7.8.2012 Týdeník Rozhlas str. 16 Téma Petr Veber

Vltavští moderátoři mají při festivalu Smetanova Litomyšl pro komentování přímých přenosů už tradičně vydržené místo na zámeckých arkádách vlevo nahoře. Je odtamtud docela dobře vidět na velkou část jeviště a -co je ještě podstatnější -vede odtamtud nejkratší cesta k přenosovému vozu. Pěšky i pro kabely. Moderovat koncert v Litomyšli je vždycky mnohem větší dobrodružství než stejný úkol na balkoně Rudolfina nebo v lóži u stropu Smetanovy síně Obecního domu. V prvním z obou pražských sálů sice občas hrozí střet s uvaděčkami, které netuší,že nemohou vstupovat do živého vysílání například s požadavkem okamžitého vyklizení prostoru pro někoho,kdo tam má omylem lístek,v druhém sále čeká -v případě paralelního televizního přenosu -nebezpečí přehřátí od televizních světel. V Litomyšli zato hrozí mnohem užší kontakt s reálným životem,s méně předvídatelnými situacemi -a s počasím.

Své by mohla vyprávět Jitka Novotná,která se letos při závěrečném koncertě rozhlasových symfoniků musela popasovat s dozvukem z celého nádvoří,když měli její slova pro rozhlas slyšet i diváci. Bohaté vzpomínky má jistě Eva Hazdrová-Kopecká,ke které si přisedla o přestávce k domluvenému rozhovoru Dagmar Pecková,a tak se za braly u mikrofonu do povídání,že pak u ní pěvkyně zapomněla květiny. Wandu Dobrovskou zase trápilo, že její host musel předčasně ukončit rozhovor. Každý moderátor asi někdy ve špatném snu čelil situaci, že nevěděl,co dál povídat… Markéta Vejvodová byla na arkádách,kudy dovede pěkně profukovat,před několika lety obětí velmi studeného dne. A Petra Kadlece,který trochu bojoval s tím,že přece jen nevidí dobře na místo,kudy vchází na pódium dirigent,vedla naopak letní atmosféra pozdního teplého večera i k rozvíjení úvahy,co že je to za ptáky,poletující s pokřikem tímto koncertním prostorem.
Technickému zázemí koncertního přenosu nebo záznamu patří v Litomyšli stejně tradičně zahradní prostor u bočního vchodu do zámecké budovy. Když se jako letos stane,že se tu sejde rozhlas i televize,bývá tu dosti těsno. K nevelkému skříňovému autu rozhlasových zvukařů se totiž na pískových cestičkách rázem přidá několik o hodně větších aut celkově viditelnějšího druhého média. Ještě že se zde opravdu jen moderuje koncert -ne jako při nedávném Dnu otevřených dveří v České filharmonii. Tam bylo stanovišť pro živé vstupy potřeba hned několik, a tak se přihodilo,že zvukařům nakonec chyběl kus kabelu a mikrofon překvapivě nedosáhl až k předpokládanému mluvčímu -a pan profesor musel od klavíru k mikrofonu dojít. Tak to se v Litomyšli nestává. Ostatně -den otevřených dveří u open air akce?To je samo o sobě přece protimluv.

ZA KAŽDÉHO POČASÍ

Je podvečer na samém začátku letošního července. Sedím u kávy v krásně zrekonstruovaných Klášterních zahradách a ve chvílích před začátkem večerního koncertu s velkou premiérou od Sylvie Bodorové se hlavou honí novinářské vzpomínání na uplynulá dvě desetiletí festivalové historie. Interpreti se střídali,ale dobré duše,které přehlídku ve svém městě organizují a vytvářejí zázemí pro její nezaměnitelný milý charakter,zůstávají:manželé Piknovi,Vojtěch Stříteský… A ještě příroda. Účinkuje na Smetanově Litomyšli vždy. Jednou jsme všichni seděli v auditoriu na zámeckém nádvoří v upnutých kabátech a klepali se zimou,jindy ve stejnou roční dobu a na stejném místě bylo horko k nedýcháni. Některé večery dávaly operní či symfonické hudbě kouzlo tmavnoucí oblohy,při jiných byla pro jistotu vytažena výsuvná střecha a při některých do ní bubnovaly kapky deště. Jednou tak silně,že to hodnotu rozhlasového snímku odsoudilo k více méně jen informativní úrovni. A jednou přišla taková bouře,že po ní zůstaly ve starobylém zámeckém parku ležet vyvrácené stromy. Bernsteinovu Symfonii Kaddish tehdy už nebylo možné zahrát a byla uvedena až na jednom z dalších ročníků.
Jezdit na operní představení,pěvecké recitály a symfonické a další koncerty do Litomyšle je potěšení. Genius loci nevelkého památkově chráněného města,rodiště Bedřicha Smetany a nositele mnoha dalších kulturních tradic,působí silně,až magicky. Do Litomyšle se proto jezdí každý rok nejen za hudbou,ale také za atmosférou. Jsou i umělci,kteří se sem proto rádi vracejí. Patří k nim například barytonista Ivan Kusnjer,o němž se traduje,že si přidává volné chvíle na rybaření. Nebo Dagmar Pecková. Nejenže ji zmiňuje výklad při zámeckém prohlídkovém okruhu -v kapli se totiž připomíná,že tu měla právě ona svatbu -,ale na náměstí v podloubí hlásí pamětní tabulka na zdi vedle vchodu do jednoho knihkupectví,že právě zde kdysi kojila syna. A litomyšlskou atmosféru si zamilovala i skladatelka Sylvie Bodorová,jejíž komunikativní díla se v posledních ročnících objevují opakovaně.

PEVNÉ JÁDRO

Když byl před pár lety počátkem března zahájen předprodej vstupenek na jubilejní padesátý ročník Smetanovy Litomyšle,počítačový systém pod náporem zájemců na chvíli zkolaboval. Na konci prvního dne bylo nicméně rezervováno či prodáno osmdesát procent všech lístků. Na téměř třítýdenní festival ve skladatelově rodišti přijíždí v posledních letech patnáct až dvacet tisíc diváků a řada programů bývá beznadějně vyprodaných.
První ročník přehlídky nazvané Smetanova Litomyšl se konal v roce 1949. Začínalo se výhradně hudbou Bedřicha Smetany s umělci z Prahy. Až v sedmdesátých letech se začali hrát další čeští autoři. Ale hudbě Mozartově nebo Verdiho, publikem tak žádané,se počal festival otevírat až na sklonku osmdesátých let,a i tehdy ještě zpočátku s váháním,zda se tím něčemu nezpronevěřme. Teprve po roce 1989 došlo k zásadním změnám.
Legendou devadesátých let je Miroslav Brýdl.„Nemám rád podobné opičárny,ale tohle slovo mi manželka vyškrtla,"prohodil před lety před pronesením řeči při tradičním holdu Bedřichu Smetanovi.„Nemám rád holdy,"řekl potom na náměstí,ale přesto ve slavnostní řeči vcelku ochotně připustil,že k jubilejnímu ročníku Smetanovy Litomyšle hold skladateli nesporně patří a že právě jeho odkaz je pro město důležitý. Byl to ostatně právě starosta Brýdl,pod jehož vedením se radnice rozhodla festival podpořit a vybudovat z něj podnik,který bude město reprezentovat navenek a kvůli němuž budou přijíždět návštěvníci z celé republiky i z ciziny.
Nahlížím do zahrady za zámkem. Je to nostalgie. Dějištěm operních představení býval po desetiletí především právě zdejší amfiteátr. Poskytoval několik tisíc míst,ale v posledních letech už nebyl využíván a dnes je zrušen.
Příroda hraje dvojí roli:bez ní pod otevřeným nebem -by mnohé programy ztratily neopakovatelnost. Občas je však silnější. To když z oblohy nezadržitelně začne padat voda. Kdo z diváků zažil při sledování mraků na obloze nejistotu,zda se představení uskuteční, nebo ne,kdo seděl v amfiteátru v dešti a kdo musel kvůli počasí dokonce oželet poslední dějství Rusalky,chápe asi současné pořadatele,kteří musí hledět nejen na atmosféru,ale také na pohodlí posluchačů a umělců a ještě víc i na ekonomickou stránku věci.

HVĚZDA Z MET

Letos byli na festivalu nejen skuteční delostrelci,to když se v přímém přenosu poslední večer hrála Čajkovského symfonická předehra s názvem „1812",ale také host z nejvzácnějších -světoznámý americký barytonista Thomas Hampson,hvězda,která ze sebe naštěstí nic nedělá. Právě přijel a shodou okolností se před zámkem potkáváme.„Hello again. How are you,"usmívá se. Bylo to den předtím,ještě v Praze,v polední pauze orchestrální zkoušky, kdy se vcelku ochotně na pár minut uvolil odpovídat na otázky pro stanici Vltava. Ještě nezapomněl.
První otázka samozřejmě patřila koncertům pod otevřeným nebem. „I v Americe je většina letních festivalů mimo uzavřené prostory. Pro publikum jsou takové akce díky atmosféře velice lákavé a příjemné. Pro interprety mohou tyto produkce přinášet nové situace a problémy týkající se akustiky,vzájemné slyšitelnosti a podobně,ale patří to k naší práci,a ať je koncert uvnitř, nebo venku,vždycky se snažíme vydat ze sebe to nejlepší."
Bezmála hodinový písňový cyklus ke 400.výročí úmrtí císaře Rudolfa II.,který si objednal u Sylvie Bodorové,se Hampsonovi moc líbí. Jak řekl,její hudba je mimořádně barvitá,bohatá a podnětná. „Skladba užívá většího množství různých jazyků,které přinášejí řadu myšlenek… Myslím,zeje pro posluchače velice přístupná a zajímavá,že zdařile evokuje tehdejší dobu."Rozhodně by ji rád udržel v repertoáru. Bude skladbu nabízet orchestrům -a tím,že je tak dlouhá a vyplní celou polovinu programu,má možná docela dost velkou šanci na uvádění.
Hampson podle svých slov zpívá současnou hudbu vcelku často. Spřátelil se už s řadou skladatelů a získal od nich písňové cykly. Většinou v Americe.„V posledních pěti šesti letech jsem minimálně jednou za rok zpíval nějakou světovou premiéru,"uvedl.„Koncert v Litomyšli nepřišel do úplně šťastné chvíle, protože jsem teď pracoval na inscenaci Hindemithovy opery Malíř Mathis,což je mimochodem nádherná úloha,hodně silná opera. Byla to ale už moje třetí premiéra v této sezóně. Zpíval jsem světovou premiéru v San Francisku,pak svého prvního Jaga ve Verdiho Othellovi,cítím se trochu unaven…"
V poslední z písní,které přijel zazpívat do Litomyšle,se objevila i čeština. Zeptal jsem se proto i na ni.„Dovolil jsem si už česky zpívat, v Americe a v Salcburku,Dvořákovy Biblické písně. Čeština je moc pěkný jazyk. Chci se teď vrátit k Dvořákovým Cikánským písním. I ty už jsem česky zpíval. Dokonce mi říkali,že čeština byla v pořádku. Ale uvažuji o tom,že bych je zpíval i v původní němčině,"říká.
Loňský mahlerovský rok byl pro Hampsona velmi intenzivní. Měl mnoho písňových recitálů,zpíval Píseň o zemi.„Mahler zůstává v mém pracovním rozvrhu,ale pochopitelně teď už zase v menším měřítku,"poznamenal. V nové sezóně ho čekají další písňové koncerty,návrat k Verdiho Maškarnímu plesu -a dostal nabídku zpívat poprvé Vojcka.„Tak o té musím uvažovat."
Pokud Thomas Hampson dá po poslechu litomyšlského snímku souhlas s jeho vysíláním,zazní Lingua angelorum Sylvie Bodorové -a k tomu i celý rozhovor s pěvcem -na stanici Vltava v úterý 2.rýna.

Foto popis| Moderátorka Jitka Novotná se při letošním závěrečném koncertě rozhlasových symfoniků musela popasovat s dozvukem z celého nádvoří
Foto popis| Litomyšlský zámek,památka UNESCO, je v létě plný nádherných tónů
Foto popis| Thomas Hampson se Sylvií Bodorovou
Foto popis| Hvězda Metropolitní opery při zkoušce
Foto autor| Snímky Petr Veber

O autorovi| Petr Veber,vedoucí Redakce vážné hudby ČRo 3 -Vltava