14.6.2012 Mladá fronta DNES str. 10 Kultura Věra Drápelová
LITOMYŠL Je patrně jediným tureckým interpretem klasické hudby, který v poslední době dosáhl světové proslulosti. Pianista Fazil Say se dnes večer spolu s Českou filharmonií a dirigentem Jakubem Hrůšou postará o efektní vstup do 54. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl. Zahrají patrně nejslavnější klavírní koncert, jaký kdy byl napsán – Čajkovského „b-moll".
Dvaačtyřicetiletý Say je nevšední osobnost. Kromě klavíru se věnuje i komponování, napsal už desítky skladeb, baví ho jazz a chce vzájemně sbližovat Východ se Západem. V Litomyšli vystoupí podruhé. „V hudbě neexistují velká a malá města, je pouze hudba, a tu musí člověk dobře dělat," říká.
Zná také Janáčka
Say od poloviny devadesátých let vystupuje s předními orchestry a na renomovaných pódiích. Je osamělou tureckou hvězdou. „Turečtí hudebníci v podstatě neexistují. Mozarta, Beethovena nebo Chopina někteří na mém koncertu slyší vůbec poprvé. Proto považuji za svou práci stavět mosty. Mne klasická hudba bavila už od dětství, a to přesto, že nepocházím z hudební rodiny," zdůrazňuje.
Po dnešním koncertě, který se zopakuje i zítra, Say v Česku ještě zůstane. V sobotu vystoupí ve Svitavách se sólovým recitálem. Kromě Musorgského nebo Bacha zahraje i skladby Bedřicha Smetany. Toho – na rozdíl od Janáčka – nemá mnoho světových pianistů v repertoáru. „Jsou to krásné věci, přirozeně těžké, trochu v Chopinově duchu. To je asi logické, protože Chopin byl Polák, takže vlastně soused. Je to sice jiná kultura, ale určitě ne tak odlišná jako třeba polská od italské nebo španělské," domnívá se. Dobře zná i Janáčka. „Smetana je více klasický, kdežto Janáček zajímavě experimentuje," dodává. Z českých pianistů si cení hlavně Rudolfa Firkušného. „Znám i Ivana Moravce, obdivuji jeho Mozarta," zdůrazňuje. Připouští, že česká hudba v interpretaci cizince se každému českému posluchači nemusí zamlouvat. „Může však být přínosné zahrát a slyšet známé dílo jinak," tvrdí.
Na sólovém koncertě zahraje i jednu ze svých vlastních skladeb. Napsal jich desítky, často se inspiruje anatolskou hudební tradicí, vytváří jazzové přepisy klasických děl. Jezdí i na jazzové festivaly. A zdá se mu, že oproti klasické hudbě je „klasický" jazz na ústupu. „Něco takového už na festivalech neslyšíte, hraje se vlastně moderní hudba, elektronika, hip hop nebo etnická hudba. Neměli bychom však kategorizovat, nýbrž prostě kvalitně odvádět svoji práci," konstatuje.
Vážné potíže
Jeho nejnovější opera bude mít za dva roky světovou premiéru v Mnichově. „Jmenuje se Sivas, což je turecké město. O čem bude? Nechte se překvapit," usmívá se.
Vzdělání získal Say převážně v Německu, úroveň hudebního školství v Turecku je podle něj v současnosti na sestupu. Ale nebylo tomu tak vždy. „Ve třicátých letech minulého století se o vybudování konzervatoře v Ankaře zasloužil německý skladatel Paul Hindemith, který do Turecka uprchl z nacistického Německa, kde byl pronásledován. Z podobných důvodů k nám přišli i další učitelé, takže úroveň byla vysoká. Dnes čelíme tradičním problémům, především finančním," poznamenává.
Sám je v současnosti vystaven ještě vážnějším potížím, k nimž se v rozhovoru odmítl vyjadřovat, které však s odvoláním na turecké zdroje popisují zahraniční média. Say už dříve kritizoval konzervativní politický kurz současné turecké vlády a v říjnu by měl stanout v Turecku před soudem. Je obviněn z toho, že si na síti Twitter dovolil pronést několik žertovných poznámek na adresu islámu. Za urážku náboženského cítění mu hrozí až osmnáct měsíců ve vězení. Jeho přátelé a kolegové z hudebního světa mezitím začali organizovat kampaň na jeho podporu. Připojilo se k ní už přes dva tisíce lidí.
***
„U nás hudebníci skoro neexistují. Mozarta někteří na mém koncertu slyší poprvé." Fazil Say, klavírista
Foto popis|
