15.6.2007 Hospodářské noviny str. 13 Kultura Petr Veber15.6.2007 Hospodářské noviny str. 13 Kultura Petr Veber
NAHRÁVKA A KONCERT ČESKÉ SOPRANISTKY
PRAHA/LITOMYŠL, 15. 6. 2007
Pěvkyně Eva Urbanová slaví letos dvacet let profesionální dráhy. Zpívala při té příležitosti se vší slávou už v Plzni, důstojně se postavila na pódium jako host vedle jubilující Gabriely Beňačkové na Pražském jaru a do třetice dnes večer svým recitálem otevře operní festival Smetanova Litomyšl.
I kdyby už ničím jiným, tak svou Libuší a Kostelničkou se tato sopranistka nesmazatelně zapsala do českého interpretačního umění. Ukazuje to se všemi jejími přednostmi pro takové úkoly i nová deska nazvaná Best of Eva Urbanová – výběr nejlepších čísel z dřívějších recitálových alb Evy Urbanové.
Není lepší Kostelničky
Nesmírně dramatický, koncentrovaný na plochu pouhých čtyř minut, je výstup z Janáčkovy Její pastorkyně, kde se v roli pěstounky, pobožné ženy zvané Kostelnička, rozhoduje k osudovému kroku: zahubí utajované nemanželské nemluvně své schovanky. Nikdo jiný tento okamžik, hudebně a psychologicky autorem opery geniálně ztvárněný, nezazpívá a na jevišti nezahraje momentálně lépe než Eva Urbanová. Jako pološílená v chvatu horečnatě přemýšlí, co udělat, než se vrátí Laca, jemuž chce Jenůfu dát. Ten však o Števově děcku neví… »Co chvíla…,« zpívá Eva Urbanová a posluchači pak ani nedýchají, když v roli dospěje k otřesnému rozhodnutí a vzrušeně hlasitě oddechuje v pauzičce předcházející výstřelům drásavých akordů dotvrzujících tragiku okamžiku. A Libušino proroctví o národu, který »neskoná a hrůzy pekla překoná«? Plamenná vizionářská slova na nahrávce z roku 1995 mají vznešenost, patos a přesvědčivost silné osobnosti, napjatého hlasu, který se díky svým přirozeným danostem ani v tom nejexponovanějším místě nemusí uchylovat ke křiku; hlasu, který je schopen předat velké emoce a dramatické okamžiky a ve výjimečných chvílích strhnout i dojmout.
Na desce jsou také árie z Verdiho Aidy, Síly osudu a Maškarního plesu, dále výstupy z Cileovy Adriany Lecouvreurové a Mascagniho Sedláka kavalíra a vysoce náročná Pucciniho Tosca a Turandot. Přestože jde vesměs o živé snímky a přestože ve světovém repertoáru je konkurence veliká a nemilosrdná, jsou to pěvecké výkony až úctyhodné, stejně jako jejich doprovody. Každá z árií je náznakem postavy, příběhu – a do každého z nich se sólistka dává naplno. Navíc Urbanová dokáže každý příběh učinit událostí i v divadle. Stačí vzpomenout na hlavní árii v nové pražské inscenaci Pucciniho Děvčete ze Západu, která ovšem na albu není.
Umělkyně vlastně národní
Na galakoncertě na nádvoří litomyšlského zámku má dnes Urbanová za podpory rozhlasových symfoniků, Pražského filharmonického sboru, tenoristy Olega Kulka a dirigenta Ondreje Lenárda zpívat árie a scény z českých a italských oper. Kostelnička a Libuše v programu nefigurují, ale je možné se téměř vsadit, že zazní jako přídavky. Byl by to logický, strhující i důstojný vrchol programu, který má připomenout dosavadní zajímavou uměleckou dráhu ženy, původně amatérské rockové zpěvačky, jež se objevila na přelomu osmdesátých a devadesátých let na tuzemské operní a koncertní scéně jako jedinečný fenomén.
Urbanové se brzy podařilo zcela získat publikum a posléze si vysloužit i »oficiálně neoficiální« titul »první dámy české opery«. Stalo se tak zejména díky skutečně obdivuhodnému výkonu v titulní úloze Smetanovy Libuše, což je dáno výjimečnou pozicí této role v národním povědomí. Neméně dramaticky zajímavá a neopakovatelná byla ovšem třeba i její Milada ve Smetanově Daliboru. Titul první dámy už si žije vlastním životem a bude k Evě Urbanové patřit jako legenda, ať už bude dělat cokoli. Získala aureolu umělkyně vpravdě národní.
O autorovi| Petr Veber /Od našeho spolupracovníka/ Autor je hudební kritik, zpravodaj ČTK
