Události v kultuře, 12. 7. 2020

TV , Datum: 12.07.2020 , Zdroj: ČT D: / ČT Art , Zpráva: 1 , Datum importu: 13.07.2020 07:58 , Pořad: 20:00 Události v kultuře , Země: Česko

Kateřina BÍLKOVÁ, moderátorka

Odkaz ekologické aktivistky jako téma divadelního představení. Na pražské Štvanici. Problémy současného světa na výstavě. Politická karikatura aktuálně v Bratislavě. Pohled do minulosti. Tentokrát o významných bitvách. Vítejte u nedělního přehled událostí v kultuře. 

Dobrý večer přeje Kateřina Bílková.

Respektovaná i vysmívaná. Gréta bojující proti klimatickým změnám se stala inspirací pro celou generaci. A také pro soubor divadla, který uvádí původní inscenaci Greta. Hraje se na letní scéně pražské Štvanice. Zásadní hlas jedné generace. Co se ale tane s planetou Země, až tato generace dospěje? Vlastně jsme se snažili podívat se na to, proč se stala tím symbolem. A jestli potřebujeme symbol. A jak se hned vůči tomu symbolu všichni vymezují. Je rok 2028 a země je na pokraji ekologického kolapsu. Mladý pár míří na sever, aby unikl globálnímu oteplování. Chceme naznačit, že je možné s tím něco udělat. A možná má smysl se o klima ještě starat. Zároveň myslím, že to není apelace ve smyslu aktivismu, ale v lidském smyslu. Vychází z knihy, terou Greta napsala se svojí matkou. Došlo nám, že nejlepší, jak to ukázat, je demonstrovat to na budoucnosti. Všechno oblečení i kulisy byly z recyklované z minulých her. Jsou to dva roky, kdy se rozhodla místo školy stanout před švédským parlamentem a pravidelně tady stávkovat. Inspirovala studenty po celém světě. Postupně své projevy přednesla na půdě OSN nebo na světovém ekonomickém fóru. V Brně dnes začal mezinárodní mu lti žánrový festival. V následujících týdnech se akce přesune do dalších měst. Třeba do Mikulova nebo Jičína. Dnes jsme navštívili první taneční lekci, které se účastní 14 zájemců. Festival nabízí další taneční workshopy. Potom také herecké a divadelní dílny anebo kurzy zaměřené na kreativní psaní. Kromě toho se lidé mohou zapojit také do lekcí zaměřených na zpěv. Kurzy jsou odstupňované podle obtížnosti. Každý účastník si může svůj denní rozvrh sestavit sám podle svých potřeb. Festival se potom přesune do Mikulova. Pro film Havel natočila zpěvačka Marta Kubišová za doprovodu dětského sboru novou verzi písně Modlitba pro Martu. Tvůrci touto písní připomínají Olgu Havlovou, od jejíhož narození včera uplynulo 87 let. Snímek bude uveden i třiadvacátého července. K nedožitým devadesátinám spisovatele Oty Pavla vyšly jeho povídky v podobě audioknihy. Jde o bezmála devět hodin nahrávek. A to nejen se slavnými herci minulých let, jako třeba s Rudolfem Hrušínským a Miroslavem Horníčkem. Do projektu se zapojila i současná generace. Načetla i zcela nové, nedávno objevené povídky, ze spisovatelovy pozůstalosti. Jedním z nich byl i herec Národního divadla, Igor Orozovič. Začnu magickou otázkou. Podaří se nám nikdy chytit zlatého úhoře? Co je pro vás zlatý úhoř Oty Pavla? Myslím si, že to životní štěstí. V jednom z těch rozhovorů jste řekl, že Ota Pavel je pro vás esencí české kultury. Jak jste to myslel? Je o něm spousta článků. Někdo to hezky popsal, že píše primitivním jazykem, ale plným poezie. A takto to cítím. Je to čisté. Přijde mi, že se v tom zrcadlí celá naše kultura. Ale nevím, jak bych to mohl podepřít argumenty. Prostě cítím, že jsme to my. Jak dalece máte pocit, že se do těch jeho  povídek dostal ten jeho těžký psychický stav? Ty povídky nejsou moc vesele. Jsou smutné, až tragické. Ale zároveň je z nich pořád cítit radost ze života, nebo radost z bytí. A proto se to všem líbí. Dává to nějaký klíč k tomu, jak existovat. A to, jestli se do toho projektu je ta jeho nemoc, to nedokážu posoudit. Ota Pavel ty povídky psal přibližně ve vašem věku. Našel jste si v nich vy sám pocitově? Já jsem nad tím teprve až teď začal přemýšlet. Takže to nevím, jestli jsem se tam našel pocitově. Vždy se mi to líbilo, ale to, že to psal v našem věku, to jsem se dozvěděl až teď, když jsem na tom začal pracovat v rámci načtení audioknihy. A on na fotkách ani nevypadá tak mladě, vypadá trošku starší. Takže až teď si s tím vyrovnávám. Vy jste se dostal do pětice nejúspěšnějších herců v hodnocení loňských audio knih. Za projekt život v rytmu swingu. U těch audio knih mě napadlo, že ten člověk, který to čte, může vyvolat u posluchače takový vjem, jaký ani spisovatel nezamýšlel. Je to těžké. Já jsem se na sobě  stal svědkem toho, že jsem někdy líbí, jak to kolegové načtou, a někdy ne. Já jsem načítal životopis a to je úplně osobní záležitost. A potom záleží na autorovi, jestli ta kniha nabízí ten klíč skrze slova. Jestli je z toho cítit to audio. Některé knížky se  nahlas čtou hrozně blbě. A nevíte, jak k tomu přistoupit. Někdy z toho cítíte názor toho autora a nikdy nevíte. V Německu je ten trend, že to všechno čtou úplně rovně, aby tomu nedali žádný význam. Aby fungovaly jen psaná slova. Ale jsou k tomu různé  přístupy. Vy jste jeden z mála herců, který prožil karanténu velmi aktivním způsobem. Když jsem se díval na ty informace, které jste o sobě prozradil, tak pustil jste se do toho projektu čtení, z toho všeho, co jste dělal, co se dostane do toho projektu, který chcete rozjet od září? Já jsem rozjel spoustu projektů. Skrze horory to bylo hrozně náročné, udělat ty koncentrované dvouminutové záležitosti. Takže jsem se vlastně trénoval. A právě v tom to bylo dobré. Ušil jsem na sebe takové úkoly, aby mi to něco přineslo. Koupil jsem si klávesy a začal jsem pracovat na hudbě. A rozjel jsem ještě nějaké hudební projekty. Mělo to smysl. A doufám, že i pro ty lidi, kteří se k tomu dostali na tom internetu. Děkuji za rozhovor. Já mockrát děkuji. Na zámeckém nádvoří se dnes uzavírá letošní ročník festivalu Smetanova Litomyšl. Teď se namísto díváme živě. Přehlídka se rozloučí hudbou Bacha, Hendla a Vivaldiho. Rozloučí se třeba pěvci Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka. Originální komiksy začal publikovat na internetu. Získal si popularitu a následně vydal řadu knih. Aktuálně se na výstavě v pražské galerii vrací k zásadním bitvám z naší minulosti. Obrázky z české historie autora s neznámou tváří opět pracují s ironií a svéráznou češtinou. Na veřejnosti vystupuje jako Zikmund lucemburský. Považuje ho za nejvýznamnějšího českého panovníka a dlouhodobě se mu snaží zlepšit pověst. Teď stoupá na Bílou horu, místo, které se proslavilo až 200 let po jeho smrti. Zde je rekonstrukce lanové dráhy Bílá hora, která do roku 1620 vedla na vrchol. Zachoval se z toho jeden základový pilíř. A to ještě nekompletní. Být velitelem dělostřelectva. I to je možné si vyzkoušet. Sestřelit se dá i voják císaře Ferdinanda. Ta figurka císařského vojáka jde sestřelit o něco hůře. Nešli jsme dělat  výstavu, která bude vyloženě edukativní, ale spíše mě osobně bavil ten ironizující pohled. A tím se také autor proslavil, erudovaností a nadhledem. Zmiňuje i další blížící se výročí. 14. července 1420 se odehrála bitva, která vstoupila do dějin jako rozhodující vítězství, které zabránilo Zikmundovi lucemburskému dobýt Prahu. Ve výstavě zmiňuje také aktuální krizi okolo koronaviru. Průvod loutek Prahu připravil na dnešní večer festival pouličního divadla za dveřmi. S osvětlenými loutkami vyráží ulicemi. Festival je prodloužen do čtvrtka. Zahraniční hosté jsou nahrazeni českými soubory. Létací sen 245. Představení o nočních bytostech, které přicházejí k usínajícím lidem a nabízejí jim sny. Některé nejsou zadarmo, některé něco stojí, některé si ten dotyčný musí zasloužit. Situaci zkomplikovala krize ohledně koronaviru. Na letošní 12. ročník přijíždí i soubory, které na ulici běžně nehrají. Třeba Činoherní studio Ústí nad Labem. Světoví vládci, koronavirus nebo migrace. Aktuální témata pohledem šesti  karikaturistů zemí V4, Německa a Spojených států. V Bratislavě zahájili výstavu, která má být oslavou tohoto žánru. Vědci hledající vakcínu proti pandemii. Nikoliv koronaviru, ale rasové nenávisti. Kněz modlící se za pomoc uprchlíků a věřící, kteří si přejí opak. Témata, která rozdělují, vždy zajímala karikaturisty napříč hranicemi. Jsou to témata, která se dají dobře graficky uchopit. A ten obsah musí být mezinárodně srozumitelný. Kresba českého zástupce, ilustrátora časopisu respekt. Jeho kolega si utahuje ze svého premiéra. Putovní přehlídka karikatur slaví 10 let. Začínala právě na Slovensku. Má být oslavou humoru, svobody projevu a  kritického myšlení vůči politikům. Kritiku mají v popisu práce. Takto si karikaturista utahoval z populismu před volbami na Slovensku. Polský kreslíř otevírá citlivé téma. Zneužívání dětí v církvi. Kromě čtyř zemí V4 je v letošní edici zastoupené i Německo a Spojené státy. Pět desítek karikatur bude k vidění do 14. července. Potom se výstava vydá na turné po střední Evropě, do Prahy, Budapešti a Berlína. Vodopád v Praze tři. Malíř Patrik Hábl svou rozměrnou černobílou malbou ozdobil z panelového domu na Žižkově. Právě na Žižkov se zaměřil festival, jehož cílem je zlepšovat městskou krajinu. Další institucí, která se otevřela, je Národní galerie v Londýně. Návštěvníci si musejí vstup rezervovat předem. V expozicích se musí pohybovat po  připravených trasách v rouškách a dodržovat rozestupy. Do galerie se teď dostala i výstava Tizianových děl. Klára Vytisková  přichází s videoklipem k písni Gold. Na písni spolupracovala s kapelou Lake Malawi. Ostravský fotograf Ondřej Durčák získal prestižní cenu osobnost české fotografie do 30 let. Udělila mu ji Asociace profesionálních fotografů ČR. Jeho tématem je proměna městské industriální krajiny. Na dalších místech se ve stejné kategorii umístily i studenti školy, na které teď učí. Já mám to štěstí, že na institutu tvůrčí fotografie jsem nejen studoval, ale pracuji, mám tady kanceláře. Ty fotografie jsem posbíral z různých bazarů apod. Fotografii propadl, když si koupil svůj první digitální přístroj. Na Střední umělecké škole fotografoval rodnou Ostravu. Před pěti lety městu věnoval publikaci s názvem Ostrava v důchodu. A ukázal, kterým směrem se ve fotografii vydal. Záměrně se snažím zachycovat místa a objekty, architekturu, o které si myslím, že v nejbližší době zanikne. Pro mě je to  uchování té fotografie. Je to neuvěřitelný patriot. Lokální patriot. On Ostravu miluje od svého dětství. Krajinu města se toulal čtyři  roky. Když jsem navštěvoval Ostravu a fotografoval ten cyklus Ostrava v důchodu, používal jsem takovou mapu, kde jsem si ručně zaznamenával trasy. Pak přišla na řadu Karviná. S vlastními fotografiemi, fotografiemi z archivu, i předměty spojenými s  obou, městem i hornictvím. Mě jsou ty nehybné motivy bližší. Ta městská krajina. Zatím poslední publikaci věnoval ostravskému  spotřebnímu družstvu budoucnost. Z 90. let některé prodejny pamatují. Dá se z toho vyčíst ta vizuální kultura, ta každodennost socialistického života. Se svými kolegy se opět toulá krajinou Karvinska. Dolům tam pomalu zvoní umíráček. Toto jsou první veřejně publikované snímky. Výstavu připravují na konec září. To je pro dnešek všechno. Příští události v kultuře opět za týden. Nabídneme třeba ne festival v Dolních Vítkovicích anebo spolupráci Anety Langerové. 

Krásný večer.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz