Je doba letních putování…

Search
Close this search box.

22.7.2010 Haló noviny str. 8 Z kultury Tomáš HEJZLAR

 

Pozvánka do jedné z litomyšlských galerií

Prázdninový čas vyprazdňuje města, aby našinec -stejně jako kdysi – často spěl k poznávání buď míst, jež dosud neznal, anebo se naopak do jiných, jež si dříve zamiloval, opět navracel. Doba, kdy jsme houfně objevovali daleké kraje, z nejrůznějších důvodů, třeba i ekonomických, pominula. Avšak jsou také místa blízká, leckdy ještě bližší tím, že v nich znovuobjevujeme neuvěřitelnou krásu. Pomíjivou i trvalou. Lidé si zvykli tyto své dojmy zachycovat, proto k výbavě moderního turisty patří také fotoaparáty.
Nebylo tomu tak odjakživa. Před vynálezem fotografické čočky si mnozí tato místa buď sami kreslili, případně nechali zvěčnit někým zručnějším. Jak kdo – a také kolik na to měl peněz. Nebyla to totiž leckdy záležitost tak docela laciná, jak by se snad mohlo zdát. Zatímco někteří si své dojmy uchovávali z ryzího entuziasmu, jiní dokázali i na této »živnosti« docela slušně projevu. Už v té době se totiž ruku v ruce s vlastní tvorbou rozmáhalo také sběratelství umění, bohužel nejednou spojené i se snobstvím či zájmy materiálními. Středem zájmu se kromě maleb staly také kresby umělců. Přestože se tím původní záměr aktivního zachycení dojmů přesunul do roviny jejich finančního zhodnocení, zejména v případě kreseb významných či jen dobově známých umělců, díky tomu byly mnohé kresby zachráněny pro budoucnost. Například četné záznamy Máchovy, jež i s odstupem bezmála dvou století budí stále velkou pozornost.
vydělávat. Jenže nebyli všichni chamtivi statků pozemských, a pokud jim snad příslušné múzy přidaly na talentu, vznikaly »obrázky z cest« jako samozřejmost. Umět slušně kreslit totiž kdysi náleželo k očekávané výbavě každého kulturního člověka. Kreslení patřívalo k oblíbeným činnostem lidstva. Tento trend byl výrazný – v cizině stejně jako u nás – především v romantické době, tedy v 19. století. Často kreslil také básník Karel Hynek Mácha, hudební skladatel Bedřich Smetana a mnoho jiných známých klasiků.

Sběratelství

Zatímco malířství, ať portrétní, krajinářské či s jinými náměty, patřilo k »nóbl« činnostem, kreslení naopak mělo leckdy spíše praktický charakter. Šlo vlastně o obrazové reportáže. Lidé si chtěli své zážitky uchovat, jako to ostatně činí stále, nyní však převážně prostřednictvím fotoobjektivů. Ovšem stále moderněji se orientující 19. století napomáhalo v oblasti výtvarnictví také ke komercionalizaci duchovního Čechy se tehdy staly nejenom zdrojem, nýbrž rovněž cílem sběratelské činnosti. Tak například známý mecenáš české kultury Vojtěch (Adalbert) Lanna položil coby sběratel umění základy vzniku příslušné sbírky v instituci, jež byla předchůdkyní dnešní pražské Národní galerie. Svými odkazy se tak tento sběratel postaral o její další rozvoj.

Současné potíže

»Umělecká kresba 19. století v Čechách prosperovala víc, než se dodnes může zdát z četby a prohlížení všeobecných příruček dějin umění,« připomíná teoretik umění Roman Prahl. »Tato hodnota se kdysi vnímala i mimo svět sběratelů.
Náležitostí výbavy salonu české měšťansk,honorace‘ se mezi světovými válkami stávala například nějaká drobnost od Mikoláše Alše nebo Josefa Mánesa, byť šlo tehdy v podstatě o symboly vlastenectví, navíc širší měšťanské vrstvě dostupné.
K soustavnému odbornému zkoumání umělecké hodnoty kreslířů a kresby jako specifického oboru výtvarného umění došlo před druhou světovou válkou. Během ní a hlavně po ní pak při konfiskacích mnoha majetků vznikly obrovské fondy uměleckých děl ve státních muzeích či galeriích.«
Jak dr. Prahl dále konstatuje, po obsáhlých restitucích posledního dvacetiletí naší nedávné epochy se množství kresebných artefaktů ocitlo rychle na trhu a rozptýlilo se tudíž do různých soukromých majetků. »Dnešní historik umění může hořekovat, že zatímco kdysi měl jakousi naději na to seznámit se s celými soubory těchto mistrovských drobností, nyní se často jen stěží dostane k významné jednotlivosti, o níž ví nebo spíše tuší jen to, že snad – u koho kdesi – existuje…«

Nejen obrazy a grafika

Zájem většiny galerií i antikvářů se bohužel orientuje nejčastěji na tvorbu malířskou, neboť je vizuálně nesrovnatelně efektnější, případně na grafiku, jež je zase cenově mnohem dostupnější i méně movitému milovníkovi krásných zobrazení. Česká kresba jako by se z obecného povědomí vytratila, byť měla pro celkový vývoj domácího výtvarného umění velký význam. Nejenže mnohdy předjímala i vrcholná malířská díla v podobě nejrůznějších dílčích či již ucelených studií, ale dokázala se prosadit i jako samostatný svébytný útvar. Kresbu nelze formálně podřazovat malbě, neboť může například velmi výrazně charakterizovat vývojová stadia nejen jednotlivých autorů, ale celých uměleckých skupin či dokonce výtvarných generací.
Kresbou v její vrcholné tvůrčí podobě se zabýval Mikoláš Aleš, stejně tak Antonín Chitussi, Julius Mařák a další jejich vrstevníci. Mnohem později, tedy již ve 20. století, například Josef Čapek, Josef Lada, Vlastimil Rada, Adolf Zábranský a mnozí další. Jedná se tedy o tvůrce meziválečné či představitele novodobého vývoje druhé poloviny 20. století.
Záměrem tohoto zestručněného letního zamyšlení, psaného v letošním horkém, ba parném letním podvečeru, však není definitivní ani podrobné zmapování této oblasti, natožpak nějaké ucelené zhodnocení vlivu české kresby na veškerý výtvarný vývoj. To by mělo být úkolem povolanějších. Jen se tímto krátkým historickým ohlédnutím snažíme připomenout (snad i rehabilitovat?) oblast, která se bohužel z našeho povědomí poněkud vytratila, ale kterou nyní až do konce července připomíná Galerie Kubík v Litomyšli.
Její nynější expozice, jež se zrodila souběžně s letošním ročníkem festivalu Smetanova Litomyšl v rámci litomyšlských výtvarných aktivit Smetanova výtvarná Litomyšl, potrvá do konce července a lze ji opravdu jen doporučit. Je nápaditá, obsáhlá a zejména poučná. Jako stvořená pro letní cestování.

Malovali, také však kreslili

Nynější litomyšlská expozice, jež reprezentuje především českou kresbu 19. století (ovšem s pochopitelnými časově tvůrčími přesahy do předchozího století osmnáctého i následného věku dvacátého) je výlučná tím, že se nesnaží jednotlivé tvůrce uceleně definovat, spíše je náznakově vřazuje do širších, především chronologických kontextů. Kreslířské umění vnímá v jeho vzájemných konsekvencích s ostatními vlivy i žánry. A tak se tu mnohý možná i poprvé v životě poučí, že stejně vynikajícími kreslíři byli například také Václav Brožík (1851-1901), Jaroslav Čermák (1831-1878), Vojtěch Hynais (1854-1925), Josef Mánes (1820-1871) i celá jeho umělecky rozvětvená rodina, ale rovněž Luděk Marold (1865-1898), Josef Navrátil (1798-1865), František Ženíšek (1849-1916) a mnoho jiných. Jejich malířský odkaz sice dokonale známe, ale leckdy ani netušíme, jak skvostná díla rovněž vytvářeli oblasti umění kresebného.

Pohlednice z cest

Pokud jsem snad tímto letním exkurzem do světa české historické kresby podcenil páně čtenářovy případné znalosti, velmi se za tuto skutečnost omlouvám, i když z náhodných rozhovorů tuším, že toto poznání možná není tak docela scestné. Pokud jsem však v tom letošním horkém létě něčí mysl patřičně »rozehřál«, pak tedy na usmířenou připojuji netradiční pohled z místa, které sice dobře známe, ale již v docela jiné podobě. Takto pojal siluetu Hradce Králové v roce 1858 známý výtvarník Vincenc Morstadt (1802-1875). Jde o pohled z tamního Svatojanského kopce a současník by tuto tvář východočeské metropole nyní už hledal asi marně. Pokud vůbec… Jako vystudovaný právník byl Morstadt v malířství sice samoukem (však se mu věnoval pouze okrajově), přesto vytvořil neuvěřitelně pravdivá zobrazení krajin a lokalit své doby, tedy 19. století. Morstadt je vnímán jako nejvýznamnější český vedutista 19. století; jeho odkaz čítá stovky dokonale propracovaných grafických listů a kreseb. – Nechť je tedy pohled na královéhradecké panorama pozváním také do nedaleké Litomyšle, přesněji do tamní Galerie Kubík, kde jsou instalována i další často neznámá díla – a samozřejmě nejen tohoto tvůrce!

***

Kresby Bedřicha

Smetany Nevelké tužkové kresby skladatele Bedřicha Smetany představují sice nevelkou, ale svým způsobem nepochybně zajímavou část skladatelovy pozůstalosti. Většině veřejnosti jsou totiž tyto skladatelovy výtvarné projevy zřejmě málo známé, i když některé už byly dříve knižně zveřejněny – například ve fundované a uceleně zpracované smetanovské monografii z pera dr. Václava Holzknechta (Panton, Praha 1979). Tato kniha patří společně s pracemi smetanovského badatele, akademika Zdeňka Nejedlého k nejzávažnějším publikacím v daném oboru. Smetanovy kresby jsou svědectvím skladatelovy všestrannosti a nepochybně jsou také cenným příspěvkem k poznání Smetanovy osobnosti. »Kreslení nebylo Smetanovou zvláštní zálibou či koníčkem,« uvedla vedoucí pražského Muzea Bedřicha Smetany, jež je součástí Národního muzea, Olga Mojžíšová. »Smetanovy kresby vznikaly příležitostně a spontánně spíše pro zábavu, možná i z dlouhé chvíle nebo z okamžité potřeby zachytit či zdokumentovat si v konkrétním okamžiku zajímavé či jinak pro něho významné místo nebo událost. Nasvědčuje tomu i to, že obrázky byly nakresleny, nepochybně i ze šetrnosti, na rubové strany nebo útržky starších dopisů či úředních dokumentů, které pro něho zřejmě přestaly být důležité. V každém případě však tyto drobné kresby osobitým způsobem lidsky dokreslují a oživují Smetanovu osobnost.« Smetanovy realisticky detailně vypracované kresby, jak bylo v jeho době zvykem, zobrazují místa, kde skladatel pobýval. Města a krajiny jsou vytvářeny jakoby z ptačí perspektivy. »O vzniku těchto kreseb a jejich námětech nevíme nic bližšího. Není příliš pravděpodobné, že by je Smetana kreslil nebo možná i obkresloval v době, kdy byl vytížen pracovními povinnostmi a stěží hledal čas na komponování. Nabízí se tedy domněnka, zda tyto obrázky nemohly vzniknout až po skladatelově ohluchnutí, když musel v roce 1875 strávit během jedné léčebné procedury několik týdnů v naprosté izolaci a nesměl se zabývat žádnou duševní činností. Alespoň takto si třeba mohl krátit dlouhou chvíli,« zamýšlí se nad jejich vznikem a motivací dr. Mojžíšová. Smetana se však ve svých kresbách orientoval také na loveckou tematiku. Tyto jeho miniatury s loveckými výjevy odrážejí nepochybně i dojmy ze Smetanových vlastních loveckých zážitků, jež se datují již od skladatelových studentských let. »Hony pořádal Smetanův otec pro okolní honoraci na rodinném sídle v Růžkových Lhoticích. Pro Bedřicha Smetanu, tehdy ještě studenta, představovaly oblíbenou prázdninovou zábavu. I v době, kdy působil jako učitel hudby v rodině hraběte Thuna, měl možnost si občas dopřát tuto zálibu. Později, tedy až v padesátých a šedesátých letech 19. století, si mladý skladatel jezdíval zastřílet ke svému bratrovi Karlovi, lesnímu na panství knížete Thurn-Taxise. V Jabkenicích, kde nakonec žil po ohluchnutí u svého zetě lesmistra Josefa Schwarze, již střílet nesměl. Na hony se však se zájmem chodil alespoň dívat,« doplnila vedoucí pražského Smetanova muzea dr. Mojžíšová. Neméně zajímavé jsou Smetanovy obrázky horských krajin s názvy měsíců. Dochovaly se rovněž kresby usedlosti Lamberk v Obříství u Mělníka, kde bydlela rodina Smetanovy druhé choti Bettiny Ferdinandiové, s níž se skladatel po skonu jeho první milované choti Kateřiny oženil v roce 1860. Jeho žena tam s dětmi každoročně trávila prázdniny a Smetana za nimi zajížděl z Prahy ke kratším návštěvám. Podobně skladatel ve svém miniaturním zápisníčku, jakémsi deníčku v kresbách, zachytil místa některých svých prázdninových pobytů, například Roztok u Prahy a Nuslí, jež tehdy ještě nebyly součástí Prahy. Právě tam Smetana pobýval ještě se svou první ženou Kateřinou v letech 1855 a 1857 na letním bytě. Scenérie z přímořského letoviska Särö ve Švédsku nedaleko Göteborgu připomíná jejich pobyt v létě roku 1858, kdy se tam léčila Kateřina na tuberkulózu. Z roku 1859 pochází kresba Lamberka. Smetana tam pobýval se svým bratrem Karlem, manželem Bettininy sestry Albertiny. Tehdy se tam však se svou budoucí chotí Bettinou Ferdinandiovou ještě nesetkal. Jiné výjevy zachycují Kamýk u Litoměřic, kde na přelomu července a srpna 1860 Smetana s Bettinou Ferdinandiovou pobývali coby novomanželé u Bettininy sestry Hedviky Polákové.

Foto popis| Karel Hynek Mácha: Hrad Bezděz (básníkova dobová kresba)
Foto popis| Vincenc Morstadt: Pohled na Hradec Králové z Kopce sv. Jana (1858, akvarel/papír, výřez 217×344 mm)
Foto autor| FOTO – archiv

 

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz