„Tato doba nás naučila přistupovat k životu pokorněji“

Krásný pár klasické hudební scény Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka nebudou na Smetanově Litomyšli chybět. Katka zazpívá nejen v operách (Třikrát Ariadna a Rusalka), ale bude i koncertovat s Českou Sinfoniettou a představí své nadané mladé zpěváky v projektu MenART. Adam, rezidenční umělec Smetanovy Litomyšle, pozve diváky na Broadway, provede je světem muzikálu a udělá koncertní tečku za festivalem při Velkém finále – OLÉ! Jak se Katce zpívala Káťa Kabanová v Glyndebourne nebo zda je Adam soutěživý se dozvíte z následujících odpovědí.

KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ

 

Foto Petr Weigl

Nejde se hned na úvod nezeptat na Glyndebourne a Káťu Kabanovou. S jakými pocity jste do Anglie odjížděla a jaké máte pocity teď, když už je Káťa a Glyndebourne minulostí?

Do Anglie jsem odjížděla s pocitem, že jsem sice připravená jako snad nikdy v životě, ale s obavou, jakou Káťu inscenační tým vytvoří a zda obstojím v tak umělecky náročném prostředí. Dirigent Robin Ticciati mi byl celou dobu obrovskou oporou a díky jeho postřehům a doporučením jsem mohla tuto roli zpívat na zkouškách každý den naplno. Propojení jeho hudební představy s mou bylo naprosto přirozené a pokud se výjimečně stalo, že se naše názory rozcházely, vždy jsme našli společnou řeč. To je myslím zcela zásadní přístup. Hudební pojetí pak celou režijní koncepci jen podtrhlo a podpořilo, takže jsem nemohla být šťastnější. Celé mé působení v Glyndebourne mě utvrdilo v tom, že jsem na správné cestě. Tato nabytá zkušenost je pro mě zcela zásadní a budu z ní těžit velice dlouho. Opouštět Káťu Kabanovou na zatím neurčený čas je pro mě velice bolestné. Nicméně, pokud opouštím Glyndebourne, znamená to, že se vracím do mé milované Litomyšle k několika přenádherným projektům.

Káťa je opravdu náročná role. Jak jste se připravovala?

Na roli jsem se připravovala velice dlouho. Nechtěla jsem nic podcenit a bylo, obzvlášť na začátku studia, nutné najít takový způsob práce, který mě bude posouvat dál. S pauzami jsem se jí věnovala dva roky a poslední čtyři měsíce před odjezdem do Anglie takřka denně. Zpětně musím zhodnotit tento způsob přípravy jako velkou výhodu. Hlas do této role dozrál a veškeré mé počáteční obavy se rozplynuly. Cítím se v ní neuvěřitelně dobře. Žiju každý tón, každou frázi a musím říct, že Káťa je rozhodně mou nejmilejší rolí.

Dalším rokem působíte v projektu MenART. Jak přípravu mladých talentů ovlivnila koronavirová opatření?

Uplynulý rok v programu byl nesmírně náročný. Zejména pro stipendisty a jejich pedagogy. Bohužel se nám nepodařilo, až na první setkání, udržet studium ve skupině všech účastníků, a to považuji za největší manko. Nejen díky praktické výuce, ale také náslechu lze velice intenzivně zefektivnit následující přípravu, která samozřejmě ani tak nebyla po dlouhé měsíce možná. Tohoto stavu se však nikdo nezalekl, a především díky velkému osobnímu vkladu Ireny Pohl Houkalové, naší organizátorky klasické sekce, se podařilo vše přeorganizovat tak, aby nikdo nepřišel o svou konzultaci. Všichni byli maximálně flexibilní a i přes „pandemické klacky“ se podařilo realizovat plno inspirativní práce a setkání v osobní rovině.

Můžete představit vaši čerstvou novinku – album Phidylé?

Nahrávka je ukázkou hudby, která je mému srdci nejbližší. Dramaturgicky jde o díla přelomu 19. a 20. století čili romanticko-impresionistického období. Phidylé byla žena, která celý život zasvětila obyčejnému životu v lesích. Tento život byl postaven na jejím bezprostředním spojení s Bohem a přírodou. Každý den měla svůj rituál usebrání sebe sama, promluvu se svým vnitřním já a sněním. Za to přinášela na obětní místo malý dárek jako poděkování, že může vést vyrovnaný a spokojený život. Spojení přírody, vůně dálek, orientu a nekonečného snění jsem díky hudbě Bohuslava Martinů, Henriho Duparca, Karola Szymanowského a Maurice Ravela mohla propojit v jednu nádhernou dramaturgickou linku. Phidylé se na své cestě za sny podívá opravdu daleko, ale vždy se vrací zpět do míst, ze kterých pochází a kde se cítí doma.

Jak jste s manželem zvládli koronavirus, omezení, situace jako na houpačce? Máte dvě dcerky…

Celý rok byl pro nás velice neobvyklý a v mnoha ohledech turbulentní. Bylo to doslova jako na houpačce. Oba jsme velice vytížení, a manžel je k tomu obvykle zhruba deset měsíců v zahraničí. Situace nás uvrhla do stavu, který jsme prakticky nikdy nezažili a jako mnozí jsme se s tím museli vyrovnat. Starší dcera začala chodit do školy a mladší do školky, takže těch životních změn bylo mnoho. To pomyslné zastavení bylo rozhodně pozitivní, jen je obrovská škoda, že si to máme možnost uvědomit jen díky tak hrozné zkušenosti. Když se však ohlédnu zpátky, myslím, že nás tato doba naučila více vnímat své okolí, přistupovat k životu pokorněji, a ne tak hekticky.

ADAM PLACHETKA

Vydal jste již dvě muzikálová alba – Impossible Dream a Music man. Proč jste se pro tento žánr rozhodl?

Je to milé zpestření běžné práce. Jsem moc rád, že jsem v SOČRu a v Radioservisu našel pro tyto projekty partnery. Nejedná se o záležitost snadnou na organizaci… Muzikály mě baví. Dokonce jsem se jim na začátku studia chtěl věnovat. Plánování u nich ale funguje úplně jinak než u nás v klasice, takže zůstávalo dlouho jen u přání. Nakonec jsem si aspoň ve studiu a na koncertech mohl svůj sen splnit.

Koronavirová doba značně omezila možnosti vystupování. Na druhou stranu jsme vás mohli vidět v Zázracích přírody a Máme rádi Česko. Užíval jste si to? Jste soutěživý?

Haha. To je pravda. Měl jsem prostor zajít do pořadů, na které jsem dříve těžko hledal čas. Říkal jsem si, že v nich jde hlavně o zábavu a není třeba být soutěživý, ale nakonec mě potěšilo, že jsem v obou případech odcházel vítězně. Kromě toho bylo milé se potkat s pár novými lidmi.

Na FB jste prozradil, že jste se zapojil do několika zajímavých projektů. Jakých a čekají vás nějaké další? Třeba netradiční?

V průběhu celého roku jsme se snažili vymýšlet akce, co by lidem udělaly radost a ukojily touhu po kultuře. Nejčerstvěji třeba koncert z terasy Winternitzovy vily v Praze. Moc nás potěšilo, kolik tam navzdory ne úplné přízni počasí dorazilo diváků. Věřím ale, že brzy zase začnou převažovat tradiční koncerty a představení. Zdá se, že bych zase trochu mohl pracovat a na diváky se moc těším.

Jak jste prožíval úspěch vaší manželky v Glyndebourne? A jak jste to docela dlouhé odloučení zvládal jako otec a manžel?

Jsem rád, že se Kačce tamní debut povedl a byl tak pozitivně přijat. Když se produkce plánovala, mysleli jsme, že za ní budeme pravidelně jezdit, ale nakonec jsme se kvůli karanténě vůbec neviděli, ani nemohli přijet na představení. Co do chodu rodiny zase naopak pomohlo, že jsem já měl naprosté minimum závazků a mohl jsem si užívat čas s dětmi. Rodiny nám také pomáhaly, takže jsem na to většinu času nebyl sám.

Co vás čeká po Smetanově Litomyšli?

Není toho mnoho, protože jsem měl léto zarezervované pro Salzburský festival, který ovšem naši produkci zrušil. Čeká mě tak jen pár koncertů v Třeboni, v Košicích a ve Znojmě. Pak si budeme užívat prázdniny a budeme doufat, že příští sezona už bude normálnější než ta uplynulá.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2021
Designed by: wwworks.cz