7.7.2009 Haló noviny str. 12 Z kultury (the)
Včera oficiálně skončil Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl. Jeho nedílnou součástí však má být ještě detašovaný koncert k uctění památky rodáka z nedaleké Poličky Bohuslava Martinů. Koncert u příležitosti půlstoletí od jeho úmrtí se má uskutečnit 28. srpna v poličském chrámu svatého Jakuba. Tato sakrální budova, kde se světoznámý hudebník roku 1890 ve věžní světničce narodil, je však ve zdevastovaném stavu a padající zdivo tam dlouhodobě ohrožuje životy kolemjdoucích.
Festival Smetanova Litomyšl vznikl zcela spontánně v roce 1949 v hudebně a obecně kulturně neobyčejně kultivované východočeské Litomyšli. Tamní iniciátoři (například evangelický pastor Jaromír Metyš) se tehdy prozřetelně obrátili o pomoc na svého krajana, respektovaného muzikologa Zdeňka Nejedlého. Ten ihned pochopil možnost vzniku nadčasově pojaté přehlídky. Zahajovací představení Smetanovy opery Dalibor se uskutečnilo 4. června 1949.
Svědek prvopočátků Smetanovy Litomyšle,
hudební kritik a filmový scenárista Vladimír Bor, tehdy na stránkách Kulturní politiky (17. června 1949) mj. napsal: »… Je jasné, že význam i úspěch smetanovských oslav v Litomyšli přímo volá po tom, aby se konaly i napřesrok a potom už každoročně. ‘Pražské jaro' je festivalem mezinárodním,
který má široký záběr do světové hudby minulosti i přítomnosti, a to i tehdy, koná-li se, jako například letos, v jubilejním roce Smetanově. Naší smetanovské
tradici, má-li se skutečně vžívat do nejširších lidových vrstev, opravdu až dosud citelně chyběla taková ‘Smetanova Litomyšl'. Vezměme krásný příklad nedalekého ‘Jiráskova Hronova', jehož každoroční pořádání má takový význam pro živou tradici Jiráskova rodiště a amatérského
divadelnictví. Ještě větší význam by měla ‘Smetanova Litomyšl' pořádaná každoročně, ať už jako národní závěr mezinárodního ‘Pražského jara' anebo samostatně jako jeho protějšek.«
Recenzent Bor považoval Smetanovu rodnou Litomyšl za místo nejvhodnější i tím, že jevištěm slavností by se z největší části staly prostory zámku, po jehož nádvoří malý Smetana běhal a v jehož síni poprvé hrál na klavír před posluchači. »Nadto je Litomyšl malebným prostředím, městem podloubí a bílých věží uprostřed svěží zeleně, městem lidí, kteří mají pochopitelně obětavý a blízký poměr k oslavám svého velkého rodáka.«
Borova slova platí stále. Jen málokde se najdou tak iniciativní jednotlivci, jakými se litomyšlský festivalový výbor pod vedením ředitele Jana Pikny vyznačuje. Mimořádně zodpovědnou, náročnou i odborně fundovanou funkci dramaturga dlouhodobě zastává erudovaný Vojtěch Stříteský, jemuž se i letos podařilo vytvořit programově nápaditý umělecky hodnotný celek. Navazují tak na Borův téměř vizionářský text, v němž se v závěru konstatuje: »Opravdu nejlepší naděje a mnohé plány vzbudila ‘Smetanova Litomyšl 49'.« K průběhu letošního ročníku Smetanovy Litomyšle se pochopitelně recenzně vrátíme.