Varhaník a pedagog Pavel Svoboda studoval na pardubické konzervatoři, univerzitě v Berlíně a na pražské HAMU. Byl uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka v Dobrušce či dramaturgem Kruhu přátel hudby Opočenská beseda. Od ledna 2020 je ředitelem Komorní filharmonie Pardubice. Na Smetanově Litomyšli 9. července v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže provede mimo jiné díla Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Petra Ebena nebo Miroslava Kabeláče.
Jak koronavirová omezení zasáhla Komorní filharmonii Pardubice, které jste ředitelem?
Pochopitelně jsme se museli podřídit všem vládním nařízením a nemohli jsme hrát živě pro naše publikum. Je ale nutné uvědomit si, že mnozí na tom byli hůř. Zdravotníci, nemocní lidé i podnikatelé.
A vás jako pedagoga a varhaníka?
Zrušené koncerty a zákaz výuky, bylo to samozřejmě nepříjemné. Ale největší ránu dostali lidé, kteří se živí sami jako OSVČ, umělci na volné noze a také žáci a studenti, kteří nesměli do škol, a to často naprosto nesmyslně, protože v hudebním školství chodí často po jednom. Talentovaní studenti varhan např. nesměli cvičit ve školách ani v kostelech. Kolegové v Německu ale přes velkou část pandemie normálně učili! To bude obrovská konkurenční nevýhoda pro české studenty, až se potkají na mezinárodních soutěžích.
Ale neseděli jste se založenýma rukama. Co filharmonie v době omezení podnikala?
Připravili jsme celou řadu alternativních činností jako natáčení CD i televizních záznamů, projekt Filharmonie seniorům i online soutěž pro děti. Chtěl bych moc poděkovat hráčům a všem kolegům za skvělou spolupráci a zejména našim posluchačům za trpělivost.
Teď když nastává rozvolňování, co chystáte pro publikum?
Konečně veřejně hrajeme. Příští koncertní sezonu klasicky zveřejníme, nebudeme ale prodávat abonentky z důvodu obav o případné další omezení kapacit uvnitř v sále. Věřím, že to naši posluchači pochopí.
Proč jste si před lety zvolil jako váš hlavní obor právě varhany?
Protože jsou nejlepší! Ne, vážně. Když jsem je jako malý slyšel v Dobrušce v kostele, běhal mi mráz po zádech a já věděl, že se to chci naučit.
Kde se vám zatím hrálo nejlépe, a jsou nějaké varhany, na které byste rád zahrál a zatím jste neměl příležitost?
Každý nástroj je originál. Člověku utkví daleké cesty jako Peking, Bogota, Boston i Toledo… Ale nádherné nástroje máme v Německu (Lipsko, Naumburg, Freiberg), Holandsku i v Česku a každý se hodí na jinou hudbu. Neumím vybrat jeden, promiňte. Moc se ale těším na nové varhany ve Svatovítské katedrále od pana Grenzinga. To je světový stavitel varhan.
Jak byste přiblížil dramaturgii vašeho koncertu v litomyšlském kostele Povýšení sv. Kříže?
Je to pestrý a barevný program s vrcholným Bachem, romantickou i soudobou hudbou, který jsme tvořili s panem Stříteským. Je mi potěšením na tomto festivalu vystoupit.
Byla to pro vás výzva, nastoupit na pozici ředitele filharmonie? Jste nejmladší ředitel v její historii.
Samozřejmě je mi ctí řídit kulturní instituci s více než padesátiletou historií. Je to velká škola, konzervativní a současně dynamické a kreativní prostředí.
Vy sám pořádáte v rodném kraji zajímavý hudební festival. Přibližte jej, prosím.
V Dobrušce a okolí jsme před deseti lety začali s partou nadšenců pořádat koncerty, aby se tam něco dělo. Festival logicky nese jméno rodáka F. V. Heka, resp. literárního a filmového F. L. Věka, obrozence i hudebního skladatele, kterému vždy šlo o vzdělání, kulturnost a kultivaci svého rodného kraje. V tom se dnes snaží pokračovat Spolek F. L. Věka se svým výkonným ředitelem panem Horčičkou, který je dnes pořadatelem festivalu. Jsem za to moc rád.
