WEB , Datum: 08.02.2020 , Zdroj: denikn.cz +1 , Strana: 0 , Autor: Filip Rožánek , RU / den: 41 097 , Rubrika: Komentáře
Obsahové duplicity: 08.02.2020 – Komentáře N1 URL
Loutky politiků zapletené ve vlastních piruetách. Recenze představení s názvem Jak se vybírali mediální radní
Zákon přitom požaduje, aby v radách byly zastoupeny různé názorové proudy, což má být zajištěno tím, kandidáty navrhují různé neziskové a podobné organizace, nikoliv politické strany či politici.
Kandidáti, kteří ovšem žádné politické krytí neměli nebo nesehnali, se během jednání v kuloárech nechávali slyšet, že už příště nikomu nebudou dělat šašky. A to se ještě letos poprvé poslanci alespoň rozhodli na návrh Miroslavy Němcové z ODS poděkovat všem, kteří investují čas a energii pro práci ve prospěch veřejnoprávních médií.
Tento rok byl maraton slyšení na hranici zvládnutelného – kvůli rekordnímu počtu zájemců trval tři dny prakticky v kuse, od časného rána do pozdního večera. Stejně jako v předchozích letech jsem se byl na slyšení podívat a dělal z něj celou dobu online reportáž, což označovali za masochismus nejen kolegové novináři, ale i někteří přímí účastníci.
Přesto jsou ty hodiny strávené ve Sněmovně svým způsobem přínosné. Pozorovat orloj kandidátů, jejich názory, motivace a osobní vazby je cennou zprávou o tom, jak jako společnost chápeme veřejnoprávní média, jejich službu a fungování. A jak se tyto postoje v čase mění.
Veřejná slyšení mimochodem nejsou automatická věc. Sněmovní mediální výbor by je pořádat nemusel. Nikdo to po něm nechce a jejich konání neupravuje ani zákon, ani jednací řád sněmovny.
Ještě před deseti lety se ostatně nic takového nekonalo. Poslanci tehdy dávali prostor kandidátům jen ojediněle, pokud se shodou okolností přišli podívat na zasedání mediálního výboru, kde se hodnotily přihlášky.
Od roku 2011 už je to běžná praxe. Zájemci dostanou termín, jejich vystoupení se nahrává a dodatečně se přepisuje. V tomto směru tedy poslanci ve vztahu k České televizi a Českému rozhlasu ušli kus cesty, když mnohdy „záhadná“ jména na kandidátkách dostávají hlasy a tváře.
„Radní“ sny stárnoucího rockera
Symbolem toho, že je někdy úplně jedno, co při veřejném slyšení kandidáti vykládají, může být rocker Mikoláš Chadima. Před několika lety se ucházel o místo v Radě Českého rozhlasu, zkoušel to celkem dvakrát.
„Stárnoucímu rockerovi na volné noze se začaly krátit příjmy, a tak jsem začal přemýšlet o další práci,“ svěřil se. Poslancům tehdy řekl, že z celého rozhlasu poslouchá jenom kulturní stanici Vltava, protože zpravodajství obklopené hudbou ho rozčiluje.
Když zákonodárci pochybovali, jestli by to na výkon funkce radního stačilo, uklidňoval je, že by se s tím rozčilováním smířil, pokud by musel hodnotit i zprávy a publicistiku. „Za rozhlas bych asi úplně nebojoval, protože jsem přece jen především autor,“ završil svou úvahu o tom, jak by hodnotil třeba smlouvy mezi Českým rozhlasem a Ochranným svazem autorským.
Nejspíš i ke svému vlastnímu překvapení se při první kandidatuře dostal do dalšího kola, kde už o něm hlasovala celá Sněmovna. Mezi devíti finalisty potom skončil předposlední, s pěti hlasy. Vítězně z tehdejší volby vyšli stávající předsedkyně rozhlasové rady Hana Dohnálková a končící místopředseda Jiří Vejvoda.
Stačí si počkat a nevadí, že jste okamurovec
Opakované kandidatury nejsou nic vzácného a nakonec mohou klapnout, když se vhodně změní poměry na politické scéně. Pokud zůstaneme u rozhlasové rady, textař Jan Krůta zkoušel štěstí v lednu 2014. Bylo to pár měsíců po parlamentních volbách, díky nimž se ve Sněmovně objevilo hnutí Tomia Okamury, tehdy pod názvem Úsvit přímé demokracie.
Ve stejných volbách Krůta kandidoval právě za Okamurovo hnutí, ale jako čtvrtý na pražské kandidátce se do Sněmovny nedostal. „Brázdí vaše čelo chmura? Volte Úsvit – Okamura!“ veršoval tehdy na svém webu.
Hnutí však tehdy ještě nebylo dost silné na to, aby Krůtu do rady prosadilo. Ačkoliv postoupil do finále, s 24 hlasy nakonec z výběru vypadl. Ta správná šance přišla až loni v březnu, v jiném složení Sněmovny, kde má nová Okamurova strana SPD silnější pozici a podle neoficiální sněmovní matematiky díky tomu získala nárok na „svého“ člověka v radě.
Abrakadabra, Krůta dostal 90 hlasů a SPD oslavovala jeho zvolení na sociálních sítích. Naprosto okatě, jakékoliv maskování tehdy spadlo úplně.
Hlavně že je to náš člověk
Není však třeba mít iluze, že by to tak nefungovalo u jiných stran. V kuloárech se ví, kdo za koho v radách sedí, a tlak na politickou nezávislost radních polevil. Formální změna systému volby po televizní krizi, kdy návrhy na radní nepředkládají politické strany, ale občanská společnost, celý proces jen zbrzdila. Kvůli tomu, že dokonce ani kandidáti se zřetelnou politickou minulostí nemohou své sympatie deklarovat oficiálně, dochází při slyšení k piruetám, za něž by se nemusel stydět ani Bolšoj balet.
V letošní volbě byste mohli politicky angažované zájemce přehazovat vidlemi. Na finálové soupisce do Rady ČT najdeme asistenta poslance SPD Radka Rozvorala, bývalého poslance za sociální demokracii a posléze za LEV21 Jiřího Šlégra nebo Martina Schmarcze, bývalého autora projevů Mirka Topolánka, Jana Fischera či Pavla Bělobrádka.
U jiných zájemců jsou jejich vazby nepřímé, ale nejméně čtyři jsou různou formou nakloněni Václavu Klausovi mladšímu a jeho hnutí Trikolóra. Ještě před zúžením kandidátek na nich figuroval bývalý pirátský senátor Libor Michálek nebo dva bývalí kandidáti hnutí ANO do Senátu (Lucie Odkolek a Jaromír Ostrý).
KSČM a SPD bezelstně nominovaly asistentky a asistenty svých poslanců. Senátor David Smoljak (za STAN) rovnou natvrdo podepsal kandidaturu básníka Heřmana Chromého. A tak dále, seznam není zdaleka vyčerpávající.
Já a politika? Jak jste na to přišli
Všichni do jednoho tvrdili, že by byli pochopitelně nestranní, nezávislí a nikdy v životě je nikdo politicky neovlivnil. „Já jsem si sám psal i slogany,“ přesvědčoval poslance Jaromír Ostrý, jehož dlouholetá mediální kariéra skončila právě kvůli tomu, že chtěl usednout v horní komoře parlamentu v barvách vládního hnutí.
Jiní se tvářili, jako když politiky nikdy v životě neviděli, ale při veřejném slyšení stejně mimoděk vyšlo najevo, že se znají. Kritik hospodaření České televize Jaroslav Petr byl navržen brněnským Výborem národní kultury, dobře se zná s poslancem SPD Lubomírem Španělem a tykají si. Nutno dodat, že do finále se nedostal.
Slušné šance na zvolení do televizní rady má ale třeba bývalý šéf České spořitelny Pavel Kysilka, který se potkává s členem mediálního výboru Martinem Kolovratníkem (ANO) ve správní radě druhého nejstaršího hudebního festivalu v zemi, Smetanovy Litomyšle. Poslanec to sám připomněl. Za kandidáta lobbuje Svaz průmyslu a dopravy, podle něhož by se měla ve vysílání České televize víc objevovat témata umělé inteligence, virtuální reality, robotiky a obecně přerodu ekonomiky na průmysl 4.0.
Jestlipak je náhoda, že právě to jsou od loňského jara klíčová strategická témata vlády Andreje Babiše? Nejen průmyslový svaz by si mohl uvědomit, že podle zákona radní do výroby ani programu zasahovat nesmějí, a také v radě nesmí hájit zájmy žádných sdružení ani profesních skupin. Pokud bude ekonom zvolen, bude muset odejít i ze Smetanovy Litomyšle.
Přestože největší veřejnou reakci vyvolávají jména konzervativní ekonomky Hany Lipovské nebo moderátora Luboše Xavera Veselého, nakonec vůbec nemusí projít. Vábničky, které na sebe strhnou mediální hromobití, umožní politikům naoko se ohrazovat, ale nakonec stejně nedostanou dost hlasů, by nebyly při volbě radních také nic nového. Za ta léta se nedívám na volby idealisticky, ale s cynickým pragmatismem. Největší paseku dokážou nakonec udělat tiché vody, které břehy melou.
A právě proto nejsou veřejná slyšení zbytečný masochismus. Zjistíte, co probírá ekonomka v důchodu se svými kamarády ze včelařského spolku a že na Policejní akademii je slušné zastoupení příznivců SPD. Kromě toho se vždycky najde dost materiálu, ze kterého by Česká soda nebo Monty Python žili celá léta. Vždyť v televizi chybí humor a satira, jak kandidáti neustále zdůrazňovali, pokud se zrovna nechlubili sledováním ČT Art, ČT Déčko a sledováním dokumentů o Františce Plamínkové na ČT2. Ve Sněmovně se sešli snad úplně všichni diváci pořadu Artzóna.
Takže pro příznivce menšinového humoru, při němž tuhne úsměv na rtech, by snad příště Kavčí hory mohly zajistit vlastní stream z veřejných slyšení. Nejpozději za rok na viděnou!
Autor je editorem Digizone.cz.
V rubrice komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.
