RÁDIO, Datum: 07.02.2022, Zdroj: ČRo Radiožurnál, Zpráva: 1, Datum importu: 07.02.2022 13:20, Poslechovost pořadu: 306 273, Pořad: 09:05 Host Lucie Výborné, AVE: 1 965 924,00 Kč, Země: Česko, GRP: 3,40
Tematické duplicity: Ostatní, Kultura a cestovní ruch

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Je 7. února, den stých narozenin Jana Skácela. Já jsem ráda, že nás k sobě do pracovny vzal Jiří Pavlica. Neříkám, že Pavlica rovná se Skácel, ale pro mě hodně blízko, tak Juro, děkuju za pozvání. Pěkný den.

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Dobrý den všem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Vaše první setkání s Janem Skácelem, to jsou osmdesátá léta?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Přesně tak, to jsou osmdesátá léta. Přes Divadlo na provázku. A mám-li být úplně konkrétní, tak to byl Miloš Štědroň, prof. Miloš Štědroň, skladatel, muzikolog, který v té době úzce spolupracoval s Divadlem na provázku a přizval mě k natáčení hudby z inscenace Na Dávném prosu. To bylo jakýsi první intenzivnější kontakt a poznání se s mistrem Janem Skácelem. A to mistrem jsem teďka neměl říkat, protože když jsme pak třeba byli u něj doma, ten Skácel se zachmuřil, on měl to neskutečně husté obočí, se zachmuřil a říkal, neříkejte mi mistře, nemám to rád. Takže omlouvám se, že jsem to slovo mistr řekl, ale pro mě je to skutečně mistr nad mistry.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jak to vypadalo u Skácela doma?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Normálně, úplně normálně. A ta domluva… On byl přece jenom svým způsobem jakoby nekomunikativní, čili byl stručný, jasný, protože to slovo pro něj mělo váhu. A on každé to slovo věděl, jestli je v takovém či onakém tvaru, v takovém či onakém významu. A my jsme byli tenkrát mladistvě mnohomluvní, abychom jakoby takzvaně pořád něco říkali. A on…

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Zakrýval rozpaky?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
My jsme zakrývali rozpaky a on byl úplně v klidu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Juro, tady je starší kniha rozhovorů, tvoje s Přemyslem Ruttem Hovory nejen o hudbě. A v ní je krásná fotografie. Tady seš mladý ty jako Pavlica, je tady mladý Donutil, je tady krásná tvář již šedovlasého Jana Skácela. Můžeš k tomu poskytnout nějaký komentář?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Tady to focení vlastně vzniklo spontánně v průběhu natáčení Na Dávném prosu. Pro mě bylo velmi podstatné pak to další setkávání se s Janem Skácelem, které vyvrcholilo jakýmsi způsobem společným večerem, kdy my jsme a bylo to v roce 1987…

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Před Skácelovou smrtí.

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
2 roky před Skácelovou smrtí. Shodou okolností v listopadu, čili téměř na den. Byl to nezapomenutelný večer. Tenkrát tady v docela v nedalekém místě, dnešní radnice Starého Města, tenkrát klub Uh. To setkání s Janem Skácelem bylo unikátní asi v mnoha ohledech. Jan Skácel byl v nebývalé pohodě. Byl stále ještě takovým zakázaným, napůl možná už nezakázaným básníkem, nedokážu to posoudit, ale vím, že tenkrát v tom plném sále byla spousta lidí, kteří tam byli za jiným účelem, než být okouzleni moudrostí Jana Skácela. Byli tam prostě normálně fízlové. To jsem se dozvídal až potom ex post. Takže Jan Skácel tam byl v nebývalé formě a pohodě, což mi potvrdila pak postupem času i jeho paní paní Bo, čili paní Boženka. A my jsme naštěstí tenkrát ten večer zachytili, respektive Michal Stránský to zachytil, natočil takový hrubý autentický záznam celého večera. Uváděl to Honza Gogola, Jan Gogola starší, dramaturg, recitoval Vladimír Doskočil, tenkrát Lubor Tokoš, kamarád Skácelův. A Jan Skácel tam byl ve velké pohodě. Každé jeho slovo mladí lidé hltali. A on se tak odvázal, že pak mi paní Boženka říkala, já toho Honzu takového neznám. Je to zachyceno ve dvou podobách. Ta první je originální, původní záznam bez sestřihu, ale já jsem pak, když jsme natočili cédéčko O slunovratu, což jsou zhudebněné básně Jana Skácela a odsud jsou všechny ty písničky Modlitba za vodu, Sonet o lásce a modrému Portugalu nebo Stále jsou naši mrtví s námi nebo Krátký popis léta. Prostě všechny tyhle písničky jsou z tohohle projektu. Když ta deska byla zlatá, tak za mnou vydavatelé přišli a říkali, chtělo by to nějaký bonus, udělají ještě jednu písničku a my jí přidáme a bude to bonus, aby prostě to zlaté vydání toho slunovratu mělo nějakou odlišnost od toho prvního vydání. A mně se to nelíbilo. Já jsem říkal, to má tvar od ledna po prosinec a ten jakýsi slunovrat tam symbolizuje nejenom tedy roční koloběh, ale i koloběh života. A napadlo mě: vydáte druhé cédéčko k tomu. Oni řekli ano. Napadlo mě, že by se mohl sestříhat ten záznam povídání Jana Skácela. Michal Stránský to našel. Mluvil samozřejmě moudře, ale už sama si řekla, že vlastně to bylo 2 roky před jeho smrtí. V průběhu toho večera lidi reagovali absolutně na všechno a krásně. No a pak, když už jsem postupem večera se prostříhal až k tomu závěru večera, tak tam už tak, co bych vám, tak asi řekl. Zachovat tu autenticitu jako dokumentarista, anebo sestříhat jako ten, který říkám si, tak koupí si to další lidi a ty nebude zajímat ty pauzy a ty nádechy a vzdechy… Takže jsem pro vydavatelství to se stříhal. A pro sebe v archivu jsem si zachoval samozřejmě tu původní naprosto autentickou nahrávku, tak jak to bylo ten večer. Tuším, že to bylo 20. listopadu 87.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
No a my si teď Jana Skácela poslechneme.

Jan SKÁCEL, básník
Takové jakési moje vyznání a definice, co poezie vůbec je. Já jsem kdysi kdesi četl, nevím proč to napsal, takovou poznámku o Aristotelovi, kdy napsal první Poetiku. Ten člověk tvrdil, že Aristotelés se dopouštěl mnoha a mnoha chyb. A mezi nimi i té, že umístil lidskou inteligenci do srdce místo do mozku. A potom náhodou jsem četl paměti švýcarského psychiatra a filozofa Freudova Žáka Junga. On tam vzpomíná, jak byl v Jižní Americe a mluvila s nějakým jihoamerickým indiánem, který řekl, že indiáni si myslí o běloších, že jsou blázni. A Jung se ho ptal, proč si to myslí. Ten indián řekl, protože vy myslíte hlavou. Jung na to, a čím myslíte vy? A ten indián řekl, no přece srdcem. Jung píše v těch pamětech, že když toto slyšel, zmlkl a že mlčí dodnes. Tak kdekoliv by mi někdo dal otázku, proč poesie, proč ji člověk píše, tak ta odpověď je velice jednoduchá. V podstatě hledáme vlastní srdce. A tím, že hledáme vlastní srdce, hledáme i srdce jiných.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Před 100 lety se narodil veliký básník Jan Skácel. Mluvím o něm s Jiřím Pavlicou. Mě vždycky, Juro, zajímalo, jak se to dělá? Jak zjistíš, která ta Skácelová báseň ti hraje v hlavě, která nehraje? My tady máme 2 svazky básní Jana Skácela. Jsou to tvoje knihy, moje nemají uvnitř tolik lístečků. Můžeme se do nich společně podívat, abych viděla, jak o tom přemýšlíš?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Ten klíč, proč zrovna ta či ona báseň, se těžko sděluje, protože někdy si jenom listuji a tou sbírkou čtu, aniž bych to dokázal popsat, tak naráz něco zarezonuje, něco cinkne. Tak jak to má vlastně on v jedné básně: na dně každé písně i ten nejsmutnější něco tiše cinká. Tam něco prostě zacinká, no a mně nezbývá, než sednout ke klavíru a nějak se toho textu zmocnit, uchopit jej a neublížit mu a prospět mu. Ale proč to je, jak to je, to ví pánbůh, já to nevím. A já jenom jsem rád, že to tak je a že za to můžu vlastně děkovat. To je 1 způsob. Druhý způsob je, jak říkává Bolek Polívka, umělec potřebuje termín. A to je úplně jiná motivace. Prostě je nějaký projekt jakýkoliv a někdo řekne, nemohla by tam být nějaká Skácelová báseň? Já říkám, no a která a o čem a tak. – No třeba o přírodě či o podzimu nebo o něčem. No tak já zase jdu do té sbírky a tímto zorným úhlem sleduju tu či onu konkrétní báseň a pak se stane, že si najdu několik básní. Teď se zkusím do nich vnořit. Teď si zkusím pohrát s tím metrem, protože to je jedno tajemství těch básní Jana Skácela, oni mají úžasnou rytmickou strukturu. Já nevím, jak to dělal, prostě byl geniální. Vedle toho mají obrazy. A já se přiznám, že ty obrazy potřebuju. Dokonce i když jsem psal naprosto bych řekl instrumentální a čistě tedy z hlediska hudebního zařazení absolutní hudbu, tedy bez jakýchkoliv významů, tak jsem si vždycky k tomu potřeboval dát trošku mimo hudební program, že to je o tom, o tom, že chci vyjádřit to a to, že to není jenom hra s tóny. Takže u toho Jana Skácela já v těch básních ty obrazy jednoznačně nacházím a přímo je vidím. No a ten třetí důvod, proč mi ty básně Jana Skácela tolik oslovují, já si nemůžu pomoct, ale oni jsou nadpozemsky moudré a přitom si na nic nehrají.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Píseň a báseň, to jsou 2 úplně rozličné formy. Tak, jak víš, co bude refrén, co se vlastně zreplikuje třeba? Jak to člověk najde, slyší to nebo už mu hraje ta hudba v hlavě?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Hledá a kdo hledá, tak třeba najde.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Takže ty si to hraješ znovu a znovu.

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Protože to je ten geniální Skácel, že ono to tam sedí. /ZPĚV/ A tady právě je to ten sentiment, kterýmu se bráním. A musí tam být nějaký předěl, takže… Těch možností máš tisíc.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
To je nádhera. jak poznáš, která to teda je?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
No to musí uzrát. Já jsem dokonce se setkal s takovým hodnocením jednoho pana profesora: Ale on ten Skácel vedle toho Seiferta je takový trošku jako dědinský, jakoby vesnický. A já jsem říkal, proč myslíš? Přičemž Skácel s Jaroslavem Seifertem se nesmírně ctili a dokázal spojovat životní kontrasty a životní pocity, protože on ti řekne, je to prosté jako zázrak, jako věčnost ve chvíli. To všechno je život a ten oblouk, který ve dvojverší neho čtyřverší ten Jan Skácel dokáže obsáhnout… Já prostě… Jak on sám v jednom fejetonu napíše: kdybych nosil klobouk, smeknul bych ho.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jiří Pavlica, houslista, hudebník a hudební skladatel nás dneska hostí ve své pracovně. Vzpomínáme na Jana Skácela. Je 7. února, měl by 100. Co se dneska bude dít třeba v Divadle na provázku a vůbec okolo Skácela?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Ta sedmička je Skácelovi souzena, protože on se 7. února 1922 narodil před 100 lety a 7. listopadu 1989 zemřel. Je jistou ironií jeho osudu tohoto zakázaného básníka po jistou část jeho života, že se o 10 dnů nedožil 17. listopadu 89, to je jistý paradox. A ještě 1 doplněk. Paní Boženka zemřela 28. října 2008, ale ta symbolika těch dat 28. říjen, 7. listopad, to mně trošku jako fascinuje. Ale zpět ke Skácelovi, sedmička je mu souzena a dnes Brno bude žít Janem Skácelem. Centrum experimentálního divadla v čele s ředitelem, dramaturgem Miroslavem Oščatkou, když ta sedmička je Skácelovi tak symbolická, vymysleli jakýsi celoroční projekt, že by vždy sedmého v měsíci se nějakým způsobem připomínalo výročí Jana Skácela. Čili letošní rok bude tak říkajíc zasvěcen Janu Skácelovi. A 7. února ten program je opravdu bohatý. Už odpoledne je vernisáž v Moravském muzeu v Brně. Pak je promítání filmu o Janu Skácelovi, předpremiéra vlastně filmu o Janu Skácelovi. A večer pak v Divadle na provázku je jakýsi vzpomínkový večer, na který jsou přizváni lidé, kteří nějakým způsobem se buďto s Janem Skácelem nal znali či spolupracovali, anebo nějakým způsobem jsou na něj vázáni. Takže já jsem měl tu čest tam být pozván taky, tak doufám, že to všechno dnes večer dobře dopadne. Bude tam samozřejmě Miloš Štědroň, který ten večer bude moderovat. Bude tam pan Milan Uhde, bude tam brněnský kritik J. P. Kříž a řada dalších lidí, asi 10, 12 lidí tam máme být. Tak jsem zvědav. Může to být velmi zajímavé, protože Jan Skácel byl neuvěřitelná osobnost.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jiří Pavlica je dneska hostem Radiožurnálu. Muž, který je uznávaným hudebním skladatelem, má teď před sebou 1 poměrně náročný úkol. Já když jsem se dívala na tu tvojí práci poslední doby, našla jsem smyčcový kvartet Blízkost, našla jsem v Moravské tance pro smyčcový orchestr, ale ty máš, Juro, teď za úkol napsat koncert pro svého syna, který je úspěšným houslistou, a to je teda úkol podle mě téměř nadlidský, protože si myslím, že pro svoje dítě chce každý jenom to nejlepší.

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Uff, jak se vyhnout tomu a neprojevovat příliš… Nechci říct, že jsem pyšný na syna. Já to slovo nemám rád, protože pýcha předchází pád, ale mám radost, že on si pevně stojí nohama na zemi. Všechno, co si doposud jaksi ve svém snažení vydobyl, tak je jen a jen jeho zásluha. V tom uplynulém roce, byť to byl lockdownový rok, sám si našel mezinárodní soutěž v Palmanově v Itálii. Sám si ji vyhrál, což já jsem měl neskutečnou radost. A pak to završil tím, ono to bylo loni v květnu, a pak v srpnu byl na Akademii Václava Hudečka v Luhačovicích. No a ten rok byl pro něj úspěšný se vším všudy. Právě na této Akademii Václava Hudečka došlo k situaci, on vyhrál Marek, tedy syn. Kromě jiného taky dostal 2 dekrety, že má koncerty s Filharmonií Bohuslava Martinů ze Zlína a se Západočeskou filharmonií. I zavolal, byl tam pan ředitel filharmonie pan Muzikář, zavolal si mě a říká, mám s vámi řeč. Zavolal k tomu syna Marka a říká, já vidím titulek: Pavlica hraje Pavlicu. Napíšete mu koncert? A teď jsem viděl ty oči toho Marka. To se prostě nedá odmítnout. Tak já vím, že mám rok a půl na to, abych napsal něco, co když se to synovi nebude líbit, co když se mu to oči ono… to je pro mě obrovská jakoby motivace a zároveň obrovská tedy zodpovědnost a doufám, že mi bude dopřáno, abych zaprvé něco napsal, za druhé, aby to bylo jakžtakž dobrý a zatřetí, aby to Marek chtěl hrát, taky aby to dobře hrál, no aby ho to někam posunulo. Prostě až to všechno bude, tak pak budu rád, když třeba Marek řekne, tati, děkuju.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Mě jenom zajímalo, jestli ti už třeba v hlavě hraje nějaká hudba. Jestli je to hudba prostě veselá, jestli je to hudba hluboká, jestli už si umíš představit nějaké obrazy, které by jí mohly doprovázet?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Umím si to představit, ale záměrně se jim teď v tuto chvíli a v tomto období bráním, protože všechno má svůj čas, tak říkajíc, abych citoval opět starozákonní ukazatele. Ale já vim, že teď… my jsme mluvili o Skácelovi, já musím ještě doladit v detailech program na letošní Smetanovu Litomyšl, kde bude mít premiéru program nazvaný A znovu láska, čili na básně Jana Skácela. Když si představím, že to má být, věřme, že budeme živí a zdraví, že to má být nebo bude dvacátého a 21. června 2022, 2 večery na zámku v Litomyšli, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Hradišťan, smíšený sbor Žerotín z Olomouce, sólisti k tomu, recitátoři… To je velká výzva, velká zodpovědnost. Tak já se teď musím ponořit do tohoto a hned, co mi skončí tato práce, tak si nechám… Jakoby já si občas ty nápady k té Markově skladbě, abych neříkal, jestli je to koncert nebo co to bude, ale tak si je značím. To je tak jako taková zásobárna nápadů nebo motivů. To si dělám tak průběžně, když mě něco napadne, tak mimoděk, protože ono to je pak taková dobrá databanka. Věci, na které pak člověk v přemíře jiných činností zapomene a pak, když nastane ta chvíle, tak teď začnu dělat a vlastně nemůžu si vzpomenout, protože jsem v jiné konstelaci, v jiném rozpoložení, jiném čase, s jinými zážitky, teď, před chvílí, nebo co mě čeká. Je to úplně obyčejné, jako když Jan Skácel řekne, že je to prosté jako zázrak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jiří Pavlica nás dneska hostí u sebe v pracovně. Já mám, Juro, z našeho, já nevím jestli posledního nebo předposledního rozhovoru ještě takový rest. My jsme se bavili o folklorní hudbě a ty jsi mi říkal, že ty totality, které tady byly ten folklor docela osekaly a že ho zbavily duchovních podtextů a hlubokých myšlenek a nechaly tam jenom prostě šmajchlovačky s holkama a takovou tu… Ale vlastně dál jsme nešli. Nějaký příklad, na kterém bys mi to dokázal vysvětlit, zahrát, zazpívat?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Každá píseň, která měla v sobě duchovní obsah, náboj, a to kolikrát jenom latentní, tak v podstatě jakýmsi způsobem vadila. Chválabohu, že jsem se narodil. Tak to už je špatně, protože my jsme měli děkovat úplně někomu jinému a ne Chvála Pánu Bohu. A vedle toho ty písně mnohé, které byly prostě třeba hospodskými odrhovačkami a měly tu svoji funkci v té době a v tom prostředí, protože tam patřily, tam byly naprosto v pořádku. /ZPĚV/, tak je to taková… nic na tom není samozřejmě, je to takový ten… Ale nic proti té písničce, protože ona v tom prostředí, v kterém byla, plnila svoji funkci. Ale problém byl ten, když chtěl někdo, ať už to byl ideologický tajemník či kdokoliv jiný, nějaký politruk, chtěl tohle povýšit na to, že to má, řeknu, na prknech Národního divadla či Rudolfina zvěstovat něco úžasného. Ta píseň na to nemá. Tato píseň na to nemá. Prostě na jistou výseč toho dědictví našich předků se nakládalo něco, co nebylo to dědictví určeno. Prostě to bylo pomýlení pojmu, to bylo naprosto špatně. Já to řeknu možná na příkladu, mě kdysi, ještě když jsem studoval, učil mě ještě pan prof. Robert Smetana. Já mu říkám, vy jste uspořádal sbírku Františka Sušila tam je 2,5 tisíce nápěvů, můžete mi říct, prosím vás, jaký je rozdíl mezi hudbou vážnou, tedy hudbou artificiální a hudbou lidovou jakoby profánní? On se tak lehce zamyslel a říkal, poslyšte, víte, jaký je rozdíl mezi Dvořákovou Stabat mater a krásnou čistou pravdivou upřímnou lidovou a prožitou lidovou písní, třeba ukolébavkou nebo pláčem nad mrtvým? Víte, jaký je mezi nimi rozdíl? Hodina a čtvrt. A tam jsem pochopil… já za tuhle odpověď jsem mu… já z toho vlastně žiju celý život, protože tím pádem jsem pochopil, že pro mě v mém snažení je podstatná ta pravda a je mi srdečně jedno, jestli to vyjádří rocker, jestli to vyjádří symfonický orchestr nebo operní pěvec, anebo jestli to vyjádří upřímný, znovu bych řekl upřímný lidový zpěvák.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Stává se ještě někdy nebo může se někdy stát, že se Jura Pavlica s pár muzikanty tady někde v sousedství v nějakém sklípku odváže a hrajou a huláká se prostě do tří do rána, pak se hledá sředobod vesmíru?

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
To je záludná otázka. Mám-li být upřímný, tak by to muselo být něco velmi mimořádného. Toho bych byl schopen tenkrát, když třeba mi ten Marek můj vyhrál tu soutěž, tak pak bych byl schopen, kdyby on chtěl, tak s nima bych prostě byl. Ale už mám samozřejmě v sobě jakési záchranné brzdy. A říkám si, no tak jednak už jsem mnohé zažil. Takovéto to, co máš na mysli, to úplně spontánní setkání někde pár blízkých, to je naprosto v pořádku, ale vždycky mezi těmi i blízkými přijdou další už méně blízcí a další a další a další a všichni si to točí jako na mobily jo. To prostě je nemoc doby. V tu chvíli prostě moje profesionální autocenzura zavelí záchranná brzda a kontrola a tam končí jakoby legrace v tom smyslu, že se můžu naprosto nezávazně spontánně bavit a a být takový či onaký rozpustilý, nerozpustilý nebo vážný nebo třeba plakat. V okamžiku, jak už je to soukromý vlastně narušeno tím, že stačí, aby tam byl 1 člověk, který buď je cizí nebo ho neznám nebo vytáhne ten mobil nebo něco. Ono už to je někde jinde.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Já děkuju, že si nás sem pozval. Ať se ti daří a hlavně krásný večer s Janem Skácelem dneska.

Jiří PAVLICA, houslista a skladatel
Já taky všechny zdravím, no a ať si cestu k Janu Skácelovi, ale i samozřejmě i k jiným básníkům, ať si ji najdou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Lucie Výborná od mikrofonu přeje hezký den, ať se vám dnes daří.