Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Poločas Smetanovy Litomyšle. Baroko a malé finále

WEB, Datum: 06.07.2021, Zdroj: klasikaplus.cz, Strana: 0, Autor: Petr Veber, Datum importu: 07.07.2021 06:40, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11

Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch

„Baborákovo přímočaré vedení celého aparátu k jednotnému a nezadržitelnému ´tahu na branku´ slavilo úspěch.“

Barokní orchestr Collegium 1704 v nerozlučné dvojici se sborem CollegiumVocale 1704 představují záruku špičkových hudebních kvalit a je dobře, že se pravidelně vracejí i na festival Smetanova Litomyšl. Vokální umění přehlídce sluší a od té doby, co město zrekonstruovalo piaristický chrám, jsou v něm koncerty duchovní hudby ozdobou programu. Na zámeckém nádvoří se tak mohou střídat operní představení a velké symfonické koncerty. Bylo tomu tak i v pondělí. V kostele zněla odpoledne barokní hudba a na zámku se pak večer jako předzvěst nedělního „velkého finále“ rozezněla pestrá směs nižšího i vyššího symfonického populáru. Téměř takové menší finále.

Auditorium v zámeckých arkádách, které je ikonou festivalu, opanoval v pondělí večer Radek Baborák se svým „allstarorchestra“, s Českou Sinfoniettou. Program sahal od jednoho z Elgarových Slavnostních a příležitostných pochodů po písně Henriho Duparca, od virtuózní skladby pro sólové housle po Stravinského Ptáka Ohniváka, barvitou partituru, která je zejména ve své druhé polovině gejzírem orchestrálního umu. Baborákovo přímočaré vedení celého aparátu k jednotnému a nezadržitelnému „tahu na branku“ slavilo ve suitě úspěch. Pro nezatěžkaný letní večer ideální tečka.

Saint-Saënsova kompozice Introdukce a Rondo capriccioso přivedla na pódium mladého houslistu Milana Al-Ashhaba, na podobný typ hudby hráčsky vybaveného, ale zatím až příliš nesmělého a skromného. Výběrem tří Duparcových písní pak sopranistka Kateřina Kněžíková připomněla nejen své nové CD, ale hlavně skutečnost, že v hudbě z přelomu 19. a 20. století je stále ještě co objevovat. Okouzleně jemné kantilény jejímu hlasu sluší, pro jejich výraz nachází sólistka přesně to, co potřebují, a doprovod byl krásně tichý a pozorný.

Asi nejvíc směrem od klasické hudby k hudební nezávaznosti, „lightclassic“, vybočila v tomto pestrém večeru Irská suita Američana Leroye Andersona, sled instrumentačně vypointovaných, ale jinak dost jednoduchých a schematických variací na některé známé melodie. Anebo by kompozice, kterou si všichni na pódiu očividně užívali, potřebovala v interpretaci dostat ještě větší dávku odstupu a pobaveného šarmu.

Vstup do večera obstarala Sibeliova symfonická báseň Finlandia, Radkem Baborákem vedená k impozantnímu užití hlubokých žesťů, k zatěžkané závažnosti a hymnické intenzitě i ke slavnostnímu optimismu: vše v duchu skladatelova vlastenecky manifestačního záměru. Pomyslný oblouk pak uzavřel přídavek, Sibeliův pochod.

Odpoledne v chrámu Nalezení sv. Kříže bylo z úplně jiného světa. Ztišené, kontemplativní, soustředěné, neokázalé. Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a CollegiumVocale 1704 zvolil dvě položky latinské barokní figurální hudby, dvě díla Čechů působících mimo vlast. František Ignác Tůma žil a tvořil ve Vídni před Mozartem a Beethovenem. Jeho kantáta Stabat mater, objednaná zřejmě Marií Terezií, je melodická, niterná, jemná. Zaujala absolutní pozornost dynamice, naprostá přesnost výslovnosti, sóla vystupující ze zvuku celého aparátu… Jedinečné pojetí pozdně barokní skladby, která už vyhlíží k idiomům klasicismu a dala by se i proto zahrát a zazpívat líbivě, banálně, univerzálně… Nic z toho se nekonalo. Luksovo nekonečně pozorné a detailní nastudování potvrdilo, že jde o nenápadný hudební skvost. Skutečnost, že ve své době možná působila tato hudba paradoxně už trošku zastarale, není podstatná.

Jako tak trochu konzervativní byl koncem života vnímán i Zelenka, povrchnější italské vlivy nepřijal. Bezprostřední možnost srovnání Tůmova a jeho stylu v pondělním svátečním programu připomnělo generační rozdíly. Oba sice studovali ve Vídni u Johanna Josefa Fuxe, ale Zelenka, který jinak působil v Drážďanech, tam byl u proslulého pedagoga a skladatele o dvě desetiletí dřív než Tůma. Mše Jana Dismase Zelenky jsou vnímány jako vynalézavé, nekonvenční a nápadité. Missa Omnium Sanctorum, k svátku Všech svatých, je dílem z počátku čtyřicátých let osmnáctého století. Má menší orchestr, bez trubek, je niternější a méně monumentální než některé jiné, i když úctyhodným padesátiminutový rozměrem za dalšími nezaostává. Hudebně působí tato mše neokázaleji a jednodušeji, nestaví na odiv kontrapunktické mistrovství. Byla radost poslouchat propracované dynamické a tempové proměny a všechna další hudební bohatství, rychlý závěr oslavné části Gloria, rozměrné vyznání víry, tedy Credo; potěšením byla sóla, zejména ta, která měl basista Tomáš Šelc. Collegium 1704 vystoupilo, alespoň v tuzemsku, před živým publikem poprvé po měsících nuceného omezení hudebního dění. Určitě i proto symbolicky vracel Václav Luks při děkování potlesk zpět, směrem k posluchačům.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz