16.6.2017 Lidové noviny str. 10 Kultura JINDŘICH BÁLEK
Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem dnes zahajuje Smetanovu Litomyšl, která má od letošního, 59. ročníku podtitul Národní festival. A Smetanovu rodišti opět dává svůj kus jedinečnosti.
Houslista Josef Špaček provede v rámci zahajovacího koncertu Brahmsův Houslový koncert D dur. Zítra vystoupí v rámci galakoncertu Adam Plachetka a dvě jeho kolegyně z angažmá Vídeňské státní opery, Valentina Naforniová a Rachel Frenkelová. A festival dovede využít i souborů na letním turné, ať už je to Houston Symphony Chorus, nebo Poznaňská filharmonie.
Z oper nelze přehlédnout půvabnou Händelovu operu Aci, Galatea a Polifemo na zámku v Nových Hradech. Ostravský soubor přiveze Lazebníka sevillského s libretem v překladu Jaromíra Nohavici a také Smetanovu operu Tajemství. Sehnat na každý ročník některou ze Smetanových oper je tradičně problém a festival už dnes řeší, jak patřičně oslavit smetanovské jubileum v roce 2024. Ví proč a plánuje v této věci tak dlouhodobě jako žádná jiná česká kulturní instituce. Pražské Národní divadlo letos nabízí opět Prodanou nevěstu, představení, které mělo před mnoha lety v Litomyšli premiéru. Brněnská opera přiveze Ponchieliho Giocondu a operetu Oskara Nedbala Polská krev.
Smetanova Má vlast zde letos zazní ve varhanní úpravě, provede ji Jaroslav Tůma příští čtvrtek v kostele Povýšení sv. Kříže. Jinak je ale dobře, že pořadatelé nestavějí jen na smetanovském patriotismu, který by ze světového skladatele vždycky udělal jen regionální atrakci. A tak čím je dramaturgie širší, tím lépe, žádný Bayreuth po česku. Letos se do ní dobře vejde Capella Mariana s koncertem k výročí Monteverdiho, Afflatus Quintet, laureátka soutěže Pražského jara Olga Šroubková či Mahlerova První symfonie pod taktovkou Tomáše Netopila, dále Budapešťský cikánský orchestr i Baborákův orchestr Česká Synfonietta. Paradoxně je Litomyšl snad jediným domácím pořadatelem, který nějak připomíná velké 300. výročí narození Jana Václava Stamice, mimořádné osobnosti české emigrace počátku klasicismu. Od skladatele, kterého proslavilo vedení kapely v Mannheimu, uvede alespoň jeho Missu solemnis.
Festival chce být vícežánrový a zvát různé typy publika, neváhá angažovat Vojtěcha Dyka, The Puppini Sisters aB-Side Band, ačkoli by si to podle některých názorů mohl odpustit. Letos angažoval i jazzového trumpetistu Artura Sandovala a přidává několik různých programů pro dětské publikum. Dovede využít klášterní zahrady, několik desítek malých i větších výstavních prostor, stálou expozici soch Olbrama Zoubka a tak dále.
Hledání světovosti Operní festival v Litomyšli vzešel z opakovaných hostování souboru Národního divadla, v posledních dvou desetiletích se tu střídají všechny české operní soubory. A k nim se připojují orchestry, komorní soubory i sólisté. Přibyla Výtvarná Litomyšl a ducha festivalu dotváří celé město se všemi excelentně opravenými památkami a odkazy na českou kulturní historii. Litomyšl stále zůstává místem pro setkávání. Po válce pomohl festivalu Zdeněk Nejedlý, po revoluci setkání sedmi prezidentů v čele s Václavem Havlem, velkým milovníkem Litomyšle se stal i Václav Klaus. Slavnostní mši v rámci festivalu ovšem tradičně celebruje Tomáš Halík a během festivalu se tu setká řada osobností ze společenské i kulturní elity východočeského regionu a celé republiky. Je z toho zřejmé, že autentický vztah k našim kulturním tradicím je skutečně něco, co navzdory všemu dokáže lidi nějak spojovat.
Kdybychom něco z toho, co se dlouhodobě daří v Litomyšli, uměli v celorepublikovém měřítku, byli bychom mnohem zajímavější zemí. Budeme-li dobře a pravdivě sami sebou, budeme také světoví – takto to kdysi ve Dvořákově rodišti zformuloval Václav Havel, kterému bylo bytostně cizí dnešní upadlé a provinční pojetí národních zájmů. Věřme, že kus onoho havlovsky evropského pojetí národního festivalu vydrží i v rodišti Smetanově, když už pro ně není místo na Pražském hradě.
