Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Umění může těšit i kultivovat

25.7.2015    Haló noviny    str. 4   Z kultury Tomáš HEJZLAR       

Tři týdny bohatého hudebního kvasu

Velkolepý hudební festival »Smetanova Litomyšl« je pořádán od roku 1949. Ústrojně doplňuje kolorit města, vyznačujícího se nejen cennou starobylou architekturou, ale i všeobecnou, průběžně rozvíjenou kulturností, datující se od středověku. Tyto vnější »kulisy« jsou pro novodobou festivalovou tradici cenné a dramaturgie na nich promyšleně staví.

Jedním z typických znaků Smetanovy Litomyšle je její cílevědomě koncipovaná osobitá dramaturgie. Bezmála čtvrtstoletí se pod ni úspěšně podepisuje zanícený, pracovně obětavý znalec různých žánrových sfér Vojtěch Stříteský. Patrný je jeho všeobecný rozhled, nápaditost i citlivý výběr z domácích a zahraničních možností -samozřejmě s ohledem na finanční dostupnost. Litomyšlský festival se díky němu vyprofiloval jako výrazně vzorový prototyp moderně cílevědomě orientovaného výběru a strukturace. Dominantním znakem vždy zůstává vysoká umělecká úroveň. Nepodléhá dobovým výkyvům či podbízivosti publika, programově sleduje dlouhodobější cíle hudební, ale i obecně estetické a celospolečensky potřebné.

 

Autentičnost provedení

 

Vzhledem k omezenému počtu letošních osobních návštěv programů SL nemohu tentokrát podat souhrnnější a propracovanější celistvé autentické svědectví z aspektů ryze kritických. Ovšem i těch několik večerů (případně odpolední a podvečerů) mne přesvědčilo, že se letošní ročník SL opět zdařil. Nezanedbatelná je skutečnost, že výkony v rámci SL nejsou oproti mnoha jiným přehlídkám (Mezinárodní

            hudební festival Český Krumlov, Třeboňská nocturna aj.) amplifikovány. V akusticky příznivém plenérovém prostředí – převážně na nádvoří tamního renesančního zámku – tedy slýcháme autentické hlasy nebo nástrojové výkony, nikoliv leckdy nedokonalé, až zavádějící transformace, technicky upravované a reprodukované.

 

Součinnost

 

Podíl na letošních úspěších SL má jistě také zklidnění dřívější napjaté ekonomické situace. Například nynější vstřícněji vnímaná podpora ze strany vedení ministerstva kultury -konečně již pozitivně orientovaného -jde ruku v ruce s dlouhodobě konstantně se vyvíjející přízní města i Pardubického kraje.

            Pominout nelze ani součinnosti s dalšími festival podporujícími subjekty. Především se jedná o dlouhodobou přízeň České spořitelny v pozici generálního partnera festivalu, ale i dalších. Díky těmto skutečnostem se daří vytvářet dlouhodobě obsahově zacílený celek, jenž na základech kontinuity s tradicemi vnímá současně také aktuální potřeby dnešní společnosti v oblasti estetického rozvoje – a to bez podbízejících se trendů, což je naopak běžné u jiných komerčně zaměřených (a mediálně mocně podporovaných!) projektů.

 

Pochopení

 

Pominout nelze ani funkční spolupráci s Národním památkovým ústavem.

            Vzájemná vstřícnost je nezbytná. Významně na ní participuje kastelánka litomyšlského zámku Zdeňka Kalová, takže festivalové vedení nachází pro potřeby realizace živé kultury v historicky nedocenitelných prostorách renesančního zámku dostatečný prostor i v rámci jinak přísných požadavků nesmlouvavých památkářů. Litomyšlský zámek je totiž sledován nemilosrdným zrakem mezinárodní organizace UNESCO.

 

Nejen Smetana

 

Před týdnem jsme poukázali na skutečnost, že odkaz litomyšlského rodáka, zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, není již na tomto festivalu pojímán ve své někdejší myšlenkově uzavřené výlučnosti, jak tomu bylo až do poloviny šedesátých let minulého století. Programová linie SL respektuje zákonitosti moderního chápání a vřazování odkazu jednotlivých klasiků do širších kontextů.

            Platilo to hned o letošním zahajovacím večeru (11. 6.). Během něho Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka na program zařadila nejen orchestrální verzi Smetanovy přibližně desetiminutové původně klavírní skladby Macbeth a čarodějnice

            (1859) v instrumentaci skladatele Jarmila Burghausera (1921-1997), spolutvůrce úspěšného filmu Z mého života (1955) o Smetanově životě a díle, ale rovněž Dvořákův Klavírní koncert g moll a obsahově i hudebně nosnou 4. symfonii od Bohuslava Martinů. Dílo vznikalo na sklonku druhé války coby tvůrčí reakce na dobové události. Martinů do partitury působivě vnesl dramaticky vnímaný optimistický jas, zobrazující jeho pocity, zejména po úspěchu Pražského povstání v květnu 1945 a také po osvobození Československa. Skladba je tedy plná velkých nadějí, třebaže autor vlivem podezíravě slídivé americké byrokratické mašinérie nemohl počítat s návratem do rodné vlasti, po níž intenzivně toužil. O to víc symfonie během letošního litomyšlského provedení vzbudila všeobecně velké překvapení, netušený zájem a přízeň publika – včetně ředitele festivalu Jana Pikny, jak to opakovaně veřejně přiznal.

 

Nevyužitá možnost

 

Za zmínku tu jistě stojí skutečnost, že SL bohužel nepokračuje v experimentu, který měl roku 2009 velmi dobrý ohlas – totiž spolupráce s nedalekým městem Poličkou, jež proslulo jako rodiště skladatele Martinů. Naopak příznivě je kvitována tradice detašovaných koncertů SL v nedalekých Svitavách či na dalších místech, včetně programů v neopakovatelně okouzlujícím prostředí areálu dokonale renovovaného nedalekého zámku Nové Hrady.

            Oboustranně nepochybně přínosná spolupráce s poličskými představiteli by jistě mohla přinést zajímavé a všestranně podnětné obohacení. Možná by v tomto ohledu měla roli prostředníka zaujmout kromě téměř nečinné Společnosti Bohuslava Martinů především dlouhodobě velmi problémová Nadace Bohuslava Martinů (NBM), věnující se namísto obecně prospěšným aktivitám spíše záležitostem diskutabilním. Loňský osobní příslib představitele NBM v Litomyšli zatím však zůstal jen v rovině neuskutečňovaného přání…

 

Vzpomínka na Luboše Fišera

 

Skladatel Luboš Fišer (1935-1999) patřil k nejtalentovanějším i nejplodnějších poválečným českým tvůrcům, leč jeho odkaz je v posledním čtvrtstoletí skoro zapomenut. Zaznívá zpravidla jen při projekcích mnoha známých českých filmů či televizních seriálů (Adéla ještě nevečeřela, Arabela, Babička, Dita Saxová, Golet v údolí, Chalupáři, Mach a Šebestová, Modlitba

            pro Kateřinu Horowitzovou, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři aj. – celkem Fišer hudebně doprovodil přes sedm desítek titulů!). Výběr z jeho filmové hudby znamenal (13. 6.) umělecky cenný vklad, v němž by měla SL tematicky i širším směřováním pokračovat.

 

Také umělecký přednes

 

Talentovaná mladá režisérka Magdalena Švecová inscenovala letos ve dnech 17.-20. června v půvabném prostředí zámeckého areálu Nové Hrady nedaleko Litomyšle málokdy uváděnou Rameauovu jednoaktovku Pygmalion,

            čímž rozšířila hudební obzory o tuto skoro neznámou kompozici. Ohlas byl tradičně vstřícný.

            Stejně zaujalo (18. 6.) premiérové uvedení literárně hudebního pořadu s hudbou Chopinovou a Lisztovou. Slovní část přednesla herečka Hana Maciuchová. První veřejné provedení měla (20. 6.) skladba současné varhanice Kateřiny Chrobokové v její interpretaci. Autorka tu cituje sekvence z gregoriánského chorálu.

            První české uvedení Debneyovy vokální symfonie Umučení Krista ve skladatelově autentickém nastudování (21. 6.) proběhlo za spolupráce domácích i zahraničních interpretů. Za přínosné lze považovat rovněž pokračování cyklu kontaktních pořadů, v nichž pokračování programu volí prostřednictvím hlasování »chytrými telefony« diváci sami. Předloňská novinka opět zaujala (22. 6.).

            Premiérové uvedení hudebně tanečního představení Vyvolený (1. 7.) vzniklo podle románu německého antifašisty Thomase Manna, jenž po Hitlerově nástupu k moci našel své útočiště v nedaleké Proseči. Tím scénický projekt, pod nějž se režijně podepsal zkušený Jiří Srnec, získal na své mimořádnosti.

 

Tosca

 

Nemalý vliv na úspěších SL každoročně mají vystupující operní umělci a soubory. V Litomyšli bez výjimky podávají výkony plně srovnatelné s interpretacemi na mateřských scénách. Po předchozí sérii dvou desítek dalších programových nabídek SL jsem jako první z letošních operních večerů osobně shlédl (26. 6.) až novou brněnskou inscenaci Pucciniho opery Tosca.

Režisér Jiří Heřman ji pojal coby působivý, nikoli však okázalý celek s využitím invenčních stylizací. Také hudebně je nedávná novinka Národního

            divadla Brno dobře připravena (dirigent Jakub Klecker). Během kvalitně provedeného litomyšlského představení jsme mohli ocenit velmi dobré a vzájemně vyrovnané pěvecké výkony všech protagonistů, pochopitelně i tradičně homogenně hutně znějícího sboru, včetně brněnské dětské Kantilény.

            Nastudování Pucciniho opery se stalo cenným příspěvkem SL, stejně jako loňské neméně působivé uvedení Wagnerova Bludného Holanďana, rovněž v brněnském provedení.

            Suverenní výkony i letos podala v titulní roli hostující sopranistka Maida Hundelingová, byť v prvním aktu nezapřela svůj širokodechý projev, inklinující spíše k poloze wagnerovské. Skvěle se s ní pojil jižansky znělý hlas mladého hostujícího pěvce Mickaela Spadacciniho (Cavaradossi).

Nabídl ojedinělý herecký i pěvecký výklad role v rovině znělého belcantového hlasového projevu.

            Až neuvěřitelně pozitivním překvapením se stal stále vitální projev nestora českých basistů Richarda Nováka. Jeho role Kostelníka se v Tosce vyznačovala kultivovaně oblým, znělým, stále pevným hlasem (bez tremol!) stejně jako mladistvě plastickým projevem pohybovým. A to bude letos této legendě českého pěveckého mistrovství neuvěřitelných 84 let! Podání neslo punc mistrovské vyzrálosti i v této nevelké roli, stejně jako Novák vždy dokázal působivě prodchnout i ostatní postavy – například bezkonkurenčně prováděného Rechtora v Janáčkových Příbězích lišky Bystroušky.

Následné provedení Verdiho Nabucca (27. 6.) se navzdory přítomnosti interpretačních špiček (Rafael Álvarez coby Ismael a další) neslo již v běžnější sezonní podobě.

 

Špaček se zaskvěl

 

Mám-li jen velmi zkráceně připomenout letošní dojmy nejpřekvapivější, jistě k nim patřilo (28. 6.) vystoupení rakouského tělesa Tonkünstler

            Orchester Niederösterreich.

Pod taktovkou dirigenta Juna Märkla uvedlo díla z odkazu Beethovenova, Čajkovského a Mendelssohna-Bartholdyho. Zahraniční tělesa během festivalů v menších lokalitách z ekonomických důvodů vystupují zřídka, takže přítomnost kvalitního ansámblu patřila k přelomovým. Dirigent Märkl dokonale prokreslil charakteristiky jednotlivých tvůrčích epoch. Beethovenův Koncert č. 1 pro housle a orchestr, v němž se zaskvěl mladý talentovaný Josef Špaček, zazněl v apartnější rovině, než jak dílo interpretuje většina ostatních evropských těles. Naopak Čajkovského známé Italské capriccio zářilo barvitými proměnami nálad, elegancí i nezkrotnou energičností. Celistvou vyvážeností se vyznačovala Mendelssohnova 4. symfonie Italská.

 

Voigtová s otazníky

 

Jedním z vrcholů letošní SL mělo být hostování slavné americké sopranistky Deborah Voigtové, sólistky newyorské Metropolitní opery. Ale jak se už někdy stává, velká jména známých hvězd mohou být zavádějící, až klamavá. Nevím, zda úmorná vedra či jiné skutečnosti (že by snad pěvkyně byla již za zenitem?) způsobily, že hlas věhlasné operní star se zpočátku po boku hlasově mnohem disponovanějšího tenoristy Garretta Sorensona vůbec neprosazoval, ba vyznačoval se již patrnou únavou. V klasickém repertoáru hodně zklamala, částečně svou pověst rehabilitovala až ve finálních melodiích muzikálových. To však je pro galavečer tohoto typu až příliš málo – za což ovšem vedení festivalu vinu nenese.

            Ostatně nesrovnatelně větším zklamáním pro mne bylo dva dny před tím (2. 7.) hostování týmu amerických vokalistů v pražském Stavovském divadle. To už bylo až k neposlouchání! Takže americký import ještě není pravou zárukou špičkových kvalit.

            Ale naopak přiznejme: vhodně volený klasický muzikálový repertoár v autenticky příznačně pojímaném podání dokonale proškolených hlasů Sorensona aVoigtové měly s obdobnými pražskými interpretacemi (či spíše jen »šmírovými« estrádami) našich »hvězd« dokonalý punc nejen nefalšovaného pochopení, ale zejména příznačně americky laděné nálady, pochopení, ano i pěveckých kvalit. I když – přísně vzato – jen s výhradami.

 

Foto popis| Společně s festivalem Pražské jaro lze považovat letní Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl (SL) za dlouhodobě vytvářenou konstantní špičku hudebních aktivit u nás. Obě hudební události nelpí pouze na tradicích, nýbrž se snaží reagovat na aktuální společenskou poptávku. Uměleckou úroveň i programovou nápaditost sledují jako záležitost prioritní.

Foto popis| Basista Richard Novák se stal již »zpívající legendou«.

Foto popis| Garrett Sorenson a Deborah Voigtová

Foto popis| Houslista Josef Špaček

Foto popis| Pouze v Litomyšli si může publikum prostřednictvím »chytrých telefonů« volit pokračování programu…

Foto autor| FOTO – archiv SL/František RENZA

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz