7.7.2009 Svitavský deník str. 5 Svitavsko ZDENĚK VANDAS
SMETANOVA LITOMYŠL
Litomyšl/ Úterý a středa na festivalu, body pro Státní operu. Madama Butterfly poprvé v Litomyšli. Je to téměř k nevíře, ale premiéra této inscenace Státní opery se konala 7. března 1985, tedy ještě v éře tehdejšího pražského Smetanova divadla. Litomyšlské představení bylo 266. v pořadí a protože je v plánu Státní opery nadále, bude se během příští sezony hrát už celé čtvrtstoletí.
To svědčí o kvalitě inscenace a také o neutuchající oblibě tohoto Pucciniho díla, které na festivalu dosud chybělo. Dojemný příběh o mladičké Japonce a její tři roky trvající naivní důvěřivosti v opravdovost citů amerického námořního důstojníka je umocněn Pucciniho rafinovaně vystavěnou hudební partiturou. Skladatel uměl tvrdě zaútočit na divákovy city. Zejména čtvrthodinový milostný duet v závěru prvního dějství patří k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto směru v operní literatuře kdy napsáno. A tragické vyústění děje, to se musí vidět. A hlavně slyšet!
Titulní roli Čo-Čo-San herecky i pěvecky výtečně ztvárnila bulharská sopranistka Jordanka Derilova, které byl před časem mimo jiné jevištním partnerem v Aidě i slavný José Cura. Přestože Státní opera disponuje ve značné míře také zahraničními pěvci, dostali v Litomyšli přednost Tomáš Černý (Pinkerton) a Martin Bárta (Sharpless). Tomáš Černý u nás dosud zpíval hlavně Smetanovský repertoár (Jeník, Lukáš, Vít v Tajemství). Martin Bárta zde například před rokem zaujal svým Nabuccem. Lze říci, že Butterfly pod taktovkou mladého dirigenta Jiřího Štrunce dobyla Litomyšl! Teď už nám z pera Giacoma Pucciniho tady chybí jen Bohéma.
Průřez operetními tituly Den poté představila Státní opera svůj nový projekt, nazvaný Vivat opereta! Jedná se o výběr z populárních operetních titulů, jako je Kálmánova Hraběnka Marica, Lehárova Země úsměvů a Straussův Netopýr. Inscenace měla v Praze premiéru začátkem dubna letošního roku a protože je nastudována v několikerém obsazení, počítá se s jeho nasazováním zřejmě delší dobu. Určitě právem, ovace litomyšlského publika to potvrzují. Jak je v operetě zvykem, je zde hodně také mluvené prózy. Ta jistě nebývá silnou zbraní operních zpěváků, nejinak tomu bylo i na zámeckém jevišti, ale hudební pasáže vše vynahradily. Pěvecky koncertovala Simona Procházková ve třech hlavních rolích (Marica, Líza a Rosalinda) a také tenorista Aleš Briscein. Po dvojím vystoupení v roli Prince v Rusalce se stejně zdařile představil v trochu jiné podobě s operetními áriemi („Joj cigán" a „Své srdce tobě dám"). Vypadá to, že jestliže se před lety chodilo v Litomyšli na Žídka, teď se bude publikum těšit na Brisceina.
Závěr nabídnutého druhého dějství Netopýra je hodně sborové a zejména baletní. Populární Císařský valčík a strhující závěrečné číslo litomyšlští diváci brali všemi deseti. Jako bychom se ocitli ve Vídni, kde má Netopýr své domovské právo, nebo i v hledišti pražské Státní opery. Tam se celý Netopýr už řadu let hrává několikrát v období kolem Silvestra. Zdá se, že dramaturgie letošního festivalu Smetanova Litomyšle graduje!
Foto autor| Foto: František Renza (SL)
Region| Východní Čechy
