24.6.2013 Svitavský deník str. 3 Svitavsko ZDENĚK VANDAS
Při představení jsem měl pocit, že jsem se opravdu na chvíli ocitl přímo na Sicílii
Litomyšl – Letošní jubilant (200 let od narození) Giuseppe Verdi napsal celkem dvacet šest oper. Z nich je, dejme tomu, že takových sedm nebo osm jasným a nepostradatelným pilířem repertoáru všech operních divadel. Dalších dvanáct až čtrnáct dobrým průměrem a divadelní dramaturgie po nich se zárukou úspěchu ráda občas sáhne. Těch několik zbývajících již dávno zapadlo. Sicilské nešpory patří nepochybně k té druhé kategorii. Inscenace, kterou jsme v pátek viděli na festivalu, je poměrně čerstvá, premiéru měla v Brně v lednu tohoto roku.
Úspěch u obecenstva se rozhodně dostavil, i když nebyl takový, jaký se asi čekal. Poněkud nepřehledný děj byl umocněn většinou černými kostýmy, nezasvěcený divák se hlavně v menších rolích těžko orientoval, kdo že je kdo. Zpívalo se samozřejmě v italštině a titulkovací zařízení mělo své „mouchy". Také Verdiho tradiční melodika jde v tomto díle poněkud stranou. Opera má neobvyklých pět dějství, přičemž pouhá jedna přestávka po třetím jednání způsobila, že zejména první část byla snad až neúnosně dlouhá. Tím ale výhrady k inscenaci končí, představení mělo i své nesporné klady. Tím hlavním byly pěvecké výkony hlavních představitelů. Zaskvěl se Jiří Sulženko jako Procida, a to hned vroucně zazpívanou vstupní árií o svém milovaném Palermu. Obtížný tenorový part Arriga byl v rukou spolehlivého Michala Lehotského, jistou partnerkou v úloze Eleny mu byla Lousie Hudson, pěvkyně původem z Austrálie. Roli guvernéra Montforta zpíval zvučným barytonem u nás již dobře známý Vladimír Chmelo. V menší úloze Ninetty se ve své Litomyšli divákům úspěšně připomněla nová členka brněnské opery Radka Hudečková. Dirigent Jaroslav Kyzlink zkušenou rukou vedl orchestr, který se uvedl hned brilantně zahranou předehrou. V ní se objevuje velmi melodický motiv, který se pak opakuje ve velkém duetu Montforta a Arriga ve třetím jednání. Tady bylo publikum „doma", diváci si řekli „ano, tohle je ten pravý Verdi". V dramatickém a rychlém závěru, který se odehrává při večerních nešporách, tři z hlavních představitelů zahynou. Byli jsme v té chvíli prostě na Sicílii…
Foto autor| Foto: František Renza (Smetanova Litomyšl)
Region| Východní Čechy
