Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


SMETANOVA LITOMYŠL 2016

9.8.2016    Hudební rozhledy    str. 14   Festivaly, koncerty   

Nové Hrady, zámek; Litomyšl, chrám Nalezení sv. Kríže, Zámecké nádvorí

 

 

BAROKNÍ OPERNÍ HOLD NA NOVÝCH HRADECH

Helena Havlíková

 

I když je součástí litomyšlského zámku autenticky dochované klasicistní divadélko, festivalové produkce Smetanovy Litomyšle se zde zatím nehrají. Novou tradicí se však od roku 2011 staly inscenace barokních oper na zámku v Nových Hradech u Litomyšle. Motto „festival s geniem loci“ díky tomu dostává další rozměr – rokokový prostor ve stylu francouzských letních sídel včetně rozsáhlé broderie je pro takové inscenace jako stvořený. Ne nadarmo se zámku říká české Versailles a jeho noví majitelé Magda a Petr Kučerovi se stejným citem, s jakým obnovují tuto památku včetně různých typů zahrad, zde vytvořili ze stříhaných tújí také přírodní amfiteátr, či amfiteátřík pro 150 diváků. Na rozdíl od jiných letních open-air festivalů tu ale před představením nemusejí tolik vyhlížet předpověď počasí, protože součástí zámku je i rozhlehlá barokní dřevěná sýpka (špýchar), která skýtá pro komorní operní produkce v podkroví výborný prostor (a v ostatních patrech je unikátní muzeum cyklistiky).

Pro letošní Smetanovu Litomyšl byla vybrána gratulační opera/holdovací serenata Františka Adama Míči (1696-1744) Operosa terni Colossi Moles – Lsilovná stavba tří kolosů. Nastudoval ji olomoucký soubor Ensemble Damian, který se pod vedením Tomáše Hanzlíka právě na takové produkce už mnoho let specializuje. Operosa terni Colossi Moles na festivalu zazněla v novodobé premiéře – a bylo to teprve její druhé provedení po jediném představení v roce 1735, kdy byla součástí prosincových oslav jmenin hraběte Johanna Adama z Questenbergu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Jak se na takovou gratulační operu slušelo, vzdává hold tomuto šikovnému hospodáři i mecenáši umění. Děje se tak prostřednictvím tří géniů, ochránců tří míst, ve kterých hrabě vlastnil své statky – chrabrý Eudoxus s heraldickým znakem lva reprezentuje Čechy, Policardus se znakem orlice Moravu a Geodesius rakouské arcivévodství s červenobílými poli a růžemi a liliemi jako symboly horoucího a čistého srdce. Tyto tři ochranitele povolá energická Trigoniana, římská zakladatelka kolosů – sloupů ve tvaru štíhlého trojbokého jehlanu, aby s pomocí bohyně pramenů Aganippaey vystavěním tří takových kolosů slávy uctila hraběte. Druhá část opery je výrazně kratší, odehrává se v moři a vystupují v ní jiné postavy – sirény. S prvním dějstvím ji spojuje holdovací aspekt.

R provedení této Míčový serenaty dobová instrukce uvádí, že na jevišti má být triumfální brána, kterou jsou přiváženi na triumfálním voze taženém dvěma lvy oni tři Géniové. A kromě toho má uprostřed jeviště viset zručně vyvedené srdce se dvěma křídly, jež rozžehne pochodní Trigoniana, a rovněž se zde mají tyčit tři vysoké pyramidy anebo kolosy a pramen Aganippaey. Druhá část se má přeměnit v moře a na obloze mají zaplanout čtyři písmena, A-D-A-M. Živé lvy ani moře hrabě dozajista v Jaroměřicích neměl, ale barokní inscenátori si s tím určitě hravě poradili – byli mistry kouzel, se kterými dokázali ohromovat tehdejší publikum.

Režisér současné produkce Tomáš Hanzlík zvolil sympatický žertovný odstup a pro dvě dějství opery nápaditě zkombinoval prostor sýpky s venkovním zeleným divadlem. V první části na jevišti s dobovou replikou malovaného zadního prospektu a bočních kulis vymezuje stavbu kolosů červenobílá „policejní“ páska a pomocníci na ni přinesou motyku, hrábě, lopatu a přivezou i kolečko s cihlami, vše ve stadiu patřičné opotrebovanosti. Požehnané proudy vody do základu stavby znázorňují v divokém tanci cípy sukně bohyně pramenů. A tři Géniové se docela lidsky přetahují o přízeň publika. V druhé části, která se odehrává v amfiteátru, zadní prospekt před tújemi představuje moře. Ze sólistů jsou svůdné sirény s nadměrným poprsím, které svádějí námořníky/tanečníky, než milostné kratochvíle rozežene kluk s ploutvemi, potápěčských brýlích a se šnorchlem a sirény svým sladkým zpěvem a přípitkem Coca Coly oslaví jméno Adam. Hanzlík sice vychází z bohatě dekorativních barokních kostýmů a kánonu barokní gestiky, ale neuplatňuje je ortodoxně, nýbrž s vtipnou nadsázkou. Na rozdíl například od přístupu souboru Hofmusici, který před čtrnácti dny, také v novodobé premiéře, uvedl jinou holdovací operu – Útočiště lásky Antonia Caldary, která se hrála na jiném zámku u nás -v Českém Rrumlově.

Těžko dnes odhadnout, jakou hudební úroveň měla hudebně dramatická představení na zámku hraběte Johanna Adama z Questenbergu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Doloženy jich jsou během třicetiletí mezi roky 1722-1752 téměř dvě stovky; ostatně k Míčovým povinnostem kapelníka patřily i úpravy partitur pro zdejší provozovací podmínky, včetně například oper Domenika Sarriho nebo Johanna Adolfa Hasseho. V představeních v intencích hraběte Questenberga účinkoval nejen František Adam Míca coby tenorista, ale i jaroměřické hudebně nadané dívky. Sólové party, ve kterých se ve stylu italské opery seria střídají rozměrné árie s ariosy, ansámbly, sbory a samozřejmě recitativy, svědčí o tom, že muselo jít o zpěváky, kteří ovládali techniku koloratúr a bel canta.

Dnes při premiéře v Nových Hradech tyto nároky splnila především Kristýna Vylíčilová svým jasným sopránem jako Trigoniana, která suverénně „vedla“ nejen stavbu kolosů, ale celou první část představení. Z géniů se pěvecky prosadil basista Jaromír Nosek jako Eudoxus, z jehož výkonu byla zřejmá zkušenost s tímto stylem díky působení v Collegiu 1704. Pro kontratenoristu Stefana Kunatha, barytonistu Lukáše Hacka a Lucii Rozsnyó byly Míčový sólové party přece jen hodně obtížné, což se projevilo zejména nejistou intonací. Skvělí byli ovšem kluci a jedna dívka jako pomocnici i již zmiňovaní námořníci. Géniové přicházejí na scénu za zvuku slavnostních intrád, které přivítaly už při příchodu do zámku i festivalové publikum. Jenže hráči na Mariny, ale i smyčcová sekce komorně obsazeného orchestru působili nejistě a nedařilo se koordinovat souhru se sólisty.

I když neznáme dobovou úroveň jaroměřických hudebních a divadelních produkcí, z dnešního pohledu inscenace Míčový holdovací serenaty po interpretační stránce přece jen tak úplně nenaplnila dnes uplatňované standardy zejména kvůli absenci bohatší plasticity při vyjádření afektů, která by oživila melodicky ne tak nápaditou Míčovu hudbu. I přesto byla výsledkem veselá, trochu uličnická taškařice.

Po Purcellově Královně vil, Scarlattiho Armidě, Rameauově Pygmalionovi a nejnověji Míčově holdovací serenatě je zřejmé, že taková barokní operní stagiona je pro festival Smetanova Litomyšl obohacením. Nejen svým geniem loci. Představení předchází opulentní zámecká hostina. Aplikace dobových znalostí interpretační praxe se tak od hudebního a scénického nastudování rozšiřuje o další podstatný rozměr, který většině dnešních produkcí, které se pachtí za co nejautentičtějším provedením, chybí – aspekt divácký. Na zámku v Nových Hradech se skvěle daří navodit atmosféru, ve které se takové hudebně-divadelní produkce v 18. století odehrávaly.

 

Nové Hrady, zámek – František Antonín Míca: Operosa terni Colossi Moles. Hudební nastudování a režie Tomáš Hanzlík, scéna a kostýmy Vendula Johnová a Tomáš Hanzlík. Uvedeno v rámci 58. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Premiéra 22.6. 2016.

 

VELKÉ FINÁLE SMETANOVÝ LITOMYŠLE 2016

 

V Zdeněk Vokurka V malém nostalgickém ohlednutí za závěrečným programem 58. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl, který je jedním z klíčových a oblíbených festivalů plným prolínání světa opery, symfonických koncertů, pěveckého i sborového umění za účasti výrazných uměleckých osobností, chci připomenout závěrečné, publikem nedočkavě očekávané koncerty ve staré historické architektuře a v zámeckém areálu.

 

HUDBA PRO DUŠI ČLOVĚKA

 

V sobotu 2. 7. se doslova valilo publikum do piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže, do obrovské chrámové lodi z dílny Matyáše Brauna (1714 ), vloni znovu vysvěceného barokního skvostu. Dramaturgie tohoto koncertu vycházela z široce rozvětveného projektu Carolus IV. – Rex et Imperator, připraveného k 700. výročí narození krále českého a císaře římského Karla rV. Člověk žasne nad tím, co tenhle císař v období své vlády všechno stihl a budoucím generacím zanechal a jak zvýšil prestiž duchovního centra země. Protagonistou večera se stala Schola Gregoriana Pratensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenem, která na svůj program zařadila vše, co bylo úzce s Karlem ľV. spojeno. Vznikla tak barevná hudební mozaika, zahájená zpěvem „Lide Boží, raduj se…“ a pokračující dalšími čísly jako např. „Buď zdráva, panno jedinečná“, díky čemuž se ocitáme s císařem ve Francii, vůdčí kulturní velmoci, kde Karel mohl takovou hudbu slýchat. Následovala sólová hudba a zpěvy na téma Karel a relikvie, připomínající Karlovo sbírání předmětů spojených s Kristem, vstupujeme do Karlovy univerzity a známou písní „ Dřevo se listem odieva „se ocitáme v české dvorské lyrice 14. století. Závěr patřil „Vzkříšeni“ -tedy skladbám s mariánskou tematikou, kdy se sluší připomenout císařův výrok „Život věčný jest světlo člověka „…

Koncert souboru Schola Greagoriana Pragensis s Davidem Ebenem a hostujícími sólisty Hanou Blažkovou (gotická harfa), Barborou Kabátkovou (soprán), Jakubem Kydličkou (zobcová flétna) a Jakubem Ebenem (bicí nástroje) měl velký úspěch: obecenstvo čekalo na umělce před kostelem a uvítalo je obrovským potleskem.

Podruhé jsem vstoupil do piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže v neděli 3.7., přesněji řečeno – byl jsem stovkou publika do chrámu doslova vtlačen, abych byl přítomen provedení tradiční děkovné bohoslužby doprovázené Missou Sancti Bernardi Josepha Haydna z roku 1796 s úvodem Rejchova Te Deum laudamus a s hlavním celebrantem Mons. Tomášem Halíkem. Připomenu, že zmíněná Haydnova mše s mimořádnou úlohou sboru patří k nejcharakterističtějším skladbám autorova kompozičního jazyka. Pro tento náročný úkol byl vybrán Smíšený pěvecký sbor Bastislav Blansko, Czech Virtuosi a sólisté s dirigentem Jaroslavem Martináskem. Vrcholem tradiční litomyšlské děkovné bohoslužby byla aktuální a emocionální homilie Mons. Halíka zakončená Svatováclavským chorálem.

 

MÁ VLAST S ČESKOU FILHARMONIÍ

 

Jak nám sdělil umělecký ředitel a dramaturg MHF Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský, velké finále je tradičním vrcholem festivalu. Velké štěstí, že navštěvuji Smetanovu Litomyšl již od roku 1952 a zažil jsem vskutku velkých finále několik. Teď v neděli 3. 7. jsem si v krásném vyprodaném zámeckém prostředí vychutnal Smetanovu Mou vlast s Českou filharmonií s připomínkou jejího 70. výročí prvního koncertu v Litomyšli pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Bylo to 23. 6. 1946. Ano, po sedmdesáti letech Mou vlast opět zahrála Česká filharmonie. Ale jak! S pružnou taktovkou Jakuba Hrůši objevně, s plnou vitalitou, s naprostou znalostí Smetanovy partitury, aniž by se do ní podíval, prolínala se jeho pojetím majestátnost, velkorysé gradace, napětí každé symfonické básně. Za svá léta jsem prožil mnoho, opravdu mnoho Vlastí, od Talicha, Kubelíka, Matačiče, Sawallische, samozřejmě Neumanna, ale taktovka Hrůši otevřela nový pohled na Vlast. Publikum si vždy potrpělo na kult hvězd a tato hvězdná osobnost současného dirigentského nebe své pověsti nezůstala nic dlužná. Dosáhl Smetanových požadavků, zdůraznil dramatismus díla, od mnohotvárného výrazu Vyšehradu došel až k napjatému očekávání a narůstání obrovské vnitřní energie Blaníku. Hrůša si doslova s nuancemi Smetanovy partitury pohrával a orchestr mu vycházel vstříc. Bylo to vskutku důstojné zakončení festivalu.

Národ, který má takové umělecké dílo, jakým cyklus symfonických básní Má vlast je, zřetelně dokládá svoji duchovní vyspělost a sílu povahy svého lidu. Vnáší historii, která procházela velice těžkými obdobími i v době po vzniku Mé vlasti, Smetanova hudba vždy burcovala a oblažovala. Proto se také k tomuto výjimečnému cyklu stále vracíme. Nikdy se totiž nemůžeme nasytit krásou a moudrostí jeho myšlenek. Smetanova Litomyšl 2016 s Mou vlastí byla tedy skvělou tečkou. *

 

Foto popis| Z inscenace Míčový gratulační opery, nazvané Operosa terni Colossi Moles

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz