3.7.2008 Svitavský deník str. 7 Svitavsko – čtenář – reportér
ZDENĚK VANDAS
Padesát ročníků festivalu má nadmíru bohatou historii. Připomeňme ve zkratce jejich sled. Podrobnosti k tématu vycházejí každou sobotu na této stránce.
Na založení festivalu měl vedle místních organizátorů zásluhu zcela jistě Zdeněk Nejedlý, byť v politice postava značně kontroverzní.
1949 – 1954
U zrodu stálo v roce 1949 pražské Národní divadlo, prvním představením byl 4. června Dalibor. Rok poté to byla kromě toho i Prodaná nevěsta. Rok 1951 se do historie nepočítá, vzhledem ke 100. výročí narození A. Jiráska zde účinkovala činohra Národního divadla. V roce 1952 představilo Národní divadlo inscenace Hubičky a Braniborů v Čechách, načež opět smetanovská klasika – v zahradě Prodaná nevěsta, na nádvoří Dalibor. Večery s B. Blachutem a M. Podvalovou měly svou neopakovatelnou atmosféru. Pátým ročníkem (1954) skončila éra nepřetržitého vystupování pražských umělců, ozdobou Hubičky byla skřivánčí píseň v podání Marie Tauberové.
1955 – 1965
V dalších ročnících se naše operní soubory v Litomyšli víceméně střídaly. Vroce 1955 poprvé přijela opera Slovenského Národného divadla Bratislava s inscenacemi Prodané nevěsty a Hubičky. Pražští se vrátili v roce 1956, poprvé se zde hrály Dvě vdovy. Rok 1957 byl premiérový pro Janáčkovu operu Státního divadla Brno, novinkou pro místní bylo dvojí provedení Čertovy stěny se skvělým Zdeňkem Kroupou v roli Raracha. V úloze Záviše vystoupila tehdy ještě málo známá Soňa Červená. Ročník 1958 celý propršel, takže Bratislavští zahráli Prodanou, Hubičku a Dalibora v aukční hale. Desátý ročník (1959) zastihl pražské Národní divadlo na konci velkého zájezdu po republice, který končil právě u nás. Vrcholem mělo být slavnostní představení Libuše v areálu Řetízku. Pořadatelé vše pojali jako velkou lidovou slavnost, v akusticky zcela nepřijatelném prostoru podali přední pěvci Podvalová, Bednář, Žídek a další výborné výkony, ale akce vyzněla celkově jako propadák.
Ročník 1960 byl záležitostí Bratislavy, protože však divadlo mělo ze Smetany v repertoáru jen tři opery, byl program totožný s tím před dvěma lety. V následujícím roce znovu brněnský soubor s Čertovou stěnou (výtečná Hedvika Hany SvobodovéJanků a Jarek Jaroslava Ulrycha), kromě dalších oper také Libuše s tehdy teprve pětadvacetiletým René Tučkem jako Přemyslem. V roce 1962 poprvé vystoupila ostravská opera, mimo jiné však přivezla dvě představení Tajemství, které dosud chybělo.
V roce 1963 málokdo tušil, že se loučíme se slavnou „starou gardou" Národního divadla (Podvalová, Šrubař, Kovář, Kalaš ad.), která zde vystupovala naposledy. Brněnští o rok později kromě jiného představili vzhledem ke Smetanovým kulatým výročím dvacetiminutový fragment nedokončené Violy. Posledním před pauzou byl ročník 1965, kdy Národné divadlo Bratislava zahrálo Suchoňova Svatopluka, což byl průlom do tradice – poprvé jiné dílo než Smetanovo.
1974 – 1982
U obnovení festivalu v roce 1974 stálo opět pražské Národní divadlo. Dvakrát se hrál Dalibor a Prodaná nevěsta, jednou Dvě vdovy, po 11 letech vše pochopitelně v novém obsazení. Pak byla ještě jednou pauza, v roce 1976 zde Brno zahrálo jedinou operu, Dalibora. Od té doby však Smetanova Litomyšl pokračuje bez přerušení. Následovalo šest let hegemonie Národního divadla Praha. A uvádění i jiných než Smetanových děl se stalo pravidlem. V roce 1977 to byl dvakrát Dvořákův Jakobín a Veselohra na mostě B. Martinů, Smetana byl zastoupen Prodanou nevěstou. Ovšem s novinkou – na nádvoří a večer! Rok nato Tajemství a Dvě vdovy, mimo to soudobé aktovky Námluvy a Medvěd. V roce 1979 nejslavnější Prodaná nevěsta v historii festivalu. Trojice G. Beňačková (Mařenka), P. Dvorský (Jeník) a E. Haken (Kecal) se nikdy jinde nesešla. Program byl doplněn dvojí derniérou Fibichovy Šárky. Rok 1980: Prodaná nevěsta a Hubička. V roce 1981 se splnilo přání Eduarda Hakena – zazpívat si v Litomyšli Vodníka v Rusalce. V dalším roce se Smetana vůbec nehrál! Vedle baletu Labutí jezero bylo událostí uvedení soudobé opery Jiřího Pauera Zuzana Vojířová. Úspěchu nečekaně melodického díla napomohly i výtečné výkony Daniely Šounové a Václava Zítka v hlavních rolích.
1983 – 1991
V podstatě pravidelné střídání pražské a brněnské opery přinesly další ročníky. V roce 1983 bylo na řadě Brno s Řeckými pašijemi B. Martinů, Janáčkovou Bystrouškou a Daliborem. Zde ve svém jediném litomyšlském vystoupení doslova nadchl Vilém Přibyl. Sto let od znovuotevření Národního divadla připomněl soubor Národního divadla novou inscenací Libuše, s níž přijel do Litomyšle v roce 1984. V hlavních rolích L. MacháčkováHrubá a V. Zítek. Chudší byl program v roce 1985, kdy Brněnští zahráli jen Hubičku a koncert. Úspěšná pražská inscenace Tajemství dala punc 28. ročníku v roce 1986, vedle toho se hrála Rusalka. A v roce 1987 zase Brno s Pastorkyní, Dvěma vdovami a Myslivečkovou Ipermestrou. Rok 1988 byl dalším zlomem v tradici: Poprvé světová opera na Smetanově Litomyšli a hned Mozartova Figarova svatba! Pražské provedení doplnil pak Jakobín. A když Mozart, tak proč ne Verdi? Možná si řekli Brněnští a v roce 1989 přijeli se Simonem Boccanegrou. O rok později Národní divadlo, ovšem před šestiletou přestávkou. Zahrálo dalšího Mozarta, Kouzelnou flétnu, a derniéru Libuše. V roce 1991 přiletěl Leo Marian Vodička aerotaxi z Mnichova, aby zde zazpíval svou parádní roli Dalibora, mimo to Brno předvedlo Hry o Marii od Bohuslava Martinů.
1992 – 1995
V roce 1992 už dostal festival nové dimenze. Nastoupil nový realizační tým, rozšířil se program na více dnů. A také už nebyl repertoár záležitostí jediného souboru. Dvakrát se hrál Verdi! Brněnské Nabucco s P. Kamasem a olomoucký Maškarní ples. Naposledy si zde zazpíval E. Haken, v kostele přednesl kompletní Biblické písně. Gaetano Bardini a Anna Baldasserini zahájili éru Galakoncertů. 1993: Vždy alespoň jedna Smetanova opera – tak znělo nyní heslo organizátorů. Tentokrát to bylo Tajemství, v nepředstavitelném chladnu se hrál Don Giovanni (R. Haan) a ranou pod pás mohlo být odřeknutí Carmen operou z Banské Bystrice. Situaci zachránil pohotový záskok olomouckého divadla s Traviatou.
V roce 1994 to už byla záležitost dvou víkendů a program se opět více rozrostl o neoperní produkce. Hrála se Carmen v podání brněnského souboru, dvakrát Verdiho Aida z Olomouce s hosty, Prodaná nevěsta, Janáčkova Glagolská mše. Rok 1995: Verdiho Rigoletto s výtečným výkonem Pavla Kamase, Dalibor s Evou Urbanovou, bratislavský Lazebník s M. Babjakem. Na galakoncert sehnal realizační tým zázračně a vlastně na záskok světovou barytonovou hvězdu Sherilla Milnese, s Evou Urbanovou na jednu zkoušku připravili neskutečný zážitek.
1996 – 2000
V roce 1996 bylo zastřešeno jeviště a orchestřiště, takže se hrál s úspěchem italský „dvoják" Sedlák kavalír – Komedianti, dvakrát Tosca (z toho jednou v aukční hale), v zahradě Hubička od Národního divadla. 1997: Smetanovské penzum bylo splněno Čertovou stěnou z Plzně, kromě toho Idomeneo, recitál Dagmar Peckové. Adva dny po festivalu přišla známá povodeň…
Čtyřicátý ročník festivalu byl připomenut Libuší s E. Urbanovou, po níž následoval večer ve Smetanově domě, na který byli pozváni mnozí dřívější slavní protagonisté (mj. Žídek, Machotková, Zítek, Šubrtová). To byl rok 1998, galakoncert měl Peter Dvorský s Lubicou Vargicovou, hrála se Ebenova novinka Jeremias, krásný večer slavných sborů a Rusalka bez třetího jednání, to kvůli dešti.
V roce 1999 to byl Gounodův Faust a Markéta v podání Státní opery, olomoucké Dvě vdovy a příležitost začali dostávat i protagonisté poněkud odlišných žánrů, tentokrát to byla Lucie Bílá. V roce 2000 nebyla nikde k mání smetanovská inscenace, takže ve vlastní produkci festivalu bylo připraveno dvojí provedení Dalibora. Dále pak Brno zahrálo Kouzelnou flétnu a Řecké pašije.
