26.8.2017 Haló noviny str. 4 Z kultury (the)
Vrátíme se opět k jazzu… – slibuje dramaturg festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský
(Dokončení)
* Co jste na letošních litomyšlských hudebních setkáních se slavným jazzmanem Arturem Sandovalem nejvíc oceňoval?
Šlo o jam session, jehož východiskem a podstatou jsou improvizace. A improvizovat lze na různých úrovních, že. A já – a nejen já! – jsme měli intenzivní pocit, že líp improvizovat a muzicírovat už prostě nejde! Jistěže to je velmi subjektivní a možná nepřesné. Ale v danou chvíli, v daném prostoru a s danými muzikanty jsme se co chvíli ocitali na vrcholu, takhle jsme to cítili. A ještě jeden, již dříve potvrzený postřeh – v mladé a dozrávající generaci muzikantů, a to bez diskusí, máme světovou špičku!
* Jak podle vás reagovalo publikum?
No, na několika lidech jsem cítil, že přišli trošku upjatí, zkrátka na koncert Smetanovy Litomyšle. Ale počítám, že jistá »oficialita« už během prvních dvou skladeb ze všech spadla a v závěru se mi zdálo, že právě ti, o jejichž dojmy jsem měl v začátku obavy, jsou nadšení nejvíce. Přídavky si ovšem vynucovalo vestoje celé hlediště, samozřejmě.
* Byli tam přítomni i nějací významní profesionální hudebníci?
Měl jsem zprvu dost organizačních starostí, pak jsem však nadšeně poslouchal v hledišti, takže jsem si moc nevšiml. Ovšem po koncertu jsem zažil něco naprosto výjimečného. Neplánované setkání Maestra Sandovala s malým českým muzikantem. Ale o něm více až za rok, na Velkém finále, které bude PLNÉ PŘEKVAPENÍ.
* Není vám nyní trochu líto, že SL dříve jazz uváděla jen ojediněle?
Není, v těchto pojmech se snažím o dramaturgii a hudbě neuvažovat – třebaže mohu přiznat, že mi je líto, že jsem nikdy neslyšel živě Pavarottiho nebo Callasovou… Ale zpět k otázce: Smetanova Litomyšl se nemůže soustředit na žádný »neklasický« směr nějak zásadněji. Ale nadšení diváci vyslali zřetelný signál, ten přehlédnout nešlo.
* Jaké prožitky – a také poznatky – si ze Sandovalových letošních litomyšlských kreací odnášíte?
Především jsem velice spokojen s úrovní, jakou koncerty se Sandovalem (ale i Dykem a jazzem obecně) měly. Také mne potěšil zájem a reakce návštěvníků. Vždyť si přiznejme, že Litomyšl nikdy neměla a nemá takové »jazzové podhoubí«, jako třeba nedaleká Polička, Česká Třebová či Lanškroun. Vrátíme se k jazzu. A myslím, že to nebude ani dlouho trvat.
***
V rámci letošního 59. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl se uskutečnila dvě exkluzivní setkání se světoznámým jazzovým multiinstrumentalistou a aranžérem Arturem Sandovalem. Také tento špičkový reprezentant autentických trendů stylově vychází ze slavných tradicionálových aspektů. Přestože je současně modifikuje do moderněji pojatých poloh, v jeho podání je to jazz stále bezprostředně působivý, mistrovsky osobitý. V Litomyšli jsme ho poznali nejen jako skvělého trumpetistu. Hrál a citlivě improvizoval rovněž na klavír, kontrabas či bicí nástroje – a nespočet jeho nápadů při projevech vokálních přímo fascinoval.
