2.6.2015 Hudební rozhledy str. 6 Rozhovory Hana Jarolímková
V letošním roce oslavuje Česká spořitelna již 190 let své existence. Vznikla v roce 1825 pro drobné střadatele, kterými byly miliony lidí, přesunujících se na počátku 19. století z venkova do měst za pracovními příležitostmi.
Pod výstižným symbolem včely tak uvedla v život dnes samozřejmý princip „pracuj, sklízej a zmnožuj plody své práce“. V současnosti je s více než pěti miliony klientů největší bankou u nás a spravuje finanční toky nejen tzv. masové klientely, tedy typické české domácnosti, kvůli které téměř přede dvěma sty lety vznikla, ale rovněž finance té nejnáročnější a nejmovitější vrstvy obyvatelstva, o níž pečuje pod značkou Erste Premier. Finanční služby však poskytuje také podnikatelům, firmám i velkým společnostem, městům a obcím. Od roku 2011 stojí v čele této instituce s více než deseti tisíci zaměstnanci ing. Pavel Rysilka, předseda představenstva, jehož jsme vám před časem nejen poměrně zevrubně představili jako všestrannou osobnost, věnující se ve volných chvílích kromě sportu například i klasické hudbě (HR 2013/č. 11, str. 6), ale prostřednictvím kterého jsme tak trochu do chodu České spořitelny i nahlédli. Tentokrát se ale zaměříme pouze na jednu oblast její bohaté činnosti, kterou nám ing. Pavel Rysilka přiblíží, a tou bude podpora kultury. Abychom si však udělali poněkud ucelenější představu o mecenášských či sponzorských aktivitách této instituce, věnujme se v úvodu alespoň ve stručném průřezu významnějším projektům i z ostatních – mimokulturních – oblastí, jimž Česká spořitelna za dobu své existence věnovala svoji podporu.
R nim určitě patří například zajištění nezávadné pitné vody pro Prahu (na tento projekt, vodovod z Ráraného, věnovala v letech 1889 až 1899 celých 500 000 korun), účast na výstavbě pražských nábřeží, chránících obyvatele proti opakovaným povodním (Městská spořitelna Pražská např. v roce 1890 obyvatelstvu darovala na odstranění následků povodňových škod 10 000 korun), financování slepeckého ústavu Palata či roku 1898 založení ústavu císaře Františka Josefa pro rekonvalescenty vTuchoměřicích. Spořitelna však také podpořila Nadaci císaře Františka Josefa a císařovny Alžběty, za první republiky přejmenovanou na Nadaci Spořitelny České pro chudé dcery státních úředníků, příslušejících do země České, či v roce 1925 u příležitosti 100 let své existence částkou 1,5 milionu korun veřejně prospěšné vědecké a umělecké cíle. Všeobecně prospěšné účely, k nimž patřilo např. i 50 000 zlatých, které deset let po svém založení věnovala Městská spořitelna Pražská na dostavbu Národního divadla, podporovaly i mimopražské předchůdkyně jako např. Městská spořitelna Mladoboleslavská, která přispěla k založení místního umělecko-průmyslového muzea…
Jak je z tohoto stručného nástinu zřejmé, podpora nejrůznějších projektů – včetně oblasti společenské odpovědnosti – provází Českou spořitelnu již od počátků její existence. Samozřejmě že závažná společenská témata se v průběhu let mění, takže například v současnosti se prostřednictvím Nadace České spořitelny snaží pomáhat řešit nejen problémy seniorů či lidí s mentálním postižením, ale i prevenci a léčbu drogové závislosti…
* I z tohoto úzkého výběru je zřejmé, že aktivity České spořitelny v oblasti podpory byly a jsou velice bohaté a různorodé. Jaký je vlastně rozdíl mezi sponzoringem, mecenášstvím a charitou, pane předsedo?
Sponzoring vyžaduje nějaké plnění, většinou ale praktikujeme kombinaci obojího, tedy sponzoringu a charity či, chcete-li, mecenášství. Znamená to, že ten či onen projekt podporujeme především proto, aby mohl vůbec existovat, zároveň si tím však k němu kupujeme i nějaká práva, jako např. nárok na určitý počet vstupenek, které můžeme pak dále využít jako benefit apod. Projekty, které se rozhodneme finančně podpořit, vybíráme ale nejen z hlediska dlouhodobé užitečnosti pro Česko (mezi ně patří např. vzdělání či klasická hudba), ale i kvůli tomu, jak nám jsou hodnotově blízké a zda mají např. nějakou souvislost s naší historií. Vymezujeme se tím i vůči veřejnosti, které vysvětlujeme, proč je právě tohle téma důležité a zajímavé. Pokud budeme mluvit výlučně o charitě, z níž nechceme nic, nevnímáme ji pouze jako abstraktní finanční pomoc, kterou někam pošleme, ale zapojujeme se do ní i osobně – a to tím, že do různých potřebných projektů chodíme pracovat a s těmi lidmi se dostáváme do přímého kontaktu. I pro nás to má nedocenitelnou zpětnou vazbu, je to totiž velké poučení pro život, protože ti lidé se mnohdy mají stokrát hůř než kdokoliv z nás. Úplně jinak si pak žebříček hodnot v hlavě srovnáte…
* Máte na mysli Den pro charitu, který pořádáte již sedm let?
Ano, za tu dobu se těchto dnů zúčastnilo již téměř 10 000 dobrovolníků, kteří pomáhali jak manuální prací, tak svými odbornými znalostmi v mnoha organizacích včetně partnerů naší Nadace. Od roku 2009 mají navíc zaměstnanci České spořitelny (a od roku 2013 i její klienti) možnost získat pro neziskovou organizaci, které dobrovolně pomáhají minimálně rok, grant. V zaměstnaneckém programu jsme doposud podpořili 56 grantů a rozdělili více než 3,5 mil. Kč. V klientském programu to bylo 44 grantů v hodnotě 2 mil. Kč, letos rozdělíme další milion.
* Vraťme se však ke kultuře, která čtenáře našeho časopisu jistě zajímá ze všeho nejvíce. Kolik procent ze sponzorské částky, kterou celkově vydáváte, na kulturu jde a co všechno z této oblasti podporujete?
To číslo je poměrně vysoké, protože zahrnuje více námi podporovaných aktivit než například sport, kde máme Rolo pro život, Stopu pro život a Český atletický svaz. Přibližně se jedná o 60 % a z klasické hudby do ní v současnosti spadají festivaly Pražské jaro a Smetanova Litomyšl, dále pak festivaly Colours of Ostrava, Festival Refír a nově Bohemia Jazz Fest, z výtvarné oblasti Designblok, Ceny Czech Grand Design a z literatury unikátní projekt, kterým je vydání mnohasvazkového díla Země koruny české… Pokud půjdeme trochu do minulosti, podporovali jsme např. i MHF Český Krumlov a Festival komorní hudby EuroArt Praha, Malou Galerii v Kladně, jejímž jsme zřizovatelem, festivaly Rock for People, Mezi ploty, United Islands, Vinohradské divadlo, Jičín město pohádek, Mikulovské výtvarné sympózium, Sen letní noci, Anifilm, výstavu Karel IV. – Císař z boží milosti na Pražském hradě, výstavu Anežka česká, koncerty pro Drop In, galerii DOX, Festival českého filmu Finále Plzeň, Mezinárodní festival dokumentárního filmu Jihlava a festival studentských filmů Famufest…
* Zmíněné generální partnerství MHF Pražské jaro však v tomto roce vyměňujete za generální partnerství České filharmonie. Co vás k této změně vedlo?
My úplně od Pražského jara neodcházíme, byli jsme u něj nadmíru spokojeni a vždy budeme na spolupráci s ním hrdi. Jedná se o neuvěřitelně profesionální tým, festival prezentuje špičkové domácí i zahraniční umělce a provází jej i stále narůstající zájem diváků a posluchačů. Po oslovení Českou filharmonií, která nám rovněž nabídla možnost generálního partnerství, jsme ale začali přemýšlet o změně, protože je nám tato instituce velmi blízká. A to jednak tím, jak jsme s Českou filharmonií a jejím sídlem v Rudolfinu, které dala Česká spořitelna postavit ke svým padesátinám, historicky spjati, a jednak tím, a říkám to zcela otevřeně, že díky současnému vedení České filharmonie jsme přesvědčeni o tom, že se jedná o nejlepšího vyslance České republiky a české kultury vůbec. Tak, jak jsme byli vždycky hrdi na průmyslovou dovednost českých lidí v čele se sklářstvím, pivovarnictvím, strojírenstvím či automobilovým průmyslem, tak přinejmenším stejně významné jsou i jejich schopnosti v oblasti kulturní – a to zejména v oboru klasické hudby. Jiří Rělohlávek (šéfdirigent České filharmonie) a David Mareček (ředitel České filharmonie) si to velice jasnozřivě uvědomují, a snaží se na tuto úspěšnou tradici našeho orchestru číslo jedna skvěle navázat a vrátit jej na piedestál, kam vždycky patřil. Vždyť dějiny České filharmonie lemují jména takových osobností, jakou byl např. Antonín Dvořák, který dirigoval její první koncert a jehož následovali Václav Talich, Jan Kubelík či Karel Ančerl. Neméně důležité je to, že nás velice oslovuje marketingový koncept této instituce, kterýje založen na nalézání cest, jak se dostat k mladým lidem, k hudební výchově, k zapojení mladých skladatelů a interpretů do své činnosti, což pro ně znamená neuvěřitelnou životní příležitost, ke zpřístupnění svých koncertů po celém Česku…
* A co znamená to, ze od Pražského jara zcela neodcházíte?
Vše jsme řešili v průběhu několika let společně u jednoho stolu jak s Jiřím Bělohlávkem a Davidem Marečkem, tak s Romanem Bělorem (ředitel MHF Pražské jaro) a dohodli jsme se, že ten krok uděláme pouze v případě, že Pražské jaro za nás najde adekvátní náhradu. Letos, i když jsme se už dohodli s Filharmonií a veřejně to vyhlásili, tedy ještě u tohoto festivalu zůstáváme…
* Smetanova Litomyšl ale múze být klidná, s ní partnerství pokračuje i nadále…
Ano, tam působíme jako generální partner již od roku 1992 a rovněž oceňujeme tým, jenž se na její organizaci podílí, zájem posluchačů, který stále roste a rozšiřuje se i do zahraničí, a v neposlední řadě i stále odvážnější dramaturgii tohoto festivalu, kterou provází řada originálních projektů, jež jinde neuvidíte. A jak vždycky říkám, Smetana je náš vrstevník, který se narodil pouhý rok před námi, a Litomyšl byla druhým nebo třetím městem, kam se Česká spořitelna rozšířila z Prahy. Podobně jako festival je to navíc město s dlouhou tradicí, zároveň je ale i moderní a mladé, takže renesančně-barokní architekturu tady doplňují i fantastické moderní projekty – a Smetanova Litomyšl, která je starší sestrou výtvarné Smetanovy Litomyšle, není zdaleka jediným festivalem, který se tu rozvíjí…
* Když už jsme v té Litomyšli, pokročila nějak jednání ohledně umístění té nádherné sbírky obrazů, která je v majetku České spořitelny a s níž se v současnosti mohou zájemci setkávat prostřednictvím výstavy v regionech CR, do prostor místního zámku?
Zatím, bohužel, příliš ne. Město Litomyšl, od kterého ta nabídka přišla, je jedna věc, a zámek spravovaný Státním úřadem památkové péče věc druhá – ne vždy jsou mezi nimi snadná jednání… Výstava tedy dále koluje (pod názvem Mistři České malby ji mohli zájemci zhlédnout již v Českých Budějovicích, Kašperských horách, Kralovicích-Mariánské Týnici, Děčíně, Hradci Královém, Uherském Hradišti, Litomyšli, Znojmě, Železném Brodě a Jablonci nad Nisou) a v každém městě vždy s obrazy z daného regionu. O sbírce jsme však vydali pro případné zájemce i krásnou publikaci…
* Z festivalů jiných žánrů jste se letos rozloučili s United Islands, místo něhož jste si pro další léta vybrali festival Bohemia Jazz Fest…
Ano, poprvé jsme tento projekt podpořili v loňském roce, ovšem uvažovali jsme o něm již delší dobu. Jedná se vlastně o festival, který putuje po nejrůznějších českých historických městech, v nichž oživuje jejich centra. Jeho duší je Rudy Linka, který dnes patří k nejlepším jazzovým kytaristům na světě, díky čemuž se mu také daří do Česka přilákat opravdu kvalitní renomované kapely a hráče. Navíc je neuvěřitelně zdatný organizátor a skvěle si rozumí se starosty, bez jejichž podpory by se festival nedal uskutečnit. Shrnuto, jedná se o kvalitní organizaci, kvalitní muzikanty a krásná prostředí, kdy v neposlední řadě festival slaví letos své 10. výročí, a tak jsme nějak to slavení – stejně jako se 120 lety České filharmonie – s těmi našimi 190 lety spojili…
* K nejnovějším projektům z hudební oblasti, které jste si vzali takříkajíc pod svá křídla, patří i bejbypankovy rodinný Festival Kefír, na němž se již představili např. nizozemští Blaas of Glory, Monika Načeva s kytaristou Michalem Pavlíčkem, Tonya Graves, Mňága a Žďorp, Iva Bittová, francouzští The Inspector Cluzo a řada dalších…
Ano, letos tento festival, konaný ve středočeské Třebovli a nabízející kromě koncertů i celou řadu dalších aktivit, sice podporujeme teprve třetím rokem, ale dělá nám radost: již druhý rok se počet jeho návštěvníků zdvojnásobil, celkem tedy přišlo 10 tisíc lidí.
* Naopak již osvědčeným projektem je festival Colours of Ostrava, jehož je Česká spořitelna radu let dokonce generálním partnerem…
Svoje jméno spojujeme s tímto ne zcela běžným festivalem, o nějž projevuje zájem rovněž stále více návštěvníků (v roce 2013 jich přišlo 33 tisíc, o rok později pak už 41 tisíc) již od roku 2003. Poslední tři roky probíhá ve fantastickém industriálním prostoru Dolních Vítkovic a všichni účinkující, kteří na něm vystupují, jsou pro posluchače něčím přitažliví. Navštěvují ho všechny generace a to nejen za účelem pobavit se, ale také něco nového do sebe vstřebat a obohatit se. Festival trvá čtyři dny a je rozdělen do mnoha scén. Některé jsou specializované, jiné pro začátečníky, hraje se hodně etno či world music a slyšíme tam i řadu nejrůznějších hudebních fúzí, které jsou zajímavé. V zásadě každý žánr té nonartificiální hudby již trochu svoje tradiční možnosti vyčerpal, všechny ale našly cestu, kudy se dále rozvíjet – a to právě v tom, že se spojují do různých originálních mixů – a to včetně klasiky.
* S hudbou a dalšími druhy umění úzce souvisejí i prostory, do kterých za nimi publikum chodí. Připomeňme na počátku rozhovoru zmíněnou pomoc České spořitelny- v tomto případě přesněji Městské spořitelny Pražské – při dostavbě Národního divadla, výstavbu Domu umělců – tedy Rudolfina, jejíž náklady přesáhly dva miliony zlatých a pro kterou se Česká spořitelna rozhodla u již zmíněné příležitosti JO. výročí svého založení, dvoumilionovou dotaci Národnímu muzeu či pozemek, který tato instituce věnovala na výstavbu Vinohradského divadla…
Ano, byly to přímé mecenášské dary, za nimiž dneska něco stojí… Z těch nejvýznamnějších architektonických skvostů, na jejichž výstavbě se Česká spořitelna podílela nebo je vlastnila, určitě stojí za připomenutí ještě nádherná budova Akademie věd na Národní třídě, což bývala pražská centrála České spořitelny. I když se totiž po listopadu 1989 všechny tři vlády, federální, česká a slovenská (jež si uvědomily, že bez zdravého a silného bankovního sektoru tady nebude prosperovat ani ekonomika), rozhodly posílit bankovní sektor i tím, že bankám vracely jejich po roce 1948 znárodněné budovy, v tomto případě se udělala výjimka, za níž jsme stáli všichni včetně Václava Klause, Vladimíra Tošovského, Vladimíra Dlouhého či Karla Dyby. Jednomyslně jsme se totiž shodli na tom, že vedle bank musí stejně dobře prosperovat i vzdělání, věda a výzkum, a tak zůstala budova v majetku Akademie věd, která tam má kromě velké knihovny i své prezídium.
* Česká spořitelna ale podporuje i oblast výtvarného umění a literatury…
Naší vlajkovou lodí z oblasti vizuálního kumštu je Designblok, tedy generální partnerství doprovodného programu dnů designu v Praze, které trvá již od roku 2002 (v posledních čtyřech letech se zmíněného generálního partnerství ujalo nadstandardní bankovnictví České spořitelny, Erste Premier). Jedná se o užité umění, což je velice kreativní, protože je nejen tvůrčí, ale i praktické, má přesah do průmyslu a dobře se exportuje. Ani v literatuře však nejsme pozadu. Vloni skončil takřka neuvěřitelný projekt, u kterého jsme stáli od jeho počátku: vydání nejreprezentativnějšího díla o českých dějinách v nakladatelství Paseka Ladislava Horáčka – Dějiny koruny české. Podíleli se na něm naši nejlepší historikové, a tak ocenění – zlatou Svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského – které mu udělil kardinál Duka, si plně zaslouží. Je to opravdu nádherná věc…
* Podpora kulturních projektuje tedy, jak jsme si přečetli, poměrně široká a bezesporu velice reprezentativní. Ale přece jenom, peníze v této oblasti stále chybějí a slibované jedno procento z celkových výdajů státního rozpočtu, o které kultura usiluje řadu let, je i přes ujišťování již několika vlád, zdá se, dodnes v nedohlednu. Uvažujete vzhledem k této skutečnosti do budoucna ještě o nějakém jejím navýšení?
Momentálně v této oblasti patříme k vůbec nejsilnějším sponzorům u nás, takže zatím ne. Navíc jsme k celé této oblasti založením největší nadace v České republice, nazvané Depositum Bonům, přibrali přede dvěma lety i vzdělání…
* Základním fondem zmíněné nadace, podporující projekty na základních a středních školách, se staly takzvané nevybrané vklady. Můžete to našim čtenářům přiblížit?
Zákon v celé Evropě zrušil možnost anonymních vkladních knížek a i když jsme asi deset let prostřednictvím nejrůznějších inzerátů vyzývali klienty k vybrání těchto úspor nebo k jejich převedení na jiný vklad, nějaké finanční prostředky, které jsme neměli komu vrátit, nám zůstaly. A právě ty (celkem se jednalo o cca 1,5 miliardy) jsme do oné zmíněné nadace vložili, a tak jí umožnili tento velkorysý projekt smysluplně dotovat.
* A kdybyste měl být z hlediska zacílení té podpory konkrétnější?
Nadace peníze věnuje na to, aby se ke zmíněným školákům (a to i v regionech) dostali obzvláště nadaní absolventi technických a přírodovědeckých fakult jako učitelé, kteří jim budou co nejzajímavějším způsobem pomáhat ve výuce matematiky a fyziky (v matematice podporujeme metodu matematika hrou prof. Milana Hejného – a ve fyzice je metodičkou projektu Elixír do škol RNDr. Irena Dvořáková, Ph. D.). Kromě toho mají školy v našich 21 regionálních centrech zdarma k dispozici i velmi zajímavé učební pomůcky k výuce fyziky, jedná se např. o USB mikroskopy, model parního stroje apod., na něž by školy neměly peníze a děti by se k nim tak nikdy nedostaly. Máme na to úžasné odezvy, děti to hrozně baví a nám se tak třeba podaří, aby si k těmto technickým a přírodovědným oborům vybudovaly pozitivní vztah, nebály se jich a případně se rozhodly je i studovat, aby pak díky tomu například v budoucnu pomohly tradičnímu českému exportnímu průmyslu. Vždyť nejen vyspělé humanitní vědy a reprezentativní oblast umění jsou pro rozvoj společnosti důležité…
* Moje poslední otázka se bude týkat vašeho ryze soukromého projektu a tím je rekonstrukce bývalé sklárny na Vysočině, kde má být umístěna výstava starého českého skla. Jak jste s ní daleko?
Letos by se snad již vše mělo dotáhnout do konce. Byl bych velmi rád, protože tato nejvýznamnější horácká sklárna byla založena v roce 1835, a tak i ona bude v tomto roce slavit výročí: a to 180 let od svého vzniku, což je o pouhých deset let méně než Česká spořitelna! Sklárna, která vyvážela svoje výrobky do celého světa od New Yorku po Paříž, Madrid, Vídeň, Damašek či Smirnoff, fungovala až do roku 1886 a na světové výstavě Expo ve Vídni v roce 1873 získala první cenu. Založila ji známá sklářská rodina Conráthů z Kamenického Šenova, která má na tamním sklářském hřbitově nádherný náhrobek od sochaře Emanuela Maxe, jehož sochy stojí např. i na Karlově mostě či na zámku v Sychrově a který je rovněž autorem slavného pomníku maršála Radeckého, původně umístěného na Malostranském náměstí a po roce 1919 přemístěného do Lapidária Národního muzea. Výstavu doplní i multimediální prezentace, a to nejen historie českého sklářství (a toho horáckého zvláště), ale rovněž zmíněné sklárny a pilně se pracuje také na dokumentárním snímku s touto tematikou…
***
Zdá se, že vaše energie je zcela nevyčerpatelná, tak ať vše úspěšné zvládnete…
Foto popis|
O autorovi| Hana Jarolfmková, Zadáno pro: Česká spořitelna
