7.7.2008 Lidové noviny str. 19 Kultura
JINDŘICH BÁLEK
Galakoncertem tří mladých operních pěvkyň skončil v sobotu 50. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Jeho slavnostní ráz podtrhl v pátek efektní ohňostroj, ale hlavně dlouhá řada velkých a kvalitních hudebních projektů.
Na objednávku festivalu zkomponovala Sylvie Bodorová pro jubilejní ročník celovečerní oratorium Mojžíš. Už úspěšné provedení jejího prvního oratoria Juda Makabejský v roce 2002 ukázalo, že skladatelka opravdu dovede napsat hudbu, která zní moderně, a přitom neztrácí sdílnost. Obě oratoria vzniklá těsně po sobě nelze neporovnávat a hudební řeč nového Mojžíše k tomu přímo vybízí.
Titulní roli vynikajícím způsobem ztvárnil Ivan Kusnjer, který precizně nastudoval obtížný part plný vysokých tónů, které jsou pro většinu barytonistů nezpívatelné. Patriarchální vznešenost a výbornou dikci opět ukázal Otakar Brousek v mluvené roli Hospodina. V premiérovém uvedení se naopak příliš nedařilo Gabriele Beňačkové v úloze Miriam. Dobrou práci odvedl Pražský filharmonický sbor i Symfonický orchestr FOK pod taktovkou Jiřího Maláta.
Jinak se ale obávám, že Mojžíš zůstane trochu ve stínu úspěšného Judy – už proto, že řada hudebních prostředků je velmi podobná. Mojžíšův příběh je ovšem náročnější na uchopení, a pokud často zůstává jen u hudební ilustrace biblických pasáží – byť často zajímavě řešené – není celkový dojem tak silný. K nejpůsobivějším momentům patří scéna Tanec okolo zlatého telete, jehož rytmy připomínající jak barbarské rituály, tak pop. Rytmická složka a použití bicích je celkově velmi invenční, některým ze čtrnácti hudebních čísel pětasedmdesátiminutového díla ale výrazný hudební nápad trochu schází.
Sólo pro tři žínky Na závěrečném galakoncertu letos vystoupily koloraturní sopranistka Eleonore Marguerreová, rakouská sopranistka arménského původu Arpiné Rahdjianová a ukrajinská mezzosopranistka Zoryana Kushplerová. Podařilo se navodit atmosféru galakoncertu i bez přítomnosti hvězdy světového jména. Koncert tří velmi mladých hlasů trochu připomínal finále nějaké světové pěvecké soutěže, ve kterém by ovšem jednoznačná první cena asi nemohla být udělena. Dobrý dramaturgický nápad a pestrý výběr árií a duetů se nicméně postaral o bohatý zážitek a zajímavé konfrontace. A přídavek, na kterém tři mladé dámy zazpívaly česky tercet z Dvořákovy Rusalky „Mám zlaté vlásky mám", byl vtipnou a vydařenou tečkou. Rozšíření festivalu i do jiných než operních žánrů se dlouhodobě ukazuje jako šťastný krok. Jedním z vrcholů tak bylo pietní uvedení varhanní kompozice Job Petra Ebena, ve kterém starozákonní text recitoval Marek Eben. V prostorách zdevastovaného piaristického chrámu zvláštně promlouval i společný projekt Scholy Gregoriany Pragensis a japonských buddhistických mnichů Blízké hlasy z dáli. I s úvodním proslovem Tomáše Halíka jej vysílal Český rozhlas 3 Vltava v přímém přenosu, stejně jako recitál Jitky Čechové.
Mezi klavíristy oslnil Fazil Say naprosto nonkonformním přístupem ke Gershwinově Rapsodii v modrém. V Litomyšli koncertoval 25. června, a když dozněl potlesk, přišel možná jeden z nejdramatičtějších okamžiků celé historie festivalu. Prudká bouřka a vichřice publikum vůbec nepustila ze zámku a v okolí vyvrátila desítky stromů. Padesátý ročník se tak zapíše do historie i živelní pohromou, která znemožnila provedení Bernsteinovy symfonie Kaddish plánované do druhé poloviny koncertu. Pořadatelé Bernsteina okamžitě přislíbili zařadit na příští ročník, který bude opět slavnostní. Uplyne totiž šedesát let od první Smetanovy Litomyšle pořádané v roce 1949, ale bude se slavit např. také deset let od zapsání litomyšlského zámku na listinu památek UNESCO.
I díky tomu je dnes malé město Litomyšl atraktivním kulturním centrem, které rozhodně nežije jen z oprašování Smetanova pomníku.