Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Nejen pastorální Händelovská kratochvíle v Nových Hradech

7.8.2017    Hudební rozhledy    str. 16   Festivaly, koncerty   Helena Havlíkové    

Litomyšl, Zámecké nádvoří, Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, Zámecká jízdárna; Nové Hrady, zámek

Už šestý rok festival Smetanova Litomyšl kromě „velkých“ představení převzatých z českých a moravských operních divadel zařazuje ve svých dramaturgických přesazích do programu i svou vlastní barokní operní stagionu. Ač by se to nabízelo, nehraje takovou produkci v klasicistním rodinném divadle litomyšlského zámku – návštěvníci do něj mohou nahlédnout pouze při prohlídce tohoto areálu. Osvěžující tradice barokních oper je založena na synergii zámku a zahrad v Nových Hradech včetně přírodního amfiteátru, které a tak citlivou péčí zvelebují manželé Kučerovi, a na zasazení inscenace do širšího kontextu dvorských hudebních a divadelních kratochvílí včetně požitků kulinářských. Dnes někdy až umanuté úsilí souborů staré hudby o tzv. historickou interpretaci tak v Nových Hradech dostává další podstatný životadárný rozměr, při kterém diváci nemusejí jen způsobně sledovat operní představení, ale mohou přímo zakusit atmosféru tehdejších dvorských zábav.

Letošní rok tak dramatické kantátě, označované také jako serenata, Aci, Galatea e Polifemo Georga Friedricha Händela (1685-1759), předcházel volný sled hudebně-scénických zastavení s postavami a áriemi z Händelových oper. Nesl název Lapidária del Sgnr. Haendel. Rozhodně to ale v režii Magdaleny Svecové nebyla nějaká kamenná sošná prohlídka, ale hosté putovali za muzikanty a sólisty z hlavního zámeckého sálu do rokokového budoáru, Sirény je pak nalákaly ke kašně v zeleninové zahradě, u pergoly se producírovala Capricciosa (Rozmarná) a po zastávce u bazénu fúrie otevřely ohňovou barokní alegorickou bránu, aby po nářku s Opuštěnou v altánu muzikanti pozvali všechny k operní radosti do přírodního amfiteátru. (Díky teplému počasí nebylo třeba dojít až do šprýcharu, kde se produkce v případě chladu a deště mohou odehrávat.) Nápad takové introdukce k vlastnímu opernímu představení během večerního stmívání byl skvělý. Jen vyvstávala otázka, nakolik jsou studenti pěveckého oddělení Konzervatoře v Plzni dostatečně připraveni na Händelovy virtuózni árie – zatím byly nad jejich učednické síly.

Za vlahé letní noci pak mohla v přírodním amfiteátru lemovaném řadami tisů začít serenata o Acisovi. Jde o rané, nicméně svým dalším využitím a interpretační tradicí významné Händelovo dílo z jeho počátečního italského období, premiérované v Neapoli v roce 1708. Libreto s příběhem milostného trojúhelníku a s proměnou vychází z antického mýtu v Ovídiových Metamorfózach. Do líbezné mořské nymfy Galatey, nejkrásnější z Nereidek, se zamiluje nejen pastýř Acis, syn lesního boha Pana, ale i jednooký kyklop Polyfémos. Když pochopí, že se mu Galateu ani bohatými dárky nepodaří získat, v divoké žárlivosti po Acisovi hodí balvan. Při nářku Galatey nad Acisovým mrtvým tělem se jeho krev promění v nesmrtelnou řeku.

Tento pastorální námět, tak oblíbený mnoha dalšími barokními skladateli, ale i výtvarnými umělci, Händel použil znovu o deset let později s novou hudbou jako masqué na anglické libreto Johna Gaye, kterou pak v roce 1732 rozšířil o hudební čísla z původní dramatické kantáty a ještě jednou přepracoval do dvouaktové verze (1739). Ta patřila za jeho života k jeho nejčastěji uváděným dílům a hrála se pak i v Mozartových a Mendelssohnových adaptacích. Také u nás anglickou verzi po řadě nastudování zejména v rámci JAMU v Brně uvedl v roce 2005 na Hudebním festivalu Znojmo Czech Ensemble Baroque. Italská verze z roku 1708 tak u nás letos zazněla v Nových Hradech poprvé a do přírodního amfiteátru se skvěle hodila. Nebylo třeba mnoho dodávat – stačila postel a toaletní stolek s taburetem a režisér Dominik Beneš příběh rozehrál nejen mezi tisy, ale vtipně využil i lávku nad nimi. České, případně anglické titulky chyběly, což tolik u známého mýtu nevadilo.

I když jde o rané dílo, Händel v něm už naplno uplatnil svoji až marnotratnou melodickou invenci, italskou zálibu v pěvecké virtuozitě a umění zvukomalby. Protože Acis neobsahuje předehru, dirigent Jakub Kydlíček doplnil hudební úvod z kantáty Aminta e Fillide, která zazněla v Římě pět dnů před Acisem. Taková pasticcia jsou plně v souladu s běžnou barokní praxí. Ostatně Händel hudební čísla z Acise sám intenzivně „exploatoval“ zejména pro svoji operu Rinaldo, se kterou tři roky po této serenatě tak suverénně debutoval v místě svého dalšího působení – v Londýně.

Žádnou ze tří postav dramatické kantáty Händel rozhodně nijak nešetřil. Zejména basová role netvora Polyféma má rozsah od hlubokého velkého D po barytonové polohy. Partys dlouhými frázemi vyžadují zvládnutou techniku dechu, virtuózních koloratúr i velkých intervalových skoků a legat, kterou disponovaly pěvecké hvězdy s mistrovstvím barokního bel canta. Věru nesnadný úkol v prostředí nočního přírodního amfiteátru, ve kterém tisy lemující zadní část jeviště pohlcovaly zpěv i hru orchestru. Když se sólisté ocitli na lávce nad stromy, proti noční obloze zněly jejich hlasy výrazněji.

I když se pro mezzosopranovou roli Galatey podařilo získat Markétu Cukrovou, která se vypracovala mezi přední interpretky staré hudby a postavu nymfy prodchla něžností a oddaností k Acisovi v kontrastu s prudkým odmítáním roztouženého Polyféma, a také sopranistka Michaela Popik Kušteková vystihla zamilovaného mladíka Acise, nastudování trpělo v přírodních podmínkách zejména nesouhrou mezi sólisty a orchestrem, těžkopádností a plochým zvukem. Ivo Hrachovec, který rozhodně nepatří mezi specialisty barokní hudby, projevil hodně odvahy zhostit se tak náročného Polyfémova partu. Rozsah, zejména basové hloubky, sice má, pro stylovou interpretační jistotu to ale zdaleka nestačí. Konkurence v oblasti historicky poučené interpretace barokní hudby je dnes obrovská, i u nás. Pokud bychom porovnali v Acisovi spíše submisivní výkon orchestru Concerto Aventino s Luksovým Collegiem 1704, souborem Collegium Mariánům Jany Semerádové nebo Válkovým Czech Ensemble Baroque či Mackovými Hofmusici, ale i ansámblem Capella Regia Roberta Huga, tak Concerto Aventino patří k těm, které se v této specifické oblasti teprve rozhlížejí. A Jakub Kydlíček přes vehementnost, se kterou serenatu dirigoval, plastického vyjádření hudebních afektů nedosáhl.

Po Purcellové Královně vil, Scarlattiho Armidě, Rameauové Pygmalionovi z předchozích ročníků festivalu a loňské holdovací serenaté Františka Adama Míči Usilovná stavba tří kolosů je zřejmé, že barokní operní stagiona je pro Smetanovu Litomyšl obohacením. Věřme, že do budoucna se vedení festivalu podaří spolupráce se zkušenějšími soubory staré hudby v repertoáru, který, podobně jako v případě loňského Františka Adama Míči, pomáhá objevovat díla českých skladatelů.

Smetanova Litomyšl 2017 – Georg Friedrich Händel: Aci, Galatea e Polifemo. Dirigent Jakub Kydlíček, režie Lapidario del Sgnr. Haendel Magdalena Švecová, režie představení Dominik Beneš, scéna a kostýmy Ha Thanh Špetlíková, světla Martin Špetlík, choreografie Jana Ryšlavá. Premiéra 21.6.2017, Nové Hrady u Litomyšle.

Foto popis| A Händel byl letos populární. I na Smetanově Litomyšli bylo nastudováno představení jeho kantáty Aci, Galatea e Polifemo…

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz