WEB , Datum: 09.06.2021 , Zdroj: penize.cz , Strana: 0 , Autor: Monika Veselíková , Datum importu: 09.06.2021 06:22 , Celková návštěvnost: 2 960 000 , RU / měsíc: 1 858 125 , RU / den: 122 276 , Rubrika: Rozhovor , AVE: 45 000,00 Kč , Země: Česko , GRP: 1,36

Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch

Před rokem organizátoři Smetanovy Litomyšle improvizovali a vyšla z toho akce s jedinečnou atmosférou. Letos pro jistotu pracovali se dvěma variantami, vyhrála ta zkrácená. Přijedou lidi, když se budou muset nechat otestovat? A kde ušetřit, když sponzoři letos nejsou tak štědří? Jak se během pandemie chystá jeden z největších festivalů v Česku, popisuje jeho ředitel Jan Pikna.

Loni to nejdřív vypadalo, že Smetanova Litomyšl neproběhne, vracelo se vstupné. Nakonec jste festival, i když menší, kratší a pouze s účinkujícími z Česka, uspořádali. Díky čemu jste nakonec změnili názor?

První vlna pandemie a s ní spojená opatření přišly ve chvíli, kdy jsme měli podepsané smlouvy se sponzory, přidělené dotace. A peníze jako dobrý hospodář rozhodně vracet nechci. Na plný úvazek zaměstnáváme šestnáct lidí, se spoustou dalších spolupracujeme externě. Už kvůli nim jsme to nemohli zabalit, oni potřebovali přinést domů výplatu. Zkrátka jsme si řekli, že festival udělat musíme. I kdyby se mělo hrát z oken a diváci stát na ulici.

Proč do podobně osekaného programu nešli i další pořadatelé festivalů?

Většina festivalů funguje na jiném principu. Smetanova Litomyšl je o klasické hudbě, která si na sebe nevydělá a je dotovaná. Víme, že se můžeme spolehnout na podporu od města či státu, takže nás menší počet diváků nepoloží. Rockové a další festivaly ale žijí hlavně ze vstupného. Při velkém propadu diváků by zkrachovaly.

Na přípravu nového festivalu, včetně nových formátů, kdy velké opery nahradila komorní představení, jste měli zhruba měsíc. To je poměrně šibeniční termín.

Místy to samozřejmě bylo adrenalinové, zároveň mě to ale hodně bavilo. Nechtěli jsme přijít jen s nějakou nouzovkou, dali jsme si za cíl opravdu plnohodnotný program. Proto jsme například ukázali prostory jako zámecké divadélko nebo kapli, které běžně nevyužíváme. Nakonec jsme měli velké štěstí i ohledně načasování. Start festivalu jsme odložili na druhého července, od prvního přitom skončila všechna opatření. Odložily se roušky, všichni byli ve skvělé náladě. Ačkoli byl festival úplně jiný, komorní, měl opravdu výbornou atmosféru. Lidi nám dokonce říkali, jestli by takhle nemohl zůstat.

Co jste jim odpovídal?

Smetanova Litomyšl je postavená jako jeden z největších festivalů v Česku. U toho musíme zůstat, jinak bychom ji neufinancovali. Jak jsem říkal, loni jsme už měli peníze od sponzorů i z dotací, a i když jsme museli část vrátit, pořád jich byl dostatek. Všechno bylo zkrátka připravené na velký festival, my ho ale udělali menší – měli jsme obrovský motor na malé auto a to se vším hýbalo. Pokud bychom ale dál pokračovali v malém, tolik peněz už neseženeme a festival by rozhodně nevypadal stejně jako loni. Menších festivalů je navíc hodně a v jejich konkurenci bychom dost možná zapadli.

Přesto: nenašlo se něco, čím se můžete pro další ročníky alespoň inspirovat?

Loni jsme festival výrazně zkrátili. Během jednoho dne se hrály třeba tři čtyři koncerty, klasicky přitom býval na programu jeden pořad denně. Díky zhuštěnému programu bylo ve městě daleko víc lidí, mezi jednotlivými koncerty obsadili kavárny. Tam se potkávali s účinkujícími, kterých bylo ve městě taky plno, protože pořád někdo vystupoval. Celé to zkrátka mělo výbornou festivalovou atmosféru. To chceme zachovat, proto i letos v jeden den nabídneme pořadů víc.

Byl loňský ročník úspěšný i z hlediska návštěvnosti?

Celý festival byl o dost menší, museli jsme pracovat s omezenou kapacitou nových prostor. Z pohledu prodaných vstupenek tedy návštěvníků ubylo, když se ale podívám na obsazenost hledišť, bylo to pořád hodně dobré. Běžně dáváme do prodeje zhruba třicet tisíc vstupenek a prodá se jich mezi sedmadvaceti a osmadvaceti tisíci. Loni jich šlo do prodeje osm a půl tisíc a prodalo se přibližně sedm a půl tisíce.

Loni vás sponzoři podrželi. Jak to vypadá letos, musí firmy šetřit?

Sponzorů rozhodně ubylo, stejně tak mecenášů. Když se to nasčítalo, dělaly dary mecenášů něco kolem dvou milionů korun. Letos jsme od nich vybrali o zhruba sedm set tisíc míň. Počítáme taky s nižším výnosem ze vstupného, v tuhle chvíli o zhruba třináct milionů korun. Na druhou stranu jsme měli štěstí a ministerstvo kultury nám oproti loňsku poskytlo o dva miliony vyšší dotaci. Sami jsme některé náklady očesali, vzhledem k absenci zahraničních účinkujících bude nižší i umělecký rozpočet. Plus máme ještě nějaký přebytek z loňska. Pořád to tedy celé zvládneme pokrýt.

Letošní ročník jste dlouho plánovali ve dvou variantách – klasicky od desátého června s plným programem, nebo kratší verzi se startem na začátku července. Který z termínů nakonec vyhrál?

Festival nakonec proběhne ve zkrácené verzi, od prvního do jedenáctého července. Definitivně jsme se rozhodli v polovičce května, kdy už se sice začalo rozvolňovat, pořád ale dost pomalu a rozvážně. Věříme, že v červenci budou podmínky lepší. Rozhodnutí ale muselo padnout i kvůli účinkujícím. Loni byl festival komorní, se sólisty a samostatnými muzikanty, kteří pracují na sebe, proto nebyl problém dohodnout se s nimi i na poslední chvíli. Navíc několik měsíců hráli jen online doma z obýváku, takže byli opravdu rádi, že můžou vystupovat před živým publikem. Letos už se ale zase budou hrát opery a koncerty velkých orchestrů, kde jsou umělci zaměstnanci divadel a magistrátů. Tady se vyjednává i s odbory, které už prostě potřebovaly vědět, jak to celé bude.

Vzhledem ke zkrácenému programu jste tedy část účinkujících odřekli – je takový krok spojený s nějakými sankcemi?

Dvě varianty jsme připravovali od začátku a všechny účinkující o tom informovali. Dopředu věděli, v jaké verzi festivalu s nimi počítáme, někteří byli v obou. Zároveň v téhle komunitě není problém dohodnout se, že budou účinkovat příští rok.

Platilo to stejně i loni, kdy padl tradiční program a vy jste museli odřeknout účinkující, techniky a další?

V tomhle byl ročník 2020 do jisté míry neopakovatelný. Všichni se potýkali s podobnými problémy, a díky tomu byli neobyčejně ochotní a vstřícní. Platilo to i na naší straně. Měli jsme třeba zaplacenou zálohu za vyvýšené hlediště, ale protože nám bylo jasné, že vzhledem k rušení většiny festivalů přijde daná firma o téměř všechny zakázky, nechali jsme jim ji. Věděli jsme, že ty peníze nutně nepotřebujeme a vyčerpáme je letos. Podobně jsme třeba vyzálohované zahraniční umělce z loňska přesunuli na letošek. Letos to kvůli karanténám zase nevyjde, tak to zkusíme příští rok. Obecně se teď už ale všechno vrací do starých kolejí, takže na vstřícnost tolik spoléhat nejde. Jde už zas víc o byznys.

Co říkáte na podmínky, podle kterých by měly v příštích měsících probíhat společenské akce. Nemůže například povinnost prokázat se negativním testem část lidí odradit?

Mě osobně by to odradilo, takže jsem zvědavý, jak to budou diváci brát. Výhoda ale je, že díky posunutí festivalu na začátek července jsme získali čas, takže můžeme načerpat zkušenosti od pořadatelů akcí, které do té doby proběhnou. Navíc věřím, že na základě jejich zpětné vazby pak bude ministerstvo vycházet při vydávání jednotlivých opatření. Počítám s tím, že se věci můžou měnit na poslední chvíli a dost možná to celé bude velká improvizace.

A jak hodnotíte komunikaci ministerstva zdravotnictví směrem k pořadatelům kulturních akcí? Často z jejich řad zaznívala kritika, protože ještě na začátku května nebyl na stole ani přibližný plán.

Nemyslím si, že ministerstvo mohlo přijít s nějakým jasným stanoviskem. Ani teď se přece neví, co přinese rozvolňování, a co na druhé straně očkování. Osobně chci radši žít v naději, že budeme mít štěstí a festival za nějakých podmínek proběhne. Než znát předem logicky opatrné rozhodnutí, že se pro jistotu kultura pro letošek zavře úplně, ať se děje co se děje.