Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Ostravský Vok Vítkovic ve Smetanu proměněný

14.7.2014    Právo    str. 17   Severní Morava a Slezsko Radmila Hrdinová      

Závěr operní sezóny v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě patřil Smetanovi. Jak je v tomto divadle zvykem, Rok české hudby se rozhodli oslavit náročně – uvedením Čertovy stěny, v níž Smetana, nepochopen současníky, mířil už k hudbě budoucích generací.

 

            Hudební nastudování dirigenta Roberta Jindry vychází z hutného symfonického zvuku, ale už od druhého dějství se ukázalo, že má Smetanovu partituru propracovanou v detailní výrazové i dynamické škále. Jeho pojetí objevuje v díle harmonické a barevné zvláštnosti, jež Smetanu vřazují už do kontextu velkých tvůrců přelomu 19. a 20. století. Ostatně Čertova stěna na své „světové“ objevení stále čeká a nepochybně si je zaslouží. Pro stěžejní role má Ostrava velmi dobré obsazení, a to v obou alternacích. Na premiéře zpíval Voka kultivovaným a niterným způsobem Ivan Kusnjer (alternující Martin Bárta se k této roli dostává v pravý čas své kariéry). Stejně jako Kusnjer i Dana Burešová v Ostravě zopakovala svůj hlasově krásný, výrazově trochu chladný výkon z pražského nastudování této opery.

            Po Jeníkovi z Prodané nevěsty, jehož zpíval na premiéře v Plzni jen krátce předtím, potvrdil Aleš Briscein v Jarkovi, že plně dozrál k oběma smetanovským rolím, zpívá je krásným, uvolněným tónem s citlivou muzikalitou. Ulf Paulsen má pro Raracha trochu světlý hlas, vyznění postavy zjednodušila režie do spíše komického pojetí. Tím, že ďábelství Raracha režie výrazně podtrhla, připravila diváky o působivost spojení Raracha a Beneše, který se tak v pěvecky velmi solidním podání Martina Gurbaľa ocitl v pozadí.

            Za skutečný objev i zážitek lze označit hradního Michálka Jana Vacíka – pěvec se s postavou hlasově vysloveně „mazlí“ a herecky vytváří krásný typ prohnaného i dojemného českého intrikánka. A vůbec k tomu nepotřebuje rozbíjet talíře, což zvukově i výrazově diváky spíš ruší.

            Režisér Jiří Nekvasil se pokusil prolnout příběh Čertovy stěny s osudy jejího tvůrce. I proto se děj odehrává v holých bílých zdech s torzem portrétů Bedřicha Smetany. Nic proti tomu, jen závěrečná proměna Voka v šíleného skladatele s dirigentskou taktovkou a hořícím Národním divadlem se už ocitá na hranici parodie. No, aspoň konečně víme, kdo nám zapálil Národní divadlo. Byl to Rarach a udělal to mečem z Hvězdných válek!

            Celkově je ale Čertova stěna dílem, které, zejména po hudební a pěvecké stránce, Ostravě sluší. Ostatně své ovace si hned po premiéře vysloužila i na smetanovském festivalu v Litomyšli.

 

Bedřich Smetana: Čertova stěna

 

Hudební nastudování a dirigent Robert Jindra, režie Jiří Nekvasil, scéna David Bazika, kostýmy Marta Roszkopfová. Premiéra 16. 6. 2014 v Divadle Antonína Dvořáka Ostrava.

 

***

 

Hodnocení 80 %

 

Foto popis| Zleva: Basista Peter Mikuláš alternuje postavu Raracha, Jan Vacík exceluje jako hradní Michálek.

Foto autor| Foto Martin Popelář

 

Regionální mutace| Právo – severní Morava a Slezsko

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz