Martin Glaser: Hrát bez diváků je jako lízat zmrzlinu přes sklo

Search
Close this search box.

WEB, Datum: 02.07.2021, Zdroj: klasikaplus.cz, Strana: 0, Autor: Petr Veber, Datum importu: 07.07.2021 06:40, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11

Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch

„Opery se rozmrazují naštěstí mnohem snadněji než ´zmražené´ činohry.“

„Věřím, že festivalové publikum přijímá představení s jakousi nepsanou dohodou, že zkrátka nemůže vidět komplexní tvar, který vznikl v divadle. Snad genius loci a volná obloha nad našimi hlavami tu ztrátu alespoň trochu vynahradí.“

„Naše plány jsou docela ambiciózní a zároveň věřím, že i divácky velmi atraktivní.“

Brněnská Janáčkova opera jede na Národní festival Smetanova Litomyšl se dvěma novými inscenacemi, Pucciniho Bohémou a Čajkovského Evženem Oněginem. První hraje na zámeckém nádvoří v sobotu, druhou v neděli. Ředitel Národního divadla Brno v té souvislosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz a pro Noviny Smetanovy Litomyšle uvažuje nad přizpůsobováním inscenací pro uvádění na open air letních scénách, vyjadřuje naději, že nás politici konečně přestanou sužovat restrikcemi, které podle něj postrádají elementární logiku, přibližuje práci v době protipandemických omezení, prozrazuje, co se chystá na příští sezónu… a zdůrazňuje, jak důležití jsou diváci. Věří, že se publikum co nejdříve vrátí…

Přivážíte na festival úplně novou Bohému a dost nového Oněgina. Co publiku slibujete?

Dvě inscenace, které spojuje silné téma osudových vztahů a marných nadějí. Příběhy velké lásky, která však ani v jednom případě nedojde naplnění. Zároveň nádhernou hudbu a skvělé pěvecké výkony.

Kolik představení mají tyhle inscenace za sebou?

Obě inscenace mají za sebou divadelní premiéru před publikem a první reprízu. Bohužel obě jen pro poloviční kapacitu hlediště Janáčkova divadla, byť zájem publika byl mnohem větší. Oněgina navíc vidělo asi čtyřicet tisíc diváků při jarní televizní premiéře na ČT Art.

Oněgina jste studovali už v zimě, ale pak jste ho „dali do mrazáku“. Jak se rozmrazují opery?

Naštěstí mnohem snadněji než „zmražené“ činohry. Paměť operních pěvců je úplně jiná a nazkoušený tvar fixují velmi silně. V činohře jsme hráli během celého lockdownu nově studované inscenace v pravidelném rytmu do zdi, abychom je udrželi naživu. V opeře stačila před prvním uvedením opakovací orchestrální zkouška.

A Bohému? Ta je naopak horká z pece? Je potřeba nechat ji trochu vychladnout?

Naopak. To, čím jsme během nekonečného lockdownu prošli, je něco velmi nepřirozeného. Divadelníci jsou zvyklí pracovat pod tlakem. V závěrečné fázi – během generálkového týdne – dochází většinou k velkému progresu, když do sebe jednotlivé složky inscenace zapadnou, jednotlivé detaily dostávají ve svém součtu hlubší smysl a protagonistům se jejich postavy definitivně „vyloupnou“. A za tím tlakem stojí vědomí, že až nastane den premiéry, musíte se postavit před publikum a obstát. Je to stejné jako příprava na olympijský závod. Co je platné, když sám na stadionu zaběhnete světový rekord? Musíte to zvládnout vedle svých soupeřů. Tedy v divadle před diváky. Teprve s nimi, díky jejich interakci, přenosem energie z jeviště do hlediště začíná dílo skutečně žít a existovat.

Jak jste uchopil jako režisér Oněgina? Uvážlivě a konzervativně, jako klasiku, nebo jste hodně modernizoval a experimentoval…?

Já jsem si Oněgina vybral proto, že miluji Čajkovského hudbu i Puškinův příběh. Nemám potřebu vytvářet svou alternativní konstrukci k tomu, co je dáno. I tak mi nabízí obrovský prostor k tvorbě. Můj úkol je překlenout naší inscenací most přes dvě staletí a vyprávět tak, aby představení rezonovalo s divákem v roce 2021. Estetická zkušenost dnešního diváka je úplně jiná. Já vlastně věřím, že dnešní divák je mnohem otevřenější, protože naštěstí nežijeme v čase jediné estetické normy.

A jak připravila režisérka Magdalena Švecová Bohému? Zcela realisticky? Veristicky?

Nechci mluvit za ni, ale myslím, že v mnohém naše uvažování rezonuje. Ostatně obě naše inscenace vytvářejí mozaiku stylu současné tváře opery Národního divadla Brno, kterou formuje Jiří Heřman. Tím společným jmenovatelem je vnitřní pravdivost a emocionální a estetická naléhavost.

Obě díla jsou po hudební stránce posluchačsky vděčná, přístupná, známá, oblíbená… Je mezi nimi pro Vás nějaký větší rozdíl, který Vás bez velkého přemýšlení napadne?

Bohéma je pro mne vlastně mnohem současnější. Její příběh by šel do současnosti přenést velmi snadno. V Oněginovi jsou ty dávno zašlé „staré časy“ dokonce i tématizovány. Je plný nostalgie po tom, co by mohlo být, kdysi snad bylo a dnes už není a nebude.

Bude hodně obtížné přenést obě konkrétní inscenace na nádvoří, kde není žádná jevištní technika?

To je nadlidský úkol. Janáčkovo divadlo je největší operní jeviště v naší zemi s mimořádným technologickým zázemím, které inscenátoři pochopitelně využívají…

Utrpí scénografie? Přijde o hodně?

Bohužel ano. Scénografie v Oněginovi je založena na využití všech padesáti tahů, které máme v divadle k dispozici. Proměna jevištního obrazu je součástí výkladového rámce. Věřím ale, že festivalové publikum přijímá představení s jakousi nepsanou dohodou, že zkrátka nemůže vidět komplexní tvar, který vznikl v divadle. Snad genius loci a volná obloha nad našimi hlavami tu ztrátu alespoň trochu vynahradí.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz