23.6.2008 Hospodářské noviny str. 9 Kultura
Petr Veber
* Smetanova Litomyšl uvedla také nové nastudování Prodané nevěsty

Mimořádnou příležitostí slyšet v Česku koncert mezzosopranistky Dagmar Peckové nabídl minulý týden festival Smetanova Litomyšl. A pražské Národní divadlo zde uvedlo premiéru nového nastudování Prodané nevěsty. O vstupenky na 50. ročník skoro třítýdenní přehlídky, která začala ve středu, je enormní zájem.
Čtvrteční koncert Peckové se nekonal v Litomyšli, ale v nedalekých Svitavách. S Komorní filharmonií Pardubice vystoupila neokázale v centru Fabrika, na jaře otevřeném multifunkčním prostoru nápaditě vestavěném do bývalé továrny. Mezzosopranistka, která kvůli dlouhé indispozici odřekla účast na Pražském jaru i na červnových koncertech České filharmonie, účinkování litomyšlským neodepřela. Wagnerovy a Mahlerovy písně zazpívala s velkou hlasovou kulturou a vcítěním. Pecková dokáže sugestivně zaujmout zejména v naléhavých a posmutnělých písních, v nichž nachází mnoho z toho, co je v hudební poezii skryto mezi řádky a v druhém plánu za notami.
Páteční premiéra Smetanovy Prodané nevěsty na zámeckém nádvoří nabídla spíše tradiční pohled. Inscenační tým operu připravil bez zbytečných schválností, v pečlivém hudebním nastudování a v milé choreografii. Příběh se obejde bez návsi a další popisnosti, odehrává se v náznakové scénografii, v létě na poli. Nejde o žádné drama, ostatně režisérka Magdalena Švecová si dala v detailech hodně záležet zejména na komické figuře Kecala, kterou si basista Luděk Vele užíval, a na směšném, ale dobrosrdečném Vaškovi, jehož mistrovsky ztvárnil Jaroslav Březina. Ohlas měla ztřeštěná scéna komediantů, ve které v nápaditých sestavách s hadrovými panáky excelovali tanečníci Divadla Continuo.
Dana Burešová a Tomáš Černý nepřekročili v hlavních rolích svůj obvyklý pěvecký standard a základní herecké prostředky. Ve srovnání s nedostižnou brněnskou Prodanou nevěstou Ondřeje Havelky (věrohodně situovanou do doby masopustu a angažující pravého provazochodce) je tu méně realismu a více klišé, ale nevadí to příliš. Naopak v porovnání s předchozí pražskou inscenací, plnou zbytečných provokací, zavládly nyní na scéně střízlivost a vkus. Práce dirigenta Ondreje Lenárda s orchestrem byla až překvapivě podrobná a přinesla cenné plody v podobě jemných nuancí, nepřeháněných temp a pěkné lyriky. Jeho přínos je zásadním momentem inscenace, která bude uvedena na domovské scéně po prázdninách.