1.9.2008 Hudební rozhledy str. 8 Události Pavel PetráněkLitomyšl, Zámek, Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže. Druhý nejstarší český festival vážné hudby po Pražském jaru – Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl – se letos konal již po padesáté. Přehlídka v průběhu sedmnácti dnů (18. 6. – 5. 7.) nabídla svým posluchačům škálu více než dvou desítek operních, symfonických a komorních pořadů, na kterých představila naše i zahraniční významné interprety v programech zahrnujících de facto celé dějiny hudby od gregoriánskeho chorálu až po soudobou hudbu a opět tak vsadila na svou velkou devízu – dramaturgickou bohatost.
K festivalovým narozeninám přistoupili pořadatelé opravdu zodpovědně a letos nabídli návštěvníkům oproti minulým ročníkům velké množství operních představem a to v podání našich největších operních domů a nejlepších interpretů. Pražské Národní divadlo festival zahájilo slavnostní Smetanovou operou Libuše (18. 6.) v titulní roli s Evou Urbanovou, která podala bezchybný a soustředěný výkon. Martin Bárta v roli Přemysla jasně dokázal, že jeho doobsazení do této role je inscenaci víc než ku prospěchu. Národní divadlo na festivalu premiérovalo ve dvou představeních novou Prodanou nevěstu (20.-21. 6.) režisérky Magdaleny Švecové a dirigenta Ondřeje Lenárda. Po Tajemství a Hubičce se tak završila pro festival významná trilogie smetanovských premiér inscenací Národního divadla. Recenzi na novou Prodanou nevěstu přinesou Hudební rozhledy až po zářijové premiéře na scéně Národního divadla. Státní opera Praha vystoupila rovněž na třech večerech a vysokou laťku nasadila hned tím prvním, kdy představila koncertní provedení Griegovy scénické hudby k Ibsenově dramatu Peer Gynt (22. 6.) s Jiřím Langmajerem v titulní roli, bohužel, dvě představení Nabucca již velká očekávání nenaplnila. Národní divadlo z Brna uvedlo Lazebníka sevillského (29. 6.), který byl ve všech rolích velmi dobře obsazen, a Prokofjevův balet Romeo a Julie (30. 6.) s letošním držitelem Ceny Thálie Michalem Stípou. Současnou operu, či spíše hudebnědivadelní žánr, reprezentovalo představení The Angles (26. 6.) skladatele Lukáše Hurníka v podání Dětské opery Praha na scéně Smetanova domu. Původní inscenaci pro projekt Bouda III., který uvádělo Národní divadlo v roce 2006, preštudovala režisérka Karla Staubertová-Sturm a uvedení se setkalo oproti pražskému s nebývalé kladným ohlasem u (dětského) publika, který evidentně příjemně zaskočil i samotné účinkující.
Vedle těchto dovezených operních představení měli diváci možnost slyšet dvě velká vokálně-instrumentální díla, která byla nastudovaná přímo pro festival. Tím prvním bylo Dvořákovo Requiem (27. 6.) v němž se po mnoha letech do Litomyšle vrátila česká filharmonie, kterou tentokrát vedl Ondrej Lenárd. Pro všechna díla studovaná na objednávku přímo pro festival je typické obsazení těch nejlepších možných interpretů, nejinak tomu bylo i v tomto případě. Sopranistka Adriana Kohútková se do Litomyšle vrátila po loňském úspěšném debutu ve Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila a opět oslnila světlou barvou hlasu a jímavým přednesem; mezzosopranistka Dagmar Pecková (na letošním ročníku vystoupila rovněž s Wagnerovými a Maklérovými písněmi) spolehlivě přednesla svůj part především po výrazové stránce, ale s menším volumenem a drobnými problémy především v hlubší poloze. Tomáš černý obhájil pověst našeho nejlepšího tenoristy. Hvězdou večera se stal basista Peter Mikuláš.
Druhým velkým vokálně-instrumentálním dílem a proponovaným zlatým hřebem festivalu se stala světová premiéra oratoria Sylvie Bodorové Mojžíš (3. 7.). Skladba vznikla přímo na objednávku festivalu k jeho padesátému výročí, což je čin jistě chvályhodný a v takovémto měřítku u nás téměř ojedinělý. Bodorová není na litomyšlském festivalu rozhodně žádným nováčkem – v roce 1999 se zde představila svým Terezínským requiem pro smyčcové kvarteto a barytonové sólo, o tři roky později bylo uvedeno její velké oratorium Juda Maccabeus. Osmdesátiminutovou skladbu Mojžíš Bodorová komponovala přibližně dva roky na texty Starého zákona a Bible kralické a formálně a rovnoměrně ji rozčlenila do čtrnácti částí. Autorka v díle akcentovala na příběhu osvobození Židů z egyptského zajetí etické hodnoty, solidaritu a důstojnost. Jako výtku nechci stavět fakt, že po hudební stránce nepřináší oratorium žádné originální postupy ani vybočení či další vývojovou etapu ve skladatelčině tvorbě, ve své podstatě je monumentální oratorium konvenčního charakteru. MojžíšJe skladbou v dobrém slova smyslu poslucháčsky přístupnou a vděčnou. Náročnou titulní úlohu Mojžíše výborně ztvárnil barytonista Ivan Kusnjer, pro kterého part skladatelka psala stejně jako roli Miriam pro Gabrielu Beňačkovou. Ačkoliv sopranistka v poslední době již odvádí výkony nepřiměřené svému věhlasu, zde (stejně jako dříve v Judovi Makabejském) potvrdila, že podobné party by mohly ještě dlouho zůstat její doménou. Nejslabší pěvecký výkon podal tenorista Otokar Klein v roli Faraóna, který měl zjevné problémy s výše položenými tóny, ale především se jeho hlas jen stěží prosazoval vůči orchestru. Ve dvou mluvených rolích podali přesvědčivě své úlohy Otakar Brousek st. (Hospodin) a Jan Šťastný (Áron). Dílo hudebně spolehlivě a přehledně nastudoval dirigent Jiří Malát, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK předvedl především precizní souhru všech nástrojových skupin. V Mojžíšovi i v Dvořákově Requiem vystoupil na své standardně vysoké úrovni Pražský filharmonický sbor. Bodorová do Mojžíše zakomponovala rovněž dětský sbor a v orchestru dala velkou úlohu sekci bicích nástrojů, na něž jako sólistka hrála Markéta Mazourová.
Stejně jako Mojžíš měla být dramaturgickým magnetem letošního ročníku (25. 6.) Bernsteinova třetí symfonie "Kadiš" pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, vypravěče a soprán na texty židovské modlitby a autora, která ale pro nepřízeň počasí nemohla být uvedena. V první (ještě uskutečněné) polovině večera zazněly tři orchestrální skladby George Gershwina v podání Filharmonie Brno, tureckého klavíristy Fazila Saye a pod taktovkou Leoše Svárovského. Vedle poněkud povrchního dirigentova nastudování vyčníval Say díky své procítěné hře a na závěr se blýskl ve dvou excelentních přídavcích.
Největším magnetem z orchestrálních koncertů byla bezpochyby Má vlast (28. 6.) v provedení České filharmonie. Cyklus byl možná trochu atypicky a zbytečně rozdělen přestávkou po třetí symfonické básni. Dirigent Libor Pešek nejprve vedl orchestr k příliš akademickému provedení s tvrdším zvukem, o to více ho později nechal plně rozeznít do široké výrazové škály. V konfrontaci s ostatními orchestry Česká filharmonie na první poslech jednoznačně potvrdila jak v Mé vlasti, tak ve Dvořákově Requiem své výsadní postavení mezi našimi hudebními tělesy.
Druhým velkým orchestrálním koncertem bylo vystoupení Boston Youth Symphony Orchestra (1. 7.) v rámci jejich turné u příležitosti padesátileté existence tělesa. Mládežnický orchestr vystoupil ve velkém obsazení, na úvod zahrál v trojnásobně velkém obsazení předehru k Mozartově opeře Cosi fan tutte, po níž následovala novinka amerického skladatele Roberta Beasera Večerní modlitba, jistě pozoruhodná skladba, silně impresionisticky laděná, která dávala možnost předvést všechny barvy a monumentalitu velkého orchestru, zasáhnout nitro posluchače a odnést si neopakovatelný zážitek ze síly hudby. Po svitě z Bernsteinova muzikálu West Side Story vyvrcholil koncert provedením Dvořákovy Osmé symfonie "Anglická".
Program festivalu obsahoval samozřejmě také řadu kvalitních komorních pořadů a nabízel prvotřídní interprety. Na prvním místě to byl varhaník Aleš Bárta, který provedl mj. (21. 7.) v české premiéře pozoruhodnou varhanní úpravu Dvořákovy Novosvetské symfonie, kde brilantní hrou a možnostmi nástroje dokázal nahradit barvu zvuku a sílu celého orchestru. Dvakrát vystoupila klaviristka Jitka cechová, nejprve v rámci Smetanova tria (21. 6.) a posléze na samostatném klavírním matiné (28. 6.). Památce skladatele Petra Ebena byl věnovaný program s jeho cyklem skladeb pro varhany se čtením ze Starého zákona nazvaný Job (26. 6.).
Kontrast nezrekonštruovaného vnitřku velkého Piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže a společného vystoupení jen zdánlivě repertoárově odlišných souborů, jakými jsou Schola Gregoriana Pragensis a sdružení japonských buddhistických mnichů (28. 6.), vytvářel neopakovatelný zážitek a dojem očištění se pomocí silně působící meditatívni hudby a neokázalé, poučené či autentické interpretace. Prostředí koncertu hrálo velkou roli rovněž v pořadu Vivat Carolus Quartus. Malé a malebné prostředí zámeckého divadélka bylo dokonalou kulisou pro "koncertní hold Otci vlasti, králi Karlu IV." (2. 7.). Herec Alfréd Strejček výstižně vyjádřil fiktivní promluvu ke králi formou životopisného vyprávění a citacemi vlastních Karlových textů. Představení bylo umocněno vpravdě virtuózni hrou kytaristy Štěpána Raka, který sám zkomponoval jednotlivé hudební předěly na motivy hudby období renesance. Na závěr představení bylo pokřtěno CD s tímto programem, které vyšlo u příležitosti dvacetileté spolupráce obou protagonistů.
V posledních letech festival vhodně doplňuje cyklus výtvarných výstav, nazvaný Smetanova výtvarná Litomyšl a řada dalších doprovodných akcí, např. již tradiční Slavná mše svatá, kterou opět sloužil prof. Tomáš Halík. Velkým lákadlem pro tisíce diváků bylo slavnostní ohňostrojné představení Vivat 50. Smetanova Litomyšl na hudbu Smetany, Dvořáka, Lehára a Nedbala na Městském stadionu (4. 7.).
Jubilejní ročník festivalu byl zakončen (5. 7.) galakoncertem s podtitulem Sólo pro dámy, na kterém se v promyšleném dramaturgickém programu představily tři mladé zahraniční pěvkyně Eleonor Marguerre, Arpiné Rahdjian a Zoryana Kushpler, které jako přídavek zazpívaly tercet lesních žínek z Rusalky, a předznamenaly tak další ročník festivalu…
Foto popis| Dagmar Pecková se po delší indispozici, kvůli které jsme j i museli například oželet na Pražském jaru, opět představila v rámci Smetanovy Litomyšle, kde se zhostila mezzosopránového partu ve Dvořákově Requiem.
Foto popis| Součástí Mojžíše byla i projekce, jejímž prostřednictvím jsme se ocitli v magické atmosféře Sinajské pouště.
Foto popis| Koncert, plánovaný na 25.6., nakonec musel kvůli ničivé průtrži mračen skončit po první polovině. V té se ale představil v dílech George Gershwina skvělý Fazil Say.
Foto autor| FOTO SMETANOVA LITOMYŠL, FRANTIŠEK RENZA
