Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


18.6.2010 SANQUIS str. 32 Festival měsíce

 

 

Zhudebněné verše Jana Skácela, cimbálová muzika Hradišťan, balet. To vše v představení Ej lásko na nádvoří litomyšlského zámku, na kterém se podílel Petr Zuska, tanečník, choreograf a šéf baletu Národního divadla.

* Pro své choreografi e si nejdříve vybíráte hudbu, nebo téma?

To je různé. Někdy slyším hudbu, která mě bere, pak hledám klíč, jak k ní přistoupit. Nebo mám divadelní nápad, který chci realizovat, a hledám hudbu. Hudba je ale pro mě velmi důležitá.

* Tak si povídejme o hudbě – inspiraci vašich choreografi í. Třeba Hradišťan.

To je srdeční záležitost, mám rád veškeré etnické melodie, mají v sobě něco niterného. Není to poprvé ani naposledy, kdy jsem tvořil na lidovou hudbu. Seřadil jsem osm písniček Hradišťanu, trochu jsem je sestříhal, a když jsem předváděl svůj nápad Jurovi Pavlicovi, měl jsem trochu strach. Ale Jura byl nadšený. Představení má tři části, v první je na pódiu Hradišťan, v druhé tančíme tři moje krátké choreografi e a na konci se na jevišti sejdeme všichni.

* Dále Brel-Vysockij-Kryl…

Na hudbě zpívajících básníků jsem vyrostl. Když choreograf něco tvoří, má nějaký vnitřní podprahový dialog. S Brelem mám strašně emotivní vibrace. Když jsem jej před patnácti lety dělal poprvé, věděl jsem, že se k němu vrátím. Vysockij je silný jinak, má odlišnou poetiku. A Kryl mi k nim pasoval. Vyšla mi z toho dramaturgická linie – smrt. Když se člověk vydává naplno, vznikají sice neopakovatelné věci, na druhou stranu to člověka vysává. Všichni tři zemřeli před padesátkou. Vysockij i Brel věděli, že tu dlouho nebudou. Z jejich písní je to cítit.

* A co hip hop?

K této muzice jsem se propracoval teprve nedávno. Měl jsem rád černou hudbu, ale myslel jsem si, že všichni, co dělají hip hop, jsou trochu paka. Pak jsem jej začal více poslouchat a uvědomil jsem si, že mají úžasné texty, někdy sice dost sprosté, ale je v tom poezie. A minimalismus v té hudbě má sílu, rytmus je ideální pro tanec. Když mě Youri Vémos z Düsseldorfské opery požádal o taneční představení pro mladé, řekl jsem si: Proč ne hip hop? Našel jsem si leitmotiv z hudby, co jsem poslouchal. A představení A Little Extreme bylo na světě.

* První Mahlerova symfonie a choreografi e pro Expo v Šanghaji…

Je to nádherná a hluboká muzika. Uvažoval jsem i o Mozartově Malé noční hudbě, Mahler mi ale přišel méně ohraný. I když to není baletní hudba, klasický pohybový slovník se na ni moc hodí, jde dobře pod nohu.

* Choreograf, tanečník, šéf. Vším, čím jste, jste rád?

Tancování beru s nadhledem, jsem už za zenitem, ale když příležitostně tančím, užívám si to. Nejdůležitější pro mě je teď tvůrčí práce, choreografi e. A jsou momenty, kdy si užívám i šéfování.

* Kdy například?

Zrovna teď v Šanghaji při Mahlerovi. Bavilo mě to jako choreografa i šéfa. To představení je náročné, v jednu chvíli jsem měl pocit, že jsem přestřelil. Ale když jsem je pak viděl, nevěřil jsem vlastním očím, že je tančí soubor Národního divadla. Působili jako New York City Ballet. Nádherně zatančili, do posledního člověka, a vyrazili mi tím dech. Takže i být šéfem je fajn. Tedy občas.

***

Nejdůležitější pro mě je teď tvůrčí práce, choreografie

Petr Zuska (*1968) Petr Zuska vystudoval choreografii a režii na Hudební fakultě AMU v Praze. Profesionální dráhu tanečníka začal v souboru VUS Univerzity Karlovy. Působil v Pražském komorním baletu, byl sólistou ND v Praze a také v Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. V zahraničí byl v angažmá i v Baletním divadle v Mnichově a v Augsburgu. Je držitelem mnoha ocenění, jeho choerografie mají v repertoáru prestižní baletní scény. Od roku 2002 je uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Praze, na jehož baletní prkna vnesl svěží vítr.

Foto autor| Foto: ND/Pavel Hejný

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz