Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Podpora kvalitních uměleckých hodnot během krize zasluhuje všeobecné uznání

31.3.2009 Haló noviny str. 12 Z kultury Tomáš HEJZLAR
Všeobecná finanční krize se už nelítostně a bezostyšně zakousla nejen do rozpočtu donedávna tak vzpupného »světového četníka«, tedy Spojených států amerických, ale kupodivu například i do rozpočtů ekonomicky progresivních států evropských. Svět se tudíž oprávněně děsí dlouhodobě skrývaného krachu.

Hmotná krize se pochopitelně dotýká nejen samotných zkrachovalých subjektů (tedy i jejich majitelů a především zaměstnanců), ale v pochopitelné návaznosti také jejich obchodních partnerů. Jde o tzv. dominový efekt. Globalizace totiž dokázala velmi rafinovanými způsoby dlouho zatajovat nejrůznější tušené krizové okolnosti, jež se leckdy mohou zdát až jako situace málem neuvěřitelné. Jen málokdo však v této vypjaté době upozorňuje nejen na kořeny tohoto neutěšeného stavu, ale samozřejmě i na možné důsledky, jež mohou ruku v ruce nastat teprve dodatečně. Za skutečnou podstatu tohoto lavinovitě se šířícího zla renomovaní ekonomové už nepovažují například jen nekryté infikované účty, a to kdekoliv na celém světě, ale samotnou podstatu. A tou je člověk a jeho nenasytnost, jeho touha ovládat cokoliv (nebo kohokoliv) za cenu jakoukoliv. A také samozřejmě permanentní lidská chamtivost v jakékoliv podobě – stačí vzpomenout například na kriticky reálně vnímané romány Terézy Novákové či Marie Majerové, abychom pochopili kořeny tohoto zla. Kdysi stejně jako nyní.

Léčba šokem anebo kulturou?

Bylo by jistě zbytečné připomínat známé floskule, odhalující podstaty globálních materiálních zlomů. Organismus světového hospodářství a financí je dlouhodobě negativismy nejen nahlodáván, ale celistvě nemocen – mělo by se tedy začít s účinnou léčbou. Nikoliv jen šokovými terapiemi (leccos u nás pamatujeme už z devadesátých let), ale kromě věcné diagnostiky problému zejména účinnými a komplexně působícími terapiemi. V medicíně se tomu věnují svými spíše pasivními metodami internisté, radikálnějšími prostředky oproti nim naopak preferují chirurgové.
Současné ekonomické propady zřejmě budou vyžadovat důmyslné propojení obou metod. Nemalou roli v tomto dlouhodobém procesu může sehrávat i kulturní (umělecká) sféra, jak jsme na tuto skutečnost poukazovali už koncem loňského roku, kdy Topolánkova vláda ještě zachovávala neuvěřitelný klid a mnohé numerické výstupy v případě jejich náhodného úniku komentovala naivně utišujícími a kritiky zřetelně znevažujícími prostředky. V této společenské konstelaci krize nejen hmotné, ale evidentně také (a především!) morální by tedy kulturní sféra neměla zůstávat jen jakýmsi (ne)trpěným přívěskem, tedy opovrhovaným apendixem, jen aby se zřetelně pozitivní vlivy estetického působení na jedince i společnosti bohužel násilně minimalizovaly. Platí to i v naší současné »demokratické« současnosti…
Chléb a hry… Samozřejmě za veřejně prospěšnou kulturu nelze považovat laciné pseudohodnoty, jak je prezentuje například veřejnoprávní televize. Vždyť i zábava by měla obsahovat nesporné hodnoty, jak to dokázal třeba geniální komik Charles Chaplin nebo u nás kupříkladu představitelé výrazně levicově orientovaného Osvobozeného divadla.
Obeznalý čtenář Haló novin, tedy i jejich kulturní rubriky, si snad ještě uvědomuje, jak jsme zavčas – tehdy vlastně jako jediní u nás – opakovaně apelativně upozorňovali na nedokonalé vřazení, či spíše bohužel neustálé vyřazování funkce kultury do celospolečenského kontextu. Už tehdy jsme komentovali nesmyslnost některých vládních kroků.
Bylo by nyní jistě laciné jen nefunkčně hořekovat »nad rozlitým mlékem«, protože pomyslná kaluž společenského marasmu a obecné nespokojenosti s tímto stavem je už mimořádně velká. Lidská trpělivost už dávno přesáhla meze tolerantního pochybovačství. Víme, jaký stav věcí skutečně nastal, jen se stále nesnažíme – někdy možná i záměrně – tyto evidentně infikované vředy morálky lokalizovat, a především léčit.
Situace, již zažíváme, není v historii ojedinělá: cosi podobného prožívali naši předkové i v meziválečné epoše. Jenže tehdejší kulturní fronta ve své většině na tyto skutečnosti otevřeně poukazovala nikoliv nanejvýš jen planými plakátovými říkánkovými epigramy, nezřídka hodnot titěrné dětinskosti, ale zásadními, reálně podstatu dění analyzujícími a důrazně varujícími díly. Ve všech kulturních sférách, samozřejmě nejvíce tvorbou literární a jevištní. Nebyl to jen Čapek a jeho vrstevníci, ale také příslušníci jiných generací, kteří pozvedali své varovné hlasy; konkrétními ryze uměleckými prostředky se tehdy stali skutečným svědomím národů. Dokonce i v rovině obecné zábavy – opět tu připomeňme význam Osvobozeného divadla a jeho zřetelně levicově orientované nesmlouvavosti.

Exempla trahunt

Na příkladu téměř tragické arogance v péči o odkaz předků v kauze havarijního stavu poličského rodiště humanisty Bohuslava Martinů jsme v minulých dnech poukázali, že tento problém se vůbec netýká jen zainteresovaných jedinců, ale celé naší společnosti. Příklady totiž táhnou – exempla trahunt. Skutky každého z nás – ať ministra či římskokatolického biskupa, ale i »obyčejného« občana. Av době patrného úpadku obecné morálky společnosti (včetně neuvěřitelně agresivního chování některých vrcholných politiků či bankéřů) je problém obecné kultivace velmi aktuální. Je věru velmi smutné, že na nynější morální krizi se výrazně spolupodepisuje i společenstvo, jež by mělo být naopak vzorem ctností – mám na mysli laxnost a naopak až farizejskou vypočítavost některých církevních kruhů. Jsou sice chamtivy dalších a dalších majetků, ale leckdy nepečují ani o vlastní památné objekty. Natož aby církevní osvěta skutečně očišťovala celou společnost.
Právě probíhající období půstu totiž někteří klerikové vůbec nevnímají ve skutečné podstatě svého učení, tedy jako cestu ke skutečnému duchovnímu vzkříšení duše. I v této době totiž »s klidem Angličana« dokonce v zájmu své vypočítavé taktiky utajují i věci, jejichž podstata hraničí až s obecnou zákonností, přesněji s tušenou kriminalitou.
Jsou však naopak ještě události a momenty nesrovnatelně radostnější, jež svým dosahem mohou pomoci jednotlivcům i širším vrstvám hledat onu kýženou »spásu duše«. I bez jakéhokoliv rituálního podtextu. Bohužel se o nich často nepíše. Bulvární vyhledávání mediálních kauz je přece aktraktivnější…

Příklad nad jiné

Počátkem března byl zahájen předprodej vstupenek na letošní 51. ročník mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl (SL), který vznikl již před šedesáti roky (1949). S výjimkou několika ročníků v šedesátých letech, kdy mu hrozil dokonce zánik, se v posledních letech opět stal nejen přední hudební událostí v naší zemi, ale svým dramaturgickým záměrem dokonale kultivuje nejen dospělé publikum, ale nezapomíná ani na generace dorůstající – včetně těch nejmenších. Je to pro příští vývoj společnosti velmi cenná – a příkladná – aktivita.
Letošní 51. ročník SL nabídne od 12. června do 6. července na třicet operních a koncertních představení nejen v Litomyšli, ale v rámci detašovaných koncertů také jinde -letos v Chrudimi, Poličce a ve Svitavách. Tedy v lokalitách a regionech, kam nezajíždějí velká operní nebo symfonická tělesa a lidé tam jsou tedy o to vděčnějšími návštěvníky. Nejde jim totiž vůbec pouze o společenskou prestiž, ale o potřebu se uměním kultivovat.
Význam SL nepodtrhují pouze účinkování světoznámých interpretů a bohatý nápaditý program, ale společně s přítomností významných osobností ji tvoří také kvalitní systematická dramaturgicky nosná péče o hodnotové aspekty. Tedy nejde tu jen o příležitostná setkávání vyvolené společenské smetánky, jako na mnoha jiných festivalech, ale o vnímání kontinuity mezi tradicemi a současností, nadto ještě s výhledem do budoucnosti.
Je potěšitelné, že zájem o SL vysoce převyšuje nabídku, takže v minulých letech dokonce neuvěřitelný nápor zájemců zkomplikoval internetový objednávkový systém. To se však letos už díky zkvalitnění technického zajištění sítě prostřednictvím systému Ticketportal nestalo: předprodej programů letošního ročníku proběhl bez problémů, přestože počet objednávek menší nebyl.
Hned během prvních dvou hodin zaznamenal on-line systém čtyřicet dva tisíc přístupů, celkem bylo provedeno dva tisíce transakcí, které představují téměř deset tisíc rezervovaných či prodaných vstupenek. Přesto zdaleka ne všichni zájemci mohli být s vyřízením svých požadavků spokojeni. Hned po několika hodinách rezervačních zakázek totiž bylo vyprodáno devět pořadů SL. Na mnohé zájemce se tak nedostaly vstupenky například na Dvořákovu Rusalku či Pucciniho Madame Butterfly, na hostování pěvkyně Magdaleny Kožené, na provedení Verdiho Requiem nebo na pořad Vivat opereta! K tomu ředitel litomyšlského festivalu Jan Pikna dodává: »Pro ty neuspokojené však platí každoroční rada: sledujte nadále festivalové stránky, po deseti dnech se začnou do prodeje automaticky vracet nevyzvednuté rezervace, takže se tedy může ještě na ledaskoho usmát štěstí!«

Finanční garance

Mnohé kulturní akce už začínají pociťovat současné neblahé ekonomické vlivy, další dokonce svou existenci výrazně redukují či dokonce končí. Naopak Smetanova Litomyšl zatím podobné problémy letos ještě nezaregistrovala. »Současná ekonomická a hospodářská krize u nás naštěstí postupuje pomaleji, neboť jsme byli kryti již předchozími smlouvami. Obtížnější však může být vyjednávání v příštím roce,« přiznal ředitel festivalu Jan Pikna.
Generální partner litomyšlské umělecké přehlídky, jímž je dobře prosperující společnost Skanska podle vyjádření svého tiskového mluvčího Jana Hrabovského veřejně nevyloučila spolupráci ani pro budoucnost. »V naší sponzorské strategii jsme se rozhodli k odklonu od podpory sportovních aktivit spíše ke kultuře, k nesporným uměleckým projektům, jež pomáhají kultivovat celou naši společnost,« uvedl na dotaz Haló novin Hrabovský. Naopak zástupkyně České spořitelny (ČS) Anna Háková zástupci našeho listu sdělila, že k dlouhodobější koncepci sponzoringu se ČS zatím nemůže vyjádřit. »Víme, co podpoříme letos, proto máme s pořadateli jen krátkodobé, tedy jednoroční smlouvy,« sdělila Haló novinám s tím, že strategie České spořitelny by se údajně po roce 2010 údajně neměla příliš měnit. Konkrétnější zásadní informace však nesdělila.
Největšími donátory litomyšlského operního festivalu jsou soukromé firmy, jež tak rozšiřují rozpočtové příspěvky, k nimž se přidalo ministerstvo kultury, festival dlouhodobě štědře podporuje Pardubický kraj, město Litomyšl, ale také partnerská města Chrudim, Polička a Svitavy, kde se uskuteční některé festivalové koncerty. Pardubický kraj se podle slov hejtmana Radko Martínka zavázal k tomu, že litomyšlskou akci světového významu bude i nadále podporovat.

Nebezpečí obecné morální devastace

Nynější vypjatá ekonomická situace by jistě neměla být spouštěcím mechanismem k ukončování spolufinancování kulturních aktivit, jimž byl po roce 1989 velmi neprozřetelně a nesystémově uzavřen dříve garantovaný přísun státních podpor. Pokud totiž nebude kulturní sféra – tedy ta skutečně kvalitní a výchovně pozitivní – i nadále splňovat svou ojedinělou osvětovou funkci, může se jednoho dne stát, že ukvapeně nepromyšlenou pouhou korunovou úsporou ztratíme pro budoucnost mnohem víc, tedy dokonce investice vskutku neuvěřitelné a nenahraditelné, pokud dokonce nedojde k obecné morální devastaci. Daleko k ní totiž už příliš nemáme! Nelze se tedy například divit, že objektivní statistiky vražd i sebevražd jsou víc než varovné. Ve světě stejně jako u nás. Kultivace společnosti nespornými pozitivními estetickými hodnotami, tedy uměleckými prostředky a obecně působícími kulturními vlivy, jsou tudíž investice finančně nevyjadřitelné. Ani nynější hmotná krize by neměla tyto skutečnosti a obecnou krizi morální opomíjet!

Foto popis| Ředitel operního festivalu Smetanova Litomyšl Jan Pikna přiznává: »Obtížnější může být vyjednávání v příštím roce.«
Foto popis| Tiskový mluvčí společnosti Skanska Jan Hrabovský se veřejně zmínil o podpoře nesporných uměleckých projektů, pomáhajících kultivovat celou společnost
Foto autor| FOTO – archiv

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz