracovník Národního památkového ústavu (NPÚ). Vystudoval muzeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a je absolventem rekvalifikačního studia památkové péče. Od října 2020 je kastelánem Státního zámku Litomyšl. Jak se mu na zámku bydlí nebo jak se těší na festivalové dění nám prozradil v rozhovoru.
Přál jste si už jako malý být kastelánem? Zajímala vás historie?
Od dětství mě rodiče brávali na hrady a zámky, kde byste mě nejspíš našli vpředu u šňůry oddělující koridor pro návštěvníky od zařízené části místnosti, aby mi nic neušlo. Jezdilo se hlavně po tehdejším Východočeském kraji, odkud pocházíme. Po takových hradozámeckých výletech se v mojí fantazii babiččina zahrada proměnila v některou z navštívených památek se vším všudy. Posbíral jsem staré klíče, zahradní nábytek, staré nádobí a bylo zařízeno. Historii jsem si vymyslel, případně později přečetl v brožuře. Historie mě tedy provází trvale.
Jaká byla vaše profesní cesta po památkách?
V 16 letech jsem začal provázet jako brigádník na středočeském zámku Veltrusy, kde jsem po maturitě zůstal sedm let jako stálý zaměstnanec. Poté přišly Hořovice a zámek Sychrov. Na všech uvedených památkových objektech jsem měl na starost návštěvnický provoz a nádherné jsou opravdu všechny. Veltrusy byly první, a tak navždy zůstanou srdeční záležitostí. Zažil jsem tam povodně v roce 2002, kdy bylo nutné zámek evakuovat. Zůstali jsme tam po celou dobu spolu s tehdejší paní kastelánkou a průvodkyní. V noci, kdy už se začala valit voda, jsme stěhovali poslední důležité věci do prvního patra, a nakonec také sebe. Tři dny jsme strávili na parketách hlavního zámeckého sálu pro případ statického narušení okolních budov zámku. Byl to tedy křest ohněm, i když v tomto případě spíš křest vodou, vlastně Vltavou. V Hořovicích byla zajímavá historie, jedinečné sídlo bývalého hessenského kurfiřta Fridricha Wilhelma z Hanau se postupně ze zapomenuté památky proměňovalo ve skvěle udržovaný a bohatě zařízený cíl turistů. Na pohádkovém zámku Sychrov jsem si poprvé vyzkoušel návštěvnicky silný provoz a byla to velmi cenná zkušenost. Pět let jsem pracoval ve vedení regionálního pracoviště NPÚ a měl jsem na starost hrady a zámky v Libereckém kraji, krátký čas po reorganizaci NPÚ roku 2013 také objekty na území Pardubického a Královéhradeckého kraje, takže i Litomyšl, kde jsme před osmi lety poprvé začali pracovat na změně expozic. Největší místo v mém hradozámeckém srdci však patří bývalému císařskému letnímu zámku v Zákupech na Českolipsku. Sedmileté kastelánské působení bylo, doufám, zúročením všech předchozích zkušeností. Kdo toto sídlo nezná, bude překvapen jeho zdobnými interiéry či kaplí, kde se konala svatba arcivévody Františka Ferdinanda d´Este s Žofií Chotkovou. Odměnou za nekončící práci bylo zpřístupnění tří prohlídkových tras po historických interiérech, zahájení rekonstrukce střech a krovů a záchrany zdevastovaného hospodářského dvora. Pro zpestření mého působení na památkách se mi splnilo také provázení na někdejším sídle následníka trůnu – na Konopišti.
Co je pro vás na památce prioritou?
Na prvním místě je to především péče o památku, však také působíme pod hlavičkou Národního památkového ústavu. V těsném závěsu je to pak příjemné prostředí, kde se bude návštěvníkům líbit a budou se do něj vracet. A ne vždy jsou nutné miliony. Pořádný úklid, květinový záhon, výzdoba, a především systematická údržba a milý personál často finanční deficit dokážou upozadit.
Návštěvníci mají rádi tajemno, a protože vy na litomyšlském zámku bydlíte – dalo by se říct, že jste teď zámecký pán – zeptám se, straší tady? A jak se vám bydlí na zámku?
Jsem zvyklý pracovat i bydlet na památkách od 16 let, a tak už si asi na mě dávní obyvatelé zvykli. Věřím, že si vždy nového správce přijdou okouknout a zkontrolovat, ale nechávají mě v klidu pečovat o jejich sídla. Doufám, že jim snad nedělám ostudu. Bydlení na zámku zní samozřejmě romanticky a kastelán by na památce podle mého názoru bydlet měl. Ale vysoké stropy, okna, jimiž se v zimě protáhne meluzína, tak romanticky nepůsobí. Bydlíte v práci a pracujete doma. Jako kasteláni celý profesní život hledáme rovnováhu mezi těmito dvěma světy.
Jaký je váš vztah ke klasické hudbě?
Klasickou hudbu mám rád. První gramofonová deska, kterou jsem si moc přál a dostal ji (myslím, k narozeninám) byla, a možná mi to nebudete věřit, Má vlast Bedřicha Smetany v podání České filharmonie pod vedením pana dirigenta Václava Neumanna. Nejhranější symfonickou básní byla Vltava. Pak se ještě na gramofonu otáčely Slovanské tance Antonína Dvořáka. Navštěvoval jsem osm let základní uměleckou školu a hrál na akordeon. Mým vysněným nástrojem však byl vždy klavír, ale obligátně kvůli velikosti pianina v panelovém bytě nenašel místo. Tak třeba to ještě doženu v rodišti velkého skladatele i klavíristy Bedřicha Smetany.
Když jste viděl program Smetanovy Litomyšle, narazil jste na nějaký titul, který si nenecháte ujít?
Tím, že zde bydlím, tak budu moci zhlédnout téměř všechno. Ale vždy slyším na Mou vlast, z výše popsaných důvodů. Nenechal bych si ujít Rusalku, jazzové vystoupení, Adama Plachetku či klavírní matiné Matyáše Nováka.
Jako kastelán zažijete Smetanovu Litomyšl včetně oper poprvé. Jaké máte pocity?
Festival jsem zažil jako divák v minulosti, vloni už jako nastupující kastelán v jednodušší formě. Obavy nemám, jak na zámku, tak v rámci festivalu působí profesionálové. Respekt k historickému místu a festivalu s tradicí tu samozřejmě je. Věřím, že se vše podaří ve vzájemné symbióze.
Pro letošní sezonu jste připravil nové okruhy. Můžete je přiblížit?
Aktuálním trendem NPÚ je již řadu let navracení interiérů do původní podoby, pokud to lze. Tomuto stavu chceme přiblížit také prohlídkové trasy zámku Litomyšl. První okruh se plně věnuje starší historii a podobě interiérů za hraběte Antonína I. z Valdštejna-Vartenberka a jeho půvabné choti Kajetány. Právě v hraběnčině proslulém salonu poprvé koncertoval malý Bedřich Smetana. Na základě historických seznamů vybavení se nám podařilo obnovit funkci všech prostor, kde jsme využili maximum původního zařízení. Druhá trasa zcela nově představí knížecí rodinu Thurn-Taxisů, jimž zámek patřil až do roku 1945. Nebude chybět ani luxusní apartmá císaře Františka Josefa I., jenž v Litomyšli pobýval v září 1889. Při této příležitosti odsouhlasila městská rada dokonce slavnostní elektrické osvětlení města od proslulého vynálezce Františka Křižíka. Není bez zajímavosti, že po určitou dobu zámek spravovala také Helena Bavorská, známá jako Nené, jež se měla původně stát císařovou manželkou a královnou českou. Ten se však zamiloval do její mladší sestry Alžběty (Sissi), a tak se nakonec provdala k řezenským Thurn-Taxisům, kteří Litomyšl koupili od Valdštejnů v dražbě roku 1855. Využili jsme množství exponátů, které dlouho odpočívaly v depozitářích.
Opět otvíráte i věž. Na podzemí jste nepomýšlel?
Jsme národ rozhleden a věží, byla by škoda zámeckou věž neotevřít. Podzemí je zajímavým lákadlem, ale technický stav v tuto chvíli neumožňuje jeho zpřístupnění. Nicméně pod východním křídlem zámku se nachází ještě jeden sklepní prostor, kde se od prázdnin úplně poprvé otevře aspoň malá trasa pro dětského návštěvníka.
Zámek čeká rekonstrukce. Co vše se bude opravovat a jak to ovlivní návštěvníky nebo Smetanovu Litomyšl?
Zámek se dočká obnovy střech, krovů, pokladny, řady prostor druhého patra, kde vznikne mj. specializovaná expozice k historickému divadlu. Opravovat se bude také panský dům, který to už moc potřebuje. Vrcholem všech prací bude restaurování všech sgrafitových fasád. Návštěvnický provoz by neměl být regulován. Případná omezení festivalu vyplynou z podrobného a aktualizovaného harmonogramu stavebních prací.
