9.7.2016 Haló noviny str. 4 Z kultury Tomáš HEJZLAR
Kde se starostové o kulturu skutečně starají
Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl (SL) se o své výsostné postavení zasloužil již dávno. Společně s Pražským jarem se dlouhodobě vyznačuje zaručenými kvalitami i dramaturgickou invencí. Obě přehlídky získaly své příznivce napříč širokými posluchačskými vrstvami.
Festival Smetanova Litomyšl (SL) se v době, kdy jiné podobné akce během 90. let minulého století nejednou zmíraly ekonomicky i programově, rozvíjel do neuvěřitelně široké podoby. Bylo tomu také díky prozřetelně až osvícenecké podpoře litomyšlských představitelů, a to již od počátku 70. let minulého století. Z »polistopadových« starostů se o rozmach města i SL výrazně pozitivně postaral zejména Miroslav Brýdl. Zatímco v mnoha jiných městech se po roce 1989 v oblasti kultury spíše likvidovalo a bořilo, v Litomyšli se naopak s neuvěřitelnou snaživostí a pracovitostí rozhodli vytvářet – tedy rozvíjet a především budovat.Neopomíjeli však vazby na minulost coby nosný a cenný pilíř. Na pozitivních základech tradic rozšířili festival do neuvěřitelně reprezentativní podoby. Návštěvník starobylé východočeské Litomyšle nejednou hledá odpověď na otázku, proč tam tak rádi jezdí zájemci z Prahy, Brna a dalších kulturních center. Tamní letní operní festival však netvoří jen kvalitní a nápaditá dramaturgie, což je samozřejmě předpoklad. Příchozí navíc jistě láká také celkové prostředí a všudypřítomná vstřícnost, tedy tamní genius loci. Jakési spojení současnosti s historií a naopak. Každým rokem v Litomyšli překvapují něčím novým a obecně prospěšným. Svědčí to o činorodých aktivitách nejen samotného festivalového týmu, ale také o snaze dalších přímo či jen zprostředkovaně zúčastněných: začíná to u vedení města a končí zapojením místních firem a jednotlivců. Ostatně aktivní sounáležitost s tepem města a vzájemná vstřícnost obvykle moc nestojí. Chce to jen chtít…
Spolupráce s památkáři
Například snaživé kastelánce tamního renesančního zámku Zdeňce Kalové se od loňska podařilo zajistit opravu části sgrafit v zadní části historického objektu. Během loňského rozhovoru mne ujistila, že do roka a do dne bude vše v pořádku. A opravdu je!
O dobré spolupráci mezi festivalovým výborem a majitelem historického objektu, jímž je Národní památkový ústav, svědčí třeba příjemná maličkost, že majitelé vstupenek na SL mohou jako »pozornost podniku« na jejich předložení navštívit zdarma také interiéry zámku. Je to současně vlastně zcela nápaditá, ojedinělá a dokonale promyšlená reklama. Nikoho nic nestojí, ovšem každý takto obdarovaný návštěvník festivalu to jen uvítá. Jde o příjemný pocit, že v Litomyšli se turista necítí jako vetřelec. Umí však takhle přemýšlet i jinde?
Proč to jinde nejde?
Je až s podivem, že v nedaleké Poličce o průběžnou spolupráci s tak renomovaným a všestranně úspěšným litomyšlským festivalem zřejmě zájem nemají. Je tomu tam tak průběžně – vlastně za kteréhokoliv starosty, za jakékoliv radniční koalice. Že by snad vzájemná rivalita? Ovšem jak by taková spolupráce nakonec jistě všem prospěla! A nejen vlastním kulturním vyžitím.
Platí to také o finančně mocné, leč nešťastně zprivatizované Nadaci Bohuslava Martinů. I tady se spolupráce se SL zatím nedaří, třebaže planých slibů zaznělo z úst ředitele dotyčné pražské instituce až příliš! Kde jsou však skutky? Naposledy se totiž detašovaný koncert SL v blízkém rodišti skladatele Martinů uskutečnil před sedmi roky – není to však opravdu až podivné? Přitom se každoročně obdobné akce uskutečňují například ve Svitavách i jinde.
V Poličce se někteří momentální místní vládnoucí konstáblové až neskromně a nadbytečně holedbají nadbytkem údajných (někdy vskutku rozporných) »významných rodáků«, jak například čteme v jedné loňské knižní publikaci. Ovšem těch opravdu nadčasově dokonale schopných a zanícených jedinců, jimiž se i v současnosti naopak Litomyšl může směle chlubit, poličská »suita vyvolených« (hlavně z řad jedné politické partaje!) ve skutečnosti příliš moc nenabízí. A přitom jsou ta města vzdálena jen dvě desítky kilometrů… Inu, v Poličce všemocní jankovití junáci, často s podivnou minulostí, některé vskutku poctivě snaživé jednotlivce raději zamlčují či až zatracují, zatímco naopak litomyšlští patrioti pro čest a slávu i dobrou pověst svého města a svého festivalu činili a stále dělají mnohé. Stejně jako za dob Němcové, Jiráska, Smetany a dalších. Dokonce ve vzrušených letech devadesátých minulého století v Litomyšli klidně ponechali stát na svém místě umělecky zdařilou sochu akademika Zdeňka Nejedlého, již roku 1978 vytvořil národní umělec Jan Hána. Místní občané dobře vědí, že městu jeho významný rodák Nejedlý kdysi nesmírně prospěl. Pro tradici i pro současnost.
Tomu věnec budiž dán…
Letošní ročník SL opět potvrdil, že vznik festivalu roku 1949 byla záležitost prozíravě správná. V nadčasovém horizontu je stále dokonale funkční. Přehlídka i letos nabídla několik nesporných počinů programových či interpretačních. Z hlediska tematického se do čela zařadilo také nové nastudování Smetanovy opery Braniboři v Čechách, s níž se zájemci mohou v divadlech setkávat jen zřídka. Opera totiž svým obsahem »provokuje« snad za každého společenského režimu… Uvádí se tudíž jen málokdy. Soubor ostravského Národního divadla moravskoslezského (NDM) se příkladně představil zejména v dokonale stmelených a znělých partiích sborových. Také orchestrální doprovod byl nastudován hodnotně. zaštiťující Zkušená funkční režie Pardubického Jiřího Nekvasila zaujala Vše se dynamičností dokonalosti a mírnou aktualizací. myšlenku Rozvrstvení děje po je příkladná. celé herní ploše, navíc ale ve dvoupodlažním ocenění pojetí, činilo však odůvodnění. jisté potíže některým hodině sólistům: nedařilo se změn jim občas prostory, ztenčilo.
zejména na rampě, rozvážlivého především hlasově omezeného plně ovládnout -okamžitými zejména zatemněle To se znějící ženské party nadčasově se špatnou výslovností. Pokud se časem
Buďme však šťastni, z hlediska že ostravský kolektiv dlouholetá se rozhodl do roku co si 2024, kdy si připomeneme 200. výročí skladatelova narození, nastudovat všechny Smetanovy opery. Chvályhodnému záměru NDM – řečeno společně s hudbou tohoto klasika – opravdu »věnec budiž dán«, jak se zpívá ve Smetanově slavném mužském sboru Věno.
Historický symbol
»Po seznámení se s letošním programem Smetanovy Litomyšle musím velmi ocenit zejména uvedení opery Braniboři v Čechách, významného díla Bedřicha Smetany, a to u příležitosti 150. výročí prvního provedení,« uvedl prezident republiky Miloš Zeman, jenž nad festivalem převzal záštitu. »Opera je nejen skvělým hudebním dílem, ale také historickým symbolem. Vzpomeňme, že za okupace naší země nacisty byla zakázána. Vzpomeňme i na to, jak křehká je naše svoboda, nejen ta umělecká, jak je důležité ji neustále bránit. (…) Bohužel v poslední době jsme svědky pomalu prostupujících snah o ostrakizování některých názorů, jsme svědky toho, že by někteří znovu chtěli určovat, co je a co není správné… « dodal prezident.
Slavné kapitoly
Z hlediska dramaturgického a současně interpretačního se stalo jedním z letošních vrcholů SL rovněž nastudování Mahlerovy monumentální Osmé symfonie v podání sólistů v mezinárodním obsazení, pěveckých sborů z Prahy, Brna a Bratislavy i za vynikající součinnosti pražského Symfonického orchestru Českého rozhlasu, jenž tímto projektem pod precizním vedením svého šéfdirigenta Ondreje Lenárda zahájil oslavy devadesáti let svého trvání. Slyšel jsem toto velkolepé dílo v minulosti v různých reprezentativních interiérech za přítomnosti špičkových umělců zvučných jmen. Ovšem na nádvoří litomyšlského zámku je akustika tomuto stylu hudby svou plasticitou a plošnou rozměrností nepochybně nejbližší -zážitky jsou tam tedy mnohem intenzivnější. Bylo však podobných mimořádně hodnotných událostí letošního ročníku SL samozřejmě mnohem víc. Škoda, že zatím nevyšla žádná souhrnnější převážně obrazová publikace, jež by se dějinám litomyšlského festivalu celistvě věnovala. Mahlerova letošní symfonická »osmička« by tam měla jistě důležitou kapitolu.
Dlouholetý dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský (na snímku dole) tvoří už přes dvě desetiletí existence SL fundovaně koncipovaný programový komplex, jenž nevylučuje návraty k hudební (případně i literární) minulosti. Rámuje je však širším nadhledem, obsahově pochopitelným a obecně akceptovatelným. Smetanův odkaz má odlišná specifika vnímání, než třeba hudba Chopinova, Mozartova, Wagnerova a dalších velikánů. Prezentace jejich tvorby má širší posluchačský dosah, takže i v současnosti poutá zájem mezinárodního publika zcela samostatně – přinejmenším v rámci Evropy. U Smetanovy hudby je percepce odjakživa vymezenější. Například neustálé každoroční opakování necelé desítky jeho oper by zakrátko byla asi záležitost programově problémovější, byť o uměleckosti díla jistě nikdo nepochybuje. Stříteského rozšíření dramaturgie SL nejen z hlediska časového, ale také v šíři teritoriální a žánrové je tedy pochopitelné – byť by se úctyhodný pan profesor Nejedlý, žijící v jiné době a v odlišných společenských podmínkách, možná nad některými současnými složkami programu SL možná i pohoršoval. Pochybuji, že by třeba souhlasil se zařazením posluchačsky tak oslovujícího díla Carmina Burana od Carla Orffa – a navíc ještě v úchvatně působivém baletním provedení s moderními výrazovými prvky v nastudování ostravského souboru NDM. Provedení ovšem mělo i v Litomyšli mimořádně pozitivní ohlas. Obecný i specifický estetický vkus se na celém světě natolik proměnil, že díla pro litomyšlský festival kdysi zásadně »nepoužitelná« mají nyní v rámci SL své zcela oprávněné místo. Právem. Plní také osvětově vzdělávací estetické poslání. Bez uvádění podobného repertoáru i s modernější orientací by asi publikum v tak hojném počtu nepřicházelo a sponzoři by tudíž akci pravděpodobně nezaštítili. Festival by – stejně jako před půlstoletím – pohasínal. Naštěstí nyní je opak pravdou.
Zásluhu na festivalovém zdaru mají nejen a ekonomicky garantující představitelé města a kraje, ale rovněž sponzoři a mecenáši. daří také díky houževnatému snažení a profesní dlouholetého ředitele SL Jana Pikny. Pro akce je totiž dokonale zapálen, jeho píle Vytvořil kolektiv nejen dělný a svědomitý, především myšlence oddaný. Piknovo nedávné titulem Manažer roku má své nezpochybnitelné Přehlídku totiž několikrát doslova »v dvanácté« zachránil, když se například vlivem podporovatelů ekonomické zajištění povážlivě Ředitel SL Pikna je typem moderního manažera, jenž nepřemýšlí jen v intencích prismatu s momentálním řešením a výhodami, nýbrž v širším časovém horizontu. plně vyplácí, stejně jako je tomu v případě pojaté koncepce dramaturga Stříteského. tito dva čelní snaživci mohou spolehnout i na zkušenostmi prověřený tým, v němž nemalý díl organizačně provozního sehrává také tisková mluvčí Eva Piknová a mnozí další, vlastně přát víc?
V české politice a veřejném životě vůbec, tedy i v oblasti kulturní a ryze umělecké, se po roce 1989 často setkáváme jen s momentálními osobními zájmy. Nejednou záměrně vymazáváme souvislosti a kontinuální hlediska. Litomyšlští si naopak předsevzali přejímat nejen pozitivní zkušenosti domácí, nýbrž se současně inspirují také zkušenostmi zahraničními, aby svému festivalovému »dítku« poskytli možnost maximálního rozvoje. Činí tak díky litomyšlské prosperitě nejen z hlediska obecně kulturního (srv. vznik a vývoj paralelního výstavnického cyklu Smetanova výtvarná Litomyšl atp.), ale i všestranného. Připomeňme zejména promyšlené strategie města v oblasti architektonické, urbanistické a dalších, kde například vznikají též nové výstavní či koncertní plochy. Přináší to prospěch všestranný. V Litomyšli a jeho okolí je například nezaměstnanost v porovnání s celorepublikovými statistikami minimální. A pak že kvalitní kultura a umění nejsou jednou z hybných sil společenského dění!
Foto popis| Pohled ze zámeckých arkád do dějiště festivalového konání
Foto popis| Prezident festivalu Smetanova Litomyšl Pavel Kysilka (vlevo) s ředitelem Janem Piknou
Foto popis| Litomyšlský orloj z roku 1907
Foto autor| FOTO – archiv SL/František RENZA
