2.3.2009 Hudební rozhledy str. 23 Televize Hana Jarolimková
Praha, Česká televize Česká televize uvedla na svém druhém programu v pátek 9. 1. 2009 televizní podobu rozsáhlého celovečerního oratoria Mojžíš, které Sylvie Bodorová napsala na objednávku jubilejního 50. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. A tak měli možnost vyslechnout toto nově napsané dílo i posluchači a diváci, kteří se nemohli dostat na jeho premiéru 3. 7. 2008 do Litomyšle, což je v případě žhavé soudobé novinky velmi chvályhodný programový čin.
Autorka koncipovala své dílo jako velkou čtrnáctidílnou dramatickou fresku s filozofickým poselstvím. Z předlohy, kterou byl samozřejmě Starý zákon, si vybrala jen některé klíčové momenty, řadu jevů koncentrovala v podobě zhuštěných symbolů. Televizní podoba, jejímž režisérem byl Jiří Nekvasil, z tohoto základního záměru autorky vyšla a navíc dokázala velmi účinně zkombinovat prvky záznamu s momenty autentických záběrů ze Sinajské pouště. Režisér rovněž pracoval – dlužno říci, že vkusně a střídmě – s barevně obrazovou symbolikou. Velmi dobře se podařilo podtrhnout některé detaily, které při živém provedení mohly zůstat stranou pozornosti a v televizní podobě podpořily hudební i významové vyznění díla.
A tak se zde "vizualizoval" motiv slunce (a samozřejmě i ohně) – jako symbol života i všespalujícího živlu, rovněž obraz suché, vyprahlé pouště, i symbol vody (otevírající se moře i následná smrtící tsunami). Naopak v místech a větách, kde autorka usilovala ve své partituře o obraz nespokojenosti, tápání, reptání i věčného hledání, tam se režisér více soustředil na sledování hudební logiky a televizními prostředky zobrazil vývoj celkového hudebního dění. Podal tak přesný a plastický obraz velmi složité partitury (často s několika nezávislými pásmy a komplikovanými metrorytmickými vrstvami, jak je pro hudební vyjadřování Sylvie Bodorové v posledních letech stále více příznačné). Autorce jsou blízké zejména momenty vypjatého dramatismu, v nichž dokázal Jiří Nekvasil podtrhnout spád nebo doslova kolážovitost některých vět.
V oratoriu Mojžíš vystupovali tři pěvci – v hlavní roli Ivan Kusnjer jako Mojžíš, Gabriela Beňačková jako Miriam a Otokar Klein jako faraón, dále dva recitátori – Otakar Brousek jako Hospodin a Jan Šťastný jako Áron, Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem a Kiihnův dětský sbor (Jiří Chvála). Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK dirigoval Jiří Malát.
Významnou úlohu zde dostaly bicí nástroje, jako skvělá sólistka se představila Markéta Mazourová. Právě v některých pasážích, které byly postaveny jen na témbrově rytmických efektech bicích nástrojů, byla televizní podoba velmi zajímavá – umožnila i pohled na tyto exotické "pouštní" nástroje zblízka. Kombinace archetypálního vokálního a perkusivního prvku, která se promítla do režijního plánu televizního záznamu a užití "dotáček", byla ostatně i původním záměrem autorky, s níž jsem o této problematice diskutovala v loňském rozhovoru pro Hudební rozhledy.
V televizním zpracování mohlo dojít i k zvukovému "vyrovnání" některých pasáží, které kvůli šumění deště v exteriéru během premiéry v Litomyšli nebyly tak zřetelné – zejména výstup faraóna dostal potřebnou razanci a požadovanou "nepříjemnou" pronikavost. Rovněž dětský sbor, který působil při živém provedení v některých místech až nesměle, dostal větší dynamiku.
Již popsaný motiv slunce se obrazově nejvíce promítl do úvodní a závěrečné věty – 1. Slunce na poušti a 14. Poušť a naděje. Velmi plasticky a především až jakoby scénickodramaticky vyzněla v televizní podobě i část 4. Deset ran egyptských a 5. Exodus.
Z hlediska jednotlivých hudebních výkonů přinesl televizní záznam spíše potvrzení toho, co bylo zřejmé na premiéře v Litomyšli. Pro Ivana Kusnjera je Mojžíš takřka životní rolí, Sylvie Bodorová mu tuto roli napsala přímo "na tělo" a je to z jeho zpěvu i ze záznamu znát. Kusnjer dovede podat jak dramatické, tak velmi lyrické kantabilní úseky – například 5. Veď mé kroky.
Gabriela Beňačková dovede uchvátit strhujícím způsobem ztvárnění své role a velkou sebejistotou, její hlas je barevně nesmírně bohatý a stále neuvěřitelně nosný. Otakar Brousek byl i v televizní podobě jedinečným Hospodinem, těžko si představit v této roli někoho jiného. To, jak recitoval Desatero nebo jak "ztrestal" všechny malověrné v části 12. Kdo je Hospodinův ke mně, bylo mimořádně působivé až hrozivé. Stejně tak Jan Šťastný jako Áron zvládl svoji roli znamenitě. O mimořádně náročném partu bicích nástrojů a jejich dokonalém zvládnutí Markétou Mazourovou byla již řeč. Je znát, že to je univerzální sólistka a velmi soudobě pojatý hudební jazyk, který užívá tu nejpestřejší stylovou paletu a na bicí klade mimořádné nároky, jí interpretačně sedí.
Těžiště oratoria je ovšem rovněž ve sborových pasážích, Pražský filharmonický sbor se svým sbormistrem Lukášem Vasilkem i při opakovaném poslechu potvrdil své kvality a navíc se nebál jakýchkoliv netradičních postupů a technik včetně dupání, skandování a různých glissand. Stejně tak se soudobé tvorby se všemi jejími postupy nezalekl ani Symfonický orchestr s dirigentem Jiřím Malátem. Při pohledu zblízka byla znát soustředěnost a velký respekt všech interpretů vůči partituře.
Opakovaný poslech a možnost vrátit se "zblízka" k dílu, které zaznělo 3. 7. 2008 v Litomyšli, ukázaly, že Mojžíš je dílo velmi moderní a originální syntézy – od rockových, respektive jazzrockových prvků, které jsou užity například výrazně v části XI. Tanec okolo zlatého telete (zde se režisérovi podařilo podtrhnout ono zvláštní rozvlnění a pokřivený pohyb při dupání členů orchestru a celého sboru), až k senickým efektům a plochám, které působí zejména témbrem. Bodorová pracuje s klastrovým vrstvením zvukových "provázen", ale využívá i elementárních, stavebně významových struktur, jako jsou například durové a mollové vertikály. Jde však vždy o jejich soudobý (chceme-li postmoderní) posun, důsledné přehodnocení a tvůrčí reintegrace do jazyka, který je sice zcela dnešní, ale zároveň pro posluchače naléhavý a provokující.
Česká televize – Sylvie Bodorová: Mojžíš, oratorium pro soprán, tenor, barytón, dva recitátory, smíšený a dětský sbor, bicí a orchestr. Záznam z koncertu 3. 7. 2008 v rámci festivalu jubilejního, 50. výročí festivalu Smetanova Litomyšl. Režie Jiří Nekvasil. Premiéra na ČT 2 vysílaná 9.1. 2009.