WEB , Datum: 25.04.2020 , Zdroj: operaplus.cz , Strana: 0 , Celková návštěvnost: 5 617
Epidemie koronaviru zasáhla průběh a přípravu mnoha kulturních projektů. Jaký vliv měla koronavirová opatření na Váš diář?
Na začátku jsem měla dojem, jako mnoho dalších, že přečkáme pár týdnů a zase bude vše fungovat podle plánu. Opak byl pravdou a den ze dne bylo jasnější, že to nebude tak snadné. Projekty, které mě od března do konce této sezóny čekaly, byly zásadní a přelomové v souvislosti s postupnou změnou repertoáru. Každý den jsem měla naplánovaný na hodiny a doslova jsem hledala čas navíc. V březnu jsem měla debutovat s orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě s Janáčkovou Glagolskou mší. V dubnu to byl veliký projekt koncertního provedení Káti Kabanové s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši. Také se plánovala Figarova svatba a můj debut v roli Hraběnky ve Slovenskom Národnom divadle, a na Smetanově Litomyšli mě minulo hned několik projektů – Ariadna Bohuslava Martinů, Beethovenova 9. symfonie a také má milovaná Rusalka v Národním divadle Moravskoslezském. Pro mnoho koncertů se pořadatelé snaží najít náhradní termíny v dalších sezónách, ale některým projektům bohužel zasadila tato situace „kudlu do zad“. Obzvláště Káti Kabanové je mi obrovsky líto.
Vzhledem k přerušení Vašich profesních aktivit máte jistě více volného času. Jak jste s touto situací naložila?
Teď jsem ve fázi, kdy toto nucené přerušení vnímám jako čas, který mohu věnovat sobě a své rodině, a přijímám to jako velice pozitivní po všech směrech. Mohu se opravdu naplno věnovat svým dcerám, bez toho, aniž bych odbíhala vyřizovat pracovní povinnosti. Ale rozhodně tomu tak na začátku nebylo. Můj program, jak jsem již zmínila, byl hodně nabitý a byl pro mě velký oříšek zvládnout tolik volného času, se kterým jsem si nevěděla rady. Pociťovala jsem marnost a beznaděj, když jsem musela po několika měsících příprav rušit jeden projekt za druhým. Nešlo o to, že bych neměla co dělat, jen mi připadalo zbytečné „ztrácet“ čas něčím, co se zase zruší. Ta nulová vize nebo řekněme žádné světýlko na konci tunelu bylo pro mě hodně demotivující. Toto trvalo 14 dní, ale myslím, že na konci mého osobního boje jsem vyšla jako vítěz.
V momentální situaci je těžké vymyslet program pro děti. Jaký je Váš recept na zabavení Vašich ratolestí?
Ještě před vyhlášením karanténního stavu, jsme se s rodinou přesunuli na naši chaloupku na venkov, kde jsme celou dobu a užíváme si společného času. S dětmi se snažíme udržovat alespoň minimální režim, plnění denních povinností, ale také radostí. Dobře si uvědomuji, že starší dceři hodně věcí utíká ve školce, kde se připravovala na 1. třídu, ale nic jí, myslím, neprospěje více, než trávit tolik času venku. Chodíme na procházky, učíme se spoustu věcí o přírodě, pracujeme na zahradě a vlastně nám vůbec nic nechybí. Beru to jako dar, který po nelehkém začátku přijímám jako to nejlepší, co nás jako rodinu mohlo potkat.
Máte v plánu začít s online projekty pro Vaše příznivce?
Velice se těším na můj první, a doufám že ne poslední, streaming, který proběhne 30. dubna ve
Státní opeře. Tento koncert bude živě přenášen Českou televizí a podpoří obecně prospěšnou společnost Elpida, která podporuje seniory v České republice. U dalších projektů jsme stále ve fázi jednání a já doufám, že budou úspěšná a že aspoň touto formou budeme moci potěšit posluchače a udržet naplánovaná vystoupení „při životě“.
Jaký vliv bude mít dle Vašeho názoru korona-krize na kulturní dění a Váš život?
To je teď těžké hodnotit. Nějaké soudy snad budou moci být vyneseny s odstupem času, ale je jasné, že návrat k „normálu“ snadný nebude. Bude-li vůbec možný. Jak pro umělce, tak pro publikum.
Myslíte, že bude mít celá tato tíživá situace i nějaký pozitivní efekt na budoucnost společnosti?
Rozhodně to pozitivní efekt má, jen jej nesmíme přehlížet a přijmout jej jako fakt, který nás může obohatit a mnohému naučit. Člověku byla dána možnost bezbolestně vystoupit z rychle ujíždějícího vlaku a může si uvědomit, že i celkové zpomalení životního rytmu nemusí být destruktivní. Opak je pravdou. Je to od malých drobností až po zásadní životní nastavení a přijmutí krize jako pozitiva. Ne nadarmo se říká, že vše špatné je pro něco dobré.
