Pro každého něco…

3.7.2017    Haló noviny    str. 9   Kultura   Tomáš HEJZLAR     

Národní festival Smetanova Litomyšl (SL) se v průběhu své existence od konce čtyřicátých let 20. století stal ojedinělou událostí. Díky novodobému konstantnímu vedení na dřívější tradice dokonale navazuje, navíc svou podobu vytváří podle potřeb současnosti.

Zatímco mnohé z dřívějších kvalitních kulturních aktivit u nás po roce 1989 bohužel zanikly, naopak litomyšlské svátky hudby díky zapálenému novému »polistopadovému« vedení (i řady představitelů města!) naopak nabraly na prospěšné intenzitě i nápaditosti při současném zachování všech uměleckých předpokladů, nadto v rámcích demokraticky vnímané názorové plurality. Z původně tematicky úzce vymezené orientace festivalu převážně na odkaz litomyšlského rodáka Bedřicha Smetany se akce v průběhu posledních více než dvou desetiletí rozrostla v horizontu časovém i tematickém. Skladatelův odkaz nejenže není nikterak opomíjen, nýbrž obsahuje nové a lákavé, umělecky odůvodněné a obsahově širší parametry. Odkaz českého hudebního velikána tak vnímáme v rozličných aspektech, také s ohledem na různorodé spektrum diváckých zájmů.

Malé srovnání

Je až překvapivé, s jakou nápaditostí umělecký ředitel SL Vojtěch Stříteský – v názorové shodě s prezidentem festivalu Pavlem Kysilkou i s dlouholetým úspěšným ředitelem SL Janem Piknou – dokonale přistupuje k mimořádně rozmanité programové struktuře, a to v neuvěřitelné šíři možností realizace nejen projektů s domácím zaměřením, ale také v dimenzích mezinárodních. Programy se stereotypně neopakují, jak je to dlouhodobě běžné například během víkendových nabídek očividně upadajícího českokrumlovského letního Mezinárodního hudebního festivalu (MHF).

Litomyšlští stále hledají možnosti, jak akceptovat pochopitelné požadavky také konzervativnější části publika, porovnávajícího současnou nabídku s dřívějšími programovými záměry, a současně se také orientovat na mladší generace. Ty totiž vnímají umělecké hodnoty v nových aktuálních dimenzích. Každoročně jsou také v rámci SL úměrně a invenčně svébytně oslovovány dětští návštěvníci či mladiství, na něž však připomenutý českokrumlovský »festival« (či spíše jen sled vzájemně nesouvislých koncertů různé úrovně interpretační i obsahové) vlastně naopak nepamatuje vůbec.

Nejen pro boháče…

Nejlepším porovnáním je návštěvnost – a to nejen v okruhu tzv. V. I. P., na nějž MHF citelně sází. Zatímco v Českém Krumlově se zájem vedení »festivalu« (rozumějme: MHF) orientuje především na movitější elitářskou klientelu, nezřídka přímo na momentální boháče, do Litomyšle naopak jezdí celé rodiny z různých míst republiky – a to evidentně z finančních středních či ještě nižších vrstev. Přijíždějí z měst i venkovských sídel, z přilehlého regionu i dalekého okolí. Každý si tam totiž obvykle najde to »své«. Selekce v Litomyšli není tak zřejmá, jak je tomu naopak v rámci českokrumlovského MHF, jenž však přes veškeré snahy ekonomicky i společensky dlouhodobě málem až krachuje.

Objektivnost

Protože SL sleduji již bezmála šedesát let (od roku 1959), zatímco MHF jsem aktivně až do loňska navštěvoval od jeho vzniku celé čtvrtstoletí, celkovou programovou strukturu samozřejmě pojímám u obou subjektů s odstupem a kriticky v širším dosahu, než je jen zájem pouhého jedince. Je proto potěšením vnímat, že litomyšlští organizátoři akceptují věcně formulované názory a připomínky bez osobních animozit, aby tím svůj repertoár naopak rozšiřovali ve prospěch diváků, nikoli jen osobních (až partikulárních) zájmů, jak se ovšem průběžně děje v prostředí MHF. Ne každý pořadatel totiž dokáže odlišná stanoviska přijímat s nadhledem. Českokrumlovské vedení dokonce nesouhlasné postoje opětuje až nevlídně a nevraživě, dokonce s negativními reakcemi.

Co ještě?

Je předčasné uvádět souhrnnější postoje k letošnímu ročníku SL, další lákavé programové nabídky totiž následují až do čtvrtka. A nebude to ani nyní výběr jednostranný, naopak. Po včerejší umělecky špičkové »spršce« v jazzovém opojení dnes v rámci litomyšlské nabídky opětovně dojde k přiblížení kvalitní romské kultury s mezzosopranistkou Dagmar Peckovou a mladou houslistkou Olgou Šroubkovou, letošní vítězkou Mezinárodní interpretační soutěže Pražského jara.

Zítra na nádvoří litomyšlského zámku zazní nápaditá inscenace Amilcarovy opery Gioconda v reprezentativním nastudování Národního divadla Brno. Ve středu se kromě setkání s talentovaným klavíristou Ivo Kahánkem, dřívějším laureátem Mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro, uskuteční dokonce provedení operety mezinárodně ceněného českého klasika Oskara Nedbala.

Také čtvrteční festivalové finále je vskutku lákavé – zazní totiž známé sbory z našich i světových oper, což se u nás slýchává jen zřídka! Navštívit lze ještě desítky dalších akcí, včetně tematických filmových projekcí, dramatických útvarů či výstav. Jsou cenným obohacením SL. Pochopitelně je tedy zájem veřejnosti obdivuhodně velký -a nejen mezi bohatými zájemci! Z dosavadního programu SL představujeme alespoň několik snímků pro vzpomínku. Dojmů tam totiž návštěvníci SL měli nespočet.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz