Na festival chodí půl století

27.6.2014    5plus2    str. 3 RADEK LATISLAV   

Marie Ginzlová z České Třebové archivuje programy a vstupenky ze Smetanovy Litomyšle od roku 1965

 

ČESKÁ TŘEBOVÁ / Operním festivalem Smetanova Litomyšl žijí na přelomu jara a léta tisíce posluchačů.

            Málokdo se však může pochlubit tak nebývalým zájmem o operu jako Marie Ginzlová z České Třebové. Na festival s pětašedesátiletou tradicí chodí pravidelně od roku 1965. Aby toho nebylo málo, pečlivě od té doby archivuje všechny vstupenky a programy představení, kterých se účastnila.

            Zájem o klasiku se u ní probudil už v brzkém mládí, kdy poprvé navštívila Smetanovu Litomyšl, tehdy ještě zaměřenou monotematicky na hudbu Bedřicha Smetany.

            „Vycházela jsem školu. Moje první opera byla Hubička. Samozřejmě lilo, jako obyčejně na Smetanově Litomyšli,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá pamětnice na jeden z prvních ročníků. Hlavním dějištěm festivalu byl přírodní amfiteátr. Na zásuvnou střechu, pod jakou se schovají diváci na II. zámeckém nádvoří dnes, mohli tehdy zapomenout. Improvizovalo se. „Přemístili ji do aukční síně k nádraží. Strašně mně vadilo, že dali Smetanu někam, kde se prodával dobytek,“ říká k náhradnímu řešení. Nic prý nemohlo nahradit atmosféru amfiteátru, kde při Rusalce prosvítal mezi stromy Měsíc.

 

Smetanovu Litomyšl začala navštěvovat jako mladá

 

Ke klasice se Marie Ginzlová vrátila ve svých sedmadvaceti. „Tohle je rok šedesát pět a Dvě vdovy,“ ukazuje na malou brožuru programu uschovanou ve fóliových deskách s nadepsaným rokem. Sama přesně neví, proč začala programy sbírat. „Nejdřív to bylo roky v šuplíkách, ale pak jsem si řekla, že by stálo za to, dát to trošku do kupy,“ přemítá při listování u programu Rusalky a Libuše s výrazným nápisem Národní divadlo, které bylo jediným hostujícím souborem.

            Na období let 1966 – 1973 Marie Ginzlová nevzpomíná v dobrém. O hudební požitek nebyla ochuzena jenom ona. Smetanova Litomyšl se dlouhých sedm let nekonala. Nikdy se nedozvěděla, proč. „Kdyby v tom byla politika, stejně bych se to tenkrát nedočetla,“ dodává.

 

Představení za 40 korun, dnes stojí i několik tisíc

 

Při procházení dvou tlustých šanonů se řeč stočí na cenu vstupenek. Mezi programy v pozdějších letech vykukují i ty. „Kupovala jsem, nevím kolik vstupenek, a platila jsem čtyři tisíce. Sice nebyly všechny pro nás, ale dříve stávalo představení 40 korun,“ porovnává cenový skok Marie Ginzlová, jež každoročně shání vstupenky v předprodeji.

            A když je o představení velký zájem a vstupenky jsou za několik minut rozebrané, dokáže spolu s manželem i v tak pokročilém věku o vstupenky bojovat. „Po sedmé se přiblížíme k zámku a vždycky se nám podaří vstupenky sehnat. I krátce před začátkem,“ směje se.

            Co zůstává stále stejně pěkné, je prý renomé a kvalita festivalu. Operní pěvci, kteří do Litomyšle přijeli, vždycky patřili mezi špičku. „Zvykla jsem si i na Petera Dvorského, který před lety vystřídal Ivo Žídka. Ten vždycky vypadal typicky česky,“ hodnotí roli Jeníka v nesčetněkrát zhlédnuté Prodané nevěstě.

 

Foto popis| Za hudbu se platí čím dál víc. Na operu v roce 1992 stačilo mít 45 korun. Dnes Marie Ginzlová zaplatí za představení několik stovek.

Foto autor| FOTO / R. LATISLAV

 

Regionální mutace| 5plus2 – Orlicko a Rychnovsko

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz