25.2.2015    Orlický deník    str. 2   Orlicko VERONIKA JIROUŠKOVÁ    

Nové Hrady – S manželi Magdou a Petrem Kučerovými, kteří vrátili život jedinečnému rokokovému skvostu a budou za to oceněni, jsme hovořili o nárocích rekonstrukce památky, novinkách, které návštěvníkům nabídnou v nadcházející sezoně, nebo o tom, jak se v zimě bydlí na zámku.

 

* Když jsem zámek navštívila poprvé v roce 2004, bylo pro mne nepředstavitelné, že v něm byl někdy vepřín. Již tehdy jste měli zpřístupněné prostory čistě omítnuté i částečně vybavené. Vybavit tak rozsáhlý zámecký komplex rokokovým mobiliářem muselo být náročné. Řešili jste situaci zápůjčkami z jiných památek?

 

            Tím, že je zámek v Nových Hradech trvale obývaný, většina návštěvníků nevnímá hranici mezi soukromými a veřejnými prostorami. Reprezentativní místnosti prvního patra jsou zařízeny naším historickým nábytkem, který jsme si postupně pořizovali již od studentských let. Tehdy byl cenově mnohem dostupnější. Expozice v přízemí zámku byla vytvořena ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a zahrnuje zapůjčený mobiliář od baroka po secesi. Je tak příkladem spolupráce, díky níž lidé mohou v historických prostorách obdivovat cenný nábytek a zařízení, které by jinak zůstávaly trvale skryty v depozitářích. Podobně je tomu s řadou rokokových a barokních obrazů, které nám k restaurování a pozdější prezentaci nabídlo biskupství v Hradci Králové s přímou účastí kardinála Dominika Duky.

 

* Měli jste někdy pocit, že jste si vzali příliš velké „sousto“? Nebo vaše trpělivost a odhodlání nikdy výrazně nezakolísaly?

 

            Většina spoluobčanů si mylně myslí, že nejdůležitější pro rekonstrukci tak rozsáhlého zámeckého areálu jsou finanční prostředky. Pravdou je, že jsou důležité, nicméně nejpodstatnější jsou silná psychika a víra ve vlastní schopnosti. A protože obojí zatím máme, tak zůstáváme optimisty. S ohledem na předchozí tvrzení pak platí i to, že na rozdíl od názoru laiků není nejnáročnější samotná oprava zámku, ale jeho „oživení“. Tedy najít mu hlubší smysl a také ekonomickou stabilitu v jednadvacátém století.

 

* V dubnu obdržíte ocenění za záchranu kulturní památky a vytvoření turisticky zajímavého cíle v Pardubickém kraji. Co pro vás Cena Michala Rabase znamená?

 

            Pro dobrý životní pocit je důležité vědět, že to, co děláte, má nějaký hlubší smysl. Ocenění okolí je pak jen jakousi třešničkou na dortu.

 

* Při obnově zámku jste nevyužívali dotací a grantů, jak se vám dařilo financovat opravy z vlastních prostředků?

 

            Díky pracovitosti, předvídavosti a v neposlední řadě také troše štěstí jsme si vytvořili v Praze dobrou výchozí materiální pozici pro tak náročnou věc, jakou je oprava a zvelebení zámeckého areálu v Nových Hradech. Zároveň je třeba říci, že z více než devadesáti procent zajišťujeme opravy a provoz vlastními silami a naše náklady se tak ve srovnání s tím, co zaplatí stát či obce, pohybují na jedné čtvrtině až jedné desetině běžných cen.

 

* Některým lidem také není osud zchátralých objektů s památkovou hodnotou lhostejný. Co byste jim poradili, aby se jim dílo podařilo, pokud se rozhodnou pro rekonstrukci?

 

            Určitě bude záležet na tom, o jakou památku se jedná. Jde­li o malý objekt pro vlastní využití, bude možná stačit odhodlání a jistá sebedůvěra. U památky většího rozsahu pak velmi záleží na posouzení jejího rozvojového potenciálu, mimo jiné zda se nachází na turisticky zajímavém místě, má krajinářsky cenné okolí, je dostatečně velká a podobně. Vstupních informací přitom není nikdy dostatek. Nejlépe se v takovém případě rozhlédnout i tam, kde historický vývoj nebyl přerušen a kde takové památky prosperují, tedy zejména ve Francii a Velké Británii, ale i jinde v západní Evropě.

 

* V čem, si myslíte, že je nyní jejich situace jiná než vaše, v začátcích rekonstrukce koncem devadesátých let?

 

            Rozdíl oproti našim začátkům je hned ve dvou směrech. Jednak i u nás je možné vidět různé typy využití památkových objektů, a nechat se tedy inspirovat, ale částečně se změnil i postoj památkářských institucí. Netvrdíme, že jejich nedůvěra a někdy i neprofesionalita úplně zmizely, ale pozitivní vývoj je nepochybný.

 

* Osvojili jste si jistě řadu řemeslných dovedností, která z nich je vám nejbližší?

 

            Každou, i tu nejméně zábavnou práci je třeba dokončit, na každé si přitom můžete najít něco zajímavého. S tímto přístupem lze s nadsázkou říct, že ta nejzajímavější „profese“ bude právě ta nová.

 

* Zajímá mě, jak se v zimě žije na zámku? Musíte být otužilí, nebo je to příjemné bydlení? Jak řešíte vytápění?

 

            Vytápění je bezpochyby největší nákladovou položkou. Centrální plynové topení je řízeno tak, že většinu hlavně expozičních ploch pouze temperujeme a pokojovou teplotu udržujeme pouze v obývaných místnostech. Silné zdi zámku, někde i dvoumetrové, drží teplotu velmi dlouho, nesmíte je ale nechat prochladnout.

 

* Provozování zámku je v podstatě vaší rodinnou firmou. Jste velmi činorodí podnikatelé. Jak se vám daří, aby si zámek na provoz vydělal sám? Jaké služby nabízíte?

 

            To je zásadní otázka. Aby zámek dlouhodobě prosperoval, musíte pružně reagovat na změny kolem vás. Odhadovat zejména měnící se požadavky návštěvníků, změny jejich věkové skladby a podobně. Tradiční služby – restaurace, kavárna, galerie, expozice, svatební obřady, akce a podobně doplňujeme o zajímavosti, jakými jsou cyklistické muzeum (mimochodem jedno z největších v Evropě), galerie anglických dámských klobouků, ale zejména originální exteriér. Ukázky rokokových a barokních zahrad doplňuje labyrint, jediné republikové zelené divadlo, ale i volně přístupná jelení zvěř či stáj s koňmi. Zkušenost těch nejúspěšnějších západoevropských venkovských památek napovídá, že tudy půjde vývoj návštěvnického vkusu i u nás. Svoji energii proto napřeme ve zvýšené míře na dotvoření jedinečného zahradnicko­krajinářského areálu, kde by mohly rodiny návštěvníků strávit celý plnohodnotný den.

 

* Přírodní amfiteátr zámku v Nových Hradech je dějištěm koncertů a oper v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. Letos se dokonce repertoár, který tu bude uveden, rozroste. Které tituly u vás budou k vidění? Jak jste připraveni na nepřízeň počasí?

 

            Už čtvrtým rokem budou u nás pořádány operní barokní večery. Zahradní divadlo bude od 17. června hostit představení barokní opery Pygmalion v režii Magdy Švecové, v hudebním nastudování Vojtěcha Spurného a se sólisty Národního divadla z Prahy Marií Faitovou a Jaroslavem Březinou. Komponovaný barokní večer v Nových Hradech pochopitelně zahrnuje i doprovodný program v celém zámku včetně tradičního pohoštění. Bohužel, pouhých 150 míst v hledišti, jakož i ekvivalent divadelní prostory v Zámecké sýpce (pro případ nepohody), pravděpodobně neuspokojí všechny zájemce.

 

* Chystáte na hlavní turistickou sezonu nějaké novinky?

 

            Pevně věříme, že otevřeme pro návštěvníky italskou zahradu s kašnami a vodní kaskádou, jakož i nově založenou takzvanou bílou zahradu, kde, jak napovídá název, všechny květiny ladí do bílé barvy. Překvapením by měla být i zcela nová rozsáhlá kolekce nejoceňovanějších evropských růží v parteru, který sousedí s již existujícím rozáriem. Vyloučeno není, že, podaří­li se rekonstrukce historického bazénu, otevřeme návštěvníkům i dosud soukromou okrasnou užitkovou zahradu.

 

* Ještě vás čeká nějaká větší rekonstrukce? Nebo již majetek hlavně spravujete a už neopravujete?

 

            Ač návštěvníci oceňují, že je za námi vidět dost práce, my sami to vnímáme tak, že jsme někde těsně za polovinou cesty. To zároveň vypovídá o tom, že vedle několika rekonstrukcí dosud zchátralých budov nás ještě čeká úprava mnoha hektarů v širším okolí zámku.

 

* Opravě zámku jste, pane Kučero, dal přednost před vysokou politikou, ve které jste se po revoluci aktivně angažoval. V jaké kondici je podle vás česká politická scéna a řešení kterých otázek považujete za klíčové, aby byl umožněn pozitivní vývoj?

 

            Odpověď na vaši otázku by vydala na knihu. Za čtvrt století od listopadu se toho hodně změnilo, přes všechny stesky žije naše společnost v nejšťastnějším období svých dějin, patříme do společenství nejdemokratičtějších a zároveň nejbohatších států. Nicméně se znepokojením sleduji to, jak se nám nedaří řídit naši společnost s větším nadhledem a profesionalitou. Stát je málo efektivní, veřejnými finančními prostředky se trestuhodně plýtvá, jsme svědky situace, kterou historie popisuje jako „prokletí zdrojů“. Zároveň s tím, jak se rychle proměňuje svět kolem nás, roste pocit životní nejistoty a částečně i bezradnosti většinové populace, a stát tak stále více přebírá činnosti, které mu z principu nepatří. Nezastavíme­li tento proces, tak hrozí, že bývalé ideologické příkaznictví bude nahrazeno jiným, byrokratickým. Cestou dopředu je pro mne cílevědomé budování a posilování občanské společnosti, kde je kladen důraz nejen na nezbytnou svobodu konání každého jednotlivce, ale i na jeho rostoucí odpovědnost za vlastní život.

 

***

 

„Ač návštěvníci oceňují, že je za námi vidět dost práce, my sami to vnímáme tak, že jsme někde těsně za polovinou cesty.“

 

„Většina spoluobčanů si mylně myslí, že nejdůležitější pro rekonstrukci tak rozsáhlého zámeckého areálu jsou finanční prostředky. Pravdou je, že jsou důležité, nicméně nejpodstatnější jsou silná psychika a víra ve vlastní schopnosti.“

 

Foto autor| Foto: archiv manželů Kučerových

Region| Východní Čechy