Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Klasika je cool, znělo Litomyšlí

8.7.2014    Hospodářské noviny    str. 17   Kultura Petr Veber    

Označit město Litomyšl na začátku prázdnin za metropoli české kultury není přehnané. Operní a koncertní festival Smetanova Litomyšl totiž výrazně přispěl do letošního Roku české hudby.

Nedělnímu finále s Novosvětskou symfonií, Vltavou a dalšími díly českých autorů včetně premiéry Smetanovou hudbou inspirované skladby Lukáše Hurníka předcházely o víkendu tři velké koncerty. Všechny, jak je pro tento festival charakteristické, s významným podílem vokální hudby, ale každý úplně jiný: jeden symfonický, další barokní, třetí operní.

            Symfonický orchestr Českého rozhlasu v pátek s šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem a s Českým filharmonickým sborem z Brna přivezl do auditoria na zámeckém nádvoří Mahlerovu Druhou symfonii, zvanou podle závěrečného chóru Vzkříšení. Monumentální, pozdně romantická skladba, jakkoli je vizionářským patosem a existenciální rozpolceností autora náročná, zapůsobila mocnou, bezprostřední sdělností.

            Očistnou sílu geniálně inspirované hudby a nadčasového vyznání víry zastoupilo v programu Händelovo oratorium Mesiáš. Dirigent Vojtěch Spurný měl k dispozici i v tomto případě skvěle připravený brněnský sbor. České komorní sólisty, třebaže nehrají na dobové nástroje, vedl, jak je jeho zvykem, k projevu evokujícímu historicky poučený přístup. Spurný sice vzhledem k akustice s dlouhým dozvukem volil až příliš svižná tempa, ale světoznámé oslavné Hallelujah – a samozřejmě i zbylé dvě hodiny této ryze duchovní hudby – si publikum vychutnávalo dychtivě.

            Sobotní koncertní uvedení v piaristickém kostele se navíc odehrálo poté, co byl dlouho nepřístupný barokní chrám po desetiletí v dezolátním stavu. Před čtyřmi roky Litomyšl získala evropskou dotaci na rekonstrukci kostela, zasazenou do širšího rámce revitalizace celého zámeckého návrší. Tehdejší ministr kultury Václav Riedlbauch městu symbolicky věnoval partituru Mesiáše s přáním, aby skladba zazněla, až bude hotovo. Finance umožnily opravu interiéru a plné vrácení prostoru jeho původnímu účelu i koncertům, jak se stalo právě při letošním festivalu.

            K mezinárodnímu opernímu festivalu patří také operní galakoncert. Ten letošní, nazvaný Návštěva v milánské Scale a koncipovaný jako přehlídka známé italské operní hudby, se na vyprodaném nádvoří vydařil. Pro sobotní večer získali pořadatelé k orchestru PKF komunikativního dirigenta Alessandra Ferrariho z Teatro alla Scala, dva velmi dobré italské pěvce a vynikající mladou ukrajinskou sopranistku, rovněž působící ve Scale a na dalších světových scénách včetně Metropolitní opery. Zněl Puccini, Mascagni, Leoncavallo a v závěru i jejich předchůdce Verdi.

            Tenorista Stefano Secco se úspěšně vyrovnal s áriemi včetně té slavné z opery Turandot, končící vypjatým zvoláním „Vincero“. Barytonista Paolo Gavanelli, jenž přijel narychlo jako záskok, má za sebou již dlouhou kariéru, ale ještě stále vládne příjemným hlasem a k němu připojuje neodolatelný nadhled. Svým výstupům – zejména z oper Sedlák kavalír a Gianni Schicchi -přidal dramatickou i komickou charakteristiku, hodnou uznávaného profesionála. Sopranistka Oksana Dyka nabídla svou parádní roli Tosku, ale také Čo-Čo-San a další veristické árie.

            Na samém konci se všichni tři spojili ke strhujícímu dramatickému výjevu, uzavírajícímu Verdiho Trubadúra, a ještě přidali podobnou velkou scénu tří postav z Verdiho Maškarního plesu. Koncertu pak dali tečku improvizovanou, bouřlivě přijatou a jedinečně virtuózní, při níž se všichni tři společně podíleli na zopakování strhujícího tenorového „Vincero“.

            Smetanova Litomyšl, letos víc než třítýdenní, nabídla Čertovu stěnu z pera svého rodáka i šest dalších oper včetně Wagnera, dále široké spektrum závažných i odlehčenějších koncertů, balet, ale také třeba interaktivní koncert nazvaný Klasika je cool. A k tomu vždy svoji jedinečnost: genia loci historického kulturního města a jasné známky toho, že nejde o komerční projekt, ale o festival dělaný s osobním nadšením.

 

O autorovi| Petr Veber, mailto:autori@economia.cz

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz