8.7.2014 Hospodářské noviny str. 17 Kultura Petr Veber
Označit město Litomyšl na začátku prázdnin za metropoli české kultury není přehnané. Operní a koncertní festival Smetanova Litomyšl totiž výrazně přispěl do letošního Roku české hudby.
Nedělnímu finále s Novosvětskou symfonií, Vltavou a dalšími díly českých autorů včetně premiéry Smetanovou hudbou inspirované skladby Lukáše Hurníka předcházely o víkendu tři velké koncerty. Všechny, jak je pro tento festival charakteristické, s významným podílem vokální hudby, ale každý úplně jiný: jeden symfonický, další barokní, třetí operní.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu v pátek s šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem a s Českým filharmonickým sborem z Brna přivezl do auditoria na zámeckém nádvoří Mahlerovu Druhou symfonii, zvanou podle závěrečného chóru Vzkříšení. Monumentální, pozdně romantická skladba, jakkoli je vizionářským patosem a existenciální rozpolceností autora náročná, zapůsobila mocnou, bezprostřední sdělností.
Očistnou sílu geniálně inspirované hudby a nadčasového vyznání víry zastoupilo v programu Händelovo oratorium Mesiáš. Dirigent Vojtěch Spurný měl k dispozici i v tomto případě skvěle připravený brněnský sbor. České komorní sólisty, třebaže nehrají na dobové nástroje, vedl, jak je jeho zvykem, k projevu evokujícímu historicky poučený přístup. Spurný sice vzhledem k akustice s dlouhým dozvukem volil až příliš svižná tempa, ale světoznámé oslavné Hallelujah – a samozřejmě i zbylé dvě hodiny této ryze duchovní hudby – si publikum vychutnávalo dychtivě.
Sobotní koncertní uvedení v piaristickém kostele se navíc odehrálo poté, co byl dlouho nepřístupný barokní chrám po desetiletí v dezolátním stavu. Před čtyřmi roky Litomyšl získala evropskou dotaci na rekonstrukci kostela, zasazenou do širšího rámce revitalizace celého zámeckého návrší. Tehdejší ministr kultury Václav Riedlbauch městu symbolicky věnoval partituru Mesiáše s přáním, aby skladba zazněla, až bude hotovo. Finance umožnily opravu interiéru a plné vrácení prostoru jeho původnímu účelu i koncertům, jak se stalo právě při letošním festivalu.
K mezinárodnímu opernímu festivalu patří také operní galakoncert. Ten letošní, nazvaný Návštěva v milánské Scale a koncipovaný jako přehlídka známé italské operní hudby, se na vyprodaném nádvoří vydařil. Pro sobotní večer získali pořadatelé k orchestru PKF komunikativního dirigenta Alessandra Ferrariho z Teatro alla Scala, dva velmi dobré italské pěvce a vynikající mladou ukrajinskou sopranistku, rovněž působící ve Scale a na dalších světových scénách včetně Metropolitní opery. Zněl Puccini, Mascagni, Leoncavallo a v závěru i jejich předchůdce Verdi.
Tenorista Stefano Secco se úspěšně vyrovnal s áriemi včetně té slavné z opery Turandot, končící vypjatým zvoláním „Vincero“. Barytonista Paolo Gavanelli, jenž přijel narychlo jako záskok, má za sebou již dlouhou kariéru, ale ještě stále vládne příjemným hlasem a k němu připojuje neodolatelný nadhled. Svým výstupům – zejména z oper Sedlák kavalír a Gianni Schicchi -přidal dramatickou i komickou charakteristiku, hodnou uznávaného profesionála. Sopranistka Oksana Dyka nabídla svou parádní roli Tosku, ale také Čo-Čo-San a další veristické árie.
Na samém konci se všichni tři spojili ke strhujícímu dramatickému výjevu, uzavírajícímu Verdiho Trubadúra, a ještě přidali podobnou velkou scénu tří postav z Verdiho Maškarního plesu. Koncertu pak dali tečku improvizovanou, bouřlivě přijatou a jedinečně virtuózní, při níž se všichni tři společně podíleli na zopakování strhujícího tenorového „Vincero“.
Smetanova Litomyšl, letos víc než třítýdenní, nabídla Čertovu stěnu z pera svého rodáka i šest dalších oper včetně Wagnera, dále široké spektrum závažných i odlehčenějších koncertů, balet, ale také třeba interaktivní koncert nazvaný Klasika je cool. A k tomu vždy svoji jedinečnost: genia loci historického kulturního města a jasné známky toho, že nejde o komerční projekt, ale o festival dělaný s osobním nadšením.
O autorovi| Petr Veber, mailto:autori@economia.cz
